Jean-Paul Sartre
Obsah boxu
| Jean-Paul Sartre | |
|---|---|
| Soubor:Sartre 1965 crop.jpg | |
| Jean-Paul Sartre v roce 1965 | |
| Národnost | francouzská |
Jean-Paul Charles Aymard Sartre (21. června 1905 – 15. dubna 1980) byl francouzský filozof, spisovatel, dramatik a politický aktivista, který se stal jedním z nejvlivnějších intelektuálů 20. století. Jako klíčová postava existencialismu a významný představitel marxismu formoval poválečné myšlení v Evropě i ve světě. Jeho dílo, které zahrnuje filozofické traktáty, romány, divadelní hry a eseje, se soustředí na témata lidské svobody, odpovědnosti a absurdity existence. Proslul také svým celoživotním, nekonvenčním vztahem s feministickou myslitelkou Simone de Beauvoirovou a odmítnutím Nobelovy ceny za literaturu v roce 1964.
👤 Biografický přehled
Jean-Paul Sartre se narodil v Paříži do měšťanské rodiny. Jeho otec, námořní důstojník, zemřel, když byly Sartrovi pouhé dva roky. Vyrůstal pod silným vlivem svého dědečka z matčiny strany, Carla Schweitzera, profesora němčiny, který v něm probudil hluboký zájem o literaturu.
Vystudoval na prestižní École Normale Supérieure, kde se v roce 1929 seznámil se Simone de Beauvoirovou, která se stala jeho celoživotní partnerkou. Po studiích působil jako středoškolský učitel filozofie. Během 30. let pobýval v Berlíně, kde studoval německou filozofii, zejména fenomenologii Edmunda Husserla a dílo Martina Heideggera, což zásadně ovlivnilo jeho myšlení.
Během druhé světové války byl v roce 1940 zajat a strávil devět měsíců v německém zajateckém táboře. Po propuštění se vrátil do Paříže a aktivně se zapojil do hnutí odporu (Résistance). Válečná zkušenost prohloubila jeho filozofické úvahy o svobodě a angažovanosti.
Po válce se Sartre stal spisovatelem na volné noze a spolu s de Beauvoirovou založil vlivný literárně-politický časopis Les Temps modernes. Jeho pařížský byt se stal centrem intelektuálního života a existencialismus se proměnil v módní filozofický směr. Sartre se intenzivně politicky angažoval, zpočátku sympatizoval s komunistickou stranou, ale po sovětské invazi do Maďarska v roce 1956 a do Československa v roce 1968 se se sovětským modelem komunismu rozešel. Podporoval antikoloniální hnutí, protestoval proti válce v Alžírsku a válce ve Vietnamu a v roce 1968 se aktivně účastnil studentských bouří v Paříži.
V roce 1964 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu, kterou odmítl převzít s odůvodněním, že spisovatel se nesmí nechat proměnit v instituci. Jeho zdravotní stav se v 70. letech zhoršoval a postupně oslepl. Zemřel 15. dubna 1980 v Paříži a jeho pohřbu se zúčastnilo na 50 000 lidí, což svědčilo o jeho obrovském vlivu.
🧠 Klíčové filozofické myšlenky
Sartrova filozofie, ateistický existencialismus, staví do centra člověka a jeho absolutní svobodu.
- Existence předchází esenci: Toto je ústřední teze Sartrova myšlení. Znamená, že člověk se nejprve rodí, existuje, a teprve poté si svými volbami a činy utváří svou vlastní podstatu (esenci). Neexistuje žádná předem daná lidská přirozenost, Bůh ani osud. Jsme tím, co ze sebe uděláme.
- Odsouzeni ke svobodě: Protože neexistuje žádný vyšší řád, který by nám dával smysl, jsme "odsouzeni být svobodní". Tato svoboda není radostná, ale tíživá, protože s ní přichází absolutní odpovědnost za náš život i za celé lidstvo. Každý náš čin je volbou, která definuje nejen nás, ale i obraz člověka, jakým by podle nás měl být.
- Úzkost (Angoisse): Pocit úzkosti pramení z uvědomění si této naprosté svobody a odpovědnosti. Je to strach z nekonečných možností, které před námi leží, a z faktu, že se nemáme o co opřít.
- Sebeklam (Mauvaise foi): Je to snaha uniknout tíze svobody tím, že si namlouváme, že nejsme svobodní. Lidé se často chovají, jako by byli pouhými objekty, jejichž jednání je určeno vnějšími okolnostmi, společenskými rolemi nebo charakterem. Sartre to považuje za neautentický způsob života.
- Peklo jsou ti druzí: Slavná věta z jeho hry S vyloučením veřejnosti vyjadřuje, jak pohled druhých lidí může omezovat naši svobodu. Skrze pohled druhého se stáváme objektem, jsme souzeni a zařazováni do kategorií, což nás odcizuje naší vlastní subjektivitě.
📖 Hlavní díla
Sartrovo dílo je rozsáhlé a zahrnuje filozofické spisy, romány i divadelní hry, které často sloužily jako umělecké vyjádření jeho filozofických myšlenek.
