Vietkong

Rozbalit box

Obsah boxu

Vietkong (vietnamsky: Việt Cộng), oficiálně Národní fronta pro osvobození Jižního Vietnamu (vietnamsky: Mặt trận Dân tộc Giải phóng miền Nam Việt Nam, zkratka NLF), byla hlavní politická a vojenská organizace v Jižním Vietnamu, která bojovala proti jihovietnamské vládě a Spojeným státům americkým během války ve Vietnamu. Ačkoliv se prezentovala jako nezávislá fronta složená z různých politických a sociálních skupin, byla ve skutečnosti vytvořena, řízena a zásobována komunistickým Severním Vietnamem a jeho vládnoucí Stranou práce Vietnamu.

Termín "Vietkong" je zkrácenina fráze Việt Nam Cộng-sản ("vietnamský komunista") a byl původně používán jako pejorativní označení jihovietnamskou vládou a USA. Postupem času se však vžil jako běžné pojmenování pro tuto organizaci. Vojenské křídlo Vietkongu bylo známé jako Lidové osvobozenecké ozbrojené síly Jižního Vietnamu (PLAF). Cílem Vietkongu bylo svržení proamerické vlády v Saigonu a sjednocení Vietnamu pod komunistickou nadvládou.

Vietkong byl mistrem partyzánské války, využíval znalosti terénu, podporu části venkovského obyvatelstva a rozsáhlé sítě podzemních tunelů. Jeho činnost vyvrcholila během Ofenzívy Tet v roce 1968, která, ač vojensky neúspěšná, znamenala obrovský politický a psychologický otřes pro USA a vedla k postupnému stahování amerických vojsk. Po těžkých ztrátách během této ofenzívy byla role Vietkongu postupně utlumena a hlavní tíhu bojů převzala pravidelná severovietnamská armáda (NVA). Po pádu Saigonu v roce 1975 byl Vietkong formálně rozpuštěn a jeho struktury integrovány do sjednoceného Socialistického Vietnamu.

📜 Historie

🏞️ Kořeny a vznik (1954–1960)

Po porážce Francouzů v první indočínské válce a podpisu Ženevských dohod v roce 1954 byl Vietnam dočasně rozdělen podél 17. rovnoběžky na komunistický Severní Vietnam (Vietnamská demokratická republika) a prozápadní Jižní Vietnam (Vietnamský stát, později Vietnamská republika). Dohody předpokládaly celostátní volby v roce 1956, které měly zemi sjednotit.

Jihovietnamský prezident Ngô Đình Diệm, podporovaný USA, se však obával vítězství komunistů v čele s Ho Či Minem a volby odmítl uskutečnit. Místo toho zahájil kampaň represí proti komunistům a dalším opozičním skupinám, zejména proti bývalým členům hnutí Viet Minh, kteří zůstali na jihu. Tisíce lidí byly uvězněny nebo popraveny. V reakci na to začali komunističtí kádři na jihu s tichým souhlasem Hanoje organizovat ozbrojený odpor.

Dne 20. prosince 1960 oznámila Hanoj oficiální vytvoření Národní fronty pro osvobození Jižního Vietnamu. Cílem bylo sjednotit všechny odpůrce Diệmova režimu – nejen komunisty, ale i buddhisty, studenty, intelektuály a další nacionalistické skupiny – pod jednotným vedením. V čele stál právník Nguyễn Hữu Thọ, který nebyl členem komunistické strany, aby byla zachována iluze široké koalice. Skutečnou moc však drželi komunisté řízení ze Severu.

💥 Vzestup a partyzánská válka (1961–1965)

Vietkong rychle získával kontrolu nad venkovskými oblastmi Jižního Vietnamu. Využíval nespokojenosti rolníků s Diệmovou zkorumpovanou vládou a jeho nepopulární politikou, jako bylo nucené přesídlování do tzv. "strategických vesnic". Partyzáni prováděli cílené atentáty na místní úředníky, vybírali daně a rekrutovali nové bojovníky.

Jejich taktika byla založena na principu "lidové války". Bojovníci se přes den chovali jako obyčejní rolníci a v noci se měnili v partyzány. Prováděli rychlé útoky ze zálohy, kladli pasti a miny a poté rychle zmizeli v džungli nebo v rozsáhlých systémech podzemních tunelů. Logistická podpora, zbraně a personál proudily ze Severního Vietnamu po tzv. Ho Či Minově stezce, která vedla přes sousední Laos a Kambodžu. Do roku 1964 kontroloval Vietkong odhadem až polovinu území Jižního Vietnamu.

⚔️ Konfrontace s USA a Ofenzíva Tet (1965–1968)

Rostoucí síla Vietkongu a hrozící kolaps jihovietnamské armády (ARVN) vedly v roce 1965 k masivní americké vojenské intervenci. Přílet stovek tisíc amerických vojáků změnil charakter války. Americká strategie "najít a zničit" (search and destroy) a masivní bombardování měly partyzány zničit, ale Vietkong se dokázal přizpůsobit. Vyhýbal se velkým bitvám a soustředil se na opotřebovávací válku.

Zlomovým bodem se stala Ofenzíva Tet v lednu 1968. Během vietnamského nového roku (Tet) zahájil Vietkong a severovietnamská armáda koordinovaný útok na více než 100 měst a vojenských základen po celém Jižním Vietnamu, včetně útoku na americkou ambasádu v Saigonu. Z vojenského hlediska byla ofenzíva pro komunisty katastrofou. Útoky byly odraženy a Vietkong utrpěl zdrcující ztráty, ze kterých se jeho hlavní síly již nikdy plně nevzpamatovaly.

