Moose Johnson

Rozbalit box

Obsah boxu

Thomas Ernest "Moose" Johnson (26. února 1886 – 25. března 1963) byl kanadský profesionální lední hokejista, který hrál na pozici obránce (v dobové terminologii "cover-point" a později defence) v letech 1905 až 1922. Je členem Hokejové síně slávy (uveden v roce 1952).

Johnson je nejlépe znám jako defenzivní kotva dynastie týmu Montreal Wanderers, se kterým získal čtyři Stanley Cupy. Později se stal jednou z prvních hvězd, které zamířily na západ do Pacific Coast Hockey Association (PCHA), kde pomohl popularizovat hokej ve Spojených státech v dresu Portland Rosebuds. Jeho přezdívka "Moose" (Los) nevznikla ani tak kvůli jeho velikosti (měřil 180 cm, což bylo na tu dobu nadprůměrné, ale ne obrovské), jako spíše kvůli jeho nezlomné odolnosti a schopnosti "smést" soupeře z cesty. Jeho největší zbraní však byla jeho hokejka a unikátní styl "zametání" (sweep check), který z něj činil jednoho z nejhůře překonatelných obránců své éry.

👶 Mládí a nástup do Wanderers

Ernie "Moose" Johnson se narodil a vyrostl v Montréalu, v srdci rodícího se organizovaného hokeje. Od mládí prokazoval sportovní všestrannost, ale lední hokej se brzy stal jeho prioritou.

Styl hry a "Dlouhá hůl"

To, co Johnsona odlišovalo od ostatních obránců, byla jeho výstroj a způsob jejího použití.

Hokejka na míru: Traduje se, že Johnson používal hokejku s nejdelším krčkem (shaftem) v lize. Dobový tisk s nadsázkou tvrdil, že měl "dosah 99 palců" (cca 2,5 metru). Ačkoliv je toto číslo přehnané, faktem zůstává, že si nechával vyrábět hole na zakázku, které byly výrazně delší než standardní modely.
Cover-Point: V éře sedmi hráčů hrál na pozici cover-point (přední obránce). Zatímco zadní obránce (point) "hlídal dům", Johnsonovým úkolem bylo narušovat útoky ve středním pásmu. Díky své dlouhé holi dokázal vypíchnout puk soupeři, který byl ještě metry od něj.

Vstup k "Poutníkům" (1905)

V roce 1905 se připojil k týmu Montreal Wanderers. Klub byl tehdy v přestavbě po odchodu "Little Men of Iron" z Montreal AAA, kteří založili Wanderers jako nový, dravý klub (jak jsme popisovali v biografii Dickieho Boona).

Okamžitý dopad: Johnson ve své nováčkovské sezóně v lize ECAHA (Eastern Canada Amateur Hockey Association) okamžitě zapadl. Hrál po boku hvězd jako Lester Patrick a Frank Glass. Jeho defenzivní spolehlivost umožnila útočníkům riskovat.

🏆 Dynastie Wanderers (1906–1910)

Období mezi lety 1906 a 1910 patří v hokejové historii Montreal Wanderers. Moose Johnson byl u každého jejich úspěchu a stal se symbolem jejich neprostupnosti.

Stanley Cup 1906

V březnu 1906 Wanderers vyzvali Ottawa Silver Seven (tehdejší mistry).

Série: Byla to brutální dvouzápasová bitva. Ottawa byla známá svou fyzickou hrou, ale Johnson se nenechal zastrašit. V prvním zápase Wanderers vyhráli 9:1. Johnson zcela vymazal hvězdy Ottawy.
Triumf: Ačkoliv Ottawa druhý zápas vyhrála, celkové skóre hovořilo pro Wanderers. Johnson získal svůj první Stanley Cup.

Ztráta a návrat (1907)

V lednu 1907 Wanderers překvapivě prohráli pohár s týmem Kenora Thistles.

