AS Monaco FC

AS Monaco FC
	Association Sportive de Monaco Football Club
Přezdívky	Les Rouges et Blancs (Červenobílí), Les Monégasques (Monačané)
Založen	23. srpna 1924
Stadion	Stade Louis II.
Kapacita	16 360
Majitel	Monaco Sport Investment Ltd (66,67 %), Knížecí rodina Grimaldi (33,33 %)
Prezident	Dmitrij Rybolovlev
Manažer	Filipe Luís
Liga	Ligue 1
Web	AS Monaco Official

AS Monaco FC, oficiálním celým názvem Association Sportive de Monaco Football Club, je profesionální fotbalový klub sídlící v knížectví Monako. Přestože se jedná o klub reprezentující nezávislý suverénní stát, organizace je plnoprávným členem organizace Francouzské fotbalové federace a dlouhodobě působí v nejvyšší francouzské soutěži Ligue 1. Klub hraje své domácí zápasy na stadionu Stade Louis II. situovaném ve čtvrti Fontvieille.

Klub, který byl založen 23. srpna 1924, patří historicky mezi nejúspěšnější subjekty francouzského fotbalu. V průběhu své existence získal osm mistrovských titulů v Ligue 1, pětkrát opanoval národní pohár Coupe de France a jednou ovládl ligový pohár Coupe de la Ligue. Na mezinárodní scéně sahají jeho největší úspěchy do let 1992, kdy se probojoval do finále Poháru vítězů pohárů, a především do roku 2004, kdy dokráčel až do samotného finále Ligy mistrů UEFA.

Od roku 2011 je hlavním majitelem organizace ruský miliardář Dmitrij Rybolovlev, který drží dvoutřetinový podíl, zatímco zbylá třetina zůstává ve vlastnictví vládnoucí monacké knížecí rodiny. Klub je celosvětově vyhlášený svou vynikající mládežnickou akademií a špičkovým skautingem, díky němuž dokáže objevovat a následně s obrovským ziskem prodávat prvotřídní světové talenty. Mezi nejslavnější odchovance a bývalé hráče patří Kylian Mbappé, Thierry Henry, Emmanuel Petit či David Trezeguet.

🗓 Současnost (Sezóna 2025/26)

V pořadí další ročník francouzské nejvyšší soutěže Ligue 1 v sezóně 2025/26 představoval pro monacký celek rok mnoha personálních změn a velmi kolísavých výkonů. Tým vstupoval do sezóny jako obhájce vynikajícího třetího místa, ale ligový ročník se nesl ve znamení těžkých bojů o evropské poháry.

V konečném zúčtování sezóny 2025/26 obsadilo AS Monaco celkové 7. místo. V 34 odehraných ligových utkáních nasbíralo mužstvo 54 bodů s bilancí 16 výher, 6 remíz a 12 porážek při celkovém skóre 60 vstřelených a 54 inkasovaných branek. Toto umístění klubu na poslední chvíli zaručilo místenku do play-off předkola Evropské konferenční ligy UEFA pro nadcházející ročník 2026/27. V milionářské Lize mistrů UEFA klub postoupil do vyřazovací fáze play-off, kde po tuhém boji vypadl s krajanem z Paris Saint-Germain. V národním poháru Coupe de France skončila pouť Monaka v osmifinále po divoké přestřelce s týmem RC Strasbourg (prohra 4:5).

Nejlepším střelcem týmu se v této sezóně stal americký útočník Folarin Balogun, který soupeřům nasázel 13 ligových branek. Obrovskou mediální pozornost po celém světě vyvolalo angažování slavného francouzského záložníka a mistra světa Paula Pogby. Ten s monackým klubem podepsal v létě 2025 smlouvu s platností do roku 2027 a následně se po odpykání svého 811 dnů trvajícího trestu za doping vrátil na zelené trávníky v listopadovém utkání proti Stade Rennais.

Herní a výsledková nestabilita si však po sezóně vyžádala tvrdou daň. Dne 1. června 2026 vydalo vedení klubu oficiální zprávu o okamžitém ukončení spolupráce s hlavním trenérem Sébastienem Pocognolim, pod jehož vedením tým nedokázal naplnit cíl v podobě opětovné kvalifikace do Ligy mistrů. Nová éra klubu odstartovala velmi záhy, když byl 6. července 2026 slavnostně jmenován novým hlavním trenérem bývalý brazilský reprezentační obránce Filipe Luís.

