Zobrazení zdroje stránky Francouzská národní knihovna

{{K rozšíření}}

{{Infobox Knihovna
| název = Francouzská národní knihovna
| originální název = Bibliothèque nationale de France
| obrázek = Bibliothèque Nationale de France.jpg
| popisek = Ikonické čtyři věže ve tvaru otevřených knih (Site François-Mitterrand)
| stát = {{Vlajka|Francie}}
| město = [[Paříž|Paříž]]
| adresa = Quai François-Mauriac, 75706 Paris (sídlo François-Mitterrand)
| založení = [[1368]] (královská knihovna)<br>[[1792]] (národní knihovna)
| typ = [[Národní knihovna]]
| ředitel = [[Gilles Pécout]] (prezident od dubna [[2024]])
| počet zaměstnanců = ~2 300 (údaj z roku [[2025]])
| rozpočet = ~260 milionů [[Euro|€]] (2024)
| sbírky = > 40 milionů [[Dokument|dokumentů]]
| knihy = ~16 milionů [[Kniha|svazků]]
| návštěvnost = 1,7 milionu [[Návštěvnost|návštěv]] (2024)
| web = [https://www.bnf.fr www.bnf.fr]
}}

'''Francouzská národní knihovna''' (francouzsky ''Bibliothèque nationale de France'', zkráceně '''BnF''') je [[Národní knihovna|národní knihovna]] [[Francie|Francouzské republiky]] se sídlem v [[Paříž|Paříži]]. Představuje jednu z nejstarších, největších a nejprestižnějších [[Knihovna (instituce)|knihoven]] na [[Svět|světě]]. Její [[Sbírka|sbírky]], které se kontinuálně rozšiřují již od [[Středověk|středověku]], dnes obsahují více než 40 milionů [[Dokument|dokumentů]]. Kromě přibližně 16 milionů [[Kniha|knih]] a [[Tisk|tiskovin]] spravuje instituce také rozsáhlé archivy [[Rukopis|rukopisů]], [[Mapa|map]], [[Mince|mincí]], [[Medaile|medailí]], [[Fotografie|fotografií]], [[Hudebnina|hudebnin]] a digitálních dat.

Tato [[Kulturní instituce|kulturní instituce]] sídlí v několika budovách rozmístěných po celé [[Paříž|Paříži]] a v dalších [[Francouzská města|francouzských městech]]. Nejznámějším objektem je moderní komplex '''Site François-Mitterrand''' ve [[13. obvod (Paříž)|13. pařížském obvodu]] na břehu řeky [[Seina|Seiny]], který je charakteristický čtyřmi výškovými [[Věžák|budovami]] ve tvaru otevřených knih. Druhým klíčovým centrem je historické sídlo '''Site Richelieu''' ve [[2. obvod (Paříž)|2. obvodu]], které prošlo v letech [[2010]] až [[2022]] kompletní [[Rekonstrukce|rekonstrukcí]]. BnF je rovněž provozovatelem jedné z nejvýznamnějších [[Digitální knihovna|digitálních knihoven]] světa s názvem [[Gallica]], která v lednu [[2025]] prošla zásadní modernizací.

== 🧠 Pro laiky: Jak funguje "paměť národa"? ==
Možná si kladete [[Otázka|otázku]], proč je tato knihovna tak obrovská a proč stále roste. Klíčem je zákon zvaný '''[[Povinný výtisk|povinný výtisk]]''' (francouzsky ''dépôt légal''). Tento princip, zavedený králem [[František I. Francouzský|Františkem I.]] již v roce [[1537]], nařizuje, že každý [[Nakladatel|nakladatel]] ve Francii musí odevzdat jednu kopii každé knihy, [[Noviny|novin]], [[Časopis|časopisu]] nebo [[Mapa|mapy]], kterou vydá, do správy [[Stát|státu]]. Díky tomu BnF vlastní téměř vše, co bylo ve Francii za posledních pět století vytištěno. V moderní době se toto pravidlo vztahuje i na [[Internet|internetové stránky]], [[E-kniha|e-knihy]] a [[Software|software]].

