English Football League Cup
Šablona:Infobox Sportovní soutěž
English Football League Cup, běžně známý pod zkratkou EFL Cup nebo historicky jako Anglický ligový pohár (aktuálně ze sponzorských důvodů označovaný jako Carabao Cup), je každoroční vyřazovací fotbalová soutěž určená výhradně pro mužské profesionální fotbalové kluby v Anglii a Walesu. Soutěž je organizována a řízena organizací English Football League a představuje jednu ze tří nejprestižnějších a nejvýznamnějších domácích fotbalových trofejí ve Spojeném království, společně s nejvyšší ligovou soutěží Premier League a historickým pohárem FA Cup.
Turnaje se smí zúčastnit přesně 92 profesionálních klubů, které působí ve čtyřech nejvyšších úrovních anglického ligového systému. Do tohoto elitního výběru patří všech dvacet celků hrajících první ligu a dále sedmdesát dva klubů sdružených v organizaci ligového fotbalu, která se dělí na nižší soutěže Championship, League One a League Two. Na rozdíl od konkurenčního a staršího poháru, do kterého se každoročně zapojují i stovky poloprofesionálních a amatérských týmů z nejnižších regionálních divizí, je Ligový pohár striktně a nekompromisně uzavřen pouze pro plně profesionální organizace z těchto čtyř hlavních lig.
Turnaj obvykle startuje v průběhu měsíce srpna a svůj vrcholný moment zažívá finálovým zápasem na přelomu února a března. Díky tomuto harmonogramu se jedná o vůbec první velkou domácí fotbalovou trofej, která je v probíhající sezóně na ostrovech udělována. Finálové utkání se tradičně odehrává na majestátním národním stadionu Wembley v Londýně. Vítěz Ligového poháru si kromě prestiže a stříbrného poháru zajišťuje také velmi cennou přímou kvalifikaci do evropských pohárových soutěží pod hlavičkou organizace UEFA, konkrétně do předkola soutěže Evropská konferenční liga.
🗓 Současnost
V nejnovějším dokončeném ročníku 2025/26 se z celkového vítězství radoval klub Manchester City. Velkolepé finále se odehrálo na stadionu Wembley v neděli 22. března 2026. Tým pod vedením legendárního manažera Pepa Guardioly dokázal v rozhodujícím duelu porazit londýnský Arsenal výsledkem 2:0. O oba finálové zásahy se ve druhém poločase postaral mladý odchovanec akademie Nico O'Reilly, který tak svému týmu zajistil zisk deváté ligové trofeje v historii klubu. Pro španělského stratéga to byl již pátý osobní triumf v této konkrétní soutěži, čímž potvrdil svou výjimečnou dominanci v domácích anglických pohárech.
Předchozí sezóna 2024/25 přinesla obrovskou sportovní senzaci a emotivní příběh pro fanoušky ze severovýchodu Anglie. Ve finále, které se uskutečnilo 16. března 2025, se utkaly celky Newcastle United a tehdejší obhájce trofeje Liverpool. Před zraky více než 88 tisíc diváků dokázal celek s černobílými pruhy zvítězit 2:1 a ukončil tak sedmdesátileté čekání na velkou domácí trofej. Vedení se ujali díky přesné hlavičce obránce, kterým byl Dan Burn, těsně před odchodem do šaten. Na začátku druhého poločasu navýšil vedení švédský kanonýr Alexander Isak. Tým z města Liverpool dokázal v nastaveném čase už pouze snížit zásluhou italského útočníka, jímž byl Federico Chiesa. Vítězství znamenalo pro manažera jménem Eddie Howe historický zápis do klubových kronik.
V ročníku 2023/24 si pro svůj rekordní desátý pohárový triumf dokráčel klub Liverpool. V mimořádně napínavém finále, které se konalo 25. února 2024 a bylo reprízou finálového souboje z roku 2022, se utkali s londýnským rivalem Chelsea. Utkání nabídlo obrovské množství šancí na obou stranách, několik zrušených gólů kvůli ofsajdům a vynikající zákroky brankářů. Zápas musel dospět až do prodloužení, kde nakonec ve 118. minutě rozhodl o nejtěsnějším vítězství 1:0 fantastickou hlavičkou po rohovém kopu nizozemský obránce a kapitán týmu Virgil van Dijk.
