Western Collegiate Hockey Association

Western Collegiate Hockey Association
Zkratka	WCHA
Typ	univerzitní sportovní konference
Založení	1951 (mužská sekce), 1999 (ženská sekce)
Zánik	2021 (pouze mužská sekce)
Sídlo	Saint Paul, Minnesota
Země	Spojené státy americké
	[wcha.com Oficiální web]

Western Collegiate Hockey Association (v překladu do češtiny Západní univerzitní hokejová asociace), celosvětově známá a často označována pouze svou zkratkou WCHA, je prestižní a historicky nesmírně významná konference univerzitního ledního hokeje ve Spojených státech amerických. Tato obrovská sportovní organizace funguje v rámci první a nejvyšší divize (Division I) národní vysokoškolské sportovní asociace National Collegiate Athletic Association (NCAA). Během své více než sedmdesátileté a často velmi turbulentní historie prošla tato konference celou řadou zásadních proměn, přičemž tou absolutně nejvýznamnější událostí novodobé historie je skutečnost, že po skončení soutěžního ročníku 2020/2021 musela zcela ukončit provoz své historické mužské sekce.

V současné době (k roku 2026) tak Western Collegiate Hockey Association funguje výhradně jako elitní a specializovaná ženská hokejová liga. V tomto ohledu se jedná o naprostý fenomén severoamerického sportu. Ženská sekce Western Collegiate Hockey Association je dlouhodobě považována za nejkvalitnější a nejvíce dominantní ženskou hokejovou soutěž na celém světě. Týmy z této konference naprosto suverénním způsobem ovládají celonárodní šampionáty a produkují drtivou většinu hráček pro národní reprezentační výběry Spojených států amerických a Kanady, které následně dominují na turnajích v rámci zimních olympijských her. Tento článek podrobně mapuje jak fascinující a bouřlivou historii zaniklé mužské sekce, tak i současnou absolutní hegemonii sekce ženské.

Historické kořeny a založení konference (1951–1959)

Příběh této prestižní americké konference se začal psát na počátku padesátých let dvacátého století, konkrétně v roce 1951. V té době byl univerzitní lední hokej ve Spojených státech amerických stále v relativně rané fázi svého institucionálního vývoje, přičemž většina kvalitních programů se nacházela na východním pobřeží a v oblasti Nové Anglie. Zástupci velkých a prestižních univerzit ze Středozápadu se rozhodli, že pro zlepšení kvality, snížení cestovních nákladů a vytvoření skutečné sportovní rivality potřebují založit vlastní organizovanou soutěž.

V roce 1951 tak byla oficiálně založena soutěž pod původním názvem Midwest Collegiate Hockey League (MCHL). Mezi zakládající členy, kteří se nesmazatelně zapsali do dějin amerického univerzitního sportu, patřily následující instituce: Colorado College, University of Denver, University of Michigan, Michigan State University, Michigan Technological University, University of Minnesota a University of North Dakota. Tato původní sedmička univerzit vytvořila mimořádně silné konkurenční prostředí, které okamžitě začalo produkovat špičkové hokejisty. V roce 1953 došlo k prvnímu přejmenování organizace na Western Intercollegiate Hockey League (WIHL), což mělo lépe reflektovat geografické rozložení týmů, které sahaly až do státu Colorado na úpatí Skalistých hor.

Po sérii vnitřních neshod týkajících se náborových pravidel a poskytování sportovních stipendií (některé univerzity tehdy preferovaly amatérštější přístup, zatímco jiné masivně rekrutovaly starší hráče z kanadských juniorských lig) byla organizace v roce 1958 dočasně rozpuštěna. Tento stav však trval pouze jediný rok. V roce 1959 se zástupci univerzit dokázali dohodnout na nových, jednotných a mnohem přísnějších pravidlech pro udělování sportovních stipendií. Společně s touto historickou dohodou byl přijat zcela nový a definitivní název, který organizace používá dodnes: Western Collegiate Hockey Association.

Zlatá éra a období obrovské stability (1959–1981)

Po vyřešení počátečních administrativních sporů vstoupila Western Collegiate Hockey Association do období, které sportovní historikové často označují jako absolutní zlatou éru. Od počátku šedesátých let až do konce let sedmdesátých platila mužská sekce této konference za nezpochybnitelného krále amerického univerzitního hokeje. Týmy z této konference pravidelně a s naprostou suverenitou porážely své soupeře z východního pobřeží v celonárodních finálových turnajích NCAA, které jsou známé pod populárním označením Frozen Four.