Z [[Architektura|architektonického]] hlediska je hlavní budova (Site François-Mitterrand) unikátem i paradoxem. Architekt [[Dominique Perrault]] navrhl čtyři skleněné věže, do kterých umístil [[Kniha|knihy]], zatímco čtenáře posadil do [[Suterén|podzemí]]. To vyvolalo velkou kritiku, protože [[Sluneční světlo|sluneční světlo]] papíru škodí. Proto musely být do oken instalovány dřevěné okenice, které jsou téměř stále zavřené, a knihy jsou tak chráněny ve tmě, ačkoliv budova zvenčí působí průhledně. Uprostřed komplexu, hluboko pod úrovní ulice, se nachází skutečný [[Les|les]] s vysokými stromy, na který se čtenáři dívají přes sklo, ale do kterého nesmí vstoupit – je to "zahrada pro oči".

== ⏳ Historie ==
Dějiny Francouzské národní knihovny kopírují bouřlivé [[Dějiny Francie|dějiny Francie]] samotné. Instituce se proměňovala z osobní sbírky [[Panovník|panovníků]] na veřejný majetek lidu.

=== Královské počátky (14.–16. století) ===
Kořeny instituce sahají do roku [[1368]], kdy král '''[[Karel V. Francouzský|Karel V. Moudrý]]''' založil svou soukromou knihovnu v jedné z věží paláce [[Louvre|Louvre]]. Tato sbírka obsahovala asi 900 vzácných [[Rukopis|rukopisů]]. Zásadní zlom v historii knihovnictví přišel s renesančním králem '''[[František I. Francouzský|Františkem I.]]'''. Ten v roce [[1537]] na zámku [[Zámek Blois|Blois]] vydal nařízení zvané ''Ordonnance de Montpellier''. Tímto aktem vznikl institut [[Povinný výtisk|povinného výtisku]], který zakazoval prodej jakékoli knihy ve království, pokud nebyla jedna kopie odevzdána do královské knihovny. Tento princip později převzala většina zemí [[Svět|světa]].

=== Éra "Krále Slunce" a expanze ===
Během vlády '''[[Ludvík XIV.|Ludvíka XIV.]]''' (Krále Slunce) zažila knihovna zlatý věk. Pod vedením ministra '''[[Jean-Baptiste Colbert|Jeana-Baptista Colberta]]''' se v roce [[1666]] přesunula do Paříže na ulici rue Vivienne. Sbírky rostly díky nákupům v zahraničí i darům. V [[18. století]] byla knihovna poprvé částečně zpřístupněna veřejnosti, což byl na tehdejší dobu revoluční krok v šíření [[Vzdělání|vzdělání]].

=== Revoluce a znárodnění ===
[[Velká francouzská revoluce]] v roce [[1789]] přinesla dramatickou změnu. Instituce byla přejmenována na '''Bibliothèque nationale''' ([[Národní knihovna]]). Její fondy se nárazově rozrostly o miliony svazků zkonfiskovaných [[Církev|církvi]] (ze zrušených [[Klášter|klášterů]]) a šlechtě, která emigrovala před [[Gilotina|gilotinou]]. Knihovna se stala symbolem republikánského přístupu k vědění. V [[19. století]] se instituce dále rozšiřovala v komplexu budov Richelieu, kde architekt '''[[Henri Labrouste]]''' vytvořil v roce [[1868]] slavnou čítárnu se železnou konstrukcí (Salle Labrouste), která je dodnes považována za mistrovské dílo [[Architektura 19. století|architektury 19. století]].

=== Projekt "Très Grande Bibliothèque" (20. století) ===
Na konci [[20. století]] již staré budovy nestačily kapacitně pojmout příval nových tiskovin. V roce [[1988]], symbolicky na státní svátek [[Pád Bastily|Pádu Bastily]] (14. července), oznámil prezident '''[[François Mitterrand]]''' svůj záměr vybudovat "největší a nejmodernější knihovnu světa". Tento projekt se stal součástí jeho slavných "Velkých děl" (''Grands Travaux''). Mezinárodní soutěž vyhrál tehdy šestatřicetiletý francouzský architekt '''[[Dominique Perrault]]'''. Stavba nového sídla ve čtvrti Tolbiac byla dokončena v roce [[1995]] a pro veřejnost otevřena v roce [[1996]] (výzkumná část až v roce [[1998]]).