Psychologický a politický dopad byl však opačný. Brutalita bojů, přenášená televizí do amerických obýváků, šokovala americkou veřejnost, která byla do té doby ujišťována o brzkém vítězství. Ofenzíva Tet zlomila vůli americké vlády pokračovat ve válce a vedla k zahájení mírových rozhovorů a politice tzv. "vietnamizace", tedy postupného předávání odpovědnosti jihovietnamské armádě.

📉 Úpadek a zánik (1969–1975)

Po těžkých ztrátách během Tetu byla role Vietkongu v bojových operacích výrazně omezena. Hlavní tíhu bojů převzala pravidelná severovietnamská armáda (NVA), která operovala na jihu ve stále větším počtu. Vietkong se soustředil spíše na politickou činnost a menší partyzánské akce. V roce 1969 vytvořil Vietkong tzv. Prozatímní revoluční vládu Republiky Jižní Vietnam, která měla sloužit jako alternativa k saigonskému režimu při mezinárodních jednáních.

Po podpisu Pařížské mírové dohody v roce 1973 se americká vojska stáhla. Válka však pokračovala. Na jaře 1975 zahájil Severní Vietnam finální ofenzívu. Jednotky Vietkongu se jí účastnily, ale hrály již jen podružnou roli ve srovnání s konvenčními divizemi NVA. Dne 30. dubna 1975 padl Saigon a válka skončila.

V roce 1976 byl Vietnam oficiálně sjednocen jako Socialistická republika Vietnam. Národní fronta pro osvobození i její Prozatímní revoluční vláda byly formálně rozpuštěny a jejich členové začleněni do struktur komunistického státu.

🏛️ Organizace a struktura

Vietkong měl duální strukturu: politickou a vojenskou, které byly úzce propojeny a řízeny z Hanoje prostřednictvím Ústředního úřadu pro Jižní Vietnam (COSVN).

Politické křídlo (NLF): Fungovalo jako zastřešující organizace pro různé skupiny. Jeho úkolem bylo získávat podporu obyvatelstva, šířit propagandu, organizovat protesty a spravovat "osvobozená území".
Vojenské křídlo (PLAF): Lidové osvobozenecké ozbrojené síly se dělily na tři úrovně:

   1.  Hlavní síly: Dobře vyzbrojené a vycvičené jednotky o síle praporů a pluků, které prováděly velké operace.
   2.  Regionální síly: Jednotky o síle rot, které operovaly v rámci provincií a podporovaly hlavní síly.
   3.  Místní milice (partyzáni): Částečně ozbrojení rolníci a dělníci, kteří prováděli sabotáže, kladli pasti a shromažďovali zpravodajské informace ve svých vesnicích a okresech.

⚙️ Taktika a strategie

Strategie Vietkongu byla založena na třech pilířích: ozbrojený boj, politický boj a propaganda.

Partyzánská válka: Vietkong se vyhýbal přímé konfrontaci s technologicky a početně nadřazeným nepřítelem. Místo toho se spoléhal na taktiku "udeř a uteč" (hit-and-run), přepady ze zálohy, sabotáže a rozsáhlé používání nástražných pastí (např. bambusové bodce punji).
Tunely: Jedním z nejznámějších prvků taktiky Vietkongu byly rozsáhlé podzemní komplexy, jako například Tunely Củ Chi poblíž Saigonu. Tyto tunely sloužily jako úkryty, nemocnice, sklady zbraní a potravin, velitelství a komunikační trasy. Umožňovaly partyzánům nepozorovaně se přesouvat a objevit se i v oblastech považovaných za bezpečné.
Psychologická válka: Vietkong se snažil získat "srdce a mysli" venkovského obyvatelstva. Propagandisté zdůrazňovali nacionalismus, slibovali pozemkovou reformu a vykreslovali jihovietnamskou vládu a Američany jako cizí utlačovatele. Současně používali teror a zastrašování proti těm, kteří spolupracovali s vládou v Saigonu.
Logistika: Zásobování bylo zajišťováno po Ho Či Minově stezce, což byla síť cest, stezek a vodních toků vedoucích ze Severního Vietnamu přes Laos a Kambodžu. Po této trase proudily na jih zbraně, munice, zásoby i vojáci.

💡 Pro laiky

Představte si, že je vaše země rozdělena na dvě části – severní komunistickou a jižní, kterou podporuje velká a bohatá země ze zahraničí (v tomto případě USA). Vietkong byli lidé z jižní části, kteří nesouhlasili s tamní vládou a chtěli, aby se celá země sjednotila pod komunisty.

Nebyli to vojáci v klasických uniformách. Často to byli obyčejní farmáři, kteří přes den pracovali na poli a v noci se chopili zbraní. Bojovali v džungli, kterou dokonale znali. Místo velkých bitev používali taktiku překvapivých útoků a pastí. Vykopali si také obrovské sítě podzemních tunelů, kde se schovávali, léčili zraněné a plánovali další akce.

Ačkoliv se tvářili, že jsou nezávislí, ve skutečnosti je tajně řídil a zásoboval zbraněmi komunistický sever. Jejich cílem bylo unavit a vyhnat zahraniční vojáky a svrhnout vládu na jihu, což se jim nakonec s pomocí severovietnamské armády v roce 1975 podařilo.

Šablona:Aktualizováno