Severozápadní průjezd
Obsah boxu
Severozápadní průjezd (anglicky Northwest Passage) je název pro námořní cestu spojující Atlantský oceán a Tichý oceán přes Severní ledový oceán podél severního pobřeží Severní Ameriky a skrze Kanadské arktické souostroví. Po staletí byla tato cesta předmětem hledání evropských mořeplavců, kteří doufali v nalezení kratší obchodní trasy do Asie. Vzhledem k extrémním arktickým podmínám a silné ledové pokrývce byla cesta po většinu historie neprůjezdná. Teprve na počátku 20. století se ji podařilo poprvé úspěšně proplout. V důsledku globálního oteplování a tání arktického ledu se průjezd v posledních desetiletích stává stále dostupnějším, což vyvolává nové ekonomické, ekologické a politické otázky.
📜 Historie
Hledání Severozápadního průjezdu bylo jedním z největších a nejtragičtějších dobrodružství v dějinách námořních objevů, trvající téměř pět století.
🗺️ Rané pokusy (15.–18. století)
Snaha o nalezení cesty začala krátce po objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem. Anglický král Jindřich VII. pověřil v roce 1497 italského mořeplavce Johna Cabota (Giovanni Caboto), aby našel cestu do Asie severní cestou. Cabot doplul k pobřeží Newfoundlandu, ale průjezd nenalezl.
V 16. a 17. století následovala řada dalších expedic:
- Martin Frobisher: V 70. letech 16. století podnikl tři plavby a objevil záliv, který dnes nese jeho jméno (Frobisher Bay) na Baffinově ostrově.
- John Davis: Mezi lety 1585 a 1587 prozkoumal pobřeží Grónska a objevil Davisův průliv.
- Henry Hudson: Při své poslední plavbě v roce 1610 objevil obrovský záliv, později pojmenovaný Hudsonův záliv. Jeho posádka se však vzbouřila a zanechala ho i s jeho synem a několika věrnými muži v malém člunu napospas osudu.
- William Baffin a Robert Bylot: V roce 1616 propluli dále na sever Davisovým průlivem a zmapovali Baffinův záliv, přičemž objevili ústí Lancasterského, Smithova a Jonesova průlivu, které jsou klíčovými vstupy do souostroví.
V 18. století se pozornost přesunula i na tichomořskou stranu. Britský kapitán James Cook se v roce 1778 pokusil najít východ z průjezdu od Aljašky, ale byl zastaven ledovou bariérou v Beringově průlivu.
🧊 Franklinova expedice a její záhada
Nejznámější a nejtragičtější kapitolou v historii hledání průjezdu je expedice Sira Johna Franklina. V roce 1845 vyplul se dvěma moderně vybavenými loděmi, HMS Erebus a HMS Terror, a 129 muži na palubě. Cílem bylo proplout poslední neprozkoumanou částí průjezdu. Expedice však beze stopy zmizela.
Následovalo masivní pátrání, které trvalo desítky let a podílelo se na něm mnoho lodí. Postupně byly objevovány stopy po expedici – hroby členů posádky, zprávy zanechané v kamenných mohylách a svědectví Inuitů. Z nich vyplynulo, že obě lodě v roce 1846 zamrzly v ledu poblíž Ostrova krále Viléma. Posádka se po dvou zimách a smrti Franklina v roce 1848 pokusila pěšky dosáhnout pevniny, ale všichni zahynuli na následky hladu, zimy a nemocí (pravděpodobně kurděje a otrava olovem z nekvalitních konzerv).
Záhada byla definitivně rozluštěna až v 21. století. Vrak lodi HMS Erebus byl nalezen v roce 2014 a vrak HMS Terror v roce 2016, a to díky kombinaci moderní technologie a tradičních inuitských znalostí.
✅ První úspěšné proplutí
Prvním, kdo úspěšně proplul celým Severozápadním průjezdem, byl norský polárník Roald Amundsen. Na malé rybářské lodi Gjøa vyplul v roce 1903 se šesti muži. Zvolil jižní trasu, strávil dvě zimy u Ostrova krále Viléma, kde se od místních Inuitů učil arktickým dovednostem přežití, a v roce 1906 doplul do Nome na Aljašce. Jeho plavba trvala tři roky.
🚢 Moderní éra (20. a 21. století)
- 1940–1942: Henry Larsen z Královské kanadské jízdní policie jako první proplul cestu ze západu na východ na škuneru St. Roch.
- 1944: Henry Larsen na téže lodi uskutečnil první proplutí během jediné sezóny.
- 1958: Americká jaderná ponorka USS Nautilus proplula pod arktickým ledem a dosáhla severního pólu, čímž demonstrovala strategický význam Arktidy.
- 1969: Ledoborcem posílený tanker SS Manhattan proplul průjezdem, aby otestoval jeho komerční potenciál pro přepravu ropy z Aljašky.
- 2007: V důsledku rekordního úbytku ledu se průjezd poprvé v zaznamenané historii stal na krátkou dobu zcela splavným bez nutnosti použití ledoborce. Od té doby je tato situace stále častější.
🌍 Geografie a trasy
Severozápadní průjezd není jedinou definovanou trasou, ale spíše sítí průlivů a kanálů v rámci Kanadského arktického souostroví.
🗺️ Hlavní trasy
Existuje několik potenciálních tras, jejichž splavnost závisí na aktuálních ledových podmínkách: 1. Severní trasa (preferovaná pro velké lodě): Vede přes Lancasterský průliv, Barrowův průliv, Melvillův průliv a McClurův průliv do Beaufortova moře. Tato trasa je nejkratší, ale historicky nejvíce zablokovaná silným víceletým ledem. 2. Střední trasa: Odbočuje z Barrowova průlivu na jih přes Peelův průliv a Franklinův průliv, dále kolem Ostrova krále Viléma. 3. Jižní trasa (Amundsenova): Vede přes Průliv Jamese Rosse, Raeův průliv a Simpsonův průliv. Je mělčí a užší, vhodná spíše pro menší plavidla.
