Rob Brown (hokejista, 1968)

Rob Brown
Výška	180 cm
Váha	84 kg
Pozice	pravé křídlo
Draft	67. celkově

Robert „Rob“ Brown (* 10. dubna 1968, Kingston, Ontario, Kanada) je bývalý kanadský profesionální hokejový útočník, který nastupoval na pozici pravého křídla. V rámci National Hockey League (NHL) proslul jako mimořádně talentovaný střelec a produktivní křídelník, jehož kariéra je neodmyslitelně spjata s nejúspěšnější érou klubu Pittsburgh Penguins na konci 80. let.

Brown drží několik historických rekordů v kanadském juniorském hokeji a v NHL se stal známým především díky své fenomenální chemii s legendárním Mariem Lemieuxem. Přestože jeho kariéra v NHL nebyla tak dlouhá, jak předpovídaly jeho juniorské statistiky, dokázal v lize odehrát přes 500 zápasů a zaznamenat více než 400 bodů. Po skončení aktivní dráhy se stal uznávaným rozhlasovým a televizním analytikem zápasů Edmonton Oilers.

Rekordní juniorská léta (1983–1987)

Rob Brown je dodnes považován za jednoho z nejlepších hráčů, kteří kdy nastoupili v juniorské lize Western Hockey League (WHL). Svoji kariéru zahájil v týmu Kamloops Blazers, kde pod vedením trenéra Kena Hitchcocka doslova přepsal historické tabulky produktivity. Již ve své druhé sezóně 1984/1985 nasbíral 79 bodů, ale to byl pouze začátek.

V ročníku 1985/1986 zaznamenal v 72 zápasech neuvěřitelných 173 bodů (58 gólů a 115 asistencí), čímž si zajistil pozornost skautů a následný draft týmem Pittsburgh Penguins (67. celkově). To nejlepší si však nechal na sezónu 1986/1987, která vešla do historie WHL. Brown v ní nasbíral v 63 utkáních rekordních **212 bodů** (76 gólů a 136 asistencí). Tento výkon mu vynesl ocenění pro nejlepšího střelce i nejproduktivnějšího hráče celé ligy (Bobby Clarke Trophy) a byl jmenován nejlepším hráčem celé Canadian Hockey League (CHL Player of the Year). Jeho 136 asistencí v jedné sezóně zůstává nepřekonaným rekordem WHL.

Hvězdný vzestup v NHL a spolupráce s Lemieuxem (1987–1990)

Do NHL vtrhl Brown v sezóně 1987/1988 a okamžitě se stal senzací. Trenéři Pittsburghu ho zařadili do první formace vedle kapitána Maria Lemieuxe. Tato spolupráce fungovala okamžitě – Brownova schopnost najít si prostor v předbrankovém prostoru a Lemieuxova genialita v přihrávce vytvořily smrtící duo. Ve své nováčkovské sezóně nasázel 24 gólů v pouhých 51 zápasech a skončil druhý v hlasování o Calder Memorial Trophy za Joem Nieuwendykem.

Absolutního vrcholu dosáhl v ročníku 1988/1989. V této sezóně Brown odehrál 68 zápasů, ve kterých nastřílel **49 branek** a přidal 66 asistencí, což činilo celkem **115 bodů**. Stal se jedním z pěti hráčů v historii Penguins, kteří dokázali v jedné sezóně překonat stobodovou hranici. V této době patřil k nejpopulárnějším hráčům ligy a v roce 1989 byl vybrán do zahajovací sestavy pro NHL All-Star Game. Fanoušci i experti ho obdivovali pro jeho instinkt zabijáka, ačkoliv se ozývaly kritické hlasy, že jeho úspěch je pouze produktem hry po boku Lemieuxe.

Ústup ze slávy a období střídání klubů (1990–1997)

V prosinci 1990 byl Brown nečekaně vyměněn do týmu Hartford Whalers za Scotta Younga. Tato výměna znamenala zlom v jeho kariéře. Bez Lemieuxe po boku jeho produktivita klesla, ačkoliv v Hartfordu stále podával solidní výkony (42 bodů ve 44 zápasech). Následně putoval do Chicago Blackhawks, kde v sezóně 1991/1992 pomohl týmu k postupu do finále Stanley Cupu, ve kterém Chicago paradoxně podlehlo právě Pittsburghu.

Po krátkém angažmá v týmu Dallas Stars (1993/1994) se Brown ocitl na rozhraní NHL a nižší soutěže International Hockey League (IHL). V IHL se však znovu stal hvězdou první velikosti. V dresu Phoenix Roadrunners v sezóně 1994/1995 nasbíral v 71 zápasech 117 bodů a získal ocenění pro nejužitečnějšího hráče ligy (James Gatschene Memorial Trophy). V IHL následně strávil několik sezón jako jeden z nejlépe placených a nejúspěšnějších hráčů historie této soutěže.

Návrat do Pittsburghu a závěr kariéry (1997–2003)

V roce 1997 se Rob Brown dočkal emotivního návratu do Pittsburghu. Přestože mu bylo již 29 let a v NHL několik sezón prakticky nehrál, dokázal se probojovat do sestavy a v ročníku 1997/1998 zaznamenal v 82 zápasech velmi slušných 40 bodů. V Pittsburghu strávil tři sezóny, během nichž plnil roli zkušeného veterána a mentora mladých hráčů.

Svoji bohatou profesionální dráhu zakončil v roce 2003 v týmu Chicago Wolves (v lize American Hockey League). Do historie hokeje se zapsal jako hráč s výjimečným ofenzivním nadáním, který dokázal dominovat v každé lize, do které nastoupil, i když jeho fyzické parametry a rychlost bruslení nebyly vždy na špičkové úrovni NHL.

Podrobný statistický přehled (Základní část)

Následující tabulka obsahuje statistiky z klíčových působišť v NHL a WHL.

Sezóna	Tým	Liga	Zápasy	Góly	Asistence	Body	TM
1984/1985	Kamloops Blazers	WHL	72	29	50	79	95
1985/1986	Kamloops Blazers	WHL	72	58	115	173	171
1986/1987	Kamloops Blazers	WHL	63	76	136	212	101
1987/1988	Pittsburgh Penguins	NHL	51	24	20	44	50
1988/1989	Pittsburgh Penguins	NHL	68	49	66	115	118
1989/1990	Pittsburgh Penguins	NHL	80	33	47	80	102
1990/1991	Pittsburgh Penguins	NHL	28	6	10	16	31
1990/1991	Hartford Whalers	NHL	44	18	24	42	101
1991/1992	Chicago Blackhawks	NHL	25	5	11	16	34
1997/1998	Pittsburgh Penguins	NHL	82	15	25	40	59
Celkem v NHL	5 klubů	NHL	543	190	248	438	673

Významné úspěchy a ocenění

🥇 **1986, 1987:** Bobby Clarke Trophy (nejproduktivnější hráč WHL).
🏅 **1987:** CHL Player of the Year (nejlepší hráč celého kanadského juniorského hokeje).
🏅 **1989:** Účast v NHL All-Star Game.
🏅 **1994, 1996:** James Gatschene Memorial Trophy (MVP ligy IHL).
🏆 **2002:** Zisk Calderova poháru (mistr AHL) s týmem Chicago Wolves.

Zdroje a reference