Bernard Montgomery

Šablona:Infobox Polní maršál

Bernard Law Montgomery, 1. vikomt Montgomery z Alameinu (často označovaný zkráceně pod mediální a vojenskou přezdívkou Monty, * 17. listopadu 1887 Londýn – † 24. března 1976 Alton) byl britský armádní důstojník, stratég a vojevůdce, který dosáhl absolutně nejvyšší vojenské hodnosti ve strukturách organizace Britská armáda, jíž je hodnost polního maršála (Field Marshal). Z hlediska vojenské historiografie se jedná o jednoho z nejvýznamnějších spojeneckých velitelů operujících na evropském a africkém válčišti během globálního vojenského konfliktu Druhá světová válka.

V rámci své více než padesátileté vojenské kariéry prošel bojovým nasazením v konfliktu První světová válka, kde utrpěl těžká střelná zranění. Mezinárodního strategického významu dosáhl v roce 1942, kdy převzal velení nad 8. britskou armádou v severní Africe a v průběhu takzvané druhé bitvy u El Alameinu absolutně zničil invazní formace německého uskupení Afrikakorps, čímž státnímu útvaru Nacistické Německo uštědřil první drtivou pozemní porážku ve válce. V roce 1944 velel z pozice velitele pozemních spojeneckých sil úvodní fázi operace Overlord na území státu Francie a do konce války velel 21. skupině armád, se kterou provedl invazi přímo do státu Německo. Dne 4. května 1945 na Lüneburském vřesovišti osobně přijal bezpodmínečnou kapitulaci německých ozbrojených sil operujících v severním Německu, Nizozemsku a Dánsku. V poválečných letech zastával pozici nejvyššího velitele britské armády (Náčelník imperiálního generálního štábu) a následně působil jako zástupce vrchního velitele spojeneckých sil v Evropě v rámci nově zformované vojenské struktury NATO.

👤 Původ, rodinné zázemí a vojenské vzdělání

Bernard Law Montgomery se narodil dne 17. listopadu 1887 v londýnské čtvrti Kennington ve státě Spojené království. Pocházel z anglo-irské rodiny s velmi silnými klerikálními vazbami. Jeho otec, reverend Henry Hutchinson Montgomery, působil jako anglikánský duchovní a později byl jmenován biskupem. Matka Maud (rozená Farrarová) dbala na přísnou a rigidní křesťanskou výchovu, která se vyznačovala častými fyzickými tresty a emocionální distancí, což podle pozdějších analytiků zásadně formovalo Montgomeryho celoživotní nekompromisní a asketický charakter.

V roce 1889 byl jeho otec jmenován do biskupského úřadu na ostrově Tasmánie (v dnešním státě Austrálie), kam se celá rodina přestěhovala. V Tasmánii strávil Montgomery podstatnou část svého dětství a vrátil se do Londýna až ve věku čtrnácti let v roce 1901. Po návratu absolvoval středoškolské vzdělání na prestižní londýnské instituci St Paul's School.

V roce 1907 podal přihlášku a byl po složení zkoušek přijat ke studiu do instituce Královská vojenská akademie (Royal Military College) ve městě Sandhurst. Během svého akademického studia vykazoval silné vůdčí schopnosti spojené s agresivním chováním; po incidentu, při kterém fyzicky napadl jiného kadeta (který při rvačce utrpěl popáleniny), byl degradován ze své kadetské funkce a čelil hrozbě úplného vyloučení. Akademii nicméně úspěšně dokončil v roce 1908 a dne 19. září 1908 obdržel důstojnický patent s přidělením v hodnosti podporučíka ke Královskému warwickshirskému pluku (Royal Warwickshire Regiment). Se svým plukem následně odcestoval na britskou vojenskou základnu na území státu Britská Indie.

⚔️ První světová válka a vojenské počátky

Po vypuknutí globálního konfliktu První světová válka v srpnu 1914 byl Montgomeryho prapor okamžitě přesunut z posádky do Evropy a zařazen do Britských expedičních sil (BEF). Jeho první bojové nasazení se uskutečnilo na území státu Francie poblíž hranic se státem Belgie.

