Bizon americký

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox živočich Bizon americký (Bison bison), často nesprávně nazývaný americký buvol, je druh velkého sudokopytníka z čeledi turovitých, který historicky obýval obrovské prérie a lesy Severní Ameriky. Je to největší suchozemský savec na tomto kontinentu a stal se klíčovým symbolem amerického Západu. Na konci 19. století byl téměř vyhuben, ale díky intenzivním ochranářským snahám se jeho populace podařilo zachránit a dnes je považován za jeden z největších úspěchů v historii ochrany přírody. V roce 2016 byl oficiálně jmenován národním savcem Spojených států amerických.

Existují dva uznávané poddruhy: bizon prériový (Bison bison bison) a větší bizon lesní (Bison bison athabascae).

🧬 Biologie a vzhled

Bizon je mohutné zvíře s charakteristickou stavbou těla. Má masivní přední část těla s velkou hlavou, výrazným hrbem na ramenou a hustou, tmavě hnědou až černou srstí, která je v zimě delší a huňatější, zejména na hlavě, krku a plecích. Zadní část těla je menší a pokrytá kratší srstí. Obě pohlaví mají relativně krátké, zahnuté rohy, které používají k obraně a při soubojích o dominanci.

📏 Velikost a hmotnost

Mezi pohlavími existuje výrazný pohlavní dimorfismus.

Samci (býci): Mohou dosahovat výšky v kohoutku 1,6 až 2 metry a délky těla až 3,5 metru. Jejich hmotnost se obvykle pohybuje mezi 700 a 1000 kg, přičemž výjimečně velcí jedinci mohou vážit i více.
Samice (krávy): Jsou výrazně menší, váží obvykle 350 až 600 kg.

Navzdory své obrovské hmotnosti jsou bizoni překvapivě agilní. Dokáží běžet rychlostí až 65 km/h, dobře plavou a umí skákat přes překážky.

шерсть a rohy

Dlouhá, chundelatá srst na přední části těla slouží jako vynikající izolace proti tuhým zimám na Velkých planinách. Na jaře bizoni línají a zbavují se zimní srsti v celých plátech, často se otírají o stromy nebo kameny, aby tento proces urychlili. Rohy jsou duté a trvale rostou po celý život jedince. U samců jsou mohutnější a více zakřivené než u samic.

🌍 Rozšíření a habitat

Bizon americký je endemitem Severní Ameriky. Jeho areál se historicky táhl od Aljašky a západní Kanady na severu až po severní Mexiko na jihu a od Skalnatých hor na západě až po Appalačské pohoří na východě.

🏞️ Původní areál

Před příchodem evropských osadníků se odhaduje, že populace bizonů čítala 30 až 60 milionů jedinců. Obývali především rozlehlé travnaté prérie, ale také otevřené lesy a říční údolí. Byli klíčovým druhem ekosystému prérií, kde jejich spásání a pohyb udržovaly diverzitu rostlin a vytvářely habitat pro další druhy.

Bizon prériový obýval především Velké planiny.
Bizon lesní se vyskytoval v boreálních lesích Kanady a Aljašky.

📉 Současný stav

Dnes žijí bizoni pouze v několika izolovaných populacích, převážně v národních parcích, rezervacích a na soukromých rančích. Celková populace se odhaduje na přibližně 500 000 jedinců, avšak drtivá většina z nich žije v komerčních chovech pro maso. Populace žijící ve volné přírodě nebo v polodivokých podmínkách čítá jen asi 30 000 jedinců.

Nejznámější a geneticky nejcennější populace žije v Yellowstonském národním parku a je jediná, která zde nepřetržitě přežívá od prehistorických dob. Další významné populace se nacházejí v Národní park Wood Buffalo v Kanadě, v Národní park Wind Cave nebo v Custer State Park v Jižní Dakotě.

📜 Historie a vztah s člověkem

Historie bizona je neoddělitelně spjata s historií severoamerického kontinentu, zejména s kulturami původních obyvatel a expanzí evropských osadníků.

🏹 Význam pro původní obyvatele

Pro indiánské kmeny Velkých planin, jako byli Siouxové, Čejeni nebo Komančové, byl bizon základem jejich existence. Nebyl jen zdrojem potravy, ale poskytoval materiál pro téměř všechny aspekty života:

Maso: Hlavní zdroj bílkovin, sušeno na pemikan.
Kůže: Na výrobu oděvů, obuvi (mokasínů), pokrývek a stanů (týpí).
Kosti a rohy: Na výrobu nástrojů, zbraní, ozdob a rituálních předmětů.
Šlachy: Používaly se jako nitě a tětivy do luků.
Žaludek: Sloužil jako nádoba na vodu.
Trus: Sušený se používal jako palivo v bezlesých prériích.

Bizon byl také ústřední postavou jejich mytologie a duchovního života. Lov bizonů byl významnou společenskou a rituální událostí.

🔫 Téměř vyhubení v 19. století

S příchodem evropských osadníků v 19. století začal dramatický úpadek bizoních populací. Z původních desítek milionů zbylo na konci 80. let 19. století méně než 1000 jedinců. Příčiny tohoto masakru byly komplexní:

Komerční lov: Lovci byli motivováni poptávkou po bizoních kůžích, které se ve velkém vyvážely do Evropy.
Stavba železnice: Transkontinentální železnice rozdělila stáda a usnadnila lovcům přístup do nitra prérií. Střelba na bizony přímo z jedoucích vlaků se stala populární "zábavou".
Vládní politika USA: Americká armáda systematické vybíjení bizonů podporovala jako strategii k podrobení si indiánských kmenů, které byly na bizonech existenčně závislé. Generál Philip Sheridan otevřeně prosazoval tuto taktiku.

