Esej

Rozbalit box

Obsah boxu

Esej (z francouzského essai, což znamená pokus, zkouška) je prozaický literární žánr středního nebo kratšího rozsahu, který se nachází na pomezí umělecké literatury a publicistiky. Charakteristickým rysem eseje je subjektivní pohled autora na určité téma, o kterém přemýšlí, uvažuje a hodnotí ho z různých úhlů. Na rozdíl od odborného textu si neklade za cíl podat vyčerpávající a objektivní analýzu, ale spíše podnítit čtenáře k zamyšlení a nabídnout mu originální a osobitý pohled.

Esej se vyznačuje vysokou stylistickou úrovní, autor často používá metafory, přirovnání a další umělecké prostředky. Téma eseje může být prakticky jakékoliv – od filozofických a společenských otázek přes uměleckou kritiku až po zamyšlení nad každodenními jevy. Zakladatelem žánru je francouzský renesanční myslitel Michel de Montaigne.

📜 Historie

Historie eseje je úzce spjata s vývojem evropského myšlení a literatury od renesance po současnost.

🏛️ Zrod žánru: Michel de Montaigne

Za otce eseje je všeobecně považován francouzský šlechtic a filozof Michel de Montaigne (1533–1592). V roce 1580 vydal své dílo nazvané jednoduše Essais (Eseje). V nich se Montaigne "pokoušel" zkoumat sám sebe a svět kolem sebe. Jeho texty byly hluboce osobní, plné skepticismu, sebereflexe a úvah o lidské přirozenosti, smrti, přátelství či výchově. Montaigne záměrně opustil dogmatický styl tehdejší filozofie a zvolil volnější, asociativní formu, která se stala základním kamenem žánru. Jeho cílem nebylo dojít k definitivním závěrům, ale spíše klást otázky a zkoumat myšlenky.

🏴󠁧󠁢󠁥󠁮󠁧󠁿 Anglická větev: Francis Bacon

Krátce po Montaignovi se žánru ujal v Anglii filozof a státník Francis Bacon (1561–1626). Jeho Essays (první vydání 1597) se od Montaignova stylu lišily. Byly mnohem kratší, formálnější, aforističtější a méně osobní. Zatímco Montaigne se zabýval introspekcí, Bacon se soustředil na praktické rady a obecné pravdy o politice, společnosti a lidském chování. Tím založil druhou, "formálnější" větev esejistiky, která klade důraz na argumentaci a didaktický účel.

💡 Osvícenství a periodický tisk

V 18. století, v období osvícenství, zažila esej velký rozmach díky rozvoji novin a časopisů. V Anglii se proslavili Joseph Addison a Richard Steele, kteří vydávali periodika jako The Tatler a The Spectator. Jejich eseje byly určeny širšímu publiku, byly vtipné, satirické a komentovaly společenské mravy, módu a politiku. Esej se tak stala důležitým nástrojem společenské kritiky a osvěty.

✒️ 19. a 20. století

V romantismu se esej opět vrátila k osobnějšímu a introspektivnímu tónu, jaký pěstoval Montaigne. Autoři jako Ralph Waldo Emerson a Henry David Thoreau v USA využívali esej k formulování svých filozofických a transcendentálních myšlenek (např. Emersonova Self-Reliance nebo Thoreauova Občanská neposlušnost).

Ve 20. století se esej stala etablovaným a velmi flexibilním žánrem. Modernisté jako Virginia Woolfová ji využívali k literárním experimentům a zkoumání proudu vědomí (např. Vlastní pokoj). Politická esej dosáhla vrcholu v díle George Orwella, jehož texty jako Střelba na slona nebo Politika a anglický jazyk jsou mistrovskou ukázkou spojení osobní zkušenosti s politickou analýzou. Mezi další významné esejisty 20. století patří Albert Camus, Jean-Paul Sartre, Susan Sontagová nebo Umberto Eco.