== 🏛️ Lokality a architektura ==
BnF není jedna budova, ale síť několika lokalit se specifickým účelem.

=== Site François-Mitterrand (Tolbiac) ===
Hlavní sídlo knihovny se nachází na levém břehu řeky [[Seina|Seiny]] ve čtvrti Tolbiac. Komplex je příkladem [[Minimalismus|minimalistické architektury]] a konceptu "Groundscape" (podzemní krajiny).
* '''Čtyři věže:''' Dominantou jsou čtyři 79 metrů vysoké věže ve tvaru "L", které symbolizují otevřené knihy. Mají svá jména:
** ''Tour des Temps'' ([[Čas|Věž časů]])
** ''Tour des Lois'' ([[Zákon|Věž zákonů]])
** ''Tour des Nombres'' ([[Číslo|Věž čísel]])
** ''Tour des Lettres'' ([[Literatura|Věž písmene/literatury]])
* '''Materiály:''' Architekt Perrault využil především [[Beton|pohledový beton]], [[Sklo|sklo]], [[Nerezová ocel|nerezovou ocel]] a kovové pletivo. V interiérech dominuje červený [[Koberec|koberec]] a exotické dřevo jatoba.
* '''Zahrada:''' Uprostřed obrovské dřevěné esplanády je "zapuštěný les" o rozloze přes 1 hektar. Rostou zde desítky borovic a dubů, které byly přivezeny již vzrostlé z [[Normandie]]. Tento [[Ekosystém|ekosystém]] žije vlastním životem a není přístupný veřejnosti, slouží pouze pro vizuální potěšení čtenářů ve studovnách okolo něj.

=== Site Richelieu ===
Historické srdce knihovny v centru Paříže (nedaleko [[Palais-Royal]]). V letech [[2010]]–[[2022]] zde proběhla rozsáhlá renovace za 260 milionů [[Euro|eur]] pod vedením studia '''Atelier Bruno Gaudin Architects'''.
* '''Salle Ovale:''' Monumentální oválná čítárna s prosklenou střechou, která připomíná "oválný ráj". Od roku [[2022]] je volně přístupná veřejnosti bez nutnosti čtenářského průkazu. Obsahuje 20 000 [[Komiks|komiksů]] a knih.
* '''Muzeum BnF:''' Nově otevřené [[Muzeum|muzeum]] v Galerii Mazarin vystavuje největší poklady: trůn krále [[Dagobert I.|Dagoberta]], šperky, rukopisy [[Victor Hugo|Victora Huga]] či originální partitury [[Wolfgang Amadeus Mozart|Mozarta]].
* '''Sbírky:''' Zde jsou uloženy specializované fondy: [[Rukopis|rukopisy]], [[Mapa|mapy]], [[Mince|mince]] (v oddělení Cabinet des Médailles) a [[Hudba|hudební archiv]].

=== Další pobočky ===
* '''Bibliothèque de l'Arsenal:''' Historická budova ve [[4. obvod (Paříž)|4. obvodu]], zaměřená na [[Literatura|literaturu]] a [[Dějiny|historii]].
* '''Bibliothèque-musée de l'Opéra:''' Sídlí přímo v budově [[Opéra Garnier]], spravuje archivy [[Opera|opery]], [[Balet|baletu]] a scénografie.
* '''Maison Jean-Vilar:''' Pobočka v [[Avignon|Avignonu]], věnovaná divadelnímu umění a festivalu.
* '''Centre de conservation (Amiens):''' V roce [[2029]] se plánuje otevření nového supermoderního konzervačního centra ve městě [[Amiens]], které bude vybaveno robotizovaným skladem pro noviny.

