Obojživelník

Rozbalit box

Obsah boxu

Obojživelníci (vědecky Amphibia) jsou třída čtyřnohých obratlovců, kteří zahrnují žáby, mloky, čolky a červory. Jedná se o studenokrevné (ektotermní) živočichy, jejichž tělesná teplota je závislá na teplotě okolního prostředí. Název "obojživelník" odkazuje na jejich typický životní cyklus, který se skládá z larválního stádia ve vodě (např. pulec) a dospělého stádia, které je často suchozemské.

Představují evoluční přechod mezi rybami a plně suchozemskými plazy. Vyvinuli se v období devonu přibližně před 370 miliony lety z lalokoploutvých ryb a byli prvními obratlovci, kteří úspěšně kolonizovali souš. V současnosti je známo přes 8 000 druhů obojživelníků, kteří obývají širokou škálu ekosystémů po celém světě, s výjimkou polárních oblastí a nejvyprahlejších pouští. Kvůli své propustné kůži a závislosti na vodě jsou velmi citliví na změny životního prostředí, což z nich činí důležité bioindikátory.

📜 Evoluce a historie

Evoluční linie obojživelníků se odštěpila od lalokoploutvých ryb (Sarcopterygii) v období středního až pozdního devonu. Tyto ryby již měly vyvinuté párové ploutve s vnitřní kostrou, které se staly základem pro vývoj končetin. Klíčovým přechodným článkem byl rod Tiktaalik, který měl žábry, šupiny a ploutve jako ryba, ale zároveň zploštělou lebku, pohyblivý krk a robustní kostru ploutví podobnou končetinám.

První skuteční čtyřnožci, jako byli Ichthyostega a Acanthostega, se objevili na konci devonu. Stále si zachovávali mnoho rybích znaků, včetně ocasní ploutve a zbytků žaberního aparátu, ale již měli plně vyvinuté končetiny s prsty, které jim umožňovaly pohyb po souši, i když pravděpodobně trávili většinu času ve vodě.

Období karbonu je často označováno jako "věk obojživelníků". V této době došlo k obrovské diverzifikaci a obojživelníci se stali dominantními suchozemskými predátory. Skupiny jako Temnospondyli a Lepospondyli dosahovaly značných rozměrů, někteří zástupci jako Prionosuchus měřili až 9 metrů.

Moderní obojživelníci, sdružení ve skupině Lissamphibia, se objevili pravděpodobně v období permu nebo triasu. Vymírání na konci permu a konkurence ze strany plazů vedly k ústupu mnoha starobylých linií a uvolnily ekologické niky pro předky dnešních žab, mloků a červorů.

🧬 Charakteristika a anatomie

Obojživelníci sdílejí několik klíčových znaků, které je odlišují od ostatních obratlovců.

💧 Kůže

Kůže obojživelníků je hladká a tenká, bez šupin, peří nebo srsti (s výjimkou některých fosilních druhů). Je bohatá na žlázy, které produkují sliz udržující kůži vlhkou. Tato vlhkost je klíčová pro kožní dýchání, které doplňuje nebo i plně nahrazuje dýchání plícemi. Mnoho druhů má v kůži také jedové žlázy, které produkují toxiny sloužící jako obrana před predátory. Zbarvení kůže je často pestré a může sloužit jako kamufláž (kryptické zbarvení) nebo jako varování pro predátory (aposematismus).

💨 Dýchání

Dýchací soustava se v průběhu života dramaticky mění.

Larvy: Dýchají pomocí vnějších nebo vnitřních žaber, podobně jako ryby.
Dospělci: Většina dospělých obojživelníků dýchá jednoduchými vakovitými plicemi. Vzduch do plic pumpují pomocí pohybů dna ústní dutiny (tzv. bukální pumpa). Klíčovou roli hraje také již zmíněné kožní dýchání (kutánní respirace), které je obzvláště důležité u druhů s redukovanými plícemi (např. někteří mloci) nebo u těch, kteří tráví dlouhou dobu pod vodou.