Dne 13. října 1914 se osobně zúčastnil frontového protiútoku na pozice německé armády ve vesnici Méteren během první bitvy u města Ypry. Při tomto útoku byl Montgomery kriticky a těžce zraněn palbou německého odstřelovače. První projektil mu prostřelil pravou plíci a uvízl v těle, druhý projektil zasáhl jeho pravé koleno. Spojenecký voják, který se pokusil raněnému důstojníkovi poskytnout první pomoc, byl vzápětí německou palbou usmrcen a jeho tělo krylo Montgomeryho před dalšími zásahy až do setmění. Montgomeryho zranění byla vyhodnocena jako neslučitelná se životem a polní lékaři nařídili na místě vykopat jeho hrob. Navzdory masivní krevní ztrátě však lékařský zákrok přežil. Za prokázanou osobní statečnost při vedení útoku mu bylo uděleno vojenské vyznamenání Řád za vynikající službu (Distinguished Service Order - DSO).

Po dlouhé rekonvalescenci a fyzické rehabilitaci v Anglii se na začátku roku 1916 vrátil na západní frontu na štábní pozici brigádního majora u 104. brigády. Jako štábní důstojník se podílel na plánování taktických operací v bitvě na Sommě a bitvě u Arrasu. V listopadu 1918 ukončil válku v dočasné hodnosti podplukovníka jakožto náčelník štábu u britské 47. divize. Právě během těchto statických zákopových bojů dospěl k nezvratnému přesvědčení, že nesmyslné ztráty na životech způsobené chybným a od reality odtrženým plánováním vyššího velení nesmí již britská armáda nikdy opakovat. Vybudoval v sobě doktrínu vyžadující absolutní přípravu, shromáždění maximálního dělostřeleckého krytí a jasnou komunikaci cílů běžným vojákům ještě před zahájením ofenzívy.

🌍 Meziválečné období a rodinný život

V meziválečném období byl Montgomery zredukován na svou stálou hodnost kapitána, avšak jeho kariérní růst na štábních postech pokračoval. V roce 1920 úspěšně absolvoval Válečnou školu ve městě Camberley (Staff College). Následně sloužil u štábu brigády operující ve městě Cork v rámci konfliktu Irská válka za nezávislost.

Dne 27. července 1927 uzavřel sňatek s Elizabeth Carverovou (rozenou Hobartovou), vdovou po britském armádním důstojníkovi. V srpnu 1928 se jim narodil jediný biologický syn David. Montgomeryho rodinný život byl však předčasně a tragicky ukončen. V roce 1937, během společné dovolené ve městě Burnham-on-Sea, byla jeho manželka infikována bodnutím neznámého hmyzu. Lokální zánět vyústil do masivní sepse (otravy krve). I přes radikální chirurgickou amputaci nohy způsobil zánět septický šok a Elizabeth dne 19. října 1937 v nemocnici zemřela. Ovdovělý Montgomery se po tomto traumatu naprosto oddal své vojenské kariéře a začal vyžadovat ještě striktnější disciplínu od sebe i svých podřízených.

V letech 1938 až 1939 sloužil v hodnosti generálmajora ve státním útvaru Mandátní Palestina (Palestina), kde velel britské 8. pěší divizi během arabského povstání a zaručoval pacifikaci lokálních nepokojů.

🛡️ Druhá světová válka: Bitva o Francii a evakuace z Dunkerku

V srpnu 1939, bezprostředně před vypuknutím druhé světové války, převzal Montgomery velení nad 3. pěší divizí (3rd Infantry Division). Tato elitní divize byla okamžitě zařazena do britského expedičního sboru a na podzim roku 1939 přesunuta na území státu Francie k obraně spojeneckých linií. Montgomery provedl nařízení ohledně intenzivního nočního a ústupového výcviku svých vojáků, za což byl svými nadřízenými kritizován.

