Cicero

Rozbalit box

Obsah boxu

Marcus Tullius Cicero (* 3. ledna 106 př. n. l., Arpinum – 7. prosince 43 př. n. l., Formiae) byl římský státník, řečník, právník, spisovatel a filosof, který je považován za jednoho z největších mistrů latinské prózy a nejvýznamnějších postav konce Římské republiky. Jako novus homo (muž z rodiny bez politické tradice) se vypracoval na nejvyšší úřad konzula a proslul především odhalením a potlačením Catilinova spiknutí. Jeho rozsáhlé dílo, zahrnující soudní a politické řeči, filosofické spisy a soukromou korespondenci, je neocenitelným zdrojem informací o politice, společnosti a myšlení jeho doby. Jeho obhajoba republikánských principů ho nakonec stála život, když byl zavražděn na příkaz Druhého triumvirátu.

📜 Život

👶 Mládí a vzdělání

Marcus Tullius Cicero se narodil v Arpinu, malém městě asi 100 kilometrů jihovýchodně od Říma, v zámožné rodině patřící k jezdeckému stavu (equites). Jeho otec, ač sám politicky neaktivní, zajistil svým synům Marcovi a Quintovi prvotřídní vzdělání v Římě. Cicero studoval rétoriku, právo a filosofii pod vedením nejlepších učitelů své doby, včetně proslulého právníka Quinta Mucia Scaevoly.

V letech 79–77 př. n. l. podnikl studijní cestu do Řecka a Malé Asie, kde se zdokonaloval v řečnictví a filosofii. V Athénách navštěvoval přednášky na Akademii a v Rhodu studoval u slavného rétora Apollonia Molona, který mu pomohl vytříbit jeho řečnický styl, aby byl méně teatrální a fyzicky méně náročný.

🏛️ Politická kariéra (Cursus honorum)

Po návratu do Říma zahájil Cicero svou politickou a právnickou kariéru. Rychle si získal pověst vynikajícího obhájce. Jeho první velký úspěch přišel v roce 80 př. n. l. s obhajobou Sexta Roscia z Amerie, obviněného z otcovraždy, což byl odvážný krok, neboť případ se dotýkal mocného oblíbence diktátora Sully.

Cicero postupoval tradiční římskou úřední dráhou, známou jako cursus honorum:

• Kvestor (75 př. n. l.): Sloužil na západní Sicílii, kde si získal pověst spravedlivého a čestného správce. Tato zkušenost mu později pomohla v jeho nejslavnějším soudním procesu.
• Edil (69 př. n. l.): Pořádal veřejné hry a staral se o správu města Říma.
• Prétor (66 př. n. l.): Jako předsedající soudce podpořil zákon, který udělil Pompeiovi mimořádné velení ve válce proti Mithridatovi.
• Konzul (63 př. n. l.): Dosáhl vrcholu své kariéry, když byl zvolen konzulem. Jako novus homo to byl mimořádný úspěch, kterého dosáhl díky své pověsti a řečnickým schopnostem.

🔥 Spiknutí Catilinovo

Vrcholným okamžikem Cicerovy konzulské služby bylo odhalení a potlačení spiknutí, které vedl zkrachovalý aristokrat Lucius Sergius Catilina. Catilina se pokusil násilně převzít moc v Římě poté, co opakovaně neuspěl ve volbách. Cicero proti němu v Senátu pronesl sérii čtyř slavných řečí (Řeči proti Catilinovi), z nichž první začíná slavnou větou: „Quo usque tandem abutere, Catilina, patientia nostra?“ (Jak dlouho ještě, Catilino, budeš zneužívat naší trpělivosti?).

Díky Cicerově rozhodnosti bylo spiknutí odhaleno a jeho vůdci v Římě zatčeni. Po bouřlivé debatě v Senátu nechal Cicero pět hlavních spiklenců popravit bez řádného soudu, což bylo kontroverzní rozhodnutí, které ho později politicky pronásledovalo. Za záchranu republiky mu byl udělen čestný titul Pater Patriae (Otec vlasti).

