Letní olympijské hry 1908

Rozbalit box

Obsah boxu

Letní olympijské hry 1908, oficiálně známé jako Hry IV. olympiády, byly čtvrtým ročníkem moderních olympijských her. Konaly se ve Londýně, hlavním městě Spojeného království, v roce 1908. Hry se vyznačovaly tím, že byly trvale nejdelší v historii – trvaly od 27. dubna do 31. října, tedy více než šest měsíců.

Tyto hry se staly prvním skutečně globálním hnutí a zavedly řadu tradic, které se používají dodnes. Poprvé v historii se sportovci na slavnostním zahájení představili v národních výpravách („Průvod národů“) za svými vlajkami. Hry ve Stockholmu také proslavily legendárního závod maratonce Doranda Pietriho a dramatickou aféru kolem vlajky Spojených států, která nebyla spuštěna na počest krále. Kromě atletiky se na programu objevily poprvé zimní disciplíny – krasobruslení a hokej.

🗓 Současnost

Ačkoliv od konání her v roce 1908 uplynulo více než sto let, jejich dědictví v britské metropoli stále přetrvává. Hlavní stadion her, White City Stadium, byl průkopnickou stavbou, která definovala moderní sportovní architekturu, ačkoliv byl zbořen v roce 1985.

Dědictví her 1908 je připomínáno každoročně při sportovních akcích v rámci Spojeného království. Běžecká trať v parku Windsor Great Park, odkud vypukl legendární maraton, je stále využívána k tréninku a památnému běhu na počest Pietriho.

V kontextu olympijského hnutí jsou hry 1908 často používány jako případová studie pro organizační chaos (šest měsíců trvání) i pro zrod olympijské diplomacie (průvod národů, spor o vlajku). Rovněž se na hry 1908 odkazuje v debatách o standardizaci pravidel, neboť právě zde byly pro atletiku zavedeny metrické jednotky, které se staly standardem.

⏳ Historie

Změna pořadatele a příprava

Původně byly čtvrté olympijské hry přiděleny italskému Romau. V roce 1906 však Itálii zasáhlo masivní sopečné erupce Vesuvu, která zničila Neapol a vyžadovala obrovské finanční prostředky na obnovu. Itálie se musela vzdát pořádání her.

V té době se ve Velké Británii připravovala výstava „Franco-British Exhibition“, která chtěla oslavit spojenectví Francie a Británie. Lord Desborough, významný sportovec a politik, přesvědčil organizátory výstavy, aby zahrnuli olympijské hry do svého programu. Tím se stal Londýn náhradním pořadatelem s velmi krátkou dobou na přípravu (jen dva roky).

Hlavním dějištěm se stal nově postavený White City Stadium v západním Londýně. Byl to pro ty doby moderní zázrak – první stadion na světě s dokonale vodorovnou oválnou dráhou a s tribunami pro 66 000 diváků. Vrcholem inženýrství byl bazén vybudovaný přímo uprostřed stadionu (což umožňovalo plavecké závody i soutěže v hokeji a krasobruslení).

Organizace a délka her

Hry byly oficiálně otevřeny 27. dubna 1908 na stadionu White City za účasti krále Eduarda VII.. Součástí zahájení byla slavnostní přehlídka národů („Průvod národů“). Bylo to poprvé, kdy se sportovci představili ne jako jednotlivci, ale jako členové národních týmů se svými vlajkami.

Základní problém her byla jejich délka. Protože byly součástí velké výstavy, soutěže byly roztahovány během celé léta a podzimu. Atletika se konala v červenci, fotbal v srpnu, krasobruslení v říjnu a další disciplíny (např. rugby nebo přetahování lanem) v různých jiných termínech. To znemožňovalo udržet souvislé napětí a divácký zájem.

Navzdory organizačním problémům se hry konaly bez velkých incidentů a výrazně posunuly úroveň olympijského standardu. Byly to první hry, pro které byl vydán kompletní seznam pravidel a předpisů pro každou disciplínu, což minimalizovalo spory o rozhodnutí.

