Etruskové
Obsah boxu
Etruskové (latinsky Etrusci nebo Tusci, řecky Tyrrhēnoi) byli starověká civilizace, která vzkvétala ve střední Itálii v oblasti zvané Etrurie (dnešní Toskánsko) přibližně od 9. století př. n. l. až do jejího postupného pohlcení Římskou republikou v 1. století př. n. l. Etruskové jsou známí pro své vyspělé umění, metalurgii, architekturu a komplexní náboženské rituály. Jejich původ a jazyk patří k největším záhadám starověkého světa a jejich kultura měla zásadní vliv na formování římské civilizace.
📜 Původ a záhada jazyka
Původ Etrusků je předmětem dlouhodobých debat mezi historiky a archeology. Existují tři hlavní teorie:
1. Východní (Anatolská) teorie: Podle starořeckého historika Hérodota přišli Etruskové z Lýdie v Malé Asii jako uprchlíci před hladomorem. Tuto teorii podporují některé genetické studie a kulturní podobnosti. 2. Autochtonní (místní) teorie: Jiný řecký historik, Dionýsios z Halikarnassu, tvrdil, že Etruskové byli původním obyvatelstvem Itálie, které se vyvinulo z předchozí Villanovské kultury doby železné. Tuto hypotézu podporuje archeologická kontinuita v regionu. 3. Severní teorie: Méně přijímaná teorie navrhuje původ v alpské oblasti, spojovaný s kmenem Rétů.
🗣️ Etruský jazyk
Etruština je dalším velkým otazníkem. Není příbuzná s žádným z indoevropských jazyků, které ji obklopovaly (jako latina nebo oština). Je to izolovaný jazyk. Ačkoliv umíme číst etruské písmo, které bylo odvozeno z varianty řecké abecedy, našemu porozumění jazyka brání nedostatek dlouhých textů. Většina z přibližně 13 000 dochovaných nápisů jsou krátké, často jen jména na náhrobcích nebo votivní dary.
Jediným významnějším vodítkem je tzv. Záhřebská mumie, jejíž lněné obvazy obsahují nejdelší známý etruský text, pravděpodobně liturgický kalendář. Díky němu a dvojjazyčným nápisům (tzv. bilingvám) známe význam několika stovek slov, ale gramatická struktura a plné porozumění jazyku nám stále unikají.
🏛️ Společnost a politické uspořádání
Etruskové nikdy nevytvořili jednotný stát. Jejich politická organizace byla založena na federaci dvanácti (později více) mocných městských států, známé jako Etruská liga nebo Dodekapolis. Mezi nejvýznamnější města patřila Veje, Cerveteri, Tarquinia, Vulci, Perugia a Arezzo. Liga měla spíše náboženský a volný vojenský charakter; města si často konkurovala a vedla mezi sebou války.
V čele měst stáli králové (lucumo), později volení úředníci z řad aristokracie. Etruská společnost byla silně hierarchizovaná, s mocnou kněžskou a vojenskou aristokracií na vrcholu, následovanou řemeslníky, obchodníky a rolníky. Existovalo zde také otroctví.
👩 Postavení žen
Jedním z nejvýraznějších rysů etruské společnosti bylo neobvykle vysoké postavení žen ve srovnání s Řeckem nebo Římem. Ženy se mohly účastnit veřejného života, včetně hostin a her, vlastnily majetek a jejich jména byla uváděna v nápisech vedle jmen jejich manželů. Na freskách a sarkofázích jsou často zobrazovány jako rovnocenné partnerky mužů, což šokovalo jejich řecké a římské současníky.
🎨 Umění a kultura
Etruské umění bylo silně ovlivněno řeckým uměním, zejména v archaickém období, ale zachovalo si svůj osobitý charakter. Bylo primárně náboženské a funerální, zaměřené na oslavu života a zajištění posmrtné existence.
- Fresky: Hrobky v Tarquinii a dalších nekropolích jsou zdobeny živými a barevnými freskami zobrazujícími hostiny, tanec, hudbu, lov a mytologické scény. Tyto malby poskytují neocenitelný vhled do etruského každodenního života a víry.
- Sochařství: Etruskové byli mistry v práci s terakotou a bronzem. Mezi nejslavnější díla patří Sarkofág manželů z Cerveteri, terakotová socha Apollóna z Vejí a bronzová Chiméra z Arezza nebo Kapitolská vlčice (jejíž etruský původ je dnes zpochybňován, ale dlouho byl přijímán).
- Keramika: Charakteristická je černá, lesklá keramika zvaná bucchero, která napodobovala dražší kovové nádoby.
- Zlatnictví: Etrusští zlatníci byli proslulí svou zručností, zejména v technikách granulace a filigránu.
