Hockey Club Milano

Rozbalit box

Obsah boxu

Hockey Club Milano
Znak města Milána, který kluby tradičně využívaly
Liga	IHL Division 1 (historicky Serie A)
Město	Milán

Hockey Club Milano je název, který v historii italského sportu symbolizuje zrod a slávu ledního hokeje na Apeninském poloostrově. Ačkoliv pod tímto přesným názvem působilo v průběhu sta let několik právně odlišných subjektů (od původního HC Milano přes HC Milano Saima až po Hockey Milano Rossoblu), pro fanoušky a historiky představují jednu kontinuální linii tradice "Rossoblu" (Červenomodrých).

Milán je kolébkou italského hokeje. Právě zde byl tento sport ve 20. letech 20. století popularizován a právě milánské kluby dominovaly prvním desetiletím ligy. Historie klubu je však také příběhem neustálých změn, fúzí, bankrotů a znovuzrození, které odrážejí složitou ekonomickou realitu sportu v italské metropoli. V lednu 2026, kdy se Milán připravuje na hostování hokejového turnaje XXV. Zimních olympijských her v nové aréně PalaItalia, se historie klubu stává opět aktuální, neboť město se snaží navázat na odkaz dob, kdy bylo hokejovým hlavním městem Evropy.

⏳ Historie: Století ledu v Miláně

Průkopníci a první dynastie (1924–1950)

Historie se začala psát v roce 1924, kdy skupina nadšenců v čele s Leonidem Bonou, inspirovaná zimními sporty ve Svatém Mořici, založila Hockey Club Milano. Klub měl k dispozici Palazzo del Ghiaccio na Via Piranesi, což byl v té době jeden z největších a nejmodernějších krytých zimních stadionů v Evropě. Díky tomuto zázemí získal Milán obrovskou výhodu oproti týmům z hor, které byly závislé na přírodním ledu.

Dominance byla okamžitá. HC Milano vyhrálo první oficiální italský šampionát v roce 1925 a následně získalo řadu dalších titulů. Ve 30. letech však vznikla vnitřní rivalita. Část hráčů a funkcionářů se odtrhla a pod záštitou fotbalového AC Milán založila klub **Diavoli Rossoneri Milano** (Čertí). Začala éra velkých derby, která elektrizovala město. Diavoli, podporovaní fašistickým režimem, dokázali HC Milano konkurovat a získali několik titulů. Obě mužstva se stala páteří italské reprezentace. Po druhé světové válce došlo k několika fúzím (např. HC Milano Inter), ale milánský hokej si udržel svou sílu. Vrcholem této éry byly roky 1953 a 1954, kdy HC Milano dokázalo dvakrát za sebou vyhrát prestižní Spenglerův pohár ve švýcarském Davosu, což se žádnému jinému italskému klubu nepodařilo.

Ústup ze slávy a léta ticha (1956–1980)

S blížícími se olympijskými hrami v Cortině d'Ampezzo (1956) se těžiště italského hokeje začalo přesouvat do Dolomit. Milánské kluby začaly narážet na rostoucí náklady a problémy s infrastrukturou. V roce 1956, paradoxně v roce první italské olympiády, HC Milano Inter zanikl kvůli finančním potížím. Následující desetiletí byla pro milánský hokej dobou temna. Ačkoliv existovaly pokusy o obnovu (např. Diavoli Milano v 70. letech), hokej ztratil své výsadní postavení a stal se okrajovým sportem ve stínu fotbalových gigantů Interu a AC.

Éra Saima: Znovuzrození legendy (1985–1992)

Renesance přišla v 80. letech s projektem **HC Milano Saima**. Skupina podnikatelů se rozhodla vrátit hokej do Palazza del Ghiaccio. Klub začal v nižších soutěžích a postupně stoupal vzhůru. V roce 1988 se Saima vrátila do Serie A. Město zachvátila nová hokejová horečka. Zápasy proti rivalům z Varese nebo Bolzana byly beznadějně vyprodané. Tým, vedený kanadskými profesionály a italskými talenty, hrál atraktivní hokej. Vyvrcholením této éry byla sezóna **1990/91**. V legendární finálové sérii proti HC Bolzano zvítězila Saima v rozhodujícím zápase a získala pro Milán titul mistra Itálie po více než 30 letech. Tento triumf je dodnes považován za jeden z nejpamátnějších momentů v historii italského hokeje. Bohužel, ani tento úspěch nezajistil stabilitu. O rok později, kvůli sporům o využívání stadionu, Saima ukončila činnost na nejvyšší úrovni.