Johnsonova role: Pro Johnsona to byla osobní potupa. Thistles byli rychlejší. Johnson si uvědomil, že musí vylepšit své bruslení.
Odveta: O dva měsíce později (v březnu 1907) jeli Wanderers do Winnipegu k odvetě. Tým posílil Hod Stuart. Johnson hrál v této sérii životní hokej. Wanderers vyhráli a vzali si pohár zpět.

Hegemonie (1908)

Sezóna 1908 byla pro Johnsona a Wanderers absolutním vrcholem.

Tři obhajoby: Během jedné zimy museli obhájit Stanley Cup proti třem různým vyzyvatelům: Ottawa Victorias, Winnipeg Maple Leafs a Toronto Professionals.
Železný muž: Johnson odehrál všechny zápasy. V té době se obránci nestřídali. Hrál celé zápasy (60 minut) v rychlém sledu. Proti Torontu (které mělo v sestavě Newsy Lalondea) byl Johnson klíčovým faktorem, který udržel těsné vítězství 6:4.

Poslední titul (1910)

V roce 1910, kdy vznikla nová liga National Hockey Association (NHA), Wanderers opět dominovali a získali pohár. Johnson byl nyní již veteránem a mentorem pro mladší hráče, jako byl Harry Hyland. Jeho schopnost číst hru kompenzovala jakoukoli ztrátu rychlosti.

🚂 Přestup na Západ: New Westminster Royals (1911)

V roce 1911 otřásl hokejovým světem vznik Pacific Coast Hockey Association (PCHA), kterou založili bratři Patrickové (Lester a Frank). Potřebovali hvězdy, aby nalákali diváky, a byli ochotni platit.

Lanaření: Frank Patrick, který s Johnsonem hrál v Montrealu, věděl přesně, koho chce. Nabídl Johnsonovi plat, který vysoce převyšoval cokoliv, co mohl dostat v Montrealu.
Rozhodnutí: Moose Johnson nabídku přijal. Stal se jedním z prvních "přeběhlíků" z východu na západ. Opustil tým, se kterým vyhrál čtyři poháry, a vydal se do neznáma v Britské Kolumbii.
Tým: Podepsal s týmem New Westminster Royals. Hned v první sezóně PCHA (1912) se stal lídrem ligy. Royals ligu vyhráli (získali ligový titul), ačkoliv o Stanley Cup se tehdy ještě utkávat nemohli (systém vyzývacích zápasů mezi NHA a PCHA se teprve rodil).

Adaptace na nová pravidla

Na západě se hrál jiný hokej (7 hráčů, ofsajd na modré čáře).

Johnsonova dominance: Moose Johnson ukázal, že jeho kvalita není vázána na systém. Jeho dlouhá hůl byla na širších kluzištích PCHA ještě efektivnější. V sezóně 1912 vstřelil jako obránce 9 gólů v 15 zápasech, což svědčí o tom, že na západě začal více podporovat útok (podle vzoru Franka Patricka).

🌹 Portland Rosebuds: Průkopník v USA (1914–1918)

V roce 1914 došlo v PCHA k dalšímu zemětřesení. Franšíza New Westminster Royals byla přestěhována na jih přes hranice do Portlandu ve státě Oregon. Tým byl přejmenován na **Portland Rosebuds** (Růžová poupata).

Historický význam: Moose Johnson se tak stal součástí vůbec prvního amerického týmu, který měl právo soutěžit o Stanley Cup. Do té doby byla trofej výhradní doménou kanadských klubů.
Kapitán a lídr: Johnson byl přirozeným vůdcem týmu. Portlandské publikum, pro které byl hokej novinkou, si "Losa" okamžitě zamilovalo. Jeho styl hry – tvrdý, ale férový a srozumitelný – pomohl prodat tento sport americkému publiku.

Finále 1916: První americká výzva

Sezóna 1915/1916 přinesla historický milník. Portland Rosebuds vyhráli PCHA a vyzvali šampiona NHA, Montreal Canadiens, k boji o Stanley Cup.