✈️ Vyhnanství a návrat

V roce 58 př. n. l. byl Cicero donucen odejít do vyhnanství. Jeho politický nepřítel, tribun lidu Publius Clodius Pulcher, prosadil zákon, který retroaktivně trestal každého, kdo nechal popravit římského občana bez soudu. Cicero strávil více než rok v Soluni a v Dyrrhachiu. Jeho majetek v Římě byl zkonfiskován a jeho dům na Palatinu srovnán se zemí.

Díky úsilí jeho přátel, včetně Pompeia, byl však již v roce 57 př. n. l. triumfálně povolán zpět do Říma. Jeho návrat byl velkolepý, ale jeho politický vliv byl již oslaben mocí Prvního triumvirátu (Caesar, Pompeius a Crassus).

⚔️ Občanská válka a Caesarova diktatura

Když v roce 49 př. n. l. vypukla občanská válka mezi Caesarem a Pompeiem, Cicero se po dlouhém váhání přidal na stranu Pompeia a optimátů, které považoval za obránce tradiční republiky. Po Pompeiově porážce v bitvě u Farsálu (48 př. n. l.) mu Caesar udělil milost.

Během Caesarovy diktatury se Cicero stáhl z aktivního politického života a věnoval se psaní svých nejvýznamnějších filosofických a rétorických děl. Ačkoliv Caesarovu vládu osobně neschvaloval, udržoval s ním korektní vztahy.

☠️ Poslední léta a smrt

Zavraždění Julia Caesara v březnu 44 př. n. l. Cicero přivítal s nadějí na obnovu republiky. Stal se vůdcem senátorské strany a v sérii čtrnácti brilantních a nesmiřitelných řečí, známých jako Filipiky, zaútočil na Caesarova následovníka Marka Antonia, kterého považoval za největší hrozbu pro svobodu.

Tím si však podepsal rozsudek smrti. Když Antonius, Octavianus (pozdější císař Augustus) a Marcus Aemilius Lepidus utvořili Druhý triumvirát, Cicero se ocitl na prvním místě jejich proskripčních seznamů. Byl dopaden a zavražděn 7. prosince 43 př. n. l. poblíž své vily ve Formiae. Na Antoniův příkaz byly jeho hlava a ruce useknuty a vystaveny na řečnické tribuně (Rostra) na Foru Romanu jako varování všem jeho odpůrcům.

✍️ Dílo

Ciceronovo literární dílo je obrovské a mimořádně vlivné. Lze ho rozdělit do několika hlavních kategorií:

🗣️ Řeči (Orationes)

Dochovalo se 58 Cicerových soudních a politických řečí. Jsou považovány za vrchol římského řečnictví a vyznačují se dokonalou argumentací, vytříbeným stylem a psychologickou hloubkou. Mezi nejznámější patří:

• Pro Roscio Amerino (Na obhajobu Roscia z Amerie) – Jeho první velká obhajoba.
• In Verrem (Proti Verrovi) – Série řečí odhalujících korupci bývalého guvernéra Sicílie.
• In Catilinam (Proti Catilinovi) – Čtyři řeči pronesené během Catilinova spiknutí.
• Pro Caelio (Na obhajobu M. Caelia Rufa) – Brilantní a vtipná obhajoba mladého politika.
• Philippicae (Filipiky) – Čtrnáct řečí proti Marku Antoniovi.

📖 Filosofické spisy

Cicero se nepovažoval za originálního filosofa, ale za popularizátora řecké filosofie pro římské publikum. Jeho spisy, psané formou dialogů, představily latinsky mluvícímu světu myšlenky stoiků, epikurejců a Akademiků. Vytvořil latinskou filosofickou terminologii, která se používá dodnes.

• De re publica (O státě) – Pojednání o ideální formě vlády.
• De legibus (O zákonech) – Navazuje na dílo O státě, zabývá se přirozeným právem.
• De officiis (O povinnostech) – Traktát o morální povinnosti, napsaný pro jeho syna.
• Tusculanae disputationes (Tuskulské hovory) – Pět knih o štěstí, bolesti, smrti a dalších etických otázkách.
• De finibus bonorum et malorum (O nejvyšším dobru a zlu) – Přehled hlavních řeckých etických systémů.