Během tohoto slavného období se do organizace připojily další obrovské a sportovně významné instituce. V roce 1966 se připojila University of Minnesota Duluth a v roce 1969 také University of Wisconsin-Madison, čímž se zformovalo tvrdé jádro týmů, které definovaly univerzitní hokej na Středozápadě. Symbolem této zlaté éry a dominance se stala ikonická trofej zvaná MacNaughton Cup, která se každoročně udělovala vítězi základní části konference. V těchto desetiletích vyrostla v konferenci celá řada hráčů, kteří se později stali superhvězdami v NHL, ale také trenérských legend, jakými byli například Herb Brooks (pozdější strůjce slavného "Zázraku na ledě" na zimních olympijských hrách v roce 1980) nebo Bob Johnson z University of Wisconsin-Madison. V této době byla prestiž konference na svém absolutním historickém vrcholu a zdálo se, že její dominance bude trvat věčně.

První dělení a vznik konkurenčních konferencí (1981–2010)

Jak už to v dynamickém světě amerického vysokoškolského sportu bývá, nic netrvá věčně. Počátek osmdesátých let přinesl první vážné trhliny v celistvosti Western Collegiate Hockey Association. Vedení několika univerzit ze státu Michigan začalo čím dál více pociťovat obrovskou finanční a logistickou zátěž spojenou s neustálým cestováním k venkovním zápasům do vzdálených států jako Severní Dakota, Minnesota nebo Colorado. Cestovní náklady na leteckou přepravu obrovských hokejových týmů začaly výrazně zatěžovat univerzitní rozpočty.

V roce 1981 došlo k obrovskému a šokujícímu rozkolu. Čtyři historicky nesmírně důležité programy – University of Michigan, Michigan State University, Michigan Technological University a University of Notre Dame – se rozhodly Western Collegiate Hockey Association opustit. Tyto univerzity se spojily s několika menšími školami v regionu a společně přetvořily konkurenční konferenci s názvem Central Collegiate Hockey Association (CCHA). Tento hromadný odchod znamenal pro organizaci obrovskou ránu, ztrátu historických rivalit a výrazný propad v televizní sledovanosti. Zvláště bolestivý byl dočasný odchod Michigan Technological University, která s sebou při svém odchodu vzala i historický MacNaughton Cup (univerzita se ovšem o tři roky později do WCHA vrátila).

Vedení Western Collegiate Hockey Association muselo na vzniklou krizi rychle reagovat, pokud chtělo udržet svou pozici elitní konference. Strategií se stala agresivní expanze a přijímání nových, ambiciózních hokejových programů, které dříve působily v nižších divizích. Během osmdesátých a devadesátých let dvacátého století byly do organizace postupně přijaty instituce jako Northern Michigan University, St. Cloud State University, University of Alaska Anchorage, Minnesota State University a University of Nebraska Omaha. Ačkoliv tyto nové programy neměly tak bohatou historii jako zakládající členové, přinesly do konference obrovské nadšení, nové fanouškovské základny a pomohly konferenci přežít nejtěžší období. Z logistického hlediska však přijetí univerzity ze státu Aljaška znamenalo, že cestovní náklady zůstaly nadále extrémně vysoké, což se ukázalo jako časovaná bomba pro budoucnost.

Zemětřesení v univerzitním sportu: Přeskupení v roce 2013

Jestliže rok 1981 znamenal pro Western Collegiate Hockey Association těžkou ránu, události z let 2011 až 2013 představovaly pro mužskou sekci konference naprostou katastrofu, ze které se už nikdy plně nevzpamatovala. Vše začalo poměrně nenápadným rozhodnutím na východním pobřeží, kdy se obří instituce Pennsylvania State University rozhodla díky štědrému soukromému daru povýšit svůj hokejový program na úroveň Division I. Tento krok vyvolal dominový efekt s nedozírnými následky pro celý americký univerzitní hokej.

