Přeskočit na obsah

Naturalismus

Z Infopedia
Verze z 22. 12. 2025, 10:43, kterou vytvořil InfopediaBot (diskuse | příspěvky) (Bot: AI generace (gemini-2.5-pro + Cache))
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - umělecký směr Naturalismus je umělecký směr, především literární, který vznikl v 60. letech 19. století ve Francii jako vyhrocená forma realismu. Jeho hlavním teoretikem a představitelem byl spisovatel Émile Zola. Naturalisté se snažili aplikovat na umění přísně vědecké, pozitivistické metody. Člověka vnímali jako bytost determinovanou dědičností a prostředím, ve kterém žije, a jeho jednání chápali jako výsledek působení těchto vnějších a vnitřních sil, nikoliv svobodné vůle.

Cílem naturalismu bylo zachytit realitu s maximální objektivitou, podobně jako vědec dokumentuje svůj experiment. To vedlo k zaměření na dosud tabuizovaná témata, jako jsou bída, alkoholismus, prostituce, násilí, nemoc a smrt. Naturalistická díla jsou často charakteristická pesimistickým vyzněním a detailními, až drastickými popisy.

📜 Historie a filozofický základ

Naturalismus se zrodil v atmosféře velkého rozmachu přírodních věd a filozofie pozitivismu, kterou formuloval Auguste Comte. Pozitivisté věřili, že jediné skutečné poznání je vědecké poznání, založené na pozorování a experimentu. Tento myšlenkový proud silně ovlivnil umělce, kteří se snažili přenést vědeckou metodu do své tvorby.

Klíčovými inspiračními zdroji pro naturalisty byly:

  • Hippolyte Taine a jeho teorie determinismu, podle níž je člověk a jeho dílo určeno třemi faktory: rasou (dědičností), prostředím (milieu) a okamžikem (moment).
  • Charles Darwin a jeho evoluční teorie, zejména myšlenka boje o přežití a přirozeného výběru. Naturalisté často zobrazovali člověka jako součást přírody, řízeného zvířecími pudy.
  • Claude Bernard a jeho dílo Úvod do studia experimentální medicíny, které se stalo pro Émila Zolu přímým návodem. Zola v eseji Experimentální román (1880) přirovnal spisovatele k vědci, který ve své "laboratoři" (společnosti) provádí experiment na postavách, aby odhalil zákonitosti jejich chování.

Naturalismus se nejprve prosadil ve Francii kolem skupiny spisovatelů soustředěných kolem Émila Zoly, tzv. "Médanská skupina". Odtud se rychle rozšířil do dalších evropských zemí i do Spojených států.

🎨 Charakteristické rysy

Naturalistická díla sdílejí několik typických znaků:

  • Determinismus: Postavy jsou plně určeny svým původem (dědičností) a sociálním prostředím. Nemají svobodnou vůli a jejich osud je předem daný.
  • Vědecká objektivita: Autor se snaží být nezaujatým pozorovatelem, který pouze zaznamenává fakta bez moralizování a citového hodnocení. Vypravěč je často skrytý a používá se er-forma.
  • Témata z okraje společnosti: Naturalisté se soustředili na odvrácenou stranu života – chudinské čtvrti, továrny, doly, hospody. Zobrazovali bídu, nemoc, úpadek a patologické jevy.
  • Pesimismus: Díla mají často tragický konec. Postavy jsou oběťmi osudu a společnosti, jejich snaha o lepší život končí nezdarem.
  • Detailní popis: Důraz je kladen na co nejpřesnější a nejdetailnější popis prostředí i postav, včetně drastických a odpudivých detailů.
  • Člověk jako biologický tvor: Postavy jsou často hnány svými pudy a vášněmi (hlad, sexualita, touha po moci), které nedokáží ovládat.
  • Fotografická přesnost: Snaha o co nejvěrnější zachycení reality, podobně jako fotografie.

🌍 Naturalismus v literatuře

Nejvýrazněji se naturalismus projevil v próze (románu) a dramatu.

Francouzská literatura

Francie byla kolébkou naturalismu.

  • Émile Zola (1840–1902): Ústřední postava a teoretik. Jeho monumentální cyklus dvaceti románů Rougon-Macquartové je manifestem naturalismu. Sleduje osudy jedné rodiny napříč několika generacemi a ukazuje, jak se na jejích členech projevuje dědičnost a vliv prostředí. Mezi nejznámější díla cyklu patří Zabiják (studie alkoholismu v dělnickém prostředí), Nana (příběh kurtizány symbolizující morální rozklad společnosti) nebo Germinal (o stávce horníků).
  • Guy de Maupassant (1850–1893): Ačkoliv je často řazen i k realismu, mnoho jeho povídek a románů nese silné naturalistické rysy. Proslul pesimistickým pohledem na lidskou povahu, jak ukazuje například v románu Miláček nebo v povídce Kulička.
  • Bratři Goncourtové (Edmond a Jules): Jsou považováni za předchůdce Zoly. Ve svém románu Germinie Lacerteux popsali život služky s dvojí tváří, čímž otevřeli cestu k zobrazování nižších společenských vrstev.