Filozofie
- Bytí a nicota (L'Être et le Néant, 1943): Monumentální a klíčové dílo, ve kterém podrobně rozpracoval svou existencialistickou ontologii. Analyzuje zde struktury vědomí, svobodu a vztahy s druhými.
- Existencialismus je humanismus (L'existentialisme est un humanisme, 1946): Původně přednáška, která se stala populárním a srozumitelným manifestem existencialismu.
- Kritika dialektického rozumu (Critique de la raison dialectique, 1960): Pokus o syntézu existencialismu a marxismu, ve kterém se snaží najít místo pro individuální svobodu v rámci historického materialismu.
Beletrie
- Nevolnost (La Nausée, 1938): Román psaný formou deníku, který je považován za literární manifest existencialismu. Hlavní hrdina, historik Antoine Roquentin, prožívá pocit hnusu a znechucení z absurdity a nahodilosti samotné existence věcí.
- Zeď (Le Mur, 1939): Sbírka pěti novel, které zkoumají postavy v mezních situacích (čekání na popravu, šílenství, partnerské vztahy). Titulní povídka se odehrává během španělské občanské války.
- Cesty svobody (Les chemins de la liberté, 1945–1949): Nedokončená románová trilogie (Věk rozumu, Odklad, Smrt v duši) sledující osudy skupiny intelektuálů v Paříži před a během druhé světové války.
Drama
- Mouchy (Les Mouches, 1943): Moderní přepis antického mýtu o Orestovi, který sloužil jako alegorie odporu proti nacistické okupaci.
- S vyloučením veřejnosti (Huis clos, 1944): Jednoaktová hra, v níž se tři postavy po smrti ocitnou společně v pekelném hotelovém pokoji a zjistí, že jejich věčným trestem je vzájemné mučení skrze pohledy a soudy druhých.
- Špinavé ruce (Les Mains sales, 1948): Politické drama zkoumající dilema mezi ideologickou čistotou a nutností politického kompromisu.
❤️ Osobní život a vztahy
Nejvýznamnějším vztahem v Sartrově životě bylo jeho partnerství se Simone de Beauvoirovou. Seznámili se v roce 1929 a jejich vztah trval až do Sartrovy smrti. Nikdy se nevzali, neměli děti a nežili spolu v jedné domácnosti. Jejich vztah byl založen na "paktu transparentnosti": slíbili si, že si budou říkat všechno a jejich láska bude "esenciální", zatímco ostatní milostné vztahy, které si oba dopřávali, budou pouze "náhodné". Tento otevřený vztah byl na svou dobu radikální a stal se symbolem jejich snahy žít v souladu se svou filozofií svobody.
🤔 Pro laiky: Co vlastně Sartre říkal?
Představte si, že jste sochař, ale místo hlíny nebo kamene máte k dispozici jen svůj vlastní život.
Podle Sartra se rodíme jako prázdné plátno nebo beztvarý kus hlíny. Neexistuje žádný návod, žádný plánek od "výrobce" (Boha) ani žádný předurčený osud. Jsme prostě "vrženi" do světa. To je ta "existence".
A teď přichází to nejdůležitější: každý den, každou vteřinu děláte rozhodnutí. Co si dáte k snídani, jestli půjdete do práce, jestli pomůžete sousedovi. Každé toto rozhodnutí, od těch nejmenších po ta největší, je jako jeden úder dlátem do toho kusu kamene. Postupně tím tvoříte svou sochu – svou "esenci", tedy to, kým jste.
Sartre říká, že jste za tuto sochu 100% zodpovědní. Nemůžete se vymlouvat na "špatnou výchovu", "společnost" nebo "takový už prostě jsem". To jsou jen výmluvy, kterým říkal "sebeklam". Jste absolutně svobodní si vybrat, jaká vaše socha bude.
Tato svoboda je ale děsivá. Je to, jako byste stáli na kraji útesu s nekonečnými možnostmi, kam skočit, a nikdo vám neřekne, která je správná. Ten pocit závratě je "úzkost". Právě proto, že jsme takto svobodní a zodpovědní, je život tak těžký, ale zároveň i smysluplný. Váš život má přesně takový smysl, jaký mu sami svými činy dáte.
✨ Zajímavosti
- Sartre byl známý svou malou postavou a šilhavostí, což přispělo k jeho pocitům odcizení v dětství.
- V roce 1948 Vatikán zařadil veškeré Sartrovy spisy na svůj Index Librorum Prohibitorum (Index zakázaných knih).
- Jeho odmítnutí Nobelovy ceny v roce 1964 bylo prvním dobrovolným odmítnutím tohoto ocenění za literaturu v historii.
- Navzdory svému ateismu napsal během svého válečného zajetí vánoční hru Barjona aneb Syn hromu, která vypráví příběh narození Krista.
- V pozdním věku adoptoval jednu ze svých milenek, Arlette Elkaïm, aby se stala dědičkou jeho literárních práv.