Slavní lovci jako Buffalo Bill (William F. Cody) dokázali zabít tisíce bizonů během několika měsíců. Tento bezprecedentní masakr je považován za jednu z největších ekologických katastrof způsobených člověkem.

🌳 Záchrana a obnova populací

Na poslední chvíli se objevili ochránci přírody, kteří si uvědomili hrozící zánik druhu. Klíčovými postavami byli například William Temple Hornaday, taxidermista ze Smithsonian Institution, a budoucí prezident Theodore Roosevelt. Založili organizace jako American Bison Society a zasazovali se o vytvoření chráněných území. Malá stáda, která přežila v soukromých rukou nebo v odlehlých oblastech (jako je Yellowstonský národní park), se stala základem pro obnovu druhu. Postupně byly zakládány nové rezervace a populace se začala pomalu zotavovat.

🌿 Chování a ekologie

Bizoni jsou sociální zvířata žijící ve stádech, jejichž struktura se mění v průběhu roku.

👨‍👩‍👧‍👦 Sociální struktura

Většinu roku tvoří stáda samice, jejich mláďata a mladí samci. Dospělí býci žijí buď samotářsky, nebo v malých mládeneckých skupinách. V období říje, které probíhá od července do září, se býci připojují k hlavním stádům a soupeří o právo pářit se se samicemi. Souboje býků jsou impozantní a mohou být velmi brutální, zahrnují přetlačování hlavami a útoky rohy.

🥕 Potrava

Bizoni jsou výhradní býložravci. Jejich hlavní potravou jsou trávy, ostřice a další nízké rostliny. Díky svému trávicímu systému dokáží efektivně zpracovávat i tuhou, málo výživnou vegetaci. V zimě používají svou masivní hlavu jako pluh k odhrabávání sněhu, aby se dostali k potravě pod ním.

🐺 Predátoři a obrana

Dospělý zdravý bizon má jen málo přirozených nepřátel. Hlavními predátory jsou smečky vlků a medvědi grizzly. Vlci se zaměřují především na telata, staré nebo nemocné jedince. Stádo se brání kolektivně – dospělí jedinci vytvoří kruh kolem mláďat a čelí útočníkům svými rohy.

🏛️ Kulturní význam

Bizon americký je jedním z nejikoničtějších symbolů Spojených států.

Symbol divočiny: Představuje nespoutanou přírodu a historii amerického Západu.
Národní savec USA: V roce 2016 podepsal prezident Barack Obama zákon "National Bison Legacy Act", který oficiálně jmenoval bizona národním savcem USA, čímž ho postavil na stejnou úroveň jako orel bělohlavý.
Numismatika a heraldika: Bizon se objevil na několika amerických mincích, nejznámější je pěticent "Buffalo nickel" ražený v letech 1913–1938. Je také ve znaku několika států, například Wyomingu a Kansasu.
Sport: Mnoho sportovních týmů v USA používá bizona nebo buvola jako svého maskota (např. Buffalo Bills v NFL).

🧬 Genetika a poddruhy

Rozlišují se dva hlavní poddruhy, které se liší jak morfologicky, tak i svým původním habitatem.

Bizon prériový (Bison bison bison): Má masivnější, "vlněnou" hlavu, která je posazena níže než hrb. Hrb je více zakulacený. Je typickým obyvatelem otevřených plání.
Bizon lesní (Bison bison athabascae): Je celkově větší a těžší, má vyšší, špičatější hrb a méně osrstěnou hlavu. Jeho srst je tmavší. Obývá severské lesy.

Jedním z problémů současné ochrany je genetická introgrese, tedy přítomnost genů domácího skotu v populacích bizonů. K tomuto křížení docházelo na přelomu 19. a 20. století při snahách o záchranu druhu a chovatelských experimentech. Populace v Yellowstonu a v Národním parku Wood Buffalo jsou považovány za geneticky nejčistší.

💡 Pro laiky

Klíčový druh: Bizon je označován jako "klíčový druh" prérijního ekosystému. To znamená, že jeho přítomnost a chování zásadně ovlivňuje celé prostředí. Například jeho spásání trávy podporuje růst jiných rostlin, jeho válení se v prachu (kalužování) vytváří malé vodní nádržky pro jiné živočichy a jeho trus hnojí půdu. Bez bizonů by prérie vypadala úplně jinak.
Genetická introgrese: Jednoduše řečeno, je to "přimíchání" genů jednoho druhu do genomu jiného druhu prostřednictvím křížení. U bizonů to znamená, že mnoho dnešních jedinců v sobě nese malou část genetické informace od domácího skotu. Pro ochranáře je důležité chránit populace, které jsou "čisté", tedy bez těchto příměsí.
Bizon vs. buvol: Ačkoliv se v angličtině běžně používá slovo "buffalo", z biologického hlediska je to nesprávné. Praví buvoli žijí v Asii (např. buvol vodní) a v Africe (např. buvol africký) a patří do jiných rodů. Bizon je s nimi pouze vzdáleně příbuzný.

Šablona:Aktualizováno