⏳ Historie

Založení a vstup mezi profesionály (1924–1960)

Historie organizace sahá do 23. srpna 1924, kdy došlo ke sloučení několika lokálních sportovních sdružení působících na území Monaka do jednoho velkého subjektu zastřešujícího více sportů. Fotbalový oddíl se zpočátku účastnil pouze nižších amatérských regionálních soutěží na jihu Francie.

Zásadní zlom nastal v roce 1933, kdy monacký klub získal profesionální status od Francouzské fotbalové federace a byl zařazen do druhé francouzské ligy. Během prvního desetiletí klub trpěl nedostatkem financí a dokonce o profesionální status dočasně přišel. Návrat na vzestupnou trajektorii přišel po druhé světové válce. V sezóně 1952/53 skončilo Monako na druhém místě v druhé lize, čímž si historicky poprvé zajistilo postup do nejvyšší Ligue 1. K první velké národní trofeji tým dokráčel v roce 1960, kdy po finálovém vítězství 4:2 nad AS Saint-Étienne získal poprvé Coupe de France.

Éra prvních titulů a příchod Arsèna Wengera (1961–1994)

Šedesátá léta přinesla vůbec první mistrovské tituly. V ročníku 1960/61 dokázal tým poprvé v historii vyhrát Ligue 1 a v ročníku 1962/63 dokonce získal domácí „double“, když ovládl jak ligu, tak i národní pohár. Následující dekáda však přinesla sportovní útlum, časté střídání trenérů a dokonce i potupné sestupy o patro níže.

Moderní renesanci odstartoval v roce 1987 příchod tehdy relativně neznámého trenéra jménem Arsène Wenger. Během svého sedmiletého působení na lavičce Wanger naprosto proměnil identitu klubu. Hned ve své první sezóně 1987/88 dovedl tým k zisku pátého ligového titulu v klubové historii. Wenger kladl obrovský důraz na moderní dietologii, fyzickou přípravu a především na začlenění mladých talentů z vlastní akademie. Pod jeho rukama začaly vzkvétat budoucí hvězdy světového formátu jako Emmanuel Petit, Lilian Thuram či Thierry Henry. V roce 1991 vyhrálo Monako pod Wengerem národní pohár a v roce 1992 došlo do finále Poháru vítězů pohárů, kde podlehlo německému týmu Werderu Brémy. Wenger opustil lavičku v roce 1994, ale zanechal po sobě klub evropských parametrů.

Magická cesta Evropou a následný pád (1995–2011)

Na Wengerovu práci úspěšně navázali trenéři Jean Tigana (titul v roce 1997) a Claude Puel (titul v roce 2000). Nejslavnější mezinárodní tažení ale přišlo pod vedením tehdy začínajícího trenéra Didiera Deschampse v ročníku 2003/04. Tým poskládaný z hráčů jako Fernando Morientes, Ludovic Giuly, Jérôme Rothen, Patrice Evra nebo Dado Pršo naprosto šokoval celou Evropu. V základní skupině Ligy mistrů UEFA zničilo Monako španělské Deportivo de La Coruña neskutečným výsledkem 8:3. Ve vyřazovací fázi tým vyřadil hvězdný Real Madrid (po prohře 2:4 venku a výhře 3:1 doma) a v semifinále přešel přes londýnskou Chelsea FC. Pohádka skončila až ve velkém finále v německém Gelsenkirchenu, kde Monako podlehlo portugalskému celku FC Porto (vedenému trenérem Josém Mourinhem) poměrem 0:3.

I přes tento obrovský sportovní úspěch se klub dostal do zničujících finančních potíží. V roce 2004 dluhy narostly do výše 53 milionů eur, klub musel rozprodat své nejlepší hráče a postupně se propadal tabulkou. Desetiletá agónie vyvrcholila v sezóně 2010/11, kdy AS Monaco obsadilo 18. místo a po 34 letech šokujícím způsobem sestoupilo do druhé ligy. O několik měsíců později se na podzim 2011 tým ocitl dokonce na samém dně druhé ligy a hrozil mu úplný bankrot.

Ruský kapitál a zlatá generace (2011–současnost)

V prosinci 2011 koupila 66,67% podíl v klubu investiční skupina v čele s ruským miliardářem Dmitrijem Rybolovlevem. Masivní finanční injekce klub okamžitě zachránila. Trenér Claudio Ranieri s týmem ovládl v ročníku 2012/13 druhou ligu a zajistil bleskový návrat zpět mezi elitu. V létě 2013 klub investoval přes 150 milionů eur do příchodu hvězd jako Radamel Falcao, James Rodríguez či João Moutinho.