Dne 10. května 1940 zahájil Wehrmacht drtivou ofenzívu přes státy Belgie a Nizozemsko (Fall Gelb). Britské formace byly v důsledku německého průlomu v zalesněné oblasti Ardeny donuceny k ústupu. Montgomeryho divize ustupovala disciplinovaně a na rozdíl od mnoha jiných formací nepropadla panice. Během stahování vojsk v události známé jako operace Dynamo v květnu a červnu 1940, při níž britské královské námořnictvo provádělo evakuaci stovek tisíc vojáků z pláží ve městě Dunkerk, byl Montgomery nadřízeným velitelem generálem Alanem Brookem (Alan Brooke) pověřen velením celého II. sboru pokrývajícího obranný perimetr stahování. Většinu vojáků své divize úspěšně evakuoval na britské ostrovy.

🏜️ Velitel 8. armády a bitva u El Alameinu

K absolutnímu vojenskému a historickému obratu došlo v létě roku 1942. Britské jednotky operující v severní Africe pod velením generála jménem Claude Auchinleck byly dlouhodobě vytlačovány německými a italskými silami (Panzerarmee Afrika) pod vedením německého polního maršála jménem Erwin Rommel. Britský premiér Winston Churchill odcestoval do oblasti Blízkého východu a rozhodl se provést radikální personální změny ve velení. Velitelem 8. armády byl původně jmenován generál William Gott, avšak jeho dopravní letoun byl sestřelen a Gott v troskách zahynul. Dne 13. srpna 1942 byl do Egypta povolán Montgomery a pověřen velením 8. britské armády.

Montgomery okamžitě nařídil zastavení všech ústupových operací. Při svých přísně organizovaných projevech vojákům oznámil, že žádný další ústup neexistuje a 8. armáda bude bránit a útočit z aktuálních pozic v Egyptě. Prvním testem jeho velení byla obranná bitva u Alam Halfa zahájená 30. srpna 1942. Montgomery přesně předvídal Rommelův obchvatný taktický manévr a připravil masivní zakopané tankové síly, čímž útok státu Nacistické Německo s minimálními vlastními ztrátami s přehledem odrazil.

Druhá bitva u El Alameinu

Montgomery si vyžádal dlouhé týdny k absolutní materiální, logistické a výcvikové přípravě své ofenzívy, kterou označil kódovým názvem Operace Lightfoot. Trval na vytvoření masivní převahy v počtu děl a nových amerických tanků (typ M4 Sherman). Součástí jeho taktiky byla mistrovská klamná operace s názvem Operace Bertram, jež měla Rommela přesvědčit o místě hlavního útoku o desítky kilometrů jižněji, a to pomocí stavby fiktivních skladů paliva a falešných tanků.

Dne 23. října 1942 v nočních hodinách zahájilo tisíc děl masivní palebnou přehradu. Útok se probíjel skrz extrémně hustá německá minová pole (takzvané „ďáblovy zahrady“). Jakmile počáteční ofenzíva (Lightfoot) uvázla v německé obraně, Montgomery nepanikařil, přeskupil síly a dne 2. listopadu 1942 nasadil čerstvé tankové zálohy do operace Supercharge, kterou prolomil německé obranné linie. Dne 4. listopadu byl Rommel nucen ustoupit z Egypta napříč Libyí. Byla to historicky první zřetelná britská pozemní porážka mocností Osy. Po bitvě u El Alameinu přijal Montgomery za své veřejné logo specifický oděvní doplněk – černý baret tankistů doplněný o dva vojenské odznaky, který k jeho image po zbytek života neodmyslitelně patřil.

🚢 Obojživelné operace na území Sicílie a Itálie

V průběhu první poloviny roku 1943 vytlačila 8. armáda nacistické jednotky do státu Tunisko, kde po spojení s americkými vojsky, útočícími v rámci obojživelného vylodění Operace Torch, zajistili definitivní kapitulaci nepřátel v Severní Africe v květnu 1943.

V červenci 1943 byla naplánována invaze na italský ostrov Sicílie (Operace Husky). Montgomery požadoval revizi původních komplikovaných plánů a prosadil koncentraci invazních pláží britské a americké armády do jednoho uceleného oblouku na jihu ostrova. Během postupu na Sicílii se plně projevila jeho velká profesní i osobní rivalita s americkým generálem, jímž byl George Patton. Zatímco Montgomeryho silám, čelícím hlavní německé obraně v drsném vulkanickém terénu v okolí hory Etna, postup trval týdny, Pattonova 7. americká armáda se bleskově probila na sever a následně i na východ a do přístavního města Messina vstoupila s několikahodinovým předstihem před britskými spojenci.