Návrat domů? Série se hrála v Montréalu (Westmount Arena). Pro Johnsona to byl návrat do města, kde získal čtyři poháry. Místní fanoušci ho vítali jako starého známého, ale nyní stál na straně "vetřelců z USA".
Průběh série: Byla to epická bitva na pět zápasů (best-of-five). Johnson hrál v obraně téměř bez střídání.
Rozhodující moment: Portland vedl v sérii 2:1 na zápasy, ale Montreal dokázal vyrovnat. V rozhodujícím pátém zápase Rosebuds prohráli těsně 1:2.
Odkaz: Ačkoliv Johnson pátý prsten nezískal, Rosebuds si získali respekt. Na pohár bylo vyryto "Portland Ore. - PCHA Champions", což bylo poprvé, kdy se na trofeji objevilo jméno amerického města. Johnson dokázal, že hokej na západě (a v USA) dosáhl úrovně východu.

🛡️ Anatomie "Zametání" (The Sweep Check)

Abychom pochopili Johnsonovu dlouhověkost a úspěch, musíme analyzovat jeho unikátní techniku, která mu vynesla pověst nejnepříjemnějšího obránce své doby.

Technika

Zatímco Dickie Boon vynalezl "poke check" (krátké vypíchnutí) a Frank Nighbor "hook check" (zahákování), Moose Johnson zdokonalil **sweep check** (zametání).

Provedení: Johnson využíval svou extrémně dlouhou hůl a velký rozsah paží. Položil hůl naplocho na led (nebo těsně nad něj) a opsal s ní velký půlkruh zleva doprava (nebo naopak).
Efekt: Tím pokryl obrovský prostor před sebou (šířku celého kluziště v úzkých halách). Útočník, který se snažil projít kolem něj, musel puk buď nahodit, nebo riskovat, že mu ho Johnson "zamete" z čepele.
Psychologie: Soupeři věděli, že se k Johnsonovi nemohou přiblížit na dosah jeho hole. To je nutilo střílet z dálky nebo zpomalit hru, což bylo přesně to, co Johnson chtěl.

Odolnost (Durability)

Přezdívka "Moose" odrážela i jeho fyzickou konstituci.

Zranění: Během své kariéry utrpěl nespočet zranění – zlomeniny nosu, vyražené zuby, tržné rány od bruslí. V té době se nosilo minimum chráničů.
Hra přes bolest: Johnson málokdy vynechal zápas. Traduje se, že v jedné sérii hrál se zlomeným žebrem, které si nechal zpevnit páskou, a přesto byl nejlepším hráčem na ledě. Jeho práh bolesti byl legendární.

🦁 Victoria Aristocrats a konec kariéry (1918–1922)

Po sezóně 1917/18 byla činnost Portland Rosebuds pozastavena (částečně kvůli válce a cestovním omezením). Hráči se přesunuli do týmu **Victoria Aristocrats** (později Cougars) ve Victorii v Britské Kolumbii.

Veterán: Johnsonovi bylo již přes 30 let. Jeho rychlost klesala, ale jeho zkušenosti byly nenahraditelné. V týmu Victorie působil jako mentor pro mladší hráče.
Poslední sezóny: V PCHA hrál až do roku 1921, kdy se jeho role zmenšila. Poslední profesionální zápasy odehrál v sezóně 1921/1922.
Konec: V roce 1922, po 17 letech na vrcholu (od roku 1905), pověsil brusle na hřebík. Odešel jako jeden z nejdekorovanějších hráčů své generace.

📊 Statistika kariéry

Johnsonova čísla nemusí na první pohled vypadat oslnivě (jako u útočníků), ale na obránce v éře, kdy se primárně bránilo, jsou solidní. Důležitější je počet odehraných zápasů a vítězství.