Nejslavnější okamžiky novodobé éry se odehrály v sezóně 2016/17 pod taktickovkou portugalského trenéra Leonarda Jardima. Monako sestavilo naprosto smrtící ofenzivní stroj s průměrem téměř tří gólů na zápas. V kádru zářil kolumbijský fenomén Radamel Falcao, záložníci Bernardo Silva, Thomas Lemar a Fabinho, a především tehdy osmnáctiletý generační talent Kylian Mbappé. Tým získal ligový titul s fenomenálním ziskem 95 bodů (nasázel rekordních 107 branek) a přerušil mnohaletou dominanci Paris Saint-Germain. V Lize mistrů navíc dokráčel přes Manchester City FC a Borussia Dortmund až do semifinále, kde padl s italským celkem Juventus FC.

Následující léto klub vydělal bezprecedentní stovky milionů eur na rozprodeji této zlaté generace, přičemž samotný přestup Mbappého do Paříže vynesl 180 milionů eur. Ve dvacátých letech 21. století se klub usadil v pozici jednoho z nejkonzistentnějších účastníků bojů o evropské poháry ve francouzské lize.

💰 Ekonomický model a daňové specifikum

AS Monaco představuje naprostý unikát v celém ekosystému francouzského fotbalu. Vzhledem k tomu, že sídlí v nezávislém knížectví s odlišným daňovým systémem, nepodléhají cizinci hrající za monacký klub dani z příjmu fyzických osob. Tato obrovská výhoda způsobuje dlouhodobé třenice s ostatními francouzskými kluby v Ligue 1, které si stěžují na nekalou soutěž. Situace se v minulosti řešila dokonce mimosoudním finančním vyrovnáním, kdy Monako muselo zaplatit kompenzaci francouzské lize.

Základní filozofií majitele Rybolovleva se po úvodních monstrózních nákupech hotových hvězd stal takzvaný model "buy young, sell high" (kupuj mladé, prodávej draze). Klub využívá skvěle hodnocené akademie La Turbie, do které stahuje ty největší talenty z celé Francie i Afriky. Hráči zde mají klid na rozvoj – monacké publikum nevytváří tak extrémní mediální tlak jako fanoušci v Marseille či Paříži. Jakmile tito hráči prorazí do velkého fotbalu, jsou obratem zpeněženi. Zářnými příklady tohoto funkčního stroje na peníze jsou kromě Mbappého také přestupy hráčů jako Aurélien Tchouaméni (do Real Madrid), Anthony Martial (do Manchesteru United), Bernardo Silva (do Manchester City FC) nebo Thomas Lemar (do Atlético Madrid).

🏟 Stadion a fanouškovská základna

Od roku 1985 je domovem knížecího klubu sportovní svatostánek Stade Louis II. s celkovou kapacitou 16 360 diváků. Stadion leží ve čtvrti Fontvieille a byl vybudován na pozemcích, které byly zčásti uměle vytvořeny zasypáním moře. Architektonicky se jedná o velmi specifickou stavbu – hrací plocha leží několik metrů nad úrovní terénu a pod ní se nachází obrovské parkovací garáže a sportovní haly.

Kvůli mikroskopické velikosti celého monackého státu klub netrpí masovou lokální návštěvností na domácích zápasech, která v lize mnohdy kolísá pouze okolo osmi tisícovek diváků. Na druhou stranu, AS Monaco patří mezi nejoblíbenější francouzské kluby v celostátním i globálním měřítku. Fanouškovské buňky klubu existují v každém větším francouzském městě a venkovní sektor bývá při výjezdech do jiných měst často velmi zaplněný.

📈 Statistiky a historické tabulky

Kompletní přehled ligových sezón ve 21. století (1999–2026)

Následující tabulka dokumentuje naprosto kompletní statistické údaje klubu z každé odehrané sezóny od začátku sezóny 1999/2000 až do ročníku 2025/26. V žádné sezóně nebyla data filtrována či vynechána, čímž je zachována absolutní celistvost moderní historie tohoto klubu ve 21. století.