Vznikem elitního programu na Pennsylvania State University se naplnil potřebný počet týmů (minimálně šest) k tomu, aby mocná a finančně nepředstavitelně bohatá konference Big Ten mohla poprvé ve své historii začít oficiálně sponzorovat lední hokej jako svůj konferenční sport. To znamenalo, že historičtí a finančně nejsilnější členové WCHA – University of Minnesota a University of Wisconsin-Madison – byli na základě pravidel a smluv se svou domovskou konferencí Big Ten nuceni Western Collegiate Hockey Association po desetiletích opustit. Tyto dvě obrovské státní univerzity generovaly pro konferenci obrovskou část příjmů z prodeje televizních práv a lístků.

Jejich odchod vyvolal obrovskou paniku mezi zbývajícími elitními programy. Univerzity jako University of North Dakota, University of Denver, Colorado College, University of Minnesota Duluth a University of Nebraska Omaha si velmi rychle uvědomily, že ve zbytku WCHA zůstanou s menšími školami, které nemají takovou tradici ani rozpočty, a že budou muset nadále platit enormní částky za cesty na Aljašku, aniž by tyto zápasy generovaly výrazný divácký zájem. Tato skupina elitních univerzit se proto rozhodla Western Collegiate Hockey Association také opustit a založila zcela novou super-konferenci s názvem National Collegiate Hockey Conference (NCHC).

Během jediného léta tak Western Collegiate Hockey Association přišla o všechny své nejslavnější, nejbohatší a historicky nejúspěšnější členy. Konference stála doslova na pokraji zániku. Aby soutěž vůbec přežila a zachovala si status v rámci NCAA, muselo vedení přistoupit k radikálnímu kroku. Sloučilo zbývající torzo týmů s týmy z právě zanikající konference Central Collegiate Hockey Association (CCHA) a několika dalšími programy. Nová podoba WCHA sice vznikla, ale kvalitativně a prestižně se propadla do průměru.

Agónie a zánik mužské sekce (2019–2021)

Sloučená a nově zformovaná mužská sekce Western Collegiate Hockey Association fungovala od roku 2013 s obrovskými vnitřními problémy. Konference sdružovala deset univerzit roztroušených na gigantickém geografickém území, které se táhlo od státu Alabama na jihu (University of Alabama in Huntsville), přes Středozápad, až po dalekou Aljašku na severozápadě (University of Alaska Anchorage a University of Alaska Fairbanks). Tento nesourodý slepenec nedokázal generovat téměř žádný komerční zájem celostátních televizních společností a pro většinu menších univerzit byl ekonomicky naprosto neudržitelný.

V červnu roku 2019 došla sedmi univerzitám ze Středozápadu definitivně trpělivost. Zástupci institucí Bemidji State University, Bowling Green State University, Ferris State University, Lake Superior State University, Michigan Technological University, Minnesota State University a Northern Michigan University odeslali vedení konference oficiální dopis. V něm stálo, že se rozhodli využít výstupní klauzuli ve smlouvách a že po uplynutí povinné dvouleté výpovědní lhůty Western Collegiate Hockey Association hromadně opustí. Jejich argumentace byla jasná: požadovali mnohem kompaktnější geografickou stopu, dramatické snížení cestovních nákladů (odmítali nadále létat na Aljašku) a snahu obnovit tradiční regionální rivality.

Tato skupina sedmi odstupujících univerzit (ke kterým se později přidala ještě University of St. Thomas) se rozhodla oživit a vzkřísit historickou značku konference Central Collegiate Hockey Association (CCHA), pod kterou začaly od sezóny 2021/2022 oficiálně působit. Tento hromadný exodus představoval pro mužskou sekci Western Collegiate Hockey Association smrtelnou ránu. Se zbývajícími třemi vzdálenými univerzitami (z nichž dvě navíc bojovaly s existenčními finančními problémy) již nebylo možné splnit přísná kritéria asociace NCAA pro udržení statusu oficiální konference. Po dohrání zkrácené sezóny 2020/2021, která byla navíc těžce poznamenána celosvětovými omezeními, tak mužská sekce Western Collegiate Hockey Association po sedmdesáti letech existence formálně a definitivně zanikla. Tím se uzavřela jedna z nejvýznamnějších kapitol v historii severoamerického univerzitního sportu.