🇨🇿 Esej v české literatuře

V české literatuře má esej také silnou tradici. Za jejího zakladatele je považován František Xaver Šalda, který ji povýšil na svébytný umělecký útvar a nástroj hluboké literární a umělecké kritiky. Mezi nejvýznamnější české esejisty patří:

Karel Čapek: Jeho eseje a fejetony se vyznačují humorem, lidskostí a bystrým pozorováním každodenního života.
Jan Patočka: Filozof, jehož eseje se zabývaly tématy dějin, umění a smyslu lidské existence.
Václav Černý: Literární kritik a esejista, který se ve svých textech věnoval velkým postavám a dílům evropské literatury.
Václav Havel: Jeho politické a filozofické eseje, jako například Moc bezmocných, měly obrovský mezinárodní ohlas a staly se klíčovými texty disentu.
Václav Bělohradský: Současný filozof a esejista, známý svými kritickými komentáři ke společnosti a politice.

⚙️ Charakteristické rysy

Esej je definována spíše souborem charakteristik než pevnou strukturou. Mezi její klíčové rysy patří:

Subjektivita: Autorův osobní názor, zkušenost a hlas jsou v centru pozornosti. Esejista nevystupuje jako anonymní autorita, ale jako konkrétní jedinec.
Reflexivnost: Text má povahu úvahy, zamyšlení, meditace. Autor neprezentuje hotová fakta, ale spíše proces myšlení.
Fragmentárnost: Esej si neklade za cíl téma zcela vyčerpat. Vybírá si jen určité aspekty, které považuje za zajímavé, a nechává prostor pro čtenářovu vlastní interpretaci.
Umělecký styl: Jazyk eseje je často obrazný, metaforický a rytmický. Autor klade velký důraz na estetickou kvalitu textu. Esej se tak blíží básnickému jazyku a beletrii.
Otevřenost a dialogičnost: Esej často končí otázkou nebo ponechává téma otevřené. Vede pomyslný dialog se čtenářem, kterého vybízí k přemýšlení.
Tématická rozmanitost: Eseje mohou pojednávat o čemkoliv – od analýzy Shakespearova sonetu přes úvahu o smyslu času až po zamyšlení nad pěstováním růží.

📚 Typologie esejí

Ačkoliv je esej velmi volným žánrem, lze rozlišit několik základních typů podle jejich zaměření a stylu:

Formální esej: Je strukturovanější, argumentačně sevřenější a méně osobní. Blíží se odbornému stylu, ale stále si zachovává subjektivní nádech. Příkladem mohou být eseje Francise Bacona.
Neformální (osobní) esej: Je volnější, asociativní, často humorná a silně autobiografická. Tento typ navazuje přímo na Montaigna.
Kritická esej: Zaměřuje se na analýzu a hodnocení uměleckého díla (literárního, filmového, výtvarného). Je základem literární a umělecké kritiky.
Filozofická esej: Zkoumá abstraktní a filozofické koncepty, jako je svoboda, spravedlnost nebo existence.
Narativní esej: Využívá vyprávění příběhu (často z autorova života) k ilustraci nějaké obecnější myšlenky nebo pointy.
Argumentační esej: Cílem je přesvědčit čtenáře o správnosti určitého názoru pomocí logických argumentů a důkazů. Tento typ je běžný například v akademickém psaní.

💡 Pro laiky: Co je to esej?

Představte si, že odborný článek o Paříži je jako podrobná, přesná mapa města. Ukáže vám všechny ulice, památky a stanice metra. Je objektivní a užitečný pro orientaci.

Naproti tomu esej o Paříži je jako procházka městem s přemýšlivým přítelem. Neukáže vám všechno, ale zavede vás do své oblíbené kavárny, ukáže vám skrytý dvorek, kde se zastavil čas, a bude vám vyprávět, co pro něj znamená pohled na Notre-Dame za úsvitu. Nebude tvrdit, že jeho pohled je jediný správný, ale podělí se s vámi o své pocity, myšlenky a postřehy.

Stručně řečeno:

Odborný text říká: "Tady jsou fakta."
Román říká: "Poslechněte si tento příběh."
Esej říká: "Pojďme se nad tímto společně zamyslet."

Je to v podstatě "myšlenkový blog" z doby před internetem – osobní, inteligentní a stylově vybroušené zamyšlení nad nějakým tématem.

Šablona:Aktualizováno