Čchien-lung

Rozbalit box

Obsah boxu

Čchien-lung (čínsky 乾隆, pchin-jin: Qiánlóng; * 25. září 1711, Peking – † 7. únor 1799, tamtéž), vlastním jménem Chung-li (弘曆), z rodu Aisin Gioro, byl šestým císařem mandžuské dynastie Čching a čtvrtým císařem této dynastie, který vládl nad celou Čínou. Jeho šedesátiletá vláda (1735–1796) je považována za vrchol moci a prosperity dynastie Čching, ale zároveň za období, kdy se začaly objevovat první známky budoucího úpadku. Byl synem císaře Jung-čenga a vnukem slavného císaře Kchang-siho. Po své abdikaci si ponechal titul Tchaj-šang-chuang (vládnoucí otec) a fakticky vládl až do své smrti v roce 1799. Jeho éra je známá jako jedno z nejdelších a nejúspěšnějších období v čínské historii.

📜 Život a vláda

Chung-li byl od mládí považován za mimořádně nadaného a byl oblíbencem svého děda, císaře Kchang-siho, i svého otce, císaře Jung-čenga. Dostalo se mu vynikajícího vzdělání v konfuciánské klasice, kaligrafii, poezii i vojenských dovednostech. Jeho otec ho tajně jmenoval svým nástupcem, aby předešel sporům o trůn, které poznamenaly jeho vlastní nástupnictví.

👑 Nástup na trůn

Po smrti císaře Jung-čenga v roce 1735 Chung-li plynule nastoupil na trůn jako císař Čchien-lung. Bylo mu 24 let. Jeho nástupnictví bylo jedním z nejhladších v historii dynastie. Okamžitě se projevil jako schopný a rozhodný vládce, který pokračoval v politice centralizace moci a hospodářských reforem započatých jeho otcem. Zvrátil některé z tvrdších otcových politik a získal si podporu konfuciánských učenců.

🏛️ Vrcholné období dynastie Čching

Vláda Čchien-lunga je často označována jako "zlatý věk" nebo vrcholné období dynastie Čching. Říše zažívala nebývalou prosperitu, politickou stabilitu a kulturní rozkvět.

Hospodářský růst: Díky dlouhému období míru a zavedeným reformám se výrazně zvýšila zemědělská produkce. Populace Číny vzrostla z přibližně 150 milionů na více než 300 milionů obyvatel. Státní pokladna byla plná a daně byly na historicky nízké úrovni.
Územní expanze: Čchien-lung byl ambiciózním vojenským vůdcem. Jeho armády rozšířily území říše na největší rozlohu v čínské historii, zahrnující dnešní Sin-ťiang, Tibet, Mongolsko a části Střední Asie a Sibiře.
Kulturní rozkvět: Císař byl velkým patronem umění a literatury. Sám byl plodným básníkem a kaligrafem. Inicioval monumentální projekty, jako bylo sestavení S'-kchu čchüan-šu (Kompletní knihovna čtyř pokladů), největší sbírky knih v čínské historii.

⚔️ Deset velkých tažení

Čchien-lung si velmi zakládal na svých vojenských úspěších, které nechal zvěčnit v sérii obrazů a textů známých jako Deset velkých tažení (十全武功). Tato tažení upevnila a rozšířila hranice říše. Mezi nejdůležitější patřily:

Dvě tažení proti Džúngarům v letech 1755–1757, která vedla k jejich úplnému zničení a připojení oblasti Džúngarska (dnešní severní Sin-ťiang) k říši.
Pacifikace muslimských povstání v jižním Sin-ťiangu (1758–1759).
Dvě války proti Barmě (1765–1769), které skončily neúspěšně a s velkými ztrátami pro čchingskou armádu.
Válka proti Vietnamu (1788–1789), která rovněž skončila faktickým neúspěchem.
Dvě tažení na potlačení povstání na Tchaj-wanu.
Dvě tažení proti Gurkhům v Nepálu (1790–1792), která úspěšně ochránila Tibet jako čchingský protektorát.

Ačkoliv ne všechna tažení byla plně úspěšná, celkově upevnila kontrolu dynastie Čching nad obrovským územím a definovala hranice moderní Číny.

🎨 Kulturní patronát a cenzura

Čchien-lung byl vášnivým sběratelem umění a jeho sbírky tvoří základ dnešních palácových muzeí v Pekingu a na Tchaj-wanu. Nechal postavit a rozšířit mnoho paláců a zahrad, včetně slavného Starého letního paláce (Jüan-ming-jüan).

