Guillaume Apollinaire
Obsah boxu
Guillaume Apollinaire, vlastním jménem Wilhelm Albert Włodzimierz Apolinary de Kostrowitzky (* 26. srpna 1880, Řím – 9. listopadu 1918, Paříž), byl francouzský básník, dramatik, spisovatel a umělecký kritik polského původu. Stal se jednou z nejvýznamnějších postav evropské avantgardy na počátku 20. století. Jeho dílo zásadně ovlivnilo vývoj moderní poezie a umění. Je považován za průkopníka kubismu v literatuře, tvůrce termínu „surrealismus“ a autora slavných obrazových básní, tzv. kaligramů.
📜 Život
👶 Původ a mládí
Narodil se v Římě jako nemanželský syn polské šlechtičny Angeliky Kostrowické. Jeho otec je neznámý, pravděpodobně se jednalo o italsko-švýcarského aristokrata Francesca Flugiho d'Aspermont. Dětství a dospívání prožil v Itálii a Francii, především v Monaku, Cannes a Nice. Získal kvalitní vzdělání na prestižních školách, kde se projevil jeho mimořádný talent pro jazyky a literaturu. Již v mládí si osvojil kosmopolitní pohled na svět, který se později odrazil v jeho tvorbě.
🎨 Pařížský umělecký život
Kolem roku 1900 se přestěhoval do Paříže, která se stala centrem jeho uměleckého života. Rychle se začlenil do bohémských kruhů na Montmartre a Montparnasse. Stal se blízkým přítelem mnoha avantgardních umělců, především malířů jako Pablo Picasso, Georges Braque, André Derain, Henri Matisse a Henri Rousseau, zvaný Celník. Scházeli se v ateliéru Bateau-Lavoir, který se stal epicentrem zrodu kubismu.
Apollinaire se brzy etabloval jako vlivný umělecký kritik. Svými články a esejemi teoreticky formuloval a obhajoval principy nového umění. V roce 1913 vydal klíčové dílo Kubističtí malíři (Les Peintres cubistes), které se stalo manifestem tohoto uměleckého směru. Zavedl také termín „Orfismus“ pro lyrickou a barevnou odnož kubismu, reprezentovanou například Robertem Delaunayem.
V roce 1911 byl neprávem obviněn a krátce uvězněn v souvislosti s krádeží sošky z muzea v Louvre, což pro něj byla traumatizující zkušenost, kterou ztvárnil v několika básních sbírky Alkoholy.
❤️ Lásky a múzy
Ženy a láska hrály v Apollinairově životě i tvorbě klíčovou roli. Jeho milostné vztahy byly často bouřlivé a nenaplněné, což se stalo zdrojem inspirace pro jeho nejznámější lyrické básně.
- Annie Playden: Anglická vychovatelka, kterou potkal během svého pobytu v Německu. Jeho neopětovaná láska k ní inspirovala básně jako Píseň nemilovaného (La Chanson du mal-aimé).
- Marie Laurencin: Malířka a jeho dlouholetá partnerka (1907–1912). Jejich vztah byl intenzivní, ale plný konfliktů. Její odchod ho hluboce zasáhl a inspiroval slavnou báseň Most Mirabeau (Le Pont Mirabeau).
- Louise de Coligny-Châtillon (Lou): Aristokratka, se kterou prožil krátký, ale vášnivý románek na začátku války. Jejich korespondence a básně, které jí psal, jsou plné erotiky a válečných motivů.
- Jacqueline Kolb (Madeleine): Mladá učitelka, se kterou se seznámil během války. Po svém zranění se s ní v roce 1918 oženil.
⚔️ První světová válka
Přestože nebyl francouzským občanem, v roce 1914 dobrovolně narukoval do francouzské armády, aby prokázal svou loajalitu k nové vlasti. Sloužil nejprve u dělostřelectva a později u pěchoty. V roce 1916 získal francouzské občanství.
Dne 17. března 1916 byl na frontě v Champagne vážně zraněn střepinou z granátu do hlavy. Musel podstoupit trepanaci lebky a zranění ho trvale poznamenalo. Jeho válečné zkušenosti se silně promítly do sbírky Kaligramy, kde se mísí hrůza z války s moderní estetikou.
⚰️ Závěr života a smrt
Po zranění se vrátil do Paříže, kde pokračoval v literární činnosti. V roce 1917 měla premiéru jeho divadelní hra Prsy Tirésiovy, kterou označil za „surrealistické drama“ a poprvé tak použil termín, který později převzalo surrealistické hnutí.
Na podzim roku 1918, v době, kdy Evropa byla oslabena válkou, propukla pandemie španělské chřipky. Apollinaire, jehož zdraví bylo podlomeno válečným zraněním, se nakazil a 9. listopadu 1918 zemřel, pouhé dva dny před podpisem příměří, které ukončilo válku. Je pohřben na hřbitově Père-Lachaise v Paříži.
✒️ Dílo
Apollinairovo dílo je žánrově velmi rozmanité a zahrnuje poezii, prózu, divadelní hry i uměleckou kritiku. Je charakteristické experimentováním s formou, odstraňováním hranic mezi uměleckými druhy a snahou zachytit dynamiku moderního světa.
