Friedrich Wöhler

Friedrich Wöhler
Friedrich Wöhler, kolem roku 1860
Datum narození	31. července 1800
Místo narození	Eschersheim (dnes součást Frankfurtu nad Mohanem), Svatá říše římská
Datum úmrtí	23. září 1882
Místo úmrtí	Göttingen, Pruské království, Německá říše
Národnost	německá
Alma mater	Univerzita v Marburgu Univerzita v Heidelbergu
Obor	Chemie, medicína
Známý díky	Syntéza močoviny Izolace hliníku a beryllia Spolupráce s Justem von Liebigem Zpochybnění vitalismu
Ocenění	Copleyho medaile (1872)
Soubor:Friedrich Wöhler Signature.svg

Friedrich Wöhler (31. července 1800, Eschersheim – 23. září 1882, Göttingen) byl německý chemik, který je považován za jednoho z průkopníků organické chemie. Jeho nejvýznamnějším úspěchem byla syntéza močoviny v roce 1828, která zásadním způsobem zpochybnila do té doby převládající teorii vitalismu. Mimo to se proslavil izolací několika chemických prvků, včetně hliníku a beryllia, a významnou spoluprací s Justem von Liebigem.

🎓 Vzdělání a kariéra

Friedrich Wöhler se narodil v Eschersheimu, nedaleko Frankfurtu nad Mohanem. Již v mládí projevoval velký zájem o vědu a prováděl chemické experimenty v soukromé laboratoři. V roce 1820 začal studovat medicínu na univerzitě v Marburgu, ale brzy se jeho pozornost plně soustředila na chemii. Na doporučení svého profesora Leopolda Gmelina přestoupil na univerzitu v Heidelbergu, kde pod Gmelinovým vedením v roce 1823 získal doktorát z medicíny.

Gmelin rozpoznal Wöhlerův mimořádný talent a zařídil mu roční stáž ve Stockholmu v laboratoři nejslavnějšího chemika té doby, Jönse Jacoba Berzelia. Tento pobyt měl na Wöhlerovu kariéru zásadní vliv. Naučil se zde precizním analytickým technikám a osvojil si Berzeliův systematický přístup k chemii.

Po návratu do Německa působil v letech 1825 až 1831 jako učitel na polytechnické škole v Berlíně. Poté přešel na vyšší polytechnickou školu v Kasselu. V roce 1836 přijal nabídku na pozici řádného profesora chemie na prestižní univerzitě v Göttingenu, kde nahradil Friedricha Stromeyera. Zde působil až do své smrti v roce 1882 a vybudoval jedno z nejvýznamnějších center chemického výzkumu a výuky v Evropě.

🔬 Vědecké objevy a přínos

Wöhlerův přínos chemii je mimořádně široký a zasahuje do anorganické i organické chemie. Jeho práce pomohla transformovat chemii z popisné vědy na moderní experimentální disciplínu.

Syntéza močoviny a pád vitalismu

Nejznámějším Wöhlerovým objevem je umělá příprava močoviny v roce 1828. Při pokusu připravit kyanatan amonný (NH₄CNO) zahříváním kyanatanu stříbrného s chloridem amonným zjistil, že výsledný produkt má zcela jiné vlastnosti. K jeho překvapení se jednalo o krystaly močoviny, látky, která byla do té doby známá pouze jako produkt metabolických procesů v tělech živých organismů.

Tento experiment, často označovaný jako Wöhlerova syntéza, byl klíčovým milníkem v historii chemie. Přímo zpochybnil teorii vitalismu, která tvrdila, že organické sloučeniny mohou vznikat pouze působením "životní síly" (vis vitalis) v živých organismech a nelze je připravit z anorganických látek v laboratoři. Wöhlerova syntéza ukázala, že pro vznik organických látek neplatí žádné speciální zákony a že organická a anorganická chemie jsou řízeny stejnými principy. Sám Wöhler napsal Berzeliovi: "Musím Vám říci, že umím připravit močovinu, aniž bych k tomu potřeboval ledviny, ať už lidské nebo psí."

Ačkoliv pád vitalismu byl postupný proces, Wöhlerova syntéza je považována za jeho symbolický počátek a otevřela dveře pro vznik a bouřlivý rozvoj moderní organické chemie.

