Schizoidní porucha osobnosti

Rozbalit box

Obsah boxu

Schizoidní porucha osobnosti (zkratka SPD) je trvalá a hluboce zakořeněná porucha osobnosti charakterizovaná dlouhodobým vzorcem odstupu od sociálních vztahů, preferencí samoty, omezeným rozsahem vyjadřování emocí (plochý afekt) a lhostejností k chvále či kritice.

Lidé s touto poruchou jsou často vnímáni okolím jako "samotáři", "podivíni" nebo "studení čumáci". Na rozdíl od lidí s vyhýbavou poruchou osobnosti, kteří po vztazích touží, ale bojí se odmítnutí, schizoidní jedinci po intimitě netouží. Sociální interakce jim nepřináší žádné potěšení (anhedonie) a vnímají ji spíše jako zátěž nebo nutné zlo.

Termín "schizoidní" zavedl Eugen Bleuler, aby popsal tendenci obracet pozornost do vnitřního světa. Ačkoliv sdílí kořen slova se schizofrenií a geneticky s ní může souviset (častější výskyt v rodinách schizofreniků), lidé s SPD netrpí psychózou – nemají halucinace ani bludy a neztrácejí kontakt s realitou, ačkoliv jejich realita je často omezena na jejich bohatý fantazijní svět.

🧊 SPD pro laiky: Život za sklem

Pochopit schizoidního člověka je těžké, protože většina z nás je "sociálně naprogramována" (Hypotéza sociálního mozku). Pro schizoida je svět lidí cizí planetou.

Metafora: Pustý ostrov

Běžný člověk: Je jako loď, která neustále hledá přístav (vztahy). Potřebuje palivo (emoce druhých), obchodovat (sdílet) a bojí se bouře (samoty).
Vyhýbavá porucha: Chce do přístavu, ale bojí se, že ho tam nepustí nebo se mu vysmějí. Krouží kolem a trpí.
Schizoidní porucha: Je ostrov. Nepotřebuje přístav. Má vlastní zdroje uvnitř. Když se k němu přiblíží loď, necítí radost ani strach, jen mírné obtěžování: "Proč sem jedou? Co po mně chtějí? Narušují můj klid."

Skrytý život (Secret Self)

Zvenku vypadá schizoid nudně, pasivně a bez života. Ale to je často omyl. Mnoho schizoidních jedinců má extrémně bohatý, komplexní a divoký vnitřní život (fantazie), do kterého unikají. Britský psychoanalytik Harry Guntrip to popsal jako "program ústupu". Schizoidní ego se stáhlo z vnějšího světa, protože ho v dětství vnímalo jako pohlcující nebo nebezpečný, a vytvořilo si bezpečí uvnitř. Navenek: Robotický úředník. Uvnitř: Vládce galaktického impéria.

📋 Diagnostika (DSM-5)

Aby byla stanovena diagnóza SPD, musí jedinec vykazovat odstup od sociálních vztahů a omezený emoční projev, plus 4 nebo více z následujících znaků:

Netouží po blízkých vztazích ani je nevyhledává (včetně vztahů rodinných).
Téměř vždy si vybírá samotářské činnosti (programování, archivnictví, noční hlídač).
Má malý nebo žádný zájem o sexuální zážitky s jinou osobou (často asexuální nebo preferuje pornografii/fantazii).
Má potěšení z minima činností (fyzická anhedonie).
Nemá žádné blízké přátele nebo důvěrníky (kromě příbuzných prvního stupně).
Je lhostejný ke chvále i kritice (sociální odměny nefungují).
Projevuje emoční chlad, odstup nebo plochou afektivitu.

🔍 Diferenciální diagnóza: Není samotář jako samotář

Největším oříškem je odlišit SPD od autismu a sociální úzkosti.

Srovnání diagnóz
Znak	Schizoidní porucha	Autismus (Asperger)	Vyhýbavá porucha
Sociální motivace**	Nulová. "Nechci."	Různá. Často chce, ale neumí.	**Vysoká. "Chci, ale bojím se."
Teorie mysli**	Často intaktní. Rozumí sarkasmu, ale nezajímá je.	Narušená. Nerozumí sociálním signálům.	**Hyper-aktivní. Čte negativní signály i tam, kde nejsou.
Chování	Pasivní, neviditelný.	Často excentrické, repetitivní,lpění na řádu.	Úzkostné, ostražité.
Samota	Preferovaná volba (Egosyntonní).	Důsledek deficitu.	Utrpení (Egodystonní).