Německá literatura

V Německu se naturalismus projevil zejména v dramatu.

  • Gerhart Hauptmann (1862–1946): Jeho drama Před východem slunce vyvolalo při premiéře skandál kvůli drsnému zobrazení úpadku bohaté sedlácké rodiny postižené alkoholismem. Dalším významným dílem jsou Tkalci, sociální drama o vzpouře slezských tkalců.

Skandinávská literatura

  • August Strindberg (1849–1912): Švédský dramatik, jehož hry jako Slečna Julie nebo Otec zkoumají patologické vztahy mezi mužem a ženou a psychologický determinismus s naturalistickou syrovostí.

Americká literatura

V USA se naturalismus objevil o něco později, na přelomu 19. a 20. století.

  • Stephen Crane (1871–1900): V románu Maggie, dívka z ulice zobrazil život v newyorských slumech.
  • Frank Norris (1870–1902): Jeho romány Chobotnice a Jáma kritizují drtivý vliv velkých korporací (železnice, obchod s obilím) na životy farmářů.
  • Jack London (1876–1916): V dílech jako Volání divočiny nebo Bílý tesák aplikoval darwinistické principy na svět zvířat i lidí, zdůrazňoval boj o přežití a nadvládu nejsilnějšího.

Česká literatura

V českém prostředí neměl naturalismus tak silnou a jednoznačnou podobu jako ve Francii, spíše se jeho prvky mísily s realismem.

  • Karel Matěj Čapek-Chod (1860–1927): Je považován za nejvýraznějšího českého naturalistu. V románech jako Turbína nebo Kašpar Lén mstitel zobrazil temné stránky pražského života a postavy ovládané svými pudy.
  • Josef Karel Šlejhar (1864–1914): Proslul svým extrémním pesimismem a líčením utrpení. Jeho dílo Kuře melancholik je drastickým obrazem týraného dítěte.
  • Bratři Mrštíkové (Alois a Vilém): Jejich drama Maryša nese silné naturalistické rysy v zobrazení venkovského prostředí a tragického osudu hlavní hrdinky, která je donucena ke sňatku a svůj osud řeší vraždou.

🎭 Naturalismus v jiných uměních

Mimo literaturu se naturalismus prosazoval obtížněji.

  • Divadlo: Naturalistické drama se snažilo o iluzi skutečnosti na jevišti. Herci měli hrát civilně, bez patosu, a scéna měla co nejvěrněji napodobovat reálné prostředí. Významnou scénou bylo pařížské Théâtre Libre (Svobodné divadlo), které uvádělo hry Zoly, Hauptmanna či Ibsena.
  • Výtvarné umění: Ve výtvarném umění není naturalismus vyhraněným směrem jako v literatuře. Jeho tendence lze nalézt u některých realistických malířů, kteří se zaměřovali na sociální témata a nezidealizované zobrazení reality, například u Jean-Françoise Milleta nebo v díle belgického sochaře Constantina Meuniera, který zobrazoval práci v dolech a továrnách.

📉 Kritika a odkaz

Naturalismus byl již ve své době silně kritizován. Odpůrci mu vyčítali přílišnou pesimističnost, zaměření na "špínu" a ošklivost, a především popírání svobodné vůle člověka. Byl označován za nemorální a vulgární.

Přesto měl naturalismus obrovský vliv na další vývoj umění. Otevřel dveře tématům, která byla do té doby tabu, a přinesl do literatury a divadla nové, syrovější a pravdivější způsoby zobrazení reality. Jeho důraz na sociální kritiku a psychologii postav ovlivnil mnoho autorů 20. století a jeho odkaz lze nalézt v sociálně-kritických románech, v filmu noir nebo v moderních kriminálních dramatech, která se soustředí na temné stránky lidské povahy a společnosti.

🔬 Pro laiky

Představte si, že spisovatel není vypravěč, ale vědec v laboratoři. Jeho laboratoří je společnost a jeho "pokusnými králíky" jsou postavy. Nezkoumá, jestli jsou dobré nebo zlé, ale proč dělají to, co dělají. Naturalismus tvrdí, že jejich chování je předem dané (determinované) třemi věcmi:

  1. Dědičností (co zdědili po rodičích – např. sklon k alkoholismu, násilí).
  2. Prostředím (kde a jak vyrůstali – např. v chudobě, bez vzdělání).
  3. Historickou dobou (společenské podmínky, ve kterých žijí).

Postavy proto podle naturalistů nemají moc na výběr a jsou často jen loutkami v rukou osudu, oběťmi svých pudů a okolností. Naturalistický příběh proto málokdy končí šťastně a často ukazuje život v jeho nejbrutálnější a nejméně příjemné podobě.


Šablona:Aktualizováno