Přehled v hlavních ligách
Sezóna	Tým	Liga	Z	G	A	B	TM
1905/06	Montreal Wanderers	ECAHA	10	3	0	3	26
1906/07	Montreal Wanderers	ECAHA	10	2	0	2	26
1907/08	Montreal Wanderers	ECAHA	10	3	0	3	33
1908/09	Montreal Wanderers	ECHA	12	2	0	2	41
1909/10	Montreal Wanderers	NHA	12	1	0	1	32
1910/11	Montreal Wanderers	NHA	16	1	0	1	42
1912	New Westminster Royals	PCHA	15	9	0	9	13
1912/13	New Westminster Royals	PCHA	13	7	3	10	18
1913/14	New Westminster Royals	PCHA	16	3	3	6	21
1914/15	Portland Rosebuds	PCHA	18	4	3	7	23
1915/16	Portland Rosebuds	PCHA	18	6	3	9	34
1916/17	Portland Rosebuds	PCHA	24	3	9	12	42
1917/18	Portland Rosebuds	PCHA	18	5	2	7	34
1919	Victoria Aristocrats	PCHA	18	1	2	3	15
1919/20	Victoria Aristocrats	PCHA	21	0	3	3	10
1920/21	Victoria Aristocrats	PCHA	24	5	2	7	16
1921/22	Victoria Aristocrats	PCHA	2	0	0	0	0
Celkem			257	55	30	85	426

Legenda: Z = Zápasy, G = Góly, A = Asistence (v raných letech nepočítány), B = Body, TM = Trestné minuty. Všimněte si nárůstu gólů po přechodu do PCHA (1912), kde se hrál otevřenější hokej.

🕵️ Život mimo led a po kariéře

Na rozdíl od mnoha svých současníků, kteří zůstali u hokeje jako trenéři (např. Art Ross, Lester Patrick), se Moose Johnson po ukončení kariéry z hokejového světa stáhl.

Usazení v USA: Rozhodl se zůstat na západním pobřeží USA. Usadil se v Portlandu v Oregonu, městě, které si zamiloval během svého působení u Rosebuds.
Civilní zaměstnání: Pracoval v železničním průmyslu (pro společnost Union Pacific Railroad). Byla to práce, která vyžadovala spolehlivost a tvrdost – vlastnosti, které měl v krvi.
Anonymita: V Portlandu žil klidným životem. Mnoho jeho kolegů a sousedů nemělo tušení, že tento tichý muž byl kdysi jednou z největších sportovních hvězd Kanady a čtyřnásobným vítězem Stanley Cupu.== 🕯️ Úmrtí a historický odkaz ==

Thomas Ernest "Moose" Johnson dožil svůj život v Portlandu ve státě Oregon, daleko od center kanadského hokeje, kde se proslavil.

Smrt: Zemřel 25. března 1963 ve věku 77 let.
Pohřeb: Je pohřben na hřbitově v Portlandu. Jeho hrob je připomínkou doby, kdy Portland Rosebuds bojovali o Stanley Cup a kdy byl hokej na západním pobřeží na vrcholu slávy.
Dědictví: V historii Montreal Wanderers je Moose Johnson považován za jednoho ze "svaté trojice" obránců (spolu s Hodem Stuartem a Art Rossem), kteří definovali úspěch tohoto klubu.

🏛️ Uvedení do Síně slávy (1952)

Ačkoliv žil v ústraní, hokejový svět na něj nezapomněl. V roce 1952 byl uveden do Hokejové síně slávy.

Uznání: Byl vybrán v jednom z prvních ročníků, což potvrzuje jeho status superhvězdy své éry. Komise ocenila především jeho defenzivní konzistenci a roli při zisku čtyř Stanley Cupů.
Společnost: V tomtéž roce byli uvedeni i jeho současníci jako Dickie Boon (jeho bývalý manažer) a Frank Patrick (jeho spoluhráč a šéf v PCHA), což symbolicky uzavřelo kruh jedné generace.

⚔️ Resumé: Zapomenutý gigant

Dnes je jméno Moose Johnson často zapomenuto ve stínu pozdějších hvězd NHL. Přesto byl ve své době (1905–1915) považován za prototyp dokonalého obránce. 1. **Inovátor:** Zdokonalil techniku "zametání" puků (sweep check), která se stala základem defenzivní hry. 2. **Vítěz:** Čtyři Stanley Cupy během pěti let (1906–1910) jsou vizitkou, kterou se může pochlubit málokdo. 3. **Pionýr:** Byl klíčovou postavou při etablování profesionálního hokeje na západním pobřeží USA.

Zdroje