❤️ Oběhová soustava

Srdce obojživelníků je třídílné, skládá se ze dvou předsíní a jedné komory. Odkysličená krev z těla přichází do pravé síně, zatímco okysličená krev z plic a kůže do levé síně. V jediné komoře dochází k částečnému mísení krve, i když různé anatomické struktury (např. spirální řasa) pomáhají oddělit oba krevní proudy. Z komory je krev pumpována do plicního (malého) a tělního (velkého) oběhu.

🦴 Kostra

Kostra je z velké části zkostnatělá. Lebka je široká, zploštělá a má méně kostí než u jiných obratlovců. Počet obratlů je variabilní, od 6 u některých žab až po více než 200 u červorů. Žebra jsou obvykle krátká a nespojují se s hrudní kostí. Končetiny jsou uzpůsobeny k různému typu pohybu – skákání (žáby), chůzi (mloci) nebo jsou zcela redukované (červoři).

🔄 Životní cyklus a rozmnožování

Většina obojživelníků je vejcorodá a jejich rozmnožování je silně vázáno na vodní prostředí. Vajíčka nemají pevnou skořápku a jsou chráněna pouze rosolovitým obalem, který je chrání před mechanickým poškozením, ale ne před vyschnutím.

Oplodnění je u žab typicky vnější – samec obejme samici v pářícím reflexu zvaném amplexus a oplodní vajíčka v okamžiku, kdy je samice klade do vody. U ocasatých a červorů je oplodnění vnitřní; samec obvykle odkládá spermatofor (schránku se spermiemi), který samice následně nasaje do své kloaky.

Z oplozených vajíček se líhnou larvy, které jsou plně adaptovány na život ve vodě. Nejznámější larvou je pulec žab. Pulci dýchají žábrami, mají ocas s ploutevním lemem pro pohyb a živí se převážně řasami a detritem.

Během proměny (metamorfózy), řízené hormony štítné žlázy (zejména thyroxinem), dochází k radikálním změnám:

Žábry zanikají a vyvíjejí se plíce.
Ocas je vstřebán (u žab).
Vyrůstají končetiny.
Mění se trávicí soustava (z býložravé na masožravou).
Přestavuje se oběhová soustava a smyslové orgány.

Po dokončení metamorfózy mladý jedinec opouští vodu a začíná žít dospělým životem.

분류 Systematika a klasifikace

Moderní obojživelníci (Lissamphibia) se dělí na tři hlavní řády:

Žáby (Anura)

S více než 7 000 druhy jsou nejpočetnější a nejrozšířenější skupinou. Jsou charakteristické zkráceným tělem bez ocasu v dospělosti, dlouhýma zadníma nohama uzpůsobenýma ke skákání a velkýma očima. Patří sem například ropuchy, skokani, rosničky a pralesničky.

Ocasatí (Caudata)

Tato skupina zahrnuje asi 750 druhů mloků a čolků. Mají protáhlé tělo s dobře vyvinutým ocasem a obvykle čtyři přibližně stejně dlouhé končetiny. Mnozí z nich mají vynikající schopnost regenerace ztracených končetin či jiných částí těla. Příkladem je mlok skvrnitý nebo čolek obecný. Zvláštním případem je axolotl mexický, který si po celý život zachovává larvální znaky (neotenie).

Červoři (Gymnophiona)

Nejméně známá skupina s přibližně 200 druhy. Jsou to beznozí, červovití obojživelníci přizpůsobení životu pod zemí. Mají redukované oči, které jsou často překryté kůží, a silnou lebku uzpůsobenou k rytí. Vyskytují se v tropických oblastech Jižní Ameriky, Afriky a Asie.

🌍 Ekologie a rozšíření

Obojživelníci obývají všechny kontinenty kromě Antarktidy. Jejich výskyt je limitován především teplotou a dostupností sladké vody nebo vlhkého prostředí. Největší druhové diverzity dosahují v tropických deštných pralesích.

