Etnografie

Rozbalit box

Obsah boxu

Etnografie (z řeckého ἔθνος ethnos – národ, kmen a γράφω graphō – psát) je vědní disciplína a zároveň kvalitativní výzkumná metoda, která se zabývá hloubkovým a systematickým studiem kultur, společností a lidských skupin. Jejím cílem je popsat a analyzovat každodenní život, sociální struktury, chování, přesvědčení a hodnoty dané skupiny z její vlastní perspektivy. Etnografie je základní metodou kulturní antropologie a sociální antropologie, ale její postupy jsou hojně využívány i v sociologii, marketingu, designu a dalších oborech.

Základním nástrojem etnografa je dlouhodobý terénní výzkum, jehož klíčovou součástí je zúčastněné pozorování. To znamená, že výzkumník žije po určitou dobu (často rok i déle) přímo v komunitě, kterou studuje, učí se její jazyk, účastní se jejích každodenních aktivit a rituálů a snaží se pochopit svět tak, jak ho vidí členové dané skupiny. Výsledkem etnografického výzkumu je obvykle podrobná psaná studie – etnografie – která se snaží zprostředkovat komplexní a holistický obraz života dané komunity.

📜 Historie

Ačkoliv zárodky etnografického popisu lze nalézt již ve starověku u autorů jako Hérodotos nebo v cestopisech středověkých a novověkých objevitelů (např. Marco Polo), jako vědecká metoda se etnografie začala formovat až na přelomu 19. a 20. století v kontextu kolonialismu a rostoucího zájmu o "exotické" a "primitivní" kultury.

🏛️ Počátky a zakladatelé

Za otce moderní etnografie je považován polsko-britský antropolog Bronisław Malinowski. Během první světové války byl internován na Trobriandských ostrovech v Melanésii, kde uskutečnil revoluční dlouhodobý terénní výzkum. Ve své knize Argonauti západního Pacifiku (1922) formuloval principy zúčastněného pozorování a zdůraznil nutnost pochopit "domorodcův pohled na věc". Malinowski trval na tom, že antropolog se musí naučit místní jazyk, opustit pohodlí misionářské stanice a žít přímo mezi lidmi, které studuje.

Ve Spojených státech položil základy etnografického výzkumu Franz Boas, který je považován za zakladatele americké kulturní antropologie. Boas a jeho žáci (např. Margaret Meadová, Ruth Benedictová, Alfred Louis Kroeber) kladli důraz na detailní sběr dat, kulturní relativismus a historický partikularismus – myšlenku, že každá kultura má svou unikátní historii a musí být studována v jejím vlastním kontextu.

📈 Vývoj ve 20. století

V polovině 20. století se etnografie dále rozvíjela. Vznikly různé teoretické školy, jako například britský strukturální funkcionalismus (Alfred Radcliffe-Brown) nebo francouzský strukturalismus (Claude Lévi-Strauss), které ovlivnily způsob, jakým etnografové analyzovali svá data.

V 70. a 80. letech 20. století prošla etnografie tzv. "krizí reprezentace". Postmoderní a postkoloniální kritika zpochybnila autoritu etnografa jako objektivního pozorovatele a poukázala na mocenské nerovnosti mezi výzkumníkem (často ze Západu) a zkoumanou komunitou. Antropologové jako Clifford Geertz začali zdůrazňovat, že etnografie není objektivním popisem reality, ale spíše interpretací. Geertz přirovnal kulturu k textu, který etnograf "čte" a interpretuje. Tento posun vedl k větší reflexivitě, kdy etnografové začali ve svých pracích otevřeně tematizovat svou vlastní pozici, předsudky a vliv na výzkum.

⚙️ Metodologie a klíčové principy

Etnografický výzkum stojí na několika klíčových metodologických a teoretických principech, které jej odlišují od jiných výzkumných přístupů.

Zúčastněné pozorování (Participant Observation): Jde o základní metodu. Výzkumník se aktivně zapojuje do života komunity, pozoruje dění a zároveň se ho účastní. Cílem je získat hluboké, prožitkové porozumění sociální realitě.
Terénní výzkum (Fieldwork): Označuje celý proces sběru dat v přirozeném prostředí studované skupiny. Obvykle se jedná o dlouhodobý pobyt, který může trvat od několika měsíců po několik let.
Holismus (Holism): Etnografie se snaží o celistvý pohled. Předpokládá, že všechny aspekty kultury (příbuzenství, ekonomika, náboženství, politika) jsou vzájemně propojené a nelze je pochopit izolovaně.
Kulturní relativismus (Cultural Relativism): Jedná se o metodologický postoj, který vyžaduje, aby výzkumník chápal a hodnotil praktiky a přesvědčení dané kultury z jejího vlastního hlediska, nikoli podle standardů své vlastní kultury. Je protikladem etnocentrismu.
Emický a etický pohled: Etnograf se snaží zachytit emický pohled – tedy perspektivu, kategorie a významy, které používají samotní členové studované kultury ("pohled zevnitř"). Tento pohled pak analyzuje a srovnává s teoretickými koncepty a kategoriemi vědce, což představuje etický pohled ("pohled zvenčí").
Terénní deník: Klíčový nástroj pro záznam pozorování, rozhovorů, osobních reflexí a analytických poznámek.