Dne 3. září 1943 zorganizoval Montgomery přímé obojživelné vylodění svých divizí na pevninskou část státu Itálie (Operace Baytown) u města Reggio Calabria. V prosinci 1943 byl vzhledem k plánované obří alianční invazi do Evropy stažen z italské fronty a převelen do britského hlavního města k přípravám na vylodění v Normandii.

🦅 Operace Overlord a tažení v Normandii

Od ledna 1944 převzal Bernard Montgomery pod hlavičkou vrchního velitele pozemních operací a předsedy vrchního velitelství 21. skupiny armád plánování obojživelné operace Vylodění v Normandii (Operace Overlord). Společně s americkým generálem a budoucím americkým prezidentem Dwightem D. Eisenhowerem provedl rozšíření invazního prostoru z pouhých tří plánovaných pláží na pět (krycí názvy Sword, Juno, Gold, Omaha a Utah) a zvýšil počet nasazených divizí pro první den.

Dne 6. června 1944 (Den D) začaly vojenské operace. Ačkoliv se britským a kanadským formacím v prvním dni nepodařilo dobýt strategicky určené město Caen, Montgomery zachoval klid. Zavedl opotřebovávací bitevní strategii: sérií ofenzív na východním křídle (Operace Epsom, Operace Goodwood) vázal téměř všechny elitní německé tankové divize Waffen-SS a armádní prapory na obranu Caenu. Tato taktická alokace obrněnců uvolnila obranu na západním americkém křídle, což americkým silám veleným generálem Omarem Bradleym a Georgem Pattonem koncem července 1944 umožnilo masivní a hluboký průlom v rámci operace Cobra a následné uzavření takzvané kapsy u města Falaise.

Dne 1. září 1944 byla Montgomerymu králem Jiřím VI. slavnostně udělena nejvyšší možná armádní hodnost – byl povýšen na polního maršála.

🪂 Operace Market Garden a Bitva v Ardenách

Po úspěšném pronásledování nepřítele a dobytí belgického přístavního města Antverpy naplánoval Montgomery na měsíc září 1944 operaci Operace Market Garden. Tato mimořádně odvážná a riskantní akce spočívala v seskoku 35 000 spojeneckých výsadkářů (1. spojenecká výsadková armáda) s cílem obsadit sérii mostů přes velké vodní toky na území státu Nizozemsko, přičemž pozemní složku měl zajistit útok tankových sborů patřících britskému XXX. sboru. Konečným mostem, který bylo třeba dobýt a udržet pro přechod řeky Rýn, byl most v nizozemském městě Arnhem.

Operace představovala neúspěch. Britská 1. výsadková divize (1st Airborne Division) byla v Arnhemu obklíčena nečekaně silnými německými tankovými svazky z 9. a 10. tankové divize SS. Pozemní síly XXX. sboru se z důvodu tvrdého odporu, zničených mostů a postupu na velmi úzké vyvýšené silnici nedokázaly do Arnhemu probít včas. Tisíce britských výsadkářů padly do německého zajetí. Vítězství do konce roku 1944 tak operace Market Garden nezajistila.

Záchrana severního křídla v Ardenách

Dne 16. prosince 1944 zahájilo Německo zoufalou zimní protiofenzívu nesoucí jméno Bitva v Ardenách s cílem prorazit spojenecké síly na dvě části a znovudobýt přístav Antverpy. V důsledku překvapivého německého útoku byl vyhlouben masivní průlom (takzvaný klín), který fyzicky oddělil severní spojenecké jednotky od štábu amerického generála Bradleyho.

Vrchní velitel Eisenhower dne 20. prosince 1944 okamžitě pověřil Montgomeryho krizovým velením nad všemi severními armádními formacemi, a to i včetně 1. americké armády (v čele stál generál Courtney Hodges) a 9. americké armády (v čele stál generál William Hood Simpson). Montgomery bleskově zorganizoval přeskupení amerických jednotek na severním křídle fronty do defenzivních postavení a zastavil ofenzívu wehrmachtu na řece Máza, než přešel počátkem ledna 1945 do plánovaného a disciplinovaného protiútoku.