✝️ Náboženství a pohřební rituály
Náboženství prostupovalo všemi aspekty etruského života. Jejich polyteistický panteon byl podobný řeckému a později římskému; hlavními bohy byli Tinia (Zeus/Jupiter), Uni (Héra/Juno) a Menrva (Athéna/Minerva).
Klíčovou roli hrála věštba (disciplina etrusca). Etruskové věřili, že bohové komunikují s lidmi prostřednictvím znamení v přírodě. Existovaly tři hlavní formy věštění: 1. Haruspicina: Zkoumání vnitřností obětovaných zvířat, zejména jater. Model jater z Piacenzy sloužil jako "učebnice" pro kněze (haruspiky). 2. Augurium: Pozorování letu ptáků. 3. Výklad blesků: Interpretace úderů blesku jako božských znamení.
Etruskové věřili v posmrtný život, což se odráží v jejich propracovaných pohřebních rituálech. Mrtvé ukládali do bohatě vybavených hrobek, které měly připomínat jejich pozemské domovy. Tyto hrobky, často seskupené do rozsáhlých nekropolí (měst mrtvých) jako v Cerveteri nebo Tarquinii, jsou hlavním zdrojem našich znalostí o etruské civilizaci.
⚙️ Hospodářství a technologie
Bohatství Etrusků pramenilo z úrodné půdy Etrurie, bohatých ložisek kovů (železo na ostrově Elba, měď a zinek) a rozvinutého námořního obchodu. Byli zdatnými zemědělci, kteří využívali pokročilé odvodňovací techniky. Jejich metalurgické dovednosti jim umožnily vyrábět kvalitní zbraně a umělecké předměty, které vyváželi po celém Středomoří. Obchodovali s Féničany, Kartaginci, Řeky a Kelty.
Byli také vynikajícími inženýry a staviteli. Přisuzuje se jim zdokonalení a rozšíření použití klenby v architektuře, což byl prvek, který později masivně využívali Římané.
⚔️ Válčení a úpadek
Etruskové byli po staletí dominantní mocností v Itálii. Jejich vliv sahal na sever do Pádské nížiny a na jih do Kampánie. Podle tradice vládla v Římě v 6. století př. n. l. dynastie etruských králů (Tarquiniovci).
Od 5. století př. n. l. však jejich moc začala upadat. Na severu čelili tlaku Keltů, na moři byli poraženi Řeky v bitvě u Kýmé (474 př. n. l.) a na jihu rostla moc mladé Římské republiky. Vnitřní nejednotnost etruských měst jim bránila v efektivní obraně. Postupně, jedno město po druhém, podléhala římské expanzi. Klíčovým momentem bylo dobytí a zničení mocných Vejí Římany v roce 396 př. n. l. Proces romanizace byl dokončen v 1. století př. n. l., kdy Etruskové získali římské občanství a jejich jazyk a kultura postupně zanikly.
🏛️ Odkaz a vliv na Řím
Přestože byli Etruskové pohlceni Římem, jejich odkaz přetrval. Římané od nich převzali mnoho kulturních, náboženských a politických prvků:
- Architektura: Použití klenby a oblouku, typ chrámu s vysokým pódiem.
- Náboženské rituály: Praktiky věštění (haruspicina), triumfální průvody pro vítězné vojevůdce.
- Symboly moci: Fasces (svazky prutů s vetknutou sekerou), tóga s purpurovým lemem (toga praetexta), kurulské křeslo (sella curulis).
- Zábava: Římané pravděpodobně převzali myšlenku gladiátorských zápasů z etruských pohřebních her.
- Inženýrství: Stavba kanálů a odvodňovacích systémů, jako je římská Cloaca Maxima.
🔬 Pro laiky: Co je na Etruscích tak zvláštního?
Představte si, že uprostřed Evropy najdete národ, jehož jazyk není příbuzný s žádným jazykem v okolí – ani s němčinou, ani s francouzštinou, ani se slovanskými jazyky. To byli Etruskové v Itálii. Mluvili jazykem, kterému dodnes plně nerozumíme, a nikdo s jistotou neví, odkud přišli.
Navíc jejich společnost byla na svou dobu velmi moderní. Zatímco v Řecku a Římě byly ženy většinou zavřené doma, etruské ženy chodily na večírky, vlastnily majetek a byly respektovanými členkami společnosti.
Etruskové byli také posedlí budoucností a komunikací s bohy. Měli kněze, kteří dokázali "číst" budoucnost z jater obětovaných zvířat nebo z letu ptáků. Jejich odkaz žil dál skrze Římany, kteří od nich převzali mnoho symbolů moci (například svazky prutů, které se staly symbolem autority) a dokonce i gladiátorské hry. Etruskové jsou tak tajemným a fascinujícím "učitelem" mocného Říma.