Kromě zúčastněného pozorování využívají etnografové i další metody sběru dat, jako jsou hloubkové rozhovory, sběr životních příběhů, genealogické metody, analýza dokumentů, fotografie a video.

🗺️ Proces etnografického výzkumu

Etnografický výzkum je typicky dlouhodobý a iterativní proces, který lze rozdělit do několika fází:

1. Příprava a formulace výzkumné otázky: Výzkumník si zvolí téma a komunitu, studuje dostupnou literaturu a formuluje počáteční výzkumné otázky. Tyto otázky jsou často široké a v průběhu výzkumu se zpřesňují. 2. Vstup do terénu: Jedna z nejnáročnějších fází, která zahrnuje navázání prvního kontaktu, získání důvěry a povolení k výzkumu od tzv. "gatekeeperů" (vrátných) – klíčových osob v komunitě. 3. Sběr dat (terénní výzkum): Hlavní fáze, která zahrnuje zúčastněné pozorování, vedení rozhovorů a systematický záznam dat do terénního deníku. Během této fáze si etnograf buduje vztahy (rapport) s členy komunity. 4. Analýza dat: Analýza probíhá často souběžně se sběrem dat. Výzkumník v deníku kóduje data, hledá vzorce, témata a souvislosti. Po návratu z terénu probíhá hlavní, systematická analýza. 5. Psaní etnografie: Finální fází je sepsání výsledné studie. Etnografická monografie není pouhým souhrnem faktů, ale narativní a analytickou interpretací, která se snaží čtenáři zprostředkovat život a kulturu studované skupiny.

🌐 Aplikace a subdisciplíny

Původně metoda pro studium malých, izolovaných společností, se etnografie dnes používá v široké škále kontextů, včetně komplexních moderních společností.

Etnografie města (Urban Ethnography): Studuje život v městském prostředí, subkultury, gangy, sousedství nebo specifické instituce.
Digitální etnografie (Netnography): Zkoumá online komunity, sociální sítě a interakce ve virtuálním prostoru.
Firemní etnografie (Corporate Ethnography): Aplikuje etnografické metody ke studiu firemní kultury nebo chování spotřebitelů pro účely marketingu a vývoje produktů.
Designová etnografie (Design Ethnography): Pomáhá designérům a vývojářům pochopit potřeby a zvyky uživatelů a navrhovat tak lepší produkty a služby (např. v oblasti UX/UI).
Autoetnografie: Výzkumná metoda, kde výzkumník využívá vlastní životní zkušenosti jako primární data k analýze a pochopení širších kulturních jevů.

⚖️ Etika v etnografii

Vzhledem k hlubokému a osobnímu charakteru etnografického výzkumu jsou etické otázky naprosto zásadní. Mezi hlavní etické principy patří:

Informovaný souhlas: Účastníci výzkumu musí být informováni o jeho účelu a musí s účastí dobrovolně souhlasit. V některých kontextech může být získání formálního souhlasu složité.
Anonymita a důvěrnost: Etnograf má povinnost chránit identitu svých informantů, často pomocí pseudonymů a změny identifikačních údajů.
Zásada "neublížit" (Do No Harm): Primární povinností výzkumníka je zajistit, aby jeho výzkum nezpůsobil studovaným jedincům ani komunitě žádnou újmu (sociální, ekonomickou, psychickou).
Reciprocita a reprezentace: Etnograf by měl zvážit, co může komunitě za její spolupráci nabídnout a jak ji bude ve své práci reprezentovat, aby se vyhnul stereotypům a zkreslení.

💡 Etnografie pro laiky

Představte si, že chcete opravdu do hloubky pochopit, jak funguje fanouškovský klub nějakého fotbalového týmu. Nestačí si přečíst pravidla fotbalu nebo se podívat na pár zápasů v televizi. Etnograf by se stal na rok členem tohoto klubu. Chodil by s nimi na zápasy, na pivo po zápase, účastnil se jejich schůzí, naučil se jejich pokřiky a poznal jejich rituály. Mluvil by s nimi o tom, co pro ně fandění znamená, jaké mají vztahy mezi sebou a s fanoušky jiných klubů.

Cílem etnografa není je soudit, jestli je jejich chování "správné" nebo "špatné", ale pochopit jejich svět z jejich vlastního pohledu. Proč jsou pro ně barvy klubu tak důležité? Co pro ně znamená vítězství a prohra? Jaké jsou nepsané zákony jejich komunity? Výsledkem jeho práce je pak podrobná "zpráva" nebo kniha, která ostatním lidem vysvětlí, jaký je život uvnitř tohoto klubu. Etnografie je tedy metoda založená na "ponoření se" do cizího světa, abychom ho dokázali pochopit zevnitř.

Šablona:Aktualizováno