Vodní nádrž Orlík

Šablona:Infobox Vodní plocha

Vodní nádrž Orlík (v hydrotechnických materiálech často označovaná jako Vodní dílo Orlík, laickou veřejností běžně zvaná jako Orlická přehrada) je gigantické vodohospodářské dílo ležící na pomezí Středočeského a Jihočeského kraje v České republice. Z geografického a hydrologického hlediska se jedná o vůbec nejobjemnější a nejhlubší umělou vodní nádrž na území celého státu (přičemž rozlohou vodní hladiny figuruje na druhém místě hned za vodní nádrží Lipno). Byla vybudována v letech 1954 až 1961 a představuje centrální, nejmohutnější a z hlediska zadržování vody nejdůležitější stupeň celé Vltavské kaskády. Své jméno získala podle historického zámku Orlík, který se kdysi tyčil na strmé skále vysoko nad hlubokým říčním kaňonem a jehož zdi dnes po napuštění nádrže ční jen několik metrů nad vodní hladinou.

Betonová tížná hráz přehradila tok řeky Vltavy u obce Solenice v okrese Příbram. Zadržené jezero o obrovské ploše přesahující 2 730 hektarů zatopilo údolí v neuvěřitelné délce – vzdutí hladiny dosahuje na samotné Vltavě délky 68 kilometrů, avšak zasahuje také do hlubokých kaňonů jejích nejvýznamnějších přítoků: řeky Otavy (v délce 23 kilometrů) a řeky Lužnice (v délce 7 kilometrů). Maximální objem zadržované vody činí astronomických 716,6 milionu metrů krychlových.

Primárním inženýrským účelem vodního díla je dlouhodobá regulace toku Vltavy, absolutní protipovodňová ochrana rozsáhlých území ležících níže po proudu (včetně hlavního města Prahy) a výroba takzvané špičkové čisté elektrické energie. Přehradní jezero se ovšem již krátce po svém dokončení stalo také jedním z celostátně nejoblíbenějších a nejvytíženějších středisek letní rekreace, sportovního rybolovu a centrem jachtingu. Ve třetí dekádě 21. století (včetně let 2025 a 2026) prochází toto vodní dílo bezprecedentní miliardovou modernizací. Státní podnik Povodí Vltavy zde realizoval výstavbu doplňkového bezpečnostního přelivu a skupina ČEZ oficiálně schválila plány na konverzi elektrárny v gigantický přečerpávací zdroj.

🗓 Současnost (2025–2026) a modernizace století

Výstavba doplňkového bezpečnostního přelivu

Nejsledovanějším, nejnákladnějším a technologicky nejnáročnějším stavebním projektem na vodním díle Orlík v celém 21. století je výstavba nového doplňkového bezpečnostního přelivu. Impulsem k této obrovské investici byly katastrofální povodně ze srpna 2002, při nichž dosavadní tři korunové přelivy na hrázi nedokázaly bezpečně převést extrémní objem vody a hrozilo kritické poškození přehrady. Státní podnik Povodí Vltavy proto na podzim roku 2021 zahájil stavbu, jejíž rozpočet přesáhl 1,78 miliardy korun.

Tento nový betonový skluz se nebudoval přímo do existující hráze, nýbrž byl vysekán a vybetonován do pravého břehu, zcela mimo těleso hráze v těsné blízkosti administrativních budov. Během let 2025 a 2026 vrcholily betonáže samotných vtokových objektů (přelivných hran), což si v jarních měsících pravidelně vyžadovalo řízené snižování hladiny nádrže až na úroveň 347,60 m n. m., aby stavbaři mohli pracovat takzvaně na suchu. Práce vyžadovaly i uzavírky okolních komunikací (např. silnice z Milešova na Solenice) a výrazně ovlivňovaly plavební i turistickou sezónu.

Po finálním dokončení (které bylo směřováno na přelom let 2026 a 2027) je nový doplňkový přeliv navržen k tomu, aby zcela bezpečně a bez poškození hráze dokázal převést takzvanou desetitisíciletou povodeň, což odpovídá monstróznímu průtoku 5 300 metrů krychlových vody za sekundu (hraniční hodnota dosažená v roce 2002).

Rozšíření lodního výtahu

Souběžně s výstavbou přelivu probíhala v první polovině třetí dekády 21. století také strategická modernizace plavební infrastruktury pro turistický ruch a sportovní plavbu. Unikátní lodní výtah, který na Orlíku slouží k převozu sportovních plavidel přes obrovské převýšení hráze, prošel v letech 2025 a 2026 generální rekonstrukcí a technologickým up-gradem. Jeho nosnost byla z původních 3,5 tuny zásadně navýšena na více než 6,5 tuny. Tento krok, koordinovaný Státní plavební správou, umožnil na orlickou vodní plochu přesouvat modernější, širší a podstatně těžší rekreační jachty a motorové kajutové lodě, které dříve kvůli váhovým limitům zůstávaly uvězněny pouze na dolních vltavských kaskádách.

Revoluční projekt přečerpávací elektrárny (Červen 2026)

Absolutní revoluce v energetickém využití Orlíku byla oficiálně oznámena 10. června 2026. Skupina ČEZ zveřejnila po letech strategických geologických a technických studií historické rozhodnutí: Vodní elektrárna Orlík bude masivně přestavěna a doplněna o technologii, která z ní vytvoří v pořadí čtvrtou přečerpávací vodní elektrárnu na území České republiky (po Dlouhých Stráních, Dalešicích a Štěchovicích).

Podle zástupců společnosti ČEZ a Ředitelství vodních cest se tento megaprojekt obejde bez budování nových umělých nádrží nebo poškozování přírody. Koncept využívá již existující vodní tělesa: obrovský Orlík bude sloužit jako horní nádrž a níže položená přehrada Kamýk poslouží jako dolní vyrovnávací nádrž. Obrovský výškový rozdíl mezi těmito dvěma vodními hladinami zaručí mimořádně efektivní spád. Elektrárna bude fungovat jako gigantická "zelená baterie" – v době nočního nadbytku levné elektřiny ze solárních a větrných parků budou turbíny pumpovat vodu z Kamýku zpět nahoru do Orlíku, a ve večerních špičkách vodu opět pustí dolů a vyrobí čistou elektřinu. Oznámení zdůraznilo, že tato přestavba neomezí rekreaci, rybolov ani běžný lodní provoz.

⏳ Historie a výstavba

Plánování a geologický průzkum

Myšlenka zkrotit nespoutaný tok řeky Vltavy na rozhraní středních a jižních Čech existovala již od dob Rakouska-Uherska. Hlavním důvodem byly ničivé jarní povodně, které z tajícího šumavského sněhu pravidelně drtily Prahu (zejména historická katastrofa z roku 1890). První konkrétní inženýrský návrh na vybudování téměř čtyřicetimetrového přehradního stupně v úzkém a hlubokém vltavském kaňonu pod zámkem Orlík vznikl v roce 11911. Vlivem světových válek a hospodářských krizí byl však projekt neustále odkládán.

K oprášení a masivnímu zvětšení celého záměru došlo po skončení druhé světové války a po nástupu komunistického režimu v roce 1948, kdy se ekonomika přeorientovala na těžký průmysl vyžadující obrovské množství elektrické energie. V polovině čtyřicátých let začal na místě podrobný geologický průzkum, který prokázal, že tamní skalní masiv zvládne unést neuvěřitelnou zátěž monumentální betonové stěny přesahující výšku 90 metrů. O výstavbě bylo definitivně rozhodnuto.

Heroická výstavba (1954–1961)

Na podzim roku 1954 se v úzkém žulovém kaňonu u vesnice Solenice rozlehly první detonace z výbušnin a odstartovaly přípravné stavební práce. Výstavba vodního díla Orlík se stala jednou z nejikoničtějších a nejgigantičtějších staveb československého inženýrství 20. století.

Projekt si vyžádal enormní nasazení lidských i materiálních zdrojů. Na stavbě se ve směnách podílelo přes 1 500 dělníků, zedníků, betonářů, tesařů i odborných inženýrů. Aby bylo možné přehradit proudící řeku, musel být nejprve vyražen boční obtokový tunel, do kterého byla řeka svedena, zatímco v obnaženém dně se na suchu budovaly masivní betonové základy hráze. Na stavbu bylo dopraveno a zpracováno přes milion kubíků speciálního hutného betonu. Těleso hráze bylo kvůli rovnoměrnému schnutí a tvrdnutí betonu (které uvolňuje obrovské množství tepla) lito do oddělených bloků s vnitřním chladicím systémem. Během extrémně náročných a nebezpečných výškových prací bohužel došlo ke dvěma smrtelným pracovním úrazům.

Ke konci září roku 1960 dosáhla betonáž takové výšky, že stavbaři uzavřeli spodní propusti a gigantické umělé jezero se začalo pomalu napouštět vodou z podzimních dešťů. V průběhu jara 1961 byla do zkušebního provozu fázována první ze čtyř mohutných turbín hydroelektrárny. Dne 22. prosince 1961 bylo přehradní těleso slavnostně a finálně dokončeno a celá přehrada byla předána do ostrého celostátního provozu (definitivní terénní a dokončovací práce kolem přehrady pak trvaly až do roku 1966).

Zaniklé vesnice a stěhování památek

Cena za vznik takto ohromného jezera byla pro místní krajinu a kulturu drastická. Zvedající se hladina Vltavy, Otavy a Lužnice nemilosrdně stoupala a nenávratně pohltila obrovské množství lidských sídel. Pod temnou vodou Orlické přehrady navždy zmizelo 10 celých obcí a osad a další byly částečně zasaženy. Zcela zatopeny byly například obce a osady Lavičky, Podskalí, Radava, Velký Vír, Těchnice, Žďákov, Letošice, Orlické Zlákovice, Zbenické Zlákovice či Korce. Vzniklému jezeru muselo ustoupit a bylo srovnáno se zemí 650 historických hospodářských a obytných stavení, kostelů a hřbitovů, včetně 14 vodních mlýnů, které dříve lemovaly břehy řeky. Obyvatelstvo muselo být předem státem nuceně vystěhováno a vyplaceno.

S napouštěním přehrady je spojena také záchrana dvou unikátních historických památek, které by jinak skončily na dně:

Přesun kostela v Červené nad Vltavou: Vzácný románský kostelík svatého Bartoloměje z 12. století ležel přesně v zátopovém pásmu. Památkáři proto rozhodli o jeho rozebrání kámen po kameni a jeho přesném a pečlivém znovusestavení na novém, výše položeném místě, bezpečně nad maximální hranicí nové vodní hladiny.
Přemístění empírového řetězového mostu: Historický Podolský most, unikátní inženýrská stavba (poslední empírový most svého druhu v Evropě), byl s obrovskou pečlivostí rozebrán a jeho součásti byly na dlouhé roky uskladněny. Později byl převezen a znovu sestaven na řece Lužnici u obce Stádlec, kde pod názvem Stádlecký most slouží dodnes.

Krajina kolem obou slavných šlechtických sídel – zámku Orlík a raně gotického hradu Zvíkov – se naprosto transformovala. Obě tyto památky původně shlížely na řeku ze strmých, desítky metrů vysokých skalisek. Vzedmutá hladina se zastavila až v těsné blízkosti jejich základů, takže dnes zámek Orlík působí dojmem, že plave téměř přímo na vodní hladině. Z důvodu ochrany statiky těchto staveb před podmáčením vodou z přehrady museli inženýři pod jejich historickými základy vybudovat tajné masivní betonové plomby a injektáže stěn.

🏛 Architektura a technické parametry hráze

Z inženýrského a stavitelského pohledu představuje přehrada Orlík mistrovské dílo české betonové architektury 60. let 20. století.

Jedná se o klasickou přímou betonovou tížnou hráz. To znamená, že obrovskému tlaku milionů tun vody odolává výhradně svou vlastní, extrémní hmotností. Hráz je v koruně dlouhá úctyhodných 450 metrů. Výška betonové stěny měřená ode dna řeky dosahuje 81,5 metru, avšak pokud bychom měřili od nejhlubší základové spáry vysekané do skalního masivu, činí maximální výška monumentálních 91 metrů. Šířka hráze v koruně (kde vede veřejně nepřístupná silnice pro obsluhu a cyklostezka) činí 8 metrů.

Pro bezpečné převedení nadbytečných povodňových průtoků byla hráz při své stavbě vybavena třemi korunovými přelivy, z nichž každý má šířku 15 metrů. Tyto přelivy jsou hrazeny patnáct metrů vysokými a masivními ocelovými klapkami. Dále jsou hluboko v tělese zabudovány dvě spodní základové výpusti o průměru 4 metry, které se používají pro snižování hladiny a vypouštění vody nezávisle na provozu turbín.

V tělese přehrady (v pravé části) je zakomponován také unikátní technologický prvek – šikmé kolejové zdvihadlo, sloužící k transportu sportovních lodí a plachetnic přes masivní výškový rozdíl obou hladin. Lodě jsou navázány do speciálního kolejového vozíku a vytaženy přes korunu hráze.

⚡ Vodní elektrárna a energetika

U paty této obrovské betonové stěny (při pohledu zespodu na levé straně řeky) se nachází komplex Vodní elektrárny Orlík. Její role v rámci celostátní elektrické přenosové soustavy České republiky je naprosto strategická a nezastupitelná. Elektrárna slouží primárně jako takzvaný pološpičkový a špičkový zdroj energie. To znamená, že dokáže během pouhých dvou minut od přijetí povelu z pražského dispečinku najet ze stavu klidu do plného výkonu a okamžitě dodat do sítě chybějící stovky megawattů při ranních či večerních odběrových špičkách, nebo při náhlém výpadku uhelné či jaderné elektrárny.

V mohutné hale strojovny jsou instalována čtyři plně automatizovaná turbosoustrojí. Každé z nich je poháněno desetilopatkovou Kaplanovou turbínou vyvinutou a vyrobenou národním podnikem ČKD