🧠 Neurobiologie: Odpojený systém odměny

Proč někoho nebaví lidé? Odpověď leží v chemii mozku.

Dopaminová hypotéza

Základním rysem SPD je anhedonie. To ukazuje na dysfunkci v nucleus accumbens** a **VTA (systém odměny).

U zdravého člověka sociální interakce (úsměv, dotek, pochvala) vyplaví dopamin. Je to "sociální cukr".
U schizoida je tento mechanismus porouchán. Sociální kontakt nevyvolá dopaminovou odezvu. Lidé jsou pro něj jako "vyžvýkaná žvýkačka" – neutrální, bez chuti.
Proto necítí motivaci vztahy navazovat.

Oxytocinový deficit

Oxytocin je hormon vazby a důvěry. Podporuje vyhledávání očního kontaktu a empatii.

Předpokládá se, že u SPD je oxytocinový systém (nebo hustota receptorů v amygdale) podčinný. To vede k neschopnosti cítit "teplo" blízkosti (bonding).

Default Mode Network (DMN)

Protože schizoidní jedinci tráví tolik času ve své hlavě, studie naznačují hyperkonektivitu v Default Mode Network (síť, která je aktivní při snění a introspekci). Jejich mozek je tak zaměstnán vnitřní simulací, že vnější svět je jen rušivým šumem.

🌱 Vývoj a Výchova: "The Empty Fortress"

Psychodynamické teorie (např. Teorie citové vazby) hledají příčiny v raném dětství.

Vazba typu "Vyloučená" (Dismissive-Avoidant): Dítě se naučilo, že jeho emoční potřeby nebudou naplněny. Matka mohla být chladná, formální nebo "pohlcující" (nedávala prostor).
Obranný mechanismus: Aby dítě přežilo bolest z odmítnutí, "vypnulo" své potřeby. "Nebudu nic potřebovat, pak mě nikdo nemůže zranit."
Bruno Bettelheim používal metaforu "Prázdné pevnosti" (ačkoliv primárně pro autismus, sedí i zde): Dítě se opevní za tlustými zdmi. Uvnitř je bezpečno, ale prázdno.

📉 Komplikace a Životní styl

Schizoidní lidé často vedou funkční, i když osamělé životy.

Kariéra: Vybírají si práce, kde nemusí jednat s lidmi ("back office", IT, laboratoře, noční směny). Často jsou v práci velmi efektivní, protože se "nevykecávají" a nemají vztahové drama.
Maladaptive Daydreaming: Někteří propadnou tzv. maladaptivnímu dennímu snění. Tráví hodiny v komplexních vymyšlených světech, což jim brání v reálném životě.
Riziko schizofrenie: Ačkoliv většina schizoidů neonemocní schizofrenií, jsou ve vyšším riziku rozvoje krátkých psychotických epizod pod vlivem extrémního stresu.

⚕️ Léčba: Terapie ticha

Léčba SPD je extrémně obtížná. 1. Chybí motivace: Pacient netrpí (svou samotou). Do terapie ho přivede rodina nebo deprese z jiného důvodu. 2. Vztah s terapeutem: Terapie stojí na vztahu. Ale pacient vztah nechce. Pro terapeuta je práce se schizoidem náročná – často má pocit, že "mluví do zdi" nebo že ho pacient nudí (což je přenos pacientovy vnitřní prázdnoty).

Cíl terapie: Není udělat z něj extroverta. Cílem je zmírnit izolaci tak, aby mohl fungovat, a pomoci mu najít alespoň jednu bezpečnou vazbu.
Farmakoterapie: Léky na osobnost neexistují. Antidepresiva (SSRI) mohou pomoci s úzkostí, ale někdy zhorší emoční oploštění. Nízké dávky atypických antipsychotik se zkouší pro zvýšení sociability, ale s malým efektem.

Zdroje