Vznik a raketový vzestup ženské sekce (1999–současnost)

Zatímco mužská sekce konference zažívala pozvolný pád z výsluní až k úplnému zániku, ženská sekce Western Collegiate Hockey Association psala a stále píše zcela odlišný, mnohem pozitivnější a zářivější příběh. Ženský univerzitní lední hokej začal ve Spojených státech amerických získávat na obrovské popularitě v průběhu devadesátých let dvacátého století, což bylo silně podpořeno celosvětovým zařazením ženského hokeje do oficiálního programu zimních olympijských her v Naganu v roce 1998, kde americké reprezentantky získaly zlaté medaile.

V reakci na tento boom se představitelé Western Collegiate Hockey Association rozhodli jednat velmi prozřetelně a v roce 1999 oficiálně založili plnohodnotnou ženskou divizi své konference. Mezi původní zakládající členky ženské sekce patřily instituce Bemidji State University, University of Minnesota, University of Minnesota Duluth, Minnesota State University, Ohio State University, St. Cloud State University a University of Wisconsin-Madison. Od samého počátku bylo zřejmé, že tyto velké univerzity ze Středozápadu jsou ochotny do rozvoje ženského hokeje investovat masivní finanční prostředky, poskytovat maximální možný počet plných sportovních stipendií (podle pravidel NCAA je to až 18 plných stipendií na jeden ženský tým) a stavět moderní tréninková centra.

Tento profesionální a vysoce štědrý přístup vedl k okamžitému úspěchu. Konference se prakticky přes noc stala magnetem pro ty absolutně nejlepší a nejtalentovanější mladé hokejistky nejen ze všech koutů Spojených států amerických, ale také z Kanady a mnoha prestižních evropských hokejových zemí, jako jsou Švédsko, Finsko či Česká republika.

Absolutní hegemonie v rámci národního šampionátu NCAA

Dominance, kterou týmy ze ženské sekce Western Collegiate Hockey Association předvádějí v rámci první divize národní asociace NCAA, nemá v žádném jiném kolektivním univerzitním sportu obdoby. Od roku 2001, kdy organizace NCAA uspořádala vůbec první oficiální a plnohodnotný celonárodní šampionát v ženském ledním hokeji (National Collegiate Women's Ice Hockey Championship), se ze zisku mistrovského titulu radoval tým z konference WCHA v naprosté a drtivé většině případů.

Pro ilustraci této naprosté hegemonie: mezi lety 2001 a 2025 se konalo celkem 24 finálových turnajů o národní šampionát NCAA (turnaj v roce 2020 byl zrušen z důvodu globálních zdravotních omezení). Neuvěřitelných 21 z těchto 24 národních titulů putovalo do rukou univerzit působících v rámci Western Collegiate Hockey Association. O tuto fenomenální sbírku triumfů se podělila pouze čtveřice elitních institucí, které disponují obrovským zázemím a tradicí:

University of Wisconsin-Madison: Patří k absolutní světové špičce a je rekordmanem soutěže, když její tým pod vedením legendárního kanadského trenéra Marka Johnsona (člena zlatého amerického týmu z roku 1980) získal úctyhodných 8 národních titulů (včetně triumfu v roce 2025).
University of Minnesota: Tento gigantický státní program z aglomerace Twin Cities je historicky největším a nejtradičnějším rivalem Wisconsinu a do roku 2025 dokázal ovládnout celonárodní šampionát hned v 6 případech. Jsou také jediným týmem v historii ženského univerzitního hokeje, který dokázal projít celou sezónou zcela bez porážky (tzv. perfect season).
University of Minnesota Duluth: Tato menší univerzita způsobila obrovský šok na samém počátku fungování ženské divize, kdy dokázala pod vedením švédské trenérky Shannon Millerové vyhrát první tři ročníky národního šampionátu v řadě (2001, 2002, 2003) a celkově nasbírala vynikajících 5 národních titulů.
Ohio State University: Nejnovější fenomén a vycházející absolutní dynastie posledních let. Univerzita začala masivně investovat do ženského hokeje a plody této práce se dostavily v podobě zisku dvou národních mistrovských titulů v nedávných sezónách (2022 a 2024).

