Jung-čeng
Obsah boxu
Jung-čeng (čínsky pchin-jinem Yōngzhèng, znaky 雍正; 13. prosince 1678 – 8. října 1735), rodným jménem Jin-čen (čínsky pchin-jinem Yìnzhēn, znaky 胤禛), byl čtvrtý císař mandžuské dynastie Čching, který vládl Číně v letech 1722 až 1735. Jeho vláda, ačkoliv relativně krátká, je považována za klíčové období, které upevnilo moc dynastie, zavedlo zásadní administrativní a fiskální reformy a připravilo půdu pro dlouhou a prosperující éru jeho syna a nástupce, císaře Čchien-lunga.
Jung-čeng je v historii znám jako mimořádně pracovitý, ale také podezřívavý a autoritářský panovník. Jeho nástup na trůn byl poznamenán kontroverzemi a bojem o moc s jeho bratry. Během své vlády se zaměřil na potírání korupce, centralizaci moci a zefektivnění státní správy. Jeho reformy položily základy stability a prosperity, které charakterizovaly vrcholné období dynastie Čching.
📜 Cesta k trůnu
Nástupnictví po císaři Kchang-sim, který vládl přes 60 let a měl mnoho synů, bylo jedním z nejnapínavějších politických dramat v dějinách dynastie Čching.
⚔️ Spor o následnictví
Císař Kchang-si měl 24 synů, kteří se dožili dospělosti, a mezi nimi panovala silná rivalita. Princové se sdružovali do různých frakcí, které bojovaly o přízeň stárnoucího císaře. Jin-čen, budoucí císař Jung-čeng, byl čtvrtým synem. Na rozdíl od svých ambicióznějších bratrů, jako byl osmý princ Jin-s' (胤禩) nebo čtrnáctý princ Jin-tchi (胤禎), se Jin-čen držel spíše v pozadí, pěstoval si pověst oddaného stoupence zenbuddhismu a loajálního syna.
Po smrti císaře Kchang-siho v prosinci 1722 byl Jin-čen prohlášen jeho nástupcem. Okolnosti tohoto jmenování jsou však dodnes předmětem spekulací. Podle oficiální verze Kchang-si na smrtelné posteli jmenoval Jin-čena svým dědicem před sedmi svědky. Populární, avšak historiky z velké části vyvrácená legenda tvrdí, že Jin-čen zfalšoval otcovu závěť. Závěť údajně zněla "předat trůn čtrnáctému princi" (十四皇子, š'-s' chuang-c), ale Jin-čen měl změnit znak 十 (š' , deset) na znak 于 (jü, v/na), čímž vznikla věta "předat trůn čtvrtému princi" (于四皇子, jü s' chuang-c).
👑 Nástup na trůn
Bezprostředně po nástupu na trůn jednal Jung-čeng rychle a rozhodně, aby si upevnil moc. Své hlavní rivaly, především bratry Jin-s'a a Jin-tchiho, politicky izoloval a později je nechal uvěznit, kde za záhadných okolností zemřeli. Jejich jména byla dokonce potupně změněna na "Akina" (mandžusky "prase") a "Seshe" (mandžusky "pes"). Tímto tvrdým postupem vyslal jasný signál všem potenciálním oponentům a zajistil si nezpochybnitelnou autoritu.
🏛️ Vláda a reformy
Jung-čengova vláda byla charakterizována neúnavnou snahou o reformu a centralizaci. Císař byl známý tím, že pracoval od časného rána do pozdní noci a osobně četl a komentoval stovky úředních dokumentů denně.
💰 Fiskální reformy
Jedním z největších problémů, které Jung-čeng zdědil, byla rozsáhlá korupce a prázdná státní pokladna. Zavedl řadu reforem, které měly tento stav napravit:
- Zdanění ztrát při tavení stříbra: Místní úředníci si tradičně připočítávali k daním poplatek na pokrytí ztrát při tavení stříbrných slitků. Tento poplatek se stal zdrojem masivní korupce. Jung-čeng jej legalizoval, standardizoval a přeměnil na oficiální příplatek (chuo-chao kuej-kung), který plynul přímo do centrální pokladny a sloužil k financování platů úředníků, čímž se snížila jejich motivace ke korupci.
- Zavedení jednotné daně: Postupně zavedl reformu, která spojila daň z hlavy s daní z půdy. Daň se tak odvíjela od majetku (půdy), nikoliv od počtu osob, což zjednodušilo výběr a omezilo daňové úniky.
- Boj proti korupci: Neúprosně stíhal zkorumpované úředníky, bez ohledu na jejich postavení. Zabavoval jejich majetek a zřizoval speciální komise pro vyšetřování finančních nesrovnalostí.
Díky těmto reformám se státní pokladna, která byla na konci Kchang-siho vlády téměř prázdná, za několik let naplnila a na konci Jung-čengovy vlády obsahovala přes 60 milionů liangů stříbra.
⚙️ Centralizace moci
Aby obešel pomalou a často zkorumpovanou byrokracii, vytvořil Jung-čeng nové instituce, které mu umožnily přímou kontrolu nad říší:
- Velká rada (Ťün-ťi-čchu): Původně založena jako dočasný orgán pro koordinaci vojenských operací proti Džúngarům, Velká rada (軍機處) se rychle stala nejdůležitějším politickým orgánem říše. Skládala se z malé skupiny nejbližších císařových poradců a fungovala jako jeho osobní sekretariát, který efektivně nahradil starší a těžkopádnější Velký sekretariát.