📜 Rétorické spisy

Ve svých spisech o řečnictví Cicero shrnul teorii a praxi rétoriky.

• De oratore (O řečníkovi) – Dialog o ideálním řečníkovi, který musí být nejen technicky zdatný, ale i vzdělaný a morálně bezúhonný.
• Brutus – Dějiny římského řečnictví.
• Orator (Řečník) – Popis dokonalého řečníka.

✉️ Dopisy (Epistulae)

Dochovalo se více než 900 Cicerových dopisů, adresovaných přátelům (zejména Titu Pomponiu Atticovi), bratrovi Quintovi a dalším významným osobnostem. Tato korespondence je unikátním historickým pramenem, který poskytuje necenzurovaný pohled na politické intriky, společenský život a Cicerovu vlastní osobnost s jejími silnými i slabými stránkami.

🏛️ Politické myšlení

Cicerovým politickým ideálem byla concordia ordinum (soulad stavů), tedy harmonická spolupráce mezi senátorským a jezdeckým stavem. Později tento koncept rozšířil na consensus omnium bonorum (shoda všech dobrých občanů), která měla být základem stability státu. Byl přesvědčeným zastáncem tradiční římské republiky, kterou definoval jako smíšenou vládu kombinující prvky monarchie (konzulové), aristokracie (senát) a demokracie (lidová shromáždění). Věřil v existenci přirozeného práva (lex naturalis), které je nadřazeno lidským zákonům a je základem spravedlnosti.

✨ Odkaz a vliv

Cicerův vliv na západní civilizaci je nesmírný.

• Jazyk: Jeho próza se stala standardem klasické latiny. Po staletí byl jeho styl považován za vzor dokonalosti a byl napodobován spisovateli a učenci.
• Renesance: Znovuobjevení Cicerových děl, zejména jeho dopisů Petrarcou ve 14. století, je považováno za jeden z klíčových impulsů pro vznik renesančního humanismu.
• Osvícenství: Jeho politické myšlenky, zejména obrana republiky, svobody a přirozeného práva, silně ovlivnily osvícenské myslitele jako John Locke, Montesquieu a otce zakladatele Spojených států, jako byli John Adams a Thomas Jefferson.
• Moderní doba: Cicero je stále studován pro své řečnické umění, politickou filosofii a jako klíčový svědek jednoho z nejbouřlivějších období římských dějin.

🤓 Pro laiky

• Novus homo (Nový člověk): V římské politice to byl termín pro muže, který jako první ve své rodině dosáhl vysokého úřadu, jako byl konzulát. Bylo to něco jako prolomení "skleněného stropu" staré aristokracie. Cicero byl na svůj status novus homo velmi hrdý.
• Cursus honorum (Cesta poct): Předepsaná kariérní dráha římských politiků. Zahrnovala sérii volených úřadů v daném pořadí (kvestor, edil, prétor, konzul), které musel politik absolvovat, aby dosáhl na vrchol.
• Proskripce: Veřejný seznam "nepřátel státu". Kdokoli na seznamu mohl být beztrestně zabit a jeho majetek byl zkonfiskován. Byla to brutální metoda politické čistky, kterou použil Sulla a později Druhý triumvirát, jehož obětí se stal i Cicero.
• Optimáti a Populárové: Dvě hlavní politické frakce v pozdní republice. Optimáti (doslova "nejlepší muži", jako Cicero) hájili tradiční autoritu Senátu. Populárové se snažili získat moc prostřednictvím podpory lidových shromáždění a reforem pro chudé.
• Filipiky (Philippicae): Označení pro sérii ostrých, útočných politických projevů. Název odkazuje na řeči řeckého řečníka Démosthena proti králi Filipovi II. Makedonskému. Cicerovy Filipiky proti Marku Antoniovi jsou nejznámějším příkladem.

Šablona:Aktualizováno