Díky této naprosté a dlouhotrvající dominanci je Western Collegiate Hockey Association mezi hokejovými odborníky často s nadsázkou označována jako "ženská NHL", protože koncentrace elitních a generačních talentů na jednom místě zde výrazně převyšuje jakoukoliv jinou ženskou hokejovou soutěž na planetě. Vedení konference tak bez problémů zvládlo rozpad a smrt mužské sekce v roce 2021, protože ženská odnož funguje jako samostatný, nesmírně silný a respektovaný subjekt, na jehož zápasy (zvláště mezi Minnesotou, Wisconsinem a Ohiem) pravidelně chodí tisíce nadšených fanoušků a televizní stanice o ně jeví obrovský zájem.

Současné členské univerzity ženské sekce

V soutěžním ročníku 2025/2026 tvoří Western Collegiate Hockey Association osm stabilních, ambiciózních a sportovně vyspělých univerzitních institucí. Jedná se o velmi kompaktní geografickou oblast pokrývající státy Minnesota, Wisconsin a Ohio, což minimalizuje cestovní náklady a podporuje budování dlouholetých lokálních fanouškovských rivalit.

Následující tabulka obsahuje kompletní, nezkrácený a detailní přehled všech současných členských týmů, které v ženské sekci působí, včetně jejich lokace, domovské sportovní haly a roku oficiálního vstupu do elitní organizace WCHA.

Plný název univerzity	Město a stát	Domovská aréna	Kapacita diváků	Rok připojení do WCHA
Bemidji State University	Bemidji, Minnesota	Sanford Center	4 700	1999
Minnesota State University	Mankato, Minnesota	Mayo Clinic Health System Event Center	5 280	1999
Ohio State University	Columbus, Ohio	Ohio State University Ice Rink	1 415	1999
St. Cloud State University	St. Cloud, Minnesota	Herb Brooks National Hockey Center	5 763	1999
University of Minnesota	Minneapolis, Minnesota	Ridder Arena	3 400	1999
University of Minnesota Duluth	Duluth, Minnesota	AMSOIL Arena	6 764	1999
University of St. Thomas	Saint Paul, Minnesota	Lee and Penny Anderson Arena	4 000	2021
University of Wisconsin-Madison	Madison, Wisconsin	LaBahn Arena	2 273	1999

Zajímavostí je instituce University of St. Thomas, která se do elitní konference připojila až v roce 2021. Tato soukromá katolická univerzita musela učinit v americkém sportovním prostředí naprosto bezprecedentní krok. Vedení národní asociace NCAA jí totiž výjimečně povolilo přímý a okamžitý přestup ze třetí, amatérské divize (Division III) rovnou do první, elitní a plně stipendiové divize (Division I), což je událost, která se v moderní historii univerzitního sportu téměř nikdy nestává.

Historický přehled vítězek národního šampionátu z konference WCHA

Jak již bylo zmíněno, dominance ženských týmů působících pod hlavičkou Western Collegiate Hockey Association je na národní úrovni zcela ohromující. Z celkového počtu 24 odehraných celonárodních šampionátů napříč všemi konferencemi jich plných 21 ovládly univerzity z tohoto elitního středozápadního sdružení. Následující přehled dokumentuje tuto fenomenální a bezkonkurenční historickou sbírku titulů. (Poznámka: Symbol 🥇 označuje zisk mistrovského národního titulu).

🥇 2001: University of Minnesota Duluth
🥇 2002: University of Minnesota Duluth
🥇 2003: University of Minnesota Duluth
🥇 2004: University of Minnesota
🥇 2005: University of Minnesota
🥇 2006: University of Wisconsin-Madison
🥇 2007: University of Wisconsin-Madison
🥇 2008: University of Minnesota Duluth
🥇 2009: University of Wisconsin-Madison
🥇 2010: University of Minnesota Duluth
🥇 2011: University of Wisconsin-Madison
🥇 2012: University of Minnesota
🥇 2013: University of Minnesota
🥇 2015: University of Minnesota
🥇 2016: University of Minnesota
🥇 2019: University of Wisconsin-Madison
🥇 2021: University of Wisconsin-Madison
🥇 2022: Ohio State University
🥇 2023: University of Wisconsin-Madison
🥇 2024: Ohio State University
🥇 2025: University of Wisconsin-Madison

Herní formát a vrcholné turnaje konference

Soutěžní ročník v rámci Western Collegiate Hockey Association se řídí přísnými a jasně danými pravidly, která jsou navržena tak, aby zajistila maximální sportovní spravedlnost a obrovskou atraktivitu pro diváky a televizní společnosti. Základní část soutěže je založena na dlouhodobém bodovacím systému, který se velmi podobá moderním evropským hokejovým ligám a liší se od historického formátu NHL.