- Systém palácových memoriálů: Jung-čeng masivně rozšířil systém tajných zpráv (奏摺, cou-če), které mu posílali vysoce postavení úředníci z provincií. Tyto zprávy byly doručovány přímo císaři v zapečetěných schránkách. Císař je osobně četl a psal na ně své odpovědi a příkazy červeným inkoustem. Tento systém mu poskytoval necenzurované informace o dění v říši a umožňoval mu mikromanagement státní správy.
🌍 Zahraniční politika a vojenské kampaně
V zahraniční politice se Jung-čeng soustředil především na severozápadní hranici, kde pokračovaly konflikty s Džúngarským chanátem. Ačkoliv vojenské kampaně nebyly vždy úspěšné, podařilo se mu stabilizovat situaci v Tibetu a posílit čchingskou kontrolu nad touto oblastí.
V roce 1727 podepsal Kjachtskou smlouvu s Ruským impériem, která definovala hranice mezi oběma říšemi v oblasti dnešního Mongolska a Sibiře. Tato smlouva také regulovala obchod a diplomatické styky a zůstala základem rusko-čínských vztahů na více než sto let.
📖 Kulturní a sociální politika
Jung-čeng byl přísným zastáncem konfuciánské ortodoxie a netoleroval žádné ideologické odchylky. Tvrdě potlačoval kacířské sekty a zavedl přísnou cenzuru. Proslulá je jeho kampaň tzv. literární inkvizice, během níž byly ničeny knihy a popravováni autoři, jejichž díla byla považována za protimandžuská nebo jinak podvratná.
Zároveň se snažil vystupovat jako morální vzor a osvícený vládce. Vydal a osobně komentoval Rozšířené instrukce k Posvátnému ediktu, soubor morálních ponaučení svého otce Kchang-siho, a nařídil, aby byly pravidelně předčítány lidu v celé říši.
👤 Osobnost a charakter
Císař Jung-čeng byl komplexní a rozporuplnou osobností. Byl neuvěřitelně pracovitý a oddaný své roli panovníka, což dokládají tisíce dokumentů s jeho vlastnoručními poznámkami. Na druhou stranu byl extrémně podezřívavý, vznětlivý a nemilosrdný ke svým nepřátelům. Jeho vláda byla absolutistická a centralizovaná v míře, jaká neměla do té doby v čchingské Číně obdoby.
Na rozdíl od svého otce Kchang-siho, který se rád prezentoval na veřejnosti, a syna Čchien-lunga, který byl velkým mecenášem umění, byl Jung-čeng spíše uzavřený a soustředěný na administrativní práci. Měl hluboký zájem o zenbuddhismus, který praktikoval a o kterém vedl korespondenci s mnichy, ale zároveň neváhal tvrdě zasáhnout proti náboženským sektám, které považoval za hrozbu pro stát.
❓ Záhadná smrt
Jung-čeng zemřel náhle 8. října 1735 ve věku 56 let po pouhých 13 letech vlády. Oficiální příčinou byla nemoc, ale náhlost jeho smrti vedla ke vzniku mnoha spekulací. Některé teorie hovoří o tom, že byl zavražděn dcerou úředníka, kterého nechal popravit. Jiná, pravděpodobnější teorie, naznačuje, že jeho smrt mohla souviset s konzumací elixírů nesmrtelnosti, které mu připravovali taoističtí alchymisté a které pravděpodobně obsahovaly jedovaté látky, jako je rtuť.
🏛️ Odkaz a historické hodnocení
Jung-čeng byl dlouho ve stínu svého slavného otce Kchang-siho a syna Čchien-lunga. Jeho vláda byla vnímána jako krátké, autoritářské intermezzo. Moderní historici však jeho význam přehodnotili a dnes je považován za jednoho z nejdůležitějších císařů dynastie Čching.
Jeho nepopulární, ale nezbytné reformy vyčistily státní správu od korupce, naplnily státní pokladnu a vytvořily efektivní centralizovaný vládní aparát. Tím položil pevné základy pro šedesátiletou éru prosperity a kulturního rozkvětu za vlády jeho syna Čchien-lunga. Jeho vláda je příkladem efektivního, byť nemilosrdného absolutismu, který dokázal konsolidovat říši a zajistit její stabilitu na několik generací.
🤓 Pro laiky
- Velká rada (Ťün-ťi-čchu): Představte si ji jako supertajný a superrychlý císařův kabinet. Místo toho, aby se rozhodnutí projednávala v mnoha velkých ministerstvech, císař měl malou skupinu nejvěrnějších poradců, se kterými mohl řešit nejdůležitější věci okamžitě a v utajení. Byla to vlastně zkratka k moci.
- Systém palácových memoriálů: Fungovalo to jako soukromý a bezpečný e-mailový systém mezi císařem a jeho klíčovými úředníky po celé zemi. Úředník napsal tajnou zprávu, zamkl ji do speciální krabice a poslal přímo císaři. Ten si ji přečetl, červeným inkoustem připsal odpověď a poslal zpět. Díky tomu přesně věděl, co se kde děje, bez toho, aby mu to jiní úředníci "přefiltrovali".
- Literární inkvizice: Jednalo se o extrémní formu cenzury. Císařovi agenti hledali knihy, básně nebo jakékoliv texty, které by mohly být chápány jako kritika vlády nebo urážka Mandžuů. Pokud něco takového našli, autor mohl být i s celou rodinou popraven a jeho dílo bylo spáleno.