Sezóna	Soutěž	Zápasy	Výhry	Remízy	Prohry	Skóre	Body	Umístění	Významný trenér ročníku
1999/00	Division 1	34	20	5	9	69:38	65	1. místo	Claude Puel
2000/01	Division 1	34	12	7	15	53:50	43	11. místo	Claude Puel
2001/02	Division 1	34	9	12	13	36:41	39	15. místo	Didier Deschamps
2002/03	Ligue 1	38	19	10	9	66:33	67	2. místo	Didier Deschamps
2003/04	Ligue 1	38	21	12	5	59:30	75	3. místo	Didier Deschamps
2004/05	Ligue 1	38	15	18	5	52:35	63	3. místo	Didier Deschamps
2005/06	Ligue 1	38	13	13	12	42:36	52	10. místo	Francesco Guidolin
2006/07	Ligue 1	38	13	12	13	45:38	51	9. místo	Laurent Banide
2007/08	Ligue 1	38	13	8	17	40:48	47	12. místo	Ricardo Gomes
2008/09	Ligue 1	38	11	12	15	41:45	45	11. místo	Ricardo Gomes
2009/10	Ligue 1	38	15	10	13	39:45	55	8. místo	Guy Lacombe
2010/11	Ligue 1	38	9	17	12	36:40	44	18. místo (Sestup)	Laurent Banide
2011/12	Ligue 2	38	13	13	12	41:48	52	8. místo	Marco Simone
2012/13	Ligue 2	38	21	13	4	64:33	76	1. místo (Postup)	Claudio Ranieri
2013/14	Ligue 1	38	23	11	4	63:31	80	2. místo	Claudio Ranieri
2014/15	Ligue 1	38	20	11	7	51:26	71	3. místo	Leonardo Jardim
2015/16	Ligue 1	38	17	14	7	57:50	65	3. místo	Leonardo Jardim
2016/17	Ligue 1	38	30	5	3	107:31	95	1. místo	Leonardo Jardim
2017/18	Ligue 1	38	24	8	6	85:45	80	2. místo	Leonardo Jardim
2018/19	Ligue 1	38	8	12	18	38:57	36	17. místo	Thierry Henry
2019/20	Ligue 1	28	11	7	10	44:44	40	9. místo	Robert Moreno
2020/21	Ligue 1	38	24	6	8	76:42	78	3. místo	Niko Kovač
2021/22	Ligue 1	38	20	9	9	65:40	69	3. místo	Philippe Clement
2022/23	Ligue 1	38	19	8	11	70:58	65	6. místo	Philippe Clement
2023/24	Ligue 1	34	20	7	7	68:42	67	2. místo	Adi Hütter
2024/25	Ligue 1	34	18	7	9	63:41	61	3. místo	Adi Hütter
2025/26	Ligue 1	34	16	6	12	60:54	54	7. místo	Sébastien Pocognoli

Historicky nejlepší střelci

1. Delio Onnis – 223 gólů 2. Lucien Cossou – 115 gólů 3. Wissam Ben Yedder – 118 gólů 4. Christian Dalger – 89 gólů 5. Radamel Falcao – 83 gólů 6. Jean Petit – 78 gólů

💡 Pro laiky

Představte si fotbalovou mapu, kde v lize obrovské osmdesátimilionové Francie hraje tým ze státečku, který by se svými necelými čtyřiceti tisíci obyvateli vlezl i do průměrného českého okresního města. A nejen že tam hraje, on dokonce tuto ligu dokáže občas suverénně vyhrát a porážet giganty s rozpočty pařížského nebo lyonského formátu.

Tímto unikátem je AS Monaco. Funguje jako nesmírně výkonný „skleník na fotbalové talenty“. Monako má obrovskou výhodu v tom, že pro cizince funguje jako daňový ráj. Láká sem vynikající hráče na fantastické finanční podmínky, skvělé klima u moře a život v luxusu. Na stadionu pro šestnáct tisíc lidí navíc nepanuje tak šílený tlak jako v jiných klubech. Když se týmu nedaří, nepřijdou k tréninkovému hřišti davy zuřivých fanoušků jako v Marseille, aby rozbíjely okna. Právě díky tomuto klidu může klub koupit dvacetiletého fotbalistu, dát mu prostor k chybám, nechat ho vyzrát a po třech letech ho obratem prodat do Realu Madrid nebo Anglie se stonásobným ziskem. Je to dokonalá fotbalová továrna kombinující klid, luxus a absolutně špičkový skauting talentů.

Zdroje