📚 Poezie
Poezie tvoří jádro jeho tvorby. Apollinaire dokázal spojit tradiční lyrická témata (láska, smrt, plynutí času) s moderními motivy (město, technika, válka).
- Alkoholy (Alcools, 1913): Jedna z nejvýznamnějších básnických sbírek 20. století. Apollinaire v ní shrnul svou tvorbu z let 1898–1913. Sbírka je proslulá tím, že autor zcela odstranil interpunkci, čímž vytvořil volně plynoucí proud obrazů a myšlenek (tzv. volný verš). Úvodní báseň Pásmo (Zone) je manifestem moderní poezie, oslavou Paříže, techniky a volné asociace představ. Dalšími slavnými básněmi jsou Most Mirabeau nebo Píseň nemilovaného.
- Kaligramy (Calligrammes, 1918): Podtitul sbírky zní Básně míru a války. Zde Apollinaire dovedl svůj formální experiment k vrcholu vytvořením tzv. kaligramů – obrazových básní, kde jsou slova a verše uspořádány do vizuální podoby, která koresponduje s tématem básně (např. báseň o dešti má podobu padajících kapek, báseň o Eiffelově věži tvoří její siluetu). Tímto spojením textu a obrazu se snažil vytvořit syntetické umění.
🎭 Divadelní hry
- Prsy Tirésiovy (Les Mamelles de Tirésias, 1917): Tato burleskní hra je považována za předchůdce absurdního divadla. V její předmluvě Apollinaire použil slovo „surrealismus“ k popisu nového typu uměleckého vyjádření, které se nesnaží napodobovat realitu, ale vytvářet novou, vyšší skutečnost.
📖 Próza
Apollinaire je také autorem několika prozaických děl, která často balancují na hraně fantastiky a autobiografie.
- Zavražděný básník (Le Poète assassiné, 1916): Snová, autobiograficky laděná próza o životě a smrti básníka Croniamantala.
- Kacíř & spol. (L'Hérésiarque et Cie, 1910): Sbírka fantastických a bizarních povídek.
- Jedenáct tisíc holí (Les Onze Mille Verges, 1907): Erotický román, který byl dlouho vydáván anonymně a je považován za jedno z klasických děl tohoto žánru.
🎨 Umělecká kritika
- Kubističtí malíři: estetické úvahy (Les Peintres cubistes, méditations esthétiques, 1913): Klíčový text pro pochopení a definování kubismu. Apollinaire zde analyzoval dílo Picassa, Braqua, Grise a dalších a formuloval teoretické základy nového uměleckého vidění.
✨ Styl a význam
Guillaume Apollinaire je klíčovou postavou přechodu od symbolismu k moderním avantgardním směrům. Jeho význam spočívá v několika rovinách:
- Inovátor básnické formy: Zrušením interpunkce, používáním volného verše a tvorbou kaligramů osvobodil poezii od tradičních formálních omezení.
- Pásmo (literatura)|Princip pásma: V básni Pásmo představil techniku volného řazení motivů, myšlenek a obrazů bez zjevné logické souvislosti, což se stalo jedním ze základních postupů moderní literatury a filmu.
- Spojení tradice a moderny: Ve své tvorbě dokázal organicky propojit klasické lyrické motivy s fascinací moderním velkoměstem, technickým pokrokem a chaosem své doby.
- Teoretik a propagátor avantgardy: Jako kritik a přítel umělců hrál zásadní roli v definování a prosazování kubismu. Zavedením pojmů „orfismus“ a „surrealismus“ dal jméno novým uměleckým tendencím.
- Vliv: Jeho dílo ovlivnilo nejen francouzské surrealisty (André Breton, Louis Aragon), ale i českou avantgardu (např. Vítězslav Nezval a poetismus) a moderní poezii po celém světě.
🧑🏫 Pro laiky
- Kubismus: Představte si, že se díváte na sklenici. Kubistický malíř by ji nenamaloval jen z jednoho úhlu, ale ukázal by ji zepředu, z boku i shora, a to vše v jednom obraze. Je to jako byste rozbili zrcadlo a složili střepy dohromady. Apollinaire se snažil o něco podobného v poezii – skládal vedle sebe různé obrazy a myšlenky bez logických přechodů.
- Surrealismus: Tento termín, který Apollinaire vymyslel, označuje umění, které čerpá inspiraci ze snů a podvědomí. Je to jako když píšete nebo malujete to první, co vás napadne, bez kontroly rozumu. Cílem je osvobodit fantazii.
- Kaligram: Je to báseň, která je zároveň obrázkem. Když Apollinaire psal báseň o dešti, nenapsal verše pod sebe, ale nechal je „padat“ po stránce jako kapky deště. Slova tak nejen něco říkají, ale i ukazují.
- Pásmo: Je to technika, kterou Apollinaire proslavil. Představte si, že jdete po ulici a vnímáte spoustu věcí najednou: výlohu obchodu, zvuk tramvaje, útržek rozhovoru, vzpomínku na včerejšek. Pásmo v poezii funguje stejně – volně spojuje různé vjemy a myšlenky, jako by to byl filmový střih.