== 📚 Sbírky a unikátní poklady ==
Sbírky BnF pokrývají veškeré lidské vědění. Ročně přibývá cca 150 000 nových dokumentů.

=== Přehled fondů ===
* '''Tištěné knihy:''' Přes 16 milionů svazků.
* '''Rukopisy:''' 380 000 položek, včetně středověkých [[Iluminace|iluminovaných]] kodexů.
* '''Numismatika:''' Oddělení mincí, medailí a starožitností (Cabinet des Médailles) spravuje 590 000 předmětů.
* '''Kartografie:''' 950 000 map, atlasů a globů.
* '''Obrazové dokumenty:''' 16 milionů fotografií, rytin a plakátů.

=== Nejvýznamnější exponáty ===
* '''Coronelliho glóby:''' Dva gigantické glóby (zemský a nebeský) o průměru 4 metry, které vyrobil benátský mnich [[Vincenzo Coronelli]] pro [[Ludvík XIV.|Ludvíka XIV.]] v roce [[1683]]. Jsou vystaveny ve vstupní hale sídla François-Mitterrand.
* '''Gutenbergova bible:''' BnF vlastní jeden z mála kompletních exemplářů vytištěných na [[Pergamen|pergamenu]].
* '''Grand Camée de France:''' Největší antická [[Kamej|kamej]] na světě, datovaná do 1. století n. l., zobrazující císaře [[Tiberius|Tiberia]].
* '''Srdce králů:''' V minulosti byly v knihovně uloženy i schránky s balzamovanými srdci francouzských králů, což dokládá sepětí instituce s [[Monarchie|monarchií]].

=== 😈 L'Enfer (Peklo) ===
Specifickou součástí sbírek je tzv. '''L'Enfer''' (Peklo). Jedná se o oddělení, které vzniklo ve [[30. léta 19. století|30. letech 19. století]] pro uskladnění knih považovaných za morálně závadné, [[Erotika|erotické]] nebo [[Pornografie|pornografické]].
* '''Historie:''' Název "Peklo" byl inspirován podobnou sekcí ve [[Vatikánská apoštolská knihovna|Vatikánské knihovně]].
* '''Obsah:''' Sbírka obsahuje díla autorů jako [[Markýz de Sade]], [[Pietro Aretino]] nebo [[Guillaume Apollinaire]] (který paradoxně pomáhal tuto sbírku katalogizovat).
* '''Dostupnost:''' Dříve byly tyto knihy přísně střeženy, dnes jsou badatelsky přístupné a mnohé byly digitalizovány. V roce [[2013]] čítala sbírka cca 2600 svazků.

== 💻 Digitalizace a Gallica ==
BnF patří ke světovým lídrům v oblasti [[Digitalizace|digitalizace]]. V roce [[1997]] spustila projekt '''[[Gallica]]'''.

* '''Rozsah:''' K roku [[2025]] Gallica zpřístupňuje zdarma přes '''10 milionů dokumentů''' (knih, novin, map, rukopisů). Spolu s partnery jde o miliony dalších položek.
* '''Nová verze 2025:''' Dne 7. ledna [[2025]] byla spuštěna nová verze webu Gallica s moderním designem, vylepšeným vyhledáváním a sekcí "L'air du temps" (Co je v kurzu), která propojuje historické dokumenty s aktuálním děním.
* '''Technologie:''' Knihovna využívá [[Umělá inteligence|umělou inteligenci]] pro rozpoznávání textu (OCR) ve starých tiscích a rukopisech.
* '''Význam:''' Portál je klíčovým zdrojem pro [[Genealogie|genealogy]], [[Historik|historiky]], studenty i laickou veřejnost.

== ⚔️ Kritika a technické problémy ==
Výstavba sídla François-Mitterrand byla provázena řadou kontroverzí, které plnily stránky novin v 90. letech.