🏟 Sportovní disciplíny

Program her v Londýně byl neobvykle široký, zahrnoval celkem 110 disciplín ve 22 sportech. Poprvé v historii se na olympijských hrách objevil tenis (poté, co byl v 1904 vynechán) a také zimní sporty, které se konaly na podzim.

Atletika a standardizace

Atletika byla ústředním bodem her. Zde se poprvé prosadilo používání **metrického systému** pro všechny disciplíny. Na předchozích hrách (např. v Paříži 1900 nebo St. Louis 1904) se často používaly míle nebo yardy. Britové trvali na metrech, což se stalo mezinárodním standardem.

Hlavní atrakcí byl **maraton**. Trať byla vyměřena tak, aby startovala u okna **Windsorského zámku** (kde sídlil král) a končila ve stadionu White City před královskou lóží. Délka trati tak činila 42,195 km (26 mil a 385 yardů). Tato konkrétní délka se stala oficiální standardem pro maraton, který se používá dodnes (ačkoliv v roce 1921 byla standardizována až zpětně).

Legendárním se stal samotný závod. Italský pekař Dorando Pietri dorazil do stadionu jako první s obrovským náskokem, ale byl naprosto vyčerpán. Vběhl do stadionu špatnou cestou, musel se otočit, a následně několikrát padl. Na spadnutí mu pomáhali rozhodčí, kteří ho zvedali a naváděli na cestu. Doběhl do cíle a byl prohlášen vítězem. Král Eduard VII. ho osobně odměnil zlatým pohárem.

Nicméně, týmy USA podaly protest, protože Pietri na trati a v cíli dostal nepovolenou pomoc. Byl diskvalifikován a zlatou medaili získal druhý v cíli, Američan Johnny Hayes. Pietri se stal slavným hrdinou, který prohrál, ale veřejnost byla na jeho straně; král mu později věnoval repliku poháru.

Další dramatickou událostí byl běh na 400 metrů. Finále se běželo v jedné dráze (což se ukázalo jako chyba) a rozhodčí diskvalifikoval vítěze Johna Carpentera za to, že bránil soupeři Halswelloviovi v předjetí. Závod byl nařízen znovu, ale dva další závodníci z USA se rozhodli nejet na protest proti diskvalifikaci kolegy. Finále se tak běželo jen s jedním běžcem – Britem Wyndhamem Halswellem, který dosáhl na zlatou medaili v olympijském čase, když doběhl sám (tzv. walkover).

Zimní sporty

Poprvé v historii moderních olympijských her byly na programu disciplíny na ledu. Konaly se až v říjnu na umělém kluzišti Prince's Skating Club v Knightsbridgi.

**Krasobruslení:** Soutěžili muži, ženy i sportovní dvojice. První olympijskou vítězkou v krasobruslení se stala Madge Syersová z Velké Británie. Zajímavostí je, že krasobruslení se dříve konalo v rámci letních her ještě v roce 1920 v Antverpách, než vznikly samostatné zimní hry v 1924.
**Lední hokej:** Zúčastnily se čtyři týmy (Velká Británie, Kanada, Švédsko, Německo – nebo Belgie místo Švédska, nutné ověřit přesně, ale standardně se uvádí Kanada jako vítěz). Zlatou medaili vyhrálo Kanada, které reprezentoval klub Ottawa Senators. Zajímavostí je, že finále se hrálo v dubnu, zatímco další soutěže na ledě až v říjnu, což ukazuje na rozložení her v čase.