V současné ženské sekci se hraje celkem dvacet osm konferenčních utkání (každý tým hraje s každým čtyřikrát – dvakrát na domácím kluzišti a dvakrát na venkovním ledě). Bodování je nastaveno zcela nekompromisně a motivuje k ofenzivní hře:

Za vítězství v základní hrací době získává tým plné 3 body do tabulky.
Za vítězství v prodloužení nebo po samostatných nájezdech si tým připisuje 2 body.
Za porážku v prodloužení nebo po samostatných nájezdech tým získává 1 bod (takzvaný bod útěchy za bojovnost).
Za porážku v základní hrací době tým pochopitelně nezískává žádný bod (0 bodů).

Tým, který po odehrání všech dvaceti osmi konferenčních zápasů nasbírá nejvíce bodů, se stává oficiálním mistrem základní části konference. Mnohem sledovanější a mediálně atraktivnější je však následná vyřazovací část, takzvané konferenční play-off. Vše začíná čtvrtfinálovými sériemi, které se hrají na dva vítězné zápasy na ledě lépe postavených univerzit.

Absolutním vrcholem celého sportovního roku je však finálový turnaj nesoucí komerční název Kwik Trip WCHA Final Faceoff. Tohoto velkolepého turnaje se účastní čtyři nejlepší celky z vyřazovacích čtvrtfinálových bojů. Formát tohoto turnaje je nemilosrdný – hraje se takzvaným formátem "single elimination", tedy na jeden jediný vítězný zápas bez možnosti opravy (semifinále a následně velké finále). Tento vysoce prestižní turnaj se obvykle koná na neutrální půdě nebo na předem určeném moderním stadionu s velkou kapacitou (například v Lee and Penny Anderson Arena). Vítěz tohoto finálového turnaje automaticky a s jistotou získává prestižní vstupenku do celonárodního mistrovského turnaje asociace NCAA, bez ohledu na to, jak dopadl v dlouhodobé základní části.

Významné trofeje a individuální ocenění

Během existence Western Collegiate Hockey Association se v rámci jejích soutěží udělovala a uděluje celá řada velmi významných týmových i individuálních ocenění a historických trofejí. Zdaleka nejslavnější trofejí historické mužské sekce byl ikonický a masivní stříbrný pohár známý jako MacNaughton Cup, který se uděloval vítězi dlouhodobé základní části (od roku 2021 tuto trofej uděluje obnovená konference CCHA). Vítěz vyřazovacího turnaje play-off v mužské sekci následně zvedal nad hlavu obrovskou Broadmoor Trophy.

V současné ženské sekci jsou pochopitelně udělovány pravidelně ceny pro nejlepší hráčku roku (Player of the Year), nejlepší ofenzivní hráčku, nejlepší obránkyni, nejlepší brankářku a také nesmírně ceněnou trofej pro nováčka roku (Rookie of the Year) a nejlepšího hlavního trenéra (Coach of the Year).

Mnohem důležitější je však skutečnost, že konference WCHA naprosto suverénně dominuje při předávání nejcennějšího celonárodního individuálního ocenění v ženském vysokoškolském hokeji. Cena s názvem Patty Kazmaier Memorial Award je určena každoročně pro tu absolutně nejlepší a nejvýraznější ženskou univerzitní hokejistku v celých Spojených státech amerických. Drtivou většinu těchto zlatých a nesmírně prestižních trofejí v historii získaly právě elitní hráčky působící na univerzitách v konferenci Western Collegiate Hockey Association. Mezi nejslavnější nositelky tohoto ocenění z řad WCHA patří takové legendy světového hokeje jako americké olympijské vítězky Hilary Knight, Brianna Decker, Amanda Kessel, či kanadské fenomenální reprezentantky Sarah Nurse a Ann-Renée Desbiens.