* '''Skleník na knihy:''' Původní koncept architekta Perraulta počítal s průhlednými věžemi plnými knih. Odborníci i knihovníci protestovali, že [[UV záření|UV záření]] a teplo knihy zničí. Musel být instalován nákladný systém dřevěných clon (okenic), které jsou trvale zavřené, čímž se ztratil efekt transparentnosti.
* '''Větrný tunel:''' Rozlehlá dřevěná esplanáda mezi věžemi funguje jako aerodynamický tunel. I při mírném větru je zde chůze nepříjemná, což v zimě vedlo k pádům návštěvníků. Byly doinstalovány větrolamy a květináče.
* '''Klouzavé dřevo:''' Dřevo [[Jatoba|jatoba]] použité na venkovní paluby se za mokra stávalo kluzištěm, což si vyžádalo nákladné úpravy povrchu.
* '''Náklady a provoz:''' Stavba stála v přepočtu přes 1,2 miliardy [[Euro|eur]]. Provoz budovy je energeticky velmi náročný kvůli nutnosti udržovat stálé klima v prosklených věžích.
* '''Stávky:''' Zaměstnanci BnF jsou známí častými [[Stávka|stávkami]] (např. v roce 2024), kdy protestují proti nedostatku personálu v souvislosti s rostoucí návštěvností po otevření areálu Richelieu.

== 📊 Statistika a data (2024/2025) ==
{| class="wikitable"
! Ukazatel !! Hodnota
|-
| '''Prezident''' || [[Gilles Pécout]] (jmenován 2024)
|-
| '''Celková návštěvnost (fyzická)''' || 1,7 milionu osob (2024)
|-
| '''Online návštěvy ([[Gallica]] a weby)''' || > 44 milionů (2024)
|-
| '''Počet držitelů ročních pasů''' || > 82 000 čtenářů
|-
| '''Rozpočet instituce''' || ~260 milionů [[Euro|EUR]]
|-
| '''Roční přírůstek sbírek''' || ~150 000 dokumentů
|-
| '''Kapacita studoven''' || ~3 000 míst k sezení
|-
| '''Délka polic''' || > 400 km (jen v sídle Tolbiac)
|}

== Zdroje ==
* [https://www.bnf.fr/fr/la-bnf-en-chiffres Oficiální statistiky BnF]
* [https://www.bnf.fr/fr/histoire-de-la-bnf Historie knihovny na webu BnF]
* [https://gallica.bnf.fr Digitální knihovna Gallica]
* [https://www.culture.gouv.fr/Ministere/Organisation/Directions/Direction-generale-des-medias-et-des-industries-culturelles Ministerstvo kultury Francie - zprávy o BnF]
* [https://www.lemonde.fr/culture/article/2024/03/20/gilles-pecout-nomme-president-de-la-bnf_6223124_3246.html Le Monde: Jmenování Gillese Pécouta]
* [https://www.livreshebdo.fr/article/bnf-record-de-frequentation-en-2024 Livres Hebdo: Rekordní návštěvnost 2024]
* [https://www.bibliofrance.org/fr/articles/gallica-2025-nouveau-graphisme-nouvelle-identite-visuelle Bibliofrance: Nový design Gallica 2025]
* [https://www.perraultarchitecture.com/fr/projets/2465-bibliotheque_nationale_de_france.html Perrault Architecture: Detaily projektu]

{{DEFAULTSORT:Francouzska narodni knihovna}}
[[Kategorie:Francouzská národní knihovna]]
[[Kategorie:Národní knihovny]]
[[Kategorie:Knihovny v Paříži]]
[[Kategorie:Knihovny založené ve 14. století]]
[[Kategorie:Knihovny založené v roce 1792]]
[[Kategorie:13. obvod (Paříž)]]
[[Kategorie:2. obvod (Paříž)]]
[[Kategorie:Kulturní zařízení ve Francii]]
[[Kategorie:Architektura 20. století]]
[[Kategorie:Architektura 21. století]]
[[Kategorie:Dominique Perrault]]
[[Kategorie:François Mitterrand]]
[[Kategorie:Digitalizace]]
[[Kategorie:Vytvořeno Claude Sonnet 4.5]]