Další sporty a kuriozity

**Házená:** Na programu nebyla házená v dnešní podobě (ruční). Hrála se stará varianta, kdy se házelo míčem dál (tzv. „Aethlos“).
**Přetahování lanem:** Byl to poslední ročník, kdy bylo přetahování lanem oficiálním olympijským sportem. Vítězem se stalo policejní družstvo z Londýna (City of London Police Tug of War Club).
**Lacrosse:** Poprvé se na hrách objevilo lacrosse. Zlatou medaili získala Kanada, která v turnaji zvítězila nad týmem Velké Británie.
**Judo:** Poprvé se konalo jako ukázkový (demonstrační) sport.
**Fotbal:** Vítězem se stala Velká Británie, která ve finále porazila Dánsko. Byla to první fotbalová reprezentace Anglie, která hrála pod olympijskou vlajkou (byla složena z hráčů anglické fotbalové ligy).

⚔ Kritika a kontroverze

Hry 1908 byly provázeny několika vážnými diplomatickými a sportovními incidenty, které vyvrcholily napětím mezi organizátory (Velkou Británií) a týmy ze USA.

Incident s vlajkou

K nejslavnějším incidentům došlo při zahajovacím průvodu. Když tým USA procházel před královskou lóží, nesl vlajku (tzv. „Star Spangled Banner“), která byla svisle připevněná na žerdi („dipping the flag“). Britové očekávali, že podle mezinárodní etikety sníží vlajku na počest krále Eduarda VII.

Americký vlajkonoš Martin Sheridan (atlet)|Martin Sheridan]], pravděpodobně na radu kolegy Ralpha Rosea, však odmítl vlajku sklonit. Traduje se, že Sheridan křičel: „Tato vlajka se skloní před pozemským králem.“ Tímto gestem Američané deklarovali, že jejich vlajka reprezentuje suverénní stát a nikoliv podřízenost monarchii. Od té doby americká vlajka není při mezinárodních akcích nikdy skloněna (s výjimkou oslany atentátu na prezidenta Jamese A. Garfielda v roce 1881).

Přílišná britská nestrannost

Soutěže ve většině disciplín řídili britští rozhodčí, což vedlo k pocitu u zahraničních výprav, že se rozhoduje domácím ve prospěch. Kromě aféry kolem maratonu a běhu na 400 m docházelo k protestům v atletice i krasobruslení. Německý tým například protestoval proti výsledkům v krasobruslení a pochyboval o nestrannosti britských porotců.

Obecně se v kontextu her 1908 hovoří o „britské vítězství“, která byla často dosahována s pomocí domácích pravidel a rozhodčích.

🏅 Medailové pořadí

Oficiální medailové pořadí Letních olympijských her 1908:

Příčka	Země	🥇 Zlato	🥈 Stříbro	🥉 Bronz	Celkem
1.		56	51	39	146
2.		23	12	12	47
3.		8	5	7	20
4.		5	5	9	19
5.		3	5	4	12
.	... ostatní	15	32	39	86

👶 Pro laiky

Představte si Letní olympijské hry 1908 jako nejdelší sportovní událost v historii. Nebyly to dva týdny jako dnes, ale šest měsíců. Začalo se v dubnu během, v létě se běhalo a skákalo, a na podzim se ještě brusilo. Bylo to jako kdyby se mistrovství světa v fotbalu hrálo rok a k tomu se přidávaly turnaje v jiných sportech.

Londýn 1908 se také proslavil tím, že vymyslel moderní maraton. Chtěli ho nechat začít přímo u královského zámku, aby byl start důstojný. A tak vyměřili trať o 42 kilometrech – a tuto délku používáme dodnes.

Nejvíc si ale lidé pamatovali na aféru s vlajkou. Američané přišli před britského krále s hrdostí, sklopili vlajku jen směrem k zemi, ale ne k žádnému králi. Byla to demonstrace síly a nezávislosti mladé země proti staré monarchii. A pak tam byl ten Ital, co doběhl jako první v maratonu, ale protože padal a pomáhali mu, mu medaili sebrali. Byly to hry plné emocí a dohadů, které definovaly, jak olympiáda vypadá dnes.

Zdroje