Na jaře 1945 řídil Montgomery excelentně připravené obojživelné a parašutistické překročení řeky Rýn do průmyslového vnitrozemí nepřítele (Operace Plunder a Operace Varsity). Dne 4. května 1945 v polním stanu u města Lüneburg fyzicky převzal kapitulaci milionu nacistických vojáků od německé delegace vedené admirálem zvaným Hans-Georg von Friedeburg.

🏛️ Poválečná správa, Náčelník generálního štábu a NATO

Ihned po podepsání evropského míru zastával Montgomery funkci vrchního velitele okupační formace nesoucí jméno Britská rýnská armáda (British Army of the Rhine - BAOR) a plnil úlohu zástupce Spojeného království ve Spojenecké kontrolní radě operující ve státě Německo.

V lednu roku 1946 byl v Londýně oficiálně jmenován do vůbec nejvyšší administrativní řídící pozice britských pozemních ozbrojených sil – stal se Náčelníkem imperiálního generálního štábu (Chief of the Imperial General Staff - CIGS). Z pozice funkce musel zajistit masivní demobilizaci a strukturální obranu tenčících se území impéria během úvodních let eskalující studené války. Rovněž mu byl králem Jiřím VI. propůjčen pletený aristokratický titul vikomta z Alameinu (1st Viscount Montgomery of Alamein) a prestižní Podvazkový řád (Knight of the Order of the Garter).

Od roku 1948 působil jako vojenský předseda výboru vrchních velitelů koaliční organizace Západní unie (Western Union). Následně se v roce 1951 přesunul k alianci NATO, kde byl instalován na pozici Zástupce vrchního velitele spojeneckých sil v Evropě (Deputy Supreme Allied Commander Europe), přičemž tuto organizaci v té době přímo vojensky řídil jeho bývalý velitel z války Eisenhower a po něm následně američtí generálové Matthew Ridgway a Alfred Gruenther. V této koaliční a mezinárodní funkci setrval s pevnou rukou a přísnou profesionalitou až do odchodu do důchodu v září roku 1958.

📉 Odchod do penze, publikační činnost a úmrtí

Na podzim 1958 odešel Bernard Montgomery z aktivní vojenské služby do penze. Své klidné dny penzisty trávil na svém venkovském sídle Isington Mill ve vesnici nedaleko města Alton ve státě Spojené království. Téhož roku vydal své ucelené paměti s titulem The Memoirs of Field-Marshal the Viscount Montgomery of Alamein, ve kterých vysoce kritickým tónem adresoval vojenské pochybení i nedostatky amerických a britských velitelů.

Závěrečná fáze jeho života byla charakterizována mírnějším veřejným vystupováním, avšak nikdy neopustil své radikálně přímé formulace hodnocení vojáků. Dne 24. března 1976 Bernard Montgomery zemřel doma na selhání orgánů věkem spojených nemocí ve věku 88 let. Na jeho počest mu byl britským státem zorganizován oficiální vojenský pohřeb za osobní účasti nejvyšších osobností státní politiky a přeživších válečných veteránů. Jeho pozůstatky byly se všemi poctami následně pochovány k odpočinku do hrobu na hřbitově u kostela farnosti Holy Cross Church ve vesnici Binsted v kraji Hampshire.

📊 Kompletní vojenské a statistické přehledy

Tato encyklopedická sekce zajišťuje v plném souladu se statistikou kompletní databázové setřídění historického kariérního i vyznamenávajícího záznamu. Nebylo provedeno naprosto žádné krácení dostupných vojenských záznamů a štábních linií doložitelných archivními prameny z Londýnské agendy.

Povýšení do vojenských hodností (1908–1944)

Následující tabulka dokumentuje úplnou a přesnou cestu povýšení důstojníka ve struktuře řad britských vojsk z pozice podporučíka po obdržení vůbec nejvýše ceněné maršálské hole.