Berlusconiho Devils a Vipers (90. léta a 2000–2008)

V 90. letech se o oživení hokeje pokusil mediální magnát Silvio Berlusconi, který vytvořil tým **AC Milan Hockey** (později Devils Milano). Tento tým, disponující neomezeným rozpočtem, vyhrál tři tituly a dominoval lize, ale chybělo mu zakořenění u fanoušků, kteří zůstali věrni tradici Saimy. Devils po několika letech zanikli. Po roce 1998 převzal štafetu klub **HC Milano Vipers**, který navázal na tradici Saimy (včetně barev a části fanoušků). Vipers vybudovali dynastii, která získala 5 titulů v řadě, ale v roce 2008 rovněž zanikla.

Hockey Milano Rossoblu (2008–současnost)

Po zániku Vipers vznikl z iniciativy fanoušků nový subjekt – **Hockey Milano Rossoblu**. Tento klub musel začít od nuly, v Serii C2. Díky obrovské podpoře fanoušků (kteří na zápasy nejnižší ligy chodili v tisících) se klub rychle probojoval zpět do Serie A (v roce 2012). Následovalo období, kdy se klub snažil vstoupit do mezinárodní KHL (Kontinentální hokejová liga), což byl ambiciózní, ale nereálný projekt, který klub finančně vyčerpal. V posledních letech (do roku 2026) působí milánský hokej v nižších soutěžích (IHL Division 1), kde se snaží o stabilizaci a výchovu mládeže s výhledem na využití olympijského odkazu.

🏟️ Chrámy milánského hokeje

Historie klubu je historií jeho stadionů.

• **Palazzo del Ghiaccio (Via Piranesi):** Otevřen 1923. Secesní budova, která byla domovem klubu v jeho nejslavnějších dobách. Dnes slouží jako kongresové centrum, ale jeho aura "hokejové katedrály" zůstává.
• **Stadio del Ghiaccio Agorà:** Postaven v 80. letech. Domov Saimy, Vipers i Rossoblu. Aréna s kapacitou 4 000 diváků je známá svou bouřlivou atmosférou, ale technicky je již zastaralá.
• **PalaItalia (Santa Giulia):** V lednu 2026 finišuje výstavba této supermoderní arény pro 15 000 diváků, která bude hostit hokejový turnaj ZOH 2026. Pro milánský klubový hokej představuje tato hala naději do budoucna – sen o návratu velkého hokeje do velké arény.

🦁 Identita a rivalita

Identita klubu je postavena na barvách města (červená a bílá) a historických barvách klubu (červená a modrá). Symbolem je často "Biscione" (had z erbu rodu Visconti) nebo "Madonnina" (socha na milánské katedrále).

Derby della Madonnina

V dobách, kdy v Miláně působily dva silné kluby (HC Milano vs. Diavoli v 30. letech, nebo Saima vs. Devils v 90. letech), rozdělovalo derby město podobně jako fotbal.

Rivalita s Varese

Největším mimoměstským rivalem je **HCMV Varese Hockey**. Zápasy mezi Milánem a Varese jsou bitvou o nadvládu v Lombardii. Jsou to zápasy plné emocí, choreografií a historické zášti.

🏆 Historické úspěchy (Souhrn za město Milán)

Započítáme-li úspěchy všech klubů, které nesly tradici milánského hokeje, je Milán nejúspěšnějším městem v Itálii.

• **Mistr Itálie (Scudetto):** 33 titulů (celkem všechny milánské kluby v historii)
  • HC Milano (původní): 1925, 1926, 1927, 1930, 1931, 1933, 1934
  • HC Milano Inter: 1937, 1947, 1948, 1950, 1951, 1952, 1954, 1955
  • Diavoli Rossoneri/Milano: 1935, 1936, 1949, 1953
  • HC Milano Saima: 1991
  • AC Milan/Devils: 1992, 1993, 1994
  • HC Milano Vipers: 2002, 2003, 2004, 2005, 2006

• **Mezinárodní:**
  • Spengler Cup: 1953, 1954
  • Alpenliga: 1992 (Devils)

Zdroje

• Rozsáhlý archiv historie milánského hokeje
• Web italské federace ledních sportů
• Informace o olympijském hokeji v Miláně
• Historické statistiky na Elite Prospects