Evropská migrační krize
Obsah boxu
Evropská migrační krize (někdy označovaná jako uprchlická krize) je termín pro období výrazně zvýšeného počtu uprchlíků a dalších migrantů přicházejících do Evropy, které vyvrcholilo v letech 2015 a 2016. Krize byla způsobena kombinací faktorů, především probíhající syrskou občanskou válkou, ale i dalšími konflikty, nestabilitou a chudobou v zemích Blízkého východu, Afriky a Asie. Tato událost zásadně ovlivnila politickou a společenskou situaci v zemích Evropské unie, otestovala její jednotu a vedla k významným změnám v azylové a hraniční politice.
📜 Příčiny krize
Krize byla výsledkem souběhu několika dlouhodobých i akutních faktorů, které donutily miliony lidí opustit své domovy.
💥 Hlavní konflikty
- Syrská občanská válka: Jednoznačně hlavní příčina. Brutální konflikt, který začal v roce 2011, vyhnal z domovů více než polovinu syrské populace. Miliony lidí našly útočiště v sousedních zemích jako Turecko, Libanon a Jordánsko, kde však byly podmínky v uprchlických táborech často neudržitelné, což je motivovalo k cestě do Evropy.
- Nestabilita v Libyi: Po pádu režimu Muammara Kaddáfího v roce 2011 se země propadla do chaosu a stala se hlavním tranzitním bodem pro migranty ze subsaharské Afriky, kteří se přes Středozemní moře snažili dostat do Itálie.
- Konflikty v Afghánistánu a Iráku: Dlouhodobá nestabilita, násilí a činnost teroristických skupin jako Tálibán a Islámský stát vedly k trvalému odlivu obyvatel z těchto zemí.
- Situace v Eritreji: Totalitní režim a neomezená vojenská služba byly hlavními důvody, proč mnoho mladých Eritrejců volilo útěk.
🌍 Ekonomické a demografické faktory
Kromě válek hrála roli i hluboká chudoba, nedostatek pracovních příležitostí, klimatické změny a demografický tlak v mnoha afrických a asijských zemích. Pro mnoho lidí představovala Evropa vidinu bezpečnějšího a lepšího života.
🗺️ Hlavní migrační trasy
Během krize se zformovalo několik hlavních koridorů, kterými se migranti snažili dostat do Evropy.
🇬🇷 Východostředomořská (Balkánská) trasa
Tato trasa byla v roce 2015 nejfrekventovanější. Začínala v Turecku, odkud se migranti na přeplněných člunech plavili na řecké ostrovy (Lesbos, Kos, Samos). Z Řecka pokračovali přes Severní Makedonii, Srbsko a Maďarsko (později přes Chorvatsko a Slovinsko) směrem do Rakouska a Německa. V roce 2016 byla tato trasa fakticky uzavřena po dohodě mezi EU a Tureckem a postavení plotů na hranicích.
🇮🇹 Centrální středomořská trasa
Tato trasa vedla z pobřeží Libye a Tuniska přes Středozemní moře na italský ostrov Lampedusa nebo na Sicílii. Byla považována za nejnebezpečnější, s tisíci zdokumentovanými případy utonutí. Využívali ji především migranti ze subsaharské Afriky.
🇪🇸 Západoevropská trasa
Méně využívaná trasa vedla z Maroka do Španělska, a to buď přes moře do jižního Španělska, nebo přes pozemní hranici do španělských enkláv Ceuta a Melilla.
📈 Průběh a časová osa
⏳ Před rokem 2015
Počet žadatelů o azyl v Evropě začal narůstat již po Arabském jaru v roce 2011. Itálie a Řecko dlouhodobě upozorňovaly na neudržitelný tlak na své azylové systémy, ale celoevropská reakce byla vlažná.
🔥 Rok 2015: Vrchol krize
Rok 2015 znamenal dramatickou eskalaci. Do Evropy dorazilo více než milion migrantů a uprchlíků. V létě se situace na Balkánské trase stala chaotickou. Symbolem se staly obrazy tisíců lidí na budapešťském nádraží Keleti. Na konci léta německá kancléřka Angela Merkelová pronesla slavný výrok „Wir schaffen das“ („Zvládneme to“) a Německo dočasně pozastavilo uplatňování Dublinského nařízení pro syrské uprchlíky, což mnozí interpretovali jako pozvání.
🚧 Rok 2016 a uzavírání tras
V reakci na nekontrolovaný příliv začaly státy na Balkánské trase stavět pohraniční ploty. Klíčovým momentem byla dohoda mezi EU a Tureckem z března 2016, v níž se Turecko zavázalo bránit nelegální migraci do Řecka výměnou za finanční pomoc a politické ústupky. Tím se podařilo výrazně snížit počet příchozích přes Egejské moře.