V ekosystémech hrají dvojí klíčovou roli. Jako dospělci jsou důležitými predátory, kteří se živí hmyzem, pavouky, červy a dalšími bezobratlými, čímž pomáhají regulovat jejich populace. Zároveň jsou sami důležitou složkou potravy pro mnoho plazů, ptáků a savců. Jejich larvy (pulci) se zase živí řasami a organickým odpadem, čímž přispívají k čištění vodních ekosystémů.

Díky své propustné kůži jsou obojživelníci extrémně citliví na znečištění vody a ovzduší. Absorbují toxické látky přímo z prostředí, což může vést k deformacím, neplodnosti nebo smrti. Proto jsou považováni za vynikající bioindikátory zdraví ekosystémů.

⚠️ Ohrožení a ochrana

Obojživelníci čelí celosvětové krizi a jsou považováni za nejohroženější třídu obratlovců. Podle IUCN je téměř třetina všech známých druhů ohrožena vyhynutím. Mezi hlavní hrozby patří:

Ztráta a fragmentace stanovišť: Odvodňování mokřadů, kácení lesů a urbanizace ničí místa, kde žijí a rozmnožují se.
Znečištění: Pesticidy, hnojiva a průmyslové chemikálie kontaminují vodní zdroje a poškozují jejich citlivý organismus.
Změna klimatu: Zvyšující se teploty a změny v rozložení srážek narušují jejich rozmnožovací cykly a vysušují jejich stanoviště.
Infekční nemoci: Zvláště devastující je plísňové onemocnění chytridiomykóza, způsobené houbou Batrachochytrium dendrobatidis, která již způsobila vyhynutí desítek druhů po celém světě.
Invazní druhy: Nepůvodní predátoři (např. pstruzi vysazení do horských jezer) nebo konkurenti mohou zdecimovat místní populace.

Ochrana obojživelníků zahrnuje ochranu jejich přirozených stanovišť, vytváření migračních koridorů (např. podchody pod silnicemi), snižování znečištění a programy na chov ohrožených druhů v zajetí s cílem jejich pozdějšího navrácení do přírody.

🧑‍🏫 Pro laiky

Představte si živočicha, který začíná svůj život jako "ryba" a dokončuje ho jako suchozemské zvíře. To je v kostce obojživelník. Jeho jméno znamená "dvojí život" (z řeckého amphi - dvojí, bios - život), což přesně vystihuje jeho životní strategii.

**První život (ve vodě):** Z vajíčka ve vodě se vylíhne larva, které říkáme pulec. Pulec nemá nohy, dýchá žábrami a plave pomocí ocásku, přesně jako malá rybka.
**Velká proměna:** Během několika týdnů či měsíců projde pulec neuvěřitelnou proměnou (metamorfózou). Narostou mu nohy, ztratí ocas, žábry nahradí plíce a celé jeho tělo se přizpůsobí životu na souši.
**Druhý život (na souši):** Jako dospělec (například žába) už žije na souši v blízkosti vody. Loví hmyz a dýchá plícemi, ale stále potřebuje vlhkou kůži, kterou si také pomáhá dýchat.

- Jaký je rozdíl mezi obojživelníkem a plazem?**

Lidé si je často pletou, ale rozdíly jsou zásadní:

**Kůže:** Obojživelníci mají hladkou, vlhkou kůži. Plazi (ještěrky, hadi, želvy) mají suchou kůži pokrytou šupinami.
**Vajíčka:** Obojživelníci kladou měkká, rosolovitá vajíčka do vody. Plazi kladou vajíčka s pevnou, kožovitou skořápkou na souš.
**Životní cyklus:** Obojživelníci mají larvální stádium (pulce). Mláďata plazů se z vajíček líhnou jako miniaturní verze svých rodičů.

Obojživelníci jsou pro přírodu nesmírně důležití. Jsou jako barometr zdraví našeho prostředí – pokud mizí obojživelníci, je to varovný signál, že s naším ekosystémem není něco v pořádku.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 27.12.2025