Parabola

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Kuželosečka Parabola je rovinná křivka, která patří mezi kuželosečky. Vzniká jako řez kuželové plochy rovinou, která je rovnoběžná s právě jednou povrchovou přímkou této plochy. Parabola je také definována jako množina všech bodů v rovině, které mají stejnou vzdálenost od pevně daného bodu (ohniska) a pevně dané přímky (řídící přímky). Její numerická excentricita je rovna přesně 1.

Parabola je grafem kvadratické funkce a má charakteristický tvar otevřené křivky ve tvaru písmene "U". Díky svým unikátním optickým a geometrickým vlastnostem nachází široké uplatnění ve fyzice, optice, architektuře a inženýrství.

📜 Historie

Studium paraboly, stejně jako ostatních kuželoseček, sahá až do starověkého Řecka. Prvním, kdo se těmito křivkami systematicky zabýval, byl pravděpodobně Menaechmus ve 4. století př. n. l., žák Platóna. Snažil se vyřešit tzv. Délský problém (zdvojení krychle) a zjistil, že řešení lze nalézt pomocí průsečíků dvou parabol.

Nejkomplexnější dílo o kuželosečkách ve starověku sepsal Apollónios z Pergy kolem roku 200 př. n. l. ve své osmisvazkové knize Kónika (Kuželosečky). Byl to on, kdo zavedl názvy elipsa, hyperbola a právě parabola. Název parabola pochází z řeckého slova παραβολή (parabolē), což znamená "přiložení" nebo "přirovnání", což odkazovalo na geometrickou metodu, kterou Apollónios používal k její konstrukci.

Zásadní zlom v chápání významu paraboly přišel v 17. století. Galileo Galilei při svých experimentech s volným pádem a vrhy těles zjistil, že trajektorie projektilu ve vakuu pod vlivem gravitace má tvar paraboly. Tento objev, známý jako balistická křivka, propojil abstraktní geometrii s reálným světem a položil základy moderní mechaniky a balistiky. Přibližně ve stejné době bylo objeveno, že parabolické zrcadlo soustředí rovnoběžné paprsky do jediného bodu, což vedlo k návrhu prvních zrcadlových dalekohledů, například Isaacem Newtonem.

📐 Matematický popis

Parabolu lze definovat a popsat několika ekvivalentními způsoby.

⚪ Definice jako kuželosečka

Parabola je kuželosečka, která vznikne průnikem rotační kuželové plochy a roviny, která svírá s osou kuželové plochy stejný úhel, jaký svírají povrchové přímky kužele s jeho osou. Jinými slovy, rovina řezu je rovnoběžná právě s jednou povrchovou přímkou kužele.

🔥 Definice pomocí ohniska a řídící přímky

Nejčastější definice v analytické geometrii zní: Parabola je množina všech bodů X v rovině, které mají stejnou vzdálenost od pevného bodu F (tzv. ohnisko) a pevné přímky d (tzv. řídící přímka), která ohniskem F neprochází.

Matematicky zapsáno: $| X F | = | X d |$ kde $| X d |$ značí kolmou vzdálenost bodu X od přímky d.

Vrchol paraboly (V): Bod paraboly, který leží v polovině vzdálenosti mezi ohniskem a řídící přímkou. Je to bod s největším zakřivením.
Osa paraboly (o): Přímka procházející ohniskem F a kolmá na řídící přímku d. Parabola je osově souměrná podle této osy.
Parametr (p): Vzdálenost ohniska F od řídící přímky d. Platí $p = | F d |$ . Vrchol V leží ve vzdálenosti $p / 2$ od ohniska i od řídící přímky.

📈 Analytické vyjádření (rovnice)

Poloha a tvar paraboly v kartézské soustavě souřadnic se vyjadřuje pomocí rovnic.

Vrcholová rovnice

Vrcholová rovnice je nejjednodušší, pokud je vrchol paraboly umístěn v počátku souřadnic [0, 0].

Osa paraboly je osa x, ohnisko F leží na kladné poloose: $y^{2} = 2 p x$
Osa paraboly je osa x, ohnisko F leží na záporné poloose: $y^{2} = - 2 p x$
Osa paraboly je osa y, ohnisko F leží na kladné poloose: $x^{2} = 2 p y$
Osa paraboly je osa y, ohnisko F leží na záporné poloose: $x^{2} = - 2 p y$

Pokud je vrchol posunut do bodu V[n, m], rovnice se upraví:

Osa rovnoběžná s osou x: $(y - m)^{2} = \pm 2 p (x - n)$
Osa rovnoběžná s osou y: $(x - n)^{2} = \pm 2 p (y - m)$

Znaménko $\pm$ určuje, na kterou stranu je parabola "otevřená" (ve směru kladné, nebo záporné poloosy).