📉 Vývoj po roce 2016
Po uzavření Balkánské trasy se tlak přesunul zpět na centrální středomořskou trasu z Libye do Itálie. Počty příchozích do Evropy sice klesly z rekordních hodnot roku 2015, ale migrace zůstala klíčovým politickým tématem. EU se zaměřila na posílení ochrany vnějších hranic prostřednictvím agentury Frontex a na dohody se třetími zeměmi.
🇪🇺 Reakce Evropské unie a jednotlivých států
Krize odhalila hluboké rozpory mezi členskými státy EU v otázce migrace a solidarity.
🇩🇪 Německo a politika otevřených dveří
Německo, spolu se Švédskem a Rakouskem, přijalo v roce 2015 největší počet žadatelů o azyl. Politika kancléřky Merkelové byla zpočátku vnímána jako humanitární gesto, ale později čelila silné domácí i zahraniční kritice.
🇭🇺 Visegrádská skupina a odpor proti kvótám
Země Visegrádské skupiny (Česko, Slovensko, Polsko a Maďarsko) se staly hlavními odpůrci plánu Evropské komise na přerozdělování uprchlíků na základě povinných kvót. Argumentovaly především bezpečnostními riziky a suverenitou v rozhodování o azylové politice.
🤝 Společná opatření EU
- Povinné kvóty: V září 2015 EU většinovým hlasováním schválila jednorázové přerozdělení 120 000 žadatelů o azyl z Itálie a Řecka. Tento mechanismus však v praxi selhal kvůli neochotě mnoha států jej naplnit.
- Dohoda EU-Turecko: Klíčový nástroj, který zastavil masový příliv přes Egejské moře.
- Posílení agentury Frontex: Transformace na Evropskou pohraniční a pobřežní stráž s větším počtem personálu a širšími pravomocemi.
- Reforma azylového systému: Snahy o reformu Dublinského nařízení a vytvoření spravedlivějšího systému, které však narážejí na odpor členských států.
⚖️ Důsledky krize
🗳️ Politické dopady
- Vzestup populismu a krajní pravice: Migrační krize výrazně přispěla k posílení populistických, nacionalistických a protiimigračních stran po celé Evropě (např. AfD v Německu, Národní sdružení ve Francii, Liga Severu v Itálii).
- Brexit: Obavy z migrace a ztráty kontroly nad hranicemi byly jedním z hlavních témat kampaně za odchod Spojeného království z EU.
- Narušení jednoty EU: Krize vytvořila hlubokou příkop mezi "starými" a "novými" členskými státy a zpochybnila princip solidarity.
- Zpochybnění Schengenu: Několik zemí dočasně obnovilo hraniční kontroly uvnitř Schengenského prostoru.
👥 Sociální a kulturní dopady
Krize vyvolala celospolečenské debaty o integraci, multikulturalismu, islámu v Evropě a národní identitě. V některých zemích vedla k nárůstu sociálního napětí a polarizaci společnosti.
🛡️ Bezpečnostní dopady
S přílivem migrantů vzrostly obavy z infiltrace teroristů z Islámského státu. Některé teroristické útoky (např. v Paříži v roce 2015) byly spáchány jedinci, kteří se do Evropy dostali v rámci migrační vlny, což posílilo argumenty pro přísnější hraniční kontroly.
📊 Statistiky a čísla
- Podle agentury Frontex bylo v roce 2015 zaznamenáno přibližně 1,8 milionu nelegálních překročení vnějších hranic EU (některé osoby mohly být započítány vícekrát).
- Podle UNHCR požádalo v roce 2015 v Evropě o azyl téměř 1,3 milionu lidí.
- Nejčastějšími zeměmi původu žadatelů o azyl v roce 2015 byly Sýrie (cca 378 000), Afghánistán (cca 193 000) a Irák (cca 127 000).
- Hlavní cílovou zemí bylo Německo, které v roce 2015 a 2016 přijalo více než 1,2 milionu žádostí o azyl.
🤔 Pro laiky
- Uprchlík vs. ekonomický migrant: Uprchlík je osoba, která prchá ze své země kvůli pronásledování, válce nebo násilí a má právo na mezinárodní ochranu. Ekonomický migrant opouští svou zemi dobrovolně za účelem zlepšení svých životních podmínek (práce, vzdělání) a nemá automaticky nárok na azyl. Během krize přicházely do Evropy obě skupiny.
- Schengenský prostor: Je to území většiny zemí EU (a několika dalších), kde lidé mohou překračovat hranice bez kontrol. Krize tento systém ohrozila, protože některé státy zavedly dočasné kontroly, aby mohly regulovat pohyb migrantů.
- Dublinské nařízení: Pravidlo EU, které říká, že žádost o azyl má projednávat první země EU, do které žadatel vstoupil. Tento systém během krize selhal, protože země na vnějších hranicích (Itálie, Řecko) byly přetíženy a nemohly všechny registrovat.
- Azylové řízení: Proces, při kterém stát posuzuje, zda má žadatel (azylant) nárok na udělení azylu (ochrany). Během tohoto procesu se zjišťuje, zda osobě v její zemi původu skutečně hrozí nebezpečí.