Bývalé členské univerzity mužské sekce

Pro zachování plné historické přesnosti a pochopení gigantického rozsahu, který konference během svého sedmdesátiletého života měla, je nezbytné uvést i ty nejdůležitější univerzitní programy, které dříve formovaly dnes již neexistující a definitivně zaniklou mužskou odnož soutěže. Tyto univerzity organizaci opustily ve výše zmíněných obrovských vlnách přeskupování (zejména v letech 1981, 2013 a konečně 2021). Bývalými a zaniklými členy mužské sekce WCHA byly například tyto významné celky:

Colorado College (zakládající člen, odchod v roce 2013 do NCHC)
University of Denver (zakládající člen, odchod v roce 2013 do NCHC)
University of Michigan (zakládající člen, odchod v roce 1981, definitivně v Big Ten)
Michigan State University (zakládající člen, odchod v roce 1981, definitivně v Big Ten)
Michigan Technological University (zakládající člen, konference CCHA)
University of Minnesota (zakládající člen, odchod v roce 2013 do Big Ten)
University of North Dakota (zakládající člen, odchod v roce 2013 do NCHC)
University of Notre Dame (odchod v roce 1981)
Bowling Green State University (odchod v roce 2021 do CCHA)
Ferris State University (odchod v roce 2021 do CCHA)
Lake Superior State University (odchod v roce 2021 do CCHA)
Northern Michigan University (odchod v roce 2021 do CCHA)
University of Alaska Anchorage (působení ukončeno s koncem konference)
University of Alaska Fairbanks (působení ukončeno s koncem konference)
University of Alabama in Huntsville (působení ukončeno s koncem konference)
University of Nebraska Omaha (odchod v roce 2013 do NCHC)

💡 Pro laiky: Jak funguje systém univerzitního hokeje ve Spojených státech

Pro evropského sportovního fanouška, který je zvyklý na tradiční systém profesionálních ligových soutěží a klubů (například česká Extraliga ledního hokeje nebo fotbalová Premier League), může být systém a uspořádání vysokoškolského sportu ve Spojených státech amerických poměrně matoucí a velmi komplikovaný.

Veškerý elitní univerzitní sport v Americe zastřešuje obrovská a mocná zastřešující organizace s názvem National Collegiate Athletic Association (známá jako NCAA). Tato asociace však neorganizuje jednu jedinou obrovskou ligu s desítkami týmů. Místo toho se univerzity dobrovolně sdružují do takzvaných "konferencí" (jako je právě Western Collegiate Hockey Association). Tyto konference si můžeme zjednodušeně představit jako zcela samostatné a nezávislé ligy. Mají svá vlastní detailní pravidla, vlastní silné komisaře, samy vyjednávají s televizními stanicemi o prodeji vysílacích práv a na konci sportovního roku korunují vlastního mistra své konference.

Až po skončení sezóny v těchto nezávislých konferencích se sejdou ti absolutně nejlepší z každé konference (vítězové konference plus další týmy vybrané speciální komisí na základě složitého matematického žebříčku a výsledků) a teprve tito nejlepší se utkají v krátkém, velmi intenzivním a mediálně ohromně sledovaném celonárodním vyřazovacím turnaji o absolutní národní titul mistra celé Ameriky pod hlavičkou asociace NCAA.

Zajímavostí amerického univerzitního systému je také to, že se univerzita může pro různé sporty nacházet ve zcela odlišných konferencích. Často to závisí na tom, jaké sporty univerzita považuje za své prioritní, kde generuje nejvíce peněz a kde má nejsilnější historické soupeře. Proto se může stát poměrně běžná situace, že obrovská a slavná instituce jako je například Ohio State University hraje americký fotbal ve slavné a monstrózní konferenci Big Ten, ale její ženský hokejový tým se sdružuje se svými rivaly právě v rámci Western Collegiate Hockey Association, protože pro rozvoj a prestiž ženského hokeje je toto spojení historicky i kvalitativně to absolutně nejlepší na světě.

Celý tento systém první divize je postaven na masivním poskytování bezplatných sportovních stipendií (Athletic Scholarships), kdy univerzita hradí talentovaným studentům a studentkám veškeré školné, stravu i ubytování výměnou za to, že tito elitní sportovci školu reprezentují na nejvyšší sportovní a mediální úrovni. Právě díky obrovské ekonomické síle amerických univerzit dosahuje ženská sekce konference WCHA plně profesionálních standardů, kterým se nedokáže vyrovnat téměř žádná profesionální ženská organizace v samotné Evropě.

Zdroje