Objevy prvků

Wöhler byl také zručným experimentátorem v oblasti anorganické chemie a zasloužil se o izolaci několika prvků v čisté podobě.

• Hliník (Al): V roce 1827 se mu podařilo zdokonalit metodu Hanse Christiana Ørsteda a jako první izoloval hliník v podobě malých kuliček (prášku) redukcí bezvodého chloridu hlinitého kovovým draslíkem. Ačkoliv Ørsted izoloval nečistou formu již dříve, Wöhler je často uváděn jako objevitel čistého hliníku.
• Berylium (Be): V roce 1828, nezávisle na Antoinu Bussym, izoloval kovové beryllium stejnou metodou jako hliník – redukcí chloridu berylnatého draslíkem.
• Yttrium (Y): V roce 1828 byl prvním, kdo izoloval kovové yttrium.
• Křemík (Si) a Bor (B): Přestože tyto prvky již byly známy, Wöhler připravil jejich čistou krystalickou formu a podrobně studoval jejich vlastnosti.

Spolupráce s Justem von Liebigem

Legendární je Wöhlerova celoživotní spolupráce a přátelství s dalším velikánem německé chemie, Justem von Liebigem. Ačkoliv byli povahově velmi odlišní (Wöhler byl skromný a klidný, Liebig energický a průbojný), jejich vědecká spolupráce byla mimořádně plodná.

Jejich nejdůležitější společná práce se týkala výzkumu "hořkomandlového oleje" (benzaldehyd). V roce 1832 publikovali studii, ve které ukázali, že skupina atomů C₇H₅O (kterou nazvali benzoyl) zůstává nezměněna v řadě chemických reakcí. Tento objev položil základy teorie radikálů, která se stala jedním z pilířů rané organické chemie a pomohla systematizovat studium organických sloučenin.

Další výzkum

Mezi další významné Wöhlerovy příspěvky patří:

• Příprava karbidu vápenatého a následná syntéza acetylenu.
• Objev a popis nitridu křemíku a silanů.
• Rozsáhlý výzkum kyanidů a jejich derivátů.
• Analýza velkého množství meteoritů, čímž přispěl k rozvoji kosmochemie.

📜 Pedagogická činnost a odkaz

Friedrich Wöhler nebyl jen geniálním výzkumníkem, ale také vynikajícím a oblíbeným pedagogem. Během svého působení na univerzitě v Göttingenu vychoval několik generací chemiků z celého světa. Jeho laboratoř byla proslulá přátelskou a inspirativní atmosférou. Mezi jeho nejznámější žáky patřili například Rudolph Fittig, Adolph Wilhelm Hermann Kolbe nebo Georg Ludwig Carius.

Wöhlerův odkaz spočívá především v jeho roli při bourání hranic mezi anorganickou a organickou chemií. Jeho syntéza močoviny je jedním z nejikoničtějších experimentů v dějinách vědy a symbolizuje začátek moderní organické chemie. Společně s Liebigem a Berzeliem patří k otcům zakladatelům chemie jako moderní vědecké disciplíny.

🏆 Ocenění a pocty

Za svůj přínos vědě obdržel Friedrich Wöhler řadu ocenění a stal se členem mnoha vědeckých akademií po celé Evropě.

• V roce 1854 byl zvolen zahraničním členem Královské společnosti v Londýně.
• V roce 1872 mu Královská společnost udělila své nejvyšší vyznamenání, Copleyho medaili.
• Byl nositelem pruského řádu Pour le Mérite.
• Na jeho počest byl pojmenován minerál wöhlerit.

✍️ Vybrané publikace

Wöhler byl také autorem několika vlivných učebnic, které pomohly standardizovat výuku chemie.

• Lehrbuch der Chemie (Učebnice chemie) – napsaná původně J. J. Berzeliem, Wöhler ji přeložil do němčiny a rozsáhle doplnil.
• Grundriss der Anorganischen Chemie (Základy anorganické chemie)
• Grundriss der Organischen Chemie (Základy organické chemie)
• Praktische Übungen in der Chemischen Analyse (Praktická cvičení z chemické analýzy)

⏰ Tento článek je aktuální k datu 11.12.2025