❄️ Podmínky a ledová pokrývka
Navigace v průjezdu je extrémně náročná. Hlavní překážkou je mořský led, který se dělí na:
- Jednoletý led: Vytváří se během zimy a taje v létě. Je tenčí a snáze prorazitelný.
- Víceletý led: Přežil alespoň jedno letní tání. Je mnohem silnější (až několik metrů), tvrdší a představuje vážné nebezpečí i pro moderní lodě.
Počasí je nepředvídatelné, s častými mlhami, silnými větry a nízkými teplotami i v létě. Mapy mělkých oblastí jsou stále neúplné, což zvyšuje riziko najetí na dno.
⚖️ Politický a právní status
S rostoucí splavností průjezdu se zostřuje mezinárodní spor o jeho právní status.
🇨🇦 Kanadský nárok
Kanada považuje vody Severozápadního průjezdu za své vnitřní vody. To znamená, že má plnou suverenitu nad touto oblastí a může regulovat, kdo a za jakých podmínek tudy smí proplout. Svůj nárok opírá o historické užívání a skutečnost, že průlivy procházejí mezi kanadskými ostrovy.
🇺🇸 Mezinárodní spor
Spojené státy americké, Evropská unie a další námořní mocnosti naopak tvrdí, že Severozápadní průjezd je mezinárodní průliv. Podle mezinárodního práva by to znamenalo, že lodě všech států mají právo na "tranzitní proplutí" (transit passage), tedy rychlý a nepřerušovaný průjezd, který Kanada nemůže omezit. Spor má strategický i ekonomický rozměr, protože kontrola nad klíčovou námořní cestou je geopoliticky významná.
📈 Ekonomický a strategický význam
Potenciál Severozápadního průjezdu je obrovský, ale jeho využití je stále spojeno s riziky.
🚢 Nová obchodní cesta
Cesta přes Severozápadní průjezd by mohla výrazně zkrátit plavbu mezi Evropou a Asií. Například cesta z Londýna do Tokia je přes Severozápadní průjezd o zhruba 7 000 km kratší než přes Panamský průplav. To by znamenalo úsporu paliva, času a nákladů. Hlavními překážkami zůstávají nepředvídatelné ledové podmínky, vysoké pojistné sazby a nedostatek záchranné a servisní infrastruktury.
⛏️ Přírodní zdroje
Arktida je bohatá na nerostné suroviny, včetně ropy, zemního plynu, diamantů, zinku a železné rudy. Otevření průjezdu usnadňuje přístup k těmto zdrojům a jejich transport na světové trhy.
туризм
V posledních letech roste popularita luxusních výletních plaveb Severozápadním průjezdem. V roce 2016 proplula průjezdem velká výletní loď Crystal Serenity s více než 1000 pasažéry, což signalizovalo nový trend v arktickém turismu.
🌡️ Dopady klimatických změn
Tání arktického ledu je hlavním faktorem, který mění budoucnost Severozápadního průjezdu.
🧊 Tání ledu
Vědecké modely předpovídají, že s pokračujícím oteplováním bude Arktický oceán v letních měsících pravidelně bez ledu již v polovině 21. století. To by učinilo průjezd spolehlivou a pravidelně využívanou námořní trasou.
экосистема
Zvýšený lodní provoz představuje vážná ekologická rizika pro křehký arktický ekosystém. Hrozí zejména:
- Úniky ropy a paliva: V ledových podmínkách by byla likvidace ropné skvrny extrémně obtížná, ne-li nemožná.
- Hlukové znečištění: Lodní motory a sonary mohou rušit mořské savce (jako jsou velryby grónské, narvalové a běluhy), kteří se spoléhají na zvuk při komunikaci a orientaci.
- Zavlečení invazních druhů: Lodě mohou v balastní vodě přivézt nepůvodní organismy.
- Dopad na místní komunity: Změny v migraci zvířat a zvýšený provoz mohou narušit tradiční způsob života Inuitů a dalších domorodých obyvatel.
💡 Pro laiky
Představte si, že chcete poslat loď z Evropy do Číny. Máte dvě hlavní možnosti: buď plout na jih přes Suezský průplav, nebo na západ přes Panamský průplav. Obě cesty jsou velmi dlouhé. Už stovky let mořeplavci snili o zkratce přes vrchol světa – přes Arktidu. Této severní zkratce přes Kanadu se říká Severozápadní průjezd.
Problém byl v tom, že tato cesta byla skoro pořád zamrzlá v tlustém ledu. Mnoho odvážných objevitelů se ji pokusilo najít a proplout, ale jejich lodě byly rozdrceny ledem a posádky často umíraly zimou a hlady. Nejslavnější byla Franklinova expedice, která v 19. století celá zmizela.
Teprve na začátku 20. století se to konečně podařilo norskému polárníkovi Roaldu Amundsenovi. Dnes, kvůli globálnímu oteplování, led v Arktidě taje a cesta se v létě otevírá. To je velká příležitost pro obchod (kratší a levnější doprava), ale zároveň i velké riziko. Kanada si nárokuje kontrolu nad touto cestou, ale jiné země (hlavně USA) tvrdí, že by měla být volná pro všechny. Navíc hrozí, že lodní provoz poškodí unikátní arktickou přírodu a život zvířat, jako jsou lední medvědi a velryby.
⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025