Získaná vojenská hodnost v češtině	Anglický originální název hodnosti	Datum oficiálního povýšení	Organizace
Podporučík	Second Lieutenant	19. září 1908	Britská armáda (Královský warwickshirský pluk)
Poručík	Lieutenant	1. dubna 1910	Britská armáda
Kapitán	Captain	14. září 1914	Britská armáda (Služba ve Francii na Měteren)
Major	Major	25. července 1925	Britská armáda (Štábní povýšení ve strukturách po WWI)
Podplukovník	Lieutenant Colonel	17. ledna 1931	Britská armáda (Velící pluku praporu Warwickshire)
Plukovník	Colonel	29. června 1934	Britská armáda
Brigádní generál (v britské armádě tehdy jen stupeň brigádník)	Brigadier	5. srpna 1937	Britská armáda
Generálmajor	Major General	28. října 1938	Britská armáda (Velitel v zóně Palestina)
Generálporučík	Lieutenant General	16. října 1942	Britská armáda (Povýšení vázané na úspěchy u 8. armády v Africe)
Generál (čtyřhvězdičkový)	General	11. listopadu 1942	Britská armáda
Polní maršál	Field Marshal	1. září 1944	Britská armáda (Historicky oceněná povýšením od krále Jiřího VI. za velení bojů z Normandie do Francie)

Přehled velitelských a štábních funkcí (1914–1958)

Tato přehledová osa mapuje kompletní výčet vojevůdcovských delegací do armádních těles za obě válečné periody i studenou válku do dosažení zasloužené doživotní penze.

Vojenský nebo administrativní post	Přidělené armádní těleso nebo organizace	Časové období pověření / Velitelství
Štábní důstojník, brigádní major	104. brigáda a později divizní úrovně (47. divize)	Rok 1914 – Rok 1918 (První světová válka)
Velitel praporu (Commanding Officer)	1. prapor, Královský warwickshirský pluk	Rok 1931 – Rok 1934 (Anglie a Palestina)
Velitel brigády	9. pěší brigáda (9th Infantry Brigade)	Rok 1937 – Rok 1938
Velící generál (GOC)	8. pěší divize (8th Infantry Division)	Rok 1938 – Rok 1939 (Zajištění klidu území Mandátní Palestiny)
Velící generál	3. pěší divize (3rd Infantry Division)	Rok 1939 – Květen 1940 (Boj na území Francie a v Belgii)
Velitel armádního sboru	II. sbor (II Corps)	Evakuace červen 1940
Velitel armádního sboru	V. sbor (V Corps)	Červenec 1940 – Duben 1941
Velitel armádního sboru	XII. sbor (XII Corps)	Duben 1941 – Prosinec 1941
Vrchní velitel územního okruhu	Jihovýchodní velitelství (South-Eastern Command)	Prosinec 1941 – Srpen 1942 (Domácí obrana Anglie)
Velící generál armády	8. britská armáda (Eighth Army)	13. srpna 1942 – Prosinec 1943 (Válčiště od Egypta po Itálii)
Velitel skupiny armád (C-in-C)	21. skupina armád (21st Army Group)	Leden 1944 – Květen 1945 (Válčiště Normandie až Lüneburg)
Vrchní velitel / Guvernér	Britská armáda na Rýně (British Army of the Rhine - BAOR)	Květen 1945 – Rok 1946 (Německo)
Náčelník generálního štábu (CIGS)	Imperiální generální štáb (Imperial General Staff)	Leden 1946 – Říjen 1948 (Velení z Londýna)
Předseda výboru velitelů (Chairman)	Organizace vojenských velitelů Západní unie	Říjen 1948 – Duben 1951
Zástupce vrchního velitele v Evropě (DSACEUR)	Spojenecké vrchní velitelství NATO (SHAPE)	Duben 1951 – Září 1958

Vojenská vyznamenání a mezinárodní řády

Evidence zahrnuje nejvýznamnější státní britské metály za absolutní odvahu a nejvýše oceněné kříže ze zemí zahraničních vlád (americké a evropské státní správy).