Obecná rovnice

Obecná rovnice paraboly s osou rovnoběžnou s jednou ze souřadnicových os má tvar:

Pro osu rovnoběžnou s osou y: $y = a x^{2} + b x + c$ (známá rovnice kvadratické funkce)
Pro osu rovnoběžnou s osou x: $x = a y^{2} + b y + c$

V obecné rovnici kuželosečky $A x^{2} + B x y + C y^{2} + D x + E y + F = 0$ je parabola charakterizována tím, že diskriminant $B^{2} - 4 A C = 0$ .

Parametrické rovnice

Pro parabolu s vrcholem V[n, m] a osou rovnoběžnou s osou x platí: $x (t) = n + \frac{p}{2} t^{2}$ $y (t) = m + p t$ kde t je reálný parametr.

⚙️ Vlastnosti

Optická vlastnost

Nejdůležitější vlastností paraboly je její schopnost odrážet paprsky.

Každý paprsek, který přichází rovnoběžně s osou paraboly, se po odrazu od její vnitřní plochy odrazí přesně do jejího ohniska.
Naopak, pokud je v ohnisku umístěn bodový zdroj světla, všechny paprsky se po odrazu od paraboly šíří dále rovnoběžně s její osou.

Tato vlastnost je základem pro konstrukci mnoha zařízení, jako jsou satelitní antény, zrcadlové dalekohledy, reflektory automobilů nebo solární koncentrátory.

Geometrické vlastnosti

Parabola je osově souměrná podle své osy.
Tečna k parabole v libovolném jejím bodě T půlí úhel mezi spojnicí ohniska F a bodu T a přímkou procházející bodem T rovnoběžně s osou paraboly.
Subnormála paraboly (úsek na ose x mezi patou kolmice z bodu dotyku a průsečíkem normály s osou x) je konstantní a rovná parametru p.

🌍 Využití v praxi

Díky svým jedinečným vlastnostem je parabola všudypřítomná v technice i v přírodě.

📡 Antény a teleskopy

Satelitní "talíře" a antény pro radioteleskopy mají tvar paraboloidu (rotační plochy vzniklé otáčením paraboly kolem její osy). Slabé elektromagnetické vlnění přicházející z velké vzdálenosti (např. od družice nebo z vesmíru) dopadá na plochu antény a je soustředěno do ohniska, kde je umístěn přijímač. Stejný princip využívají i zrcadlové dalekohledy (reflektory), kde primární zrcadlo má tvar paraboly.

💡 Světlomety a reflektory

Světlomety automobilů, baterek nebo divadelních reflektorů využívají opačný princip. Žárovka nebo LED dioda je umístěna v ohnisku parabolického zrcadla. Světlo se od zrcadla odráží a vytváří silný, soustředěný a rovnoběžný svazek paprsků.

🏗️ Architektura a mosty

Parabolické oblouky se používají v architektuře a při stavbě mostů pro jejich schopnost rovnoměrně rozkládat zatížení. Nosná lana visutých mostů mají tvar paraboly, pokud je zatížení rovnoměrně rozloženo po celé délce mostovky (což je typický případ). Slavným příkladem je Golden Gate Bridge.

🚀 Fyzika a balistika

Jak ukázal Galileo Galilei, dráha tělesa vrženého v homogenním tíhovém poli (např. hozený kámen, vystřelená dělová koule) za zanedbání odporu vzduchu je parabola. Tento poznatek je základem balistiky.

☀️ Solární energetika

V solárních elektrárnách se používají dlouhá parabolická koryta (tzv. parabolické kolektory), která soustředí sluneční záření na trubici s kapalinou (např. olejem) umístěnou v jejich ohniskové linii. Kapalina se zahřívá na vysokou teplotu a její tepelná energie se pak využívá k výrobě elektřiny pomocí parní turbíny.

🤔 Parabola pro laiky

Představte si, že hodíte míč kamarádovi. Dráha, po které míč letí vzduchem – ten oblouk nahoru a zase dolů – má tvar paraboly. Je to přirozený tvar, který věci následují, když na ně působí gravitace.

Dalším skvělým příkladem je satelitní anténa, kterou můžete vidět na domech. Není to jen náhodně prohnutý "talíř". Její tvar je přesně vypočítaná parabola. Proč? Protože parabola má úžasnou vlastnost: cokoliv na ni dopadne rovnoběžně (jako slabý signál z družice na oběžné dráze), odrazí se to přesně do jednoho jediného bodu – do ohniska. V tomto bodě je umístěn přijímač (ta malá krabička na tyčce před talířem), který tak může zachytit i velmi slabý signál, protože se na něj soustředí energie z celé plochy antény.

Stejný trik, jen naopak, používá světlomet u auta. Malá žárovka je v ohnisku lesklé parabolické plochy. Světlo ze žárovky se od plochy odrazí a vytvoří silný, rovný paprsek světla, který svítí daleko dopředu. Parabola je tedy v podstatě dokonalý "zesilovač" a "směrovač" pro vlny, ať už jde o světlo, zvuk nebo televizní signál.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 27.12.2025