Jeho největším literárním projektem bylo sestavení S'-kchu čchüan-šu. Během tohoto procesu však probíhala i masivní literární inkvizice. Všechny knihy v říši byly shromážděny a posouzeny. Ty, které byly považovány za protimandžuské, urážlivé vůči předchozím dynastiím nebo jinak nevhodné, byly zničeny. Odhaduje se, že bylo zničeno více než 2 300 děl a upraveno přes 10 000. Tato cenzura způsobila nenahraditelné ztráty v čínském literárním dědictví.

쇠 Pozdní vláda a úpadek

V pozdějších letech Čchien-lungovy vlády se začaly projevovat problémy. Císař se stal méně vnímavým k řízení státu a stále více moci soustředil do rukou svého oblíbence, mandžuského dvořana jménem Hešen. Hešen byl notoricky zkorumpovaný a zneužíval svého postavení k osobnímu obohacení. Jeho korupce se rozšířila po celé byrokracii a oslabila státní správu.

Nákladná vojenská tažení a luxusní život dvora vyčerpaly státní pokladnu, která byla na začátku jeho vlády plná. Na konci jeho vlády vypuklo rozsáhlé Povstání Bílého lotosu (1796–1804), které odhalilo slabost čchingské armády a administrativy a jehož potlačení stálo říši obrovské prostředky.

🤝 Vztahy se Západem

Během Čchien-lungovy vlády zesílil kontakt s evropskými mocnostmi, především s Velkou Británií. V roce 1793 dorazila do Číny Macartneyho mise, vedená lordem Georgem Macartneym, s cílem navázat diplomatické vztahy a rozšířit obchodní možnosti. Mise však selhala. Čchien-lung a jeho dvůr, vycházející z sinocentrického pohledu na svět, vnímali Brity jako barbary přinášející tribut. Požadavek, aby Macartney provedl rituální poklonu kowtow, a císařovo následné odmítnutí všech britských požadavků v slavném Druhém ediktu králi Jiřímu III., symbolizovalo střet dvou odlišných světů a předznamenalo budoucí konflikty, jako byly opiové války.

🕊️ Abdikace a smrt

V roce 1796 se Čchien-lung rozhodl abdikovat ve prospěch svého syna Jung-jena (který přijal jméno Ťia-čching). Učinil tak z úcty ke svému dědovi, císaři Kchang-simu, protože nechtěl vládnout déle než on (Kchang-si vládl 61 let). I po abdikaci si však ponechal nejvyšší moc jako Tchaj-šang-chuang (vládnoucí otec) a nadále ovlivňoval politiku až do své smrti v roce 1799 ve věku 87 let. Teprve po jeho smrti se císař Ťia-čching odhodlal zatknout a odsoudit zkorumpovaného Hešena.

🏛️ Odkaz a hodnocení

Císař Čchien-lung je jednou z nejkomplexnějších a nejvýznamnějších postav čínské historie. Jeho vláda představuje vrchol moci a slávy dynastie Čching. Pod jeho vedením dosáhla Čína své největší územní rozlohy, zažila demografickou explozi a kulturní rozkvět. Byl neúnavným administrátorem, schopným vojevůdcem a velkým patronem umění.

Na druhou stranu jeho vláda nese i stinné stránky. Jeho literární inkvizice zničila mnoho cenných děl. V pozdějších letech jeho důvěra v korupčního Hešena a neschopnost řešit narůstající sociální a ekonomické problémy položily základy pro úpadek dynastie v 19. století. Jeho odmítavý postoj vůči Západu a nepochopení měnícího se světa přispěly k izolaci Číny a její pozdější zranitelnosti vůči západnímu imperialismu. Jeho odkaz je tak dvojznačný: je symbolem vrcholné slávy, ale i počínajícího konce císařské Číny.

💡 Pro laiky

Dynastie Čching: Poslední císařská dynastie v Číně, která vládla od roku 1644 do roku 1912. Nebyla založena etnickými Číňany (Chany), ale Mandžuy, národem ze severovýchodu.
Mandžuové: Národ, který dobyl Čínu v 17. století a založil dynastii Čching. Měli vlastní jazyk, písmo a zvyky, které se snažili udržet i po dobytí Číny.
Syn nebes: Tradiční titul čínského císaře. Věřilo se, že císař má mandát (pověření) od Nebes, aby vládl světu. Tento mandát mohl ztratit, pokud vládl špatně.
Kowtow: Rituální poklona, při které se člověk devětkrát dotkl čelem země. Byl to projev nejvyšší úcty a podřízenosti císaři. Evropané jej často odmítali provést, protože ho považovali za ponižující.
S'-kchu čchüan-šu: Obrovský literární projekt, jehož cílem bylo shromáždit, okomentovat a přepsat všechny významné knihy v Číně. Vzniklo tak 36 000 svazků, které obsahovaly přes 3 400 děl. Byla to největší encyklopedie své doby.

Šablona:Aktualizováno