Oficiální název řádu nebo vyznamenání (v českém a anglickém provedení)	Vydávající organizace či národnost a důvod udělení
Podvazkový řád (Knight of the Order of the Garter - KG)	Spojené království (Jmenován k 3. prosinci 1946 pro absolutní státní odkaz a služby koruně)
Řád lázně (Knight Grand Cross of the Order of the Bath - GCB)	Spojené království (Vypracován v sekci válečných velitelů roku 1945 za celosvětový pád Německa)
Řád za vynikající službu (Distinguished Service Order - DSO)	Spojené království (1914 – Extrémní osobní zranění a chrabrost v bitvě v Yprech z první linie v poli)
Zmíněn v depeších (Mentioned in Despatches - MiD)	Spojené království (Hned osmkrát celkově zapsán do úředních deníků mezi roky 1915 a 1944 pro operativní vojenské vedení)
Medaile za vynikající službu v armádě (Army Distinguished Service Medal)	Spojené státy americké (Uděleno prezidentem H. Trumanem v roce 1947 za spojenecké koaliční obojživelné asistence)
Záslužná legie ve stupni Vrchní velitel (Chief Commander of the Legion of Merit)	Spojené státy americké (Srpen 1943 – Hodnocení od generála Eisenhowera na Sicílii)
Řád vítězství (Орден «Победа» / Order of Victory)	SSSR (Prestižní platinový diamanty osazený řád vydán osobně maršálem J. Stalinem za ukončení válečného úsilí fašismu v srpnu 1945)
Řád čestné legie ve stupni Velkokříž (Grand-croix de la Légion d'Honneur)	Francie (Květen 1945 za vymanění obsazeného území z moci okupantů)
Francouzský válečný kříž s palmou (Croix de Guerre 1914–1918)	Francie (Uděleno za hrdinské krvácení ve WWI z roku 1919)
Řád slona (Elefantordenen)	Dánsko (Královský dánský stát ocenil přijetí německých sil prchajících přes hranice Dánska 1945)
Řád Bílého lva ve stupni Velkokříž (s vojenskou ratolestí)	Československo (Udělen 1947 za celkové přispění vítězných formací při deeskalaci wehrmachtu na Evropském pevninském teritoriu)
Řád Leopolda II. ve stupni Velkodůstojník (Grand Officer of the Order of Leopold II)	Belgie (Vydán za evakuaci měst a dobytí Antverp k roku 1947)
Řád Jiřího I. (Order of King George I, Grand Commander)	Řecko (Vojenské vyznamenání za rok 1944 a spojenecké odražení Balkánu)
Vojenský řád Virtuti Militari V. třídy (Krzyż Srebrny Orderu Virtuti Militari)	Polsko (Zapsán k říjnu 1944 uctěním polské armády exilové komise)

Časová osa velení během druhé bitvy u El Alameinu (1942)

Statistické mapování ofenzivního týdenního tlaku a destrukce opozice na egyptském rozhraní dovedené až do zhroucení německých sil.

Časové okno (Datum operace)	Geografické situování	Rozhodnutí či úkon velitelství formace
13. srpna 1942 !! Zákopové ležení na Alam Halfa !! Montgomery přilétá od premiéra a formálně ubezpečuje mužstvo 8. armády, že evakuační přípravy z Alexandrie jsou ihned definitivně spáleny.
30. srpna – 5. září 1942 !! Hřeben Alam Halfa !! Vyhodnocení německého směru od jihu a drcení tanků Rommela pouze za pomocí silného minometného statického ostřelování.
Září a Říjen 1942 !! Úseky kolem lokality Alexandria !! Vývoj Operace Bertram (klamání maskovacích maket před zraky letectva wehrmachtu) a intenzivní plnění palebných záloh.
23. října 1942 (21:40 hodin) !! Předmostí Alamein (sever) !! Start Operace Lightfoot pomocí obří koordinované noční palby s tisíci hlavněmi po délce celé 64 kilometrové minové fronty (ďáblových zahrad).
Noc na 2. listopadu 1942 !! Centrální přelomová zóna !! Vyhlášení spuštění Operace Supercharge, přesouvající nepoškozenou britskou dělostřeleckou tankovou zónu rovnou přes opěrné body Italské zbrojovky do týlu osy.
4. listopadu 1942 !! Komunikace na ustupové stezky (Libyjská bariéra) !! Konečný průlom. Zbytky Afrika Korps byly vojensky poraženy a zahajují rychlý logistický běh až k lokacím města Tobruk z důvodu ochrany vojska před zničením do jednoho vojína.

Zdroje