⏳ Historie
Zrod a původ Anglického ligového poháru se datují do samého konce padesátých let dvacátého století. V tomto období procházela většina profesionálních fotbalových stadionů ve Spojeném království nutnou a velmi nákladnou modernizací, jejíž hlavní součástí byla masivní instalace umělého osvětlení. Až do té chvíle se fotbalová utkání musela hrát téměř výhradně během víkendových odpolední, jelikož během zimních měsíců se na britských ostrovech brzy stmívalo. Možnost pořádat oficiální večerní zápasy pod umělým osvětlením otevřela pro fotbalové funkcionáře zcela nové obzory. Vedení organizace English Football League, kterému tehdy pevně vládl vizionářský sekretář Alan Hardaker, přišlo s inovativní myšlenkou vytvořit zbrusu novou celostátní pohárovou soutěž. Ta se měla hrát uprostřed pracovního týdne ve večerních hodinách, a přinést tak klubům dodatečné finanční prostředky ze vstupného pro splácení dluhů za instalaci zmíněných stožárů veřejného osvětlení.
První ročník se oficiálně uskutečnil v sezóně 1960/61. Historicky vůbec prvním vítězem se stal tradiční birminghamský klub Aston Villa, který v tehdejším dvouzápasovém finále dokázal celkově zdolat podceňovaný tým Rotherham United. Zpočátku ovšem soutěž čelila obrovské skepsi a nezájmu, zejména ze strany těch největších, nejbohatších a nejúspěšnějších anglických fotbalových bašt. Týmy se důvodně obávaly neúměrně přehuštěného herního kalendáře a některé prestižní kluby soutěž v jejích formativních letech dokonce záměrně bojkotovaly. Vnímaly ji totiž jako zcela podřadnou a komerční záležitost ve srovnání s posvátným a historicky mnohem více ceněným turnajem FA Cup.
Zásadní historický zlom, který soutěž definitivně zachránil před zánikem, nastal koncem šedesátých let. Aby vedení ligy drasticky zvýšilo prestiž upadajícího poháru, uzavřelo průlomovou dohodu s evropskou fotbalovou organizací UEFA. Bylo ujednáno, že vítěz této domácí soutěže obdrží lukrativní právo startovat v mezinárodních pohárech. Druhým klíčovým tahem bylo nekompromisní rozhodnutí přesunout finálové utkání na národní stadion Wembley a učinit z něj velkolepý jednorázový zápas namísto původního neatraktivního systému doma a venku. První takové moderní finále se konalo v roce 1967 a londýnský celek Queens Park Rangers v něm senzačně dokázal otočit vývoj zápasu a porazil favorizovaný West Bromwich Albion. Vidina zisku místa v prestižních evropských pohárech a možnost vybojovat trofej na posvátném trávníku ve Wembley okamžitě přesvědčila i ty nejzarytější odpůrce a rebely z řad největších velkoklubů, aby začali turnaj brát se vší vážností.
📝 Formát soutěže
Ligový pohár je po celou dobu své existence strukturován jako čistě vyřazovací eliminační turnaj, což v praxi znamená, že fotbalový tým, který v konkrétním zápase prohraje, ze soutěže okamžitě a bez náhrady vypadává. Zápasy se v drtivé většině fází hrají pouze na jeden jediný vítězný duel. Pokud takové utkání skončí po uplynutí devadesáti minut nerozhodným výsledkem, přistupovalo se v minulosti k dramatickému prodloužení či opakovaným zápasům. V moderní éře je však snaha chránit zdraví fotbalistů, proto se s výjimkou samotného finále obvykle po remíze přistupuje rovnou k penaltovému rozstřelu. Jedinou historickou výjimku tvoří semifinálová fáze, která se stále ortodoxně hraje systémem dvou zápasů (jeden doma, jeden venku), přičemž do finále postupuje ten tým, který dosáhne lepšího celkového skóre z obou střetnutí. Dříve zde platilo pravidlo o gólech vstřelených na hřišti soupeře, ale i to bylo v nedávné minulosti zrušeno.
Kompletní turnaj zahrnuje celkem sedm vyřazovacích kol, do kterých se postupně a promyšleně zapojuje všech 92 klubů. Nasazování jednotlivých týmů do soutěžního pavouka je přísně odstupňované v závislosti na jejich tabulkovém postavení v předchozí sezóně a účasti v evropských pohárech. V prvním kole obvykle do kolotoče vstupují menší profesionální kluby z organizace English Football League, z nižších soutěží League One a League Two, ke kterým se přidává většina týmů z divize Championship. Ve druhém kole se k postoupivším přidávají ty celky z nejvyšší soutěže Premier League, které se v dané aktuální sezóně neúčastní žádných mezinárodních evropských pohárových soutěží.
Největší anglické fotbalové giganty, které reprezentují ostrovní fotbal na evropské scéně pod záštitou organizace UEFA, jsou v turnaji privilegovány tím podstatným způsobem, že se do lítých bojů zapojují až v rámci třetího kola. Tento promyšlený nasazovací systém má bezpečně zajistit, aby ty absolutně nejvytíženější a nejúspěšnější týmy nemusely riskovat zranění svých hvězd v obrovském počtu zápasů v rané podzimní fázi sezóny. Naproti tomu menší regionální kluby mají při příznivém losu životní příležitost přivítat na svých domovských a často skromných stadionech atraktivní a slavné soupeře, což pro ně představuje obrovský svátek a masivní finanční injekci z televizních práv a prodeje vstupenek.
💷 Sponzorství a názvy
Od počátku osmdesátých let je tento fotbalový turnaj naprosto jedinečný tím, že do svého oficiálního komerčního názvu téměř nepřetržitě a velmi viditelně začleňuje jméno svého hlavního generálního sponzora. Tato tehdy velmi kontroverzní praxe byla ve světě tradičního britského fotbalu obrovsky novátorská a zpočátku logicky vyvolávala obrovské protesty a smíšené reakce puritánských fanoušků. Z čistě komerčního a finančního hlediska se ovšem ukázala jako mistrovský a velmi prozíravý tah. V průběhu uplynulých dekád se oficiální jméno soutěže samozřejmě mnohokrát změnilo v závislosti na aktuálních kontraktech, což dnes často spolehlivě slouží fotbalovým historikům i starším fanouškům jako dokonalá paměťová pomůcka pro přesné datování konkrétních sportovních epoch, velkých finále a nezapomenutelných událostí.
Zde je přesný historický přehled komerčních názvů soutěže od počátku sponzoringu:
- Milk Cup (1981–1986): Historicky prvním sponzorem se překvapivě stala národní britská organizace zaměřená na marketing a podporu plošného prodeje mléka.
- Littlewoods Challenge Cup (1986–1990): Sponzorství následně převzala obří zásilková a sázková maloobchodní společnost.
- Rumbelows Cup (1990–1992): Krátkodobým a poměrně nevýrazným sponzorem byl maloobchodní prodejce bílé a černé elektroniky.
- Coca-Cola Cup (1992–1998): Jedna z vizuálně nejikoničtějších a nejpopulárnějších ér soutěže probíhala ve spojení s americkým nadnárodním nápojovým gigantem.
- Worthington Cup (1998–2003): Další velmi úspěšná komerční éra úzce spojená se značkou tradičního a populárního britského piva.
- Carling Cup (2003–2012): Následovala další pivní značka, s níž je pevně spojen obrovský rozmach soutěže a mnoho dramatických bitev v prvním desetiletí nového tisíciletí.
- Capital One Cup (2012–2016): Éra lukrativně sponzorována významnou americkou globální finanční a bankovní korporací.
- Carabao Cup (2017–současnost): V současné a nejdéle trvající éře nese soutěž jméno podle velmi populárního a celosvětově prodávaného thajského energetického nápoje.
Pokud se tento letitý turnaj v médiích nebo v úřední komunikaci označuje striktně bez ohledu na aktuální komerční sponzorství a reklamní závazky, používá se výhradně termín EFL Cup, případně klasicky a historicky ukotveně Anglický ligový pohár.
📈 Kompletní statistiky a přehled vítězů
Následující obrovská statistická tabulka představuje naprosto kompletní, detailní a nezkrácený přehled naprosto všech ročníků Ligového poháru od jeho samotného založení až po nejaktuálnější odehranou fotbalovou sezónu. Tento hluboký historický průřez jasně a nezpochybnitelně demonstruje vývoj fotbalové dominance jednotlivých anglických klubů v různých časových érách.
🏆 Nejúspěšnější kluby
Z hlediska dlouhodobé historické úspěšnosti vyčnívá v Anglickém ligovém poháru úzká skupina elitních a nesmírně bohatých klubů, přičemž absolutní a jen těžko zpochybnitelnou dominanci si dlouhodobě udržují převážně fotbaloví giganti pocházející ze severozápadu Anglie.
Na úplném a osamoceném vrcholu historické tabulky majestátně figuruje Liverpool, který si tuto nádhernou trofej odnesl do své vitríny úctyhodně celkem desetkrát. Své vůbec nejúspěšnější a nejslavnější období v této konkrétní vyřazovací soutěži prožil tento klub na samotném počátku zlatých osmdesátých let. V té době dokázal pod tvrdým vedením legendárního britského manažera jménem Bob Paisley a jeho skvělých nástupců ovládnout celou pohárovou soutěž dokonce čtyřikrát neuvěřitelně za sebou.
Hned v mimořádně těsném závěsu za Liverpoolem se aktuálně nachází obávaný celek Manchester City se svými devíti cennými primáty. Zásadní a bezprecedentní boom zažil tento klub s bleděmodrými dresy zejména v moderní současné éře pod taktovkou velmi bohatých majitelů a obzvláště pak pod geniálním taktickým vedením trenéra, kterým je Pep Guardiola. Ten si z této vyřazovací soutěže vytvořil doslova a do písmene svou vlastní osobní doménu a dokázal v ní svůj tým dovést k celkovému vítězství pětkrát, což zahrnovalo mimo jiné úžasnou a dechberoucí sérii čtyř velkých triumfů v řadě mezi letopočty 2018 a 2021.
S větším odstupem pak následuje slavný klub Manchester United, který trofej zvedl nad hlavu šestkrát. Většinu těchto cenných vítězství pro klub vybojoval neústupný manažer Alex Ferguson a posléze v novější éře také například portugalský stratég José Mourinho. O páté místo v pomyslné historické tabulce se dělí birminghamská chlouba Aston Villa s londýnskými aristokraty z klubu Chelsea, kteří shodně posbírali po pěti prvenstvích.
💡 Pro laiky
Fotbalové soutěže v drtivé většině zemí celého světa se obvykle velmi striktně dělí na jednu ústřední dlouhodobou ligu a na vedlejší doplňkové vyřazovací poháry. Pokud si nejvyšší anglickou ligu, kterou je slavná Premier League, představíme jako nesmírně dlouhý, nekonečný a mentálně vyčerpávající celoroční sportovní maraton, kde musí všechny zúčastněné týmy konzistentně a spolehlivě sbírat potřebné body po dobu bezmála deseti dlouhých měsíců a hrát zdlouhavým systémem každý s každým, pak pohárová soutěž připomíná spíše velmi rychlou sérii divokých, intenzivních a často naprosto nevyzpytatelných boxerských duelů na jeden jediný smrtící úder.
V Anglii se paralelně hrají dva opravdu velké a sledované domácí vyřazovací poháry. Tím absolutně starším, tradičnějším a o něco slavnějším je obří pohár nazývaný FA Cup. Do něj se z podstaty věci mohou od prvních srpnových předkol svobodně přihlásit i ty úplně nejobyčejnější venkovské a "hospodské" týmy z těch absolutně nejnižších amatérských kalužových soutěží s naivním cílem a tajným snem, že se skrze obrovský počet kol dostanou až k zázračnému televiznímu zápasu proti milionářským superhvězdám na velkém stadionu. Pohár s názvem EFL Cup (Ligový pohár) je však ve svém jádru něco naprosto jiného a exkluzivnějšího. Zde už od prvního hvizdu smějí legálně startovat pouze a výhradně plní fotbaloví profesionálové. Jedná se o velmi úzkou elitu sestávající přesně z 92 nejlepších a nejbohatších fotbalových klubů v zemi.
Je to v podstatě velmi exkluzivní a rychlý turnaj striktně vyhrazený pouze pro skutečné, trénované fotbalové těžké váhy, kde už hned od úvodních podzimních kol mohou za obrovského mediálního humbuku senzačně padnout slavná a zvučná jména po jediném zakolísání. Každý jednotlivý vyřazovací zápas musí naprosto bezpodmínečně mít svého jasného vítěze. Takže pokud je po dlouhých devadesáti minutách tuhého boje stav skóre na světelné tabuli nerozhodný, obvykle nepřichází na řadu nudné opakování zápasu v jiný den, ale nastupují okamžitě nemilosrdné a kruté pokutové kopy. Tyto penalty dodávají soutěži přesně ten správný, fanoušky milovaný dramatický náboj, šokující překvapení a neuvěřitelný faktor prachobyčejné lidské náhody i nervového selhání.
Zdroje
- Fotbalové soutěže v Anglii
- Fotbalové poháry
- Založeno v roce 1960
- Anglický fotbal
- Sportovní události ve Spojeném království
- Soutěže pod hlavičkou Union of European Football Associations
- Klubový fotbal
- Fotbalové soutěže ve Walesu
- Anglický ligový pohár
- Pohárové soutěže
- English Football League
- Pravidelné sportovní události
- Sportovní turnaje
- Fotbal ve Spojeném království
- Evropský fotbal
- Národní fotbalové poháry
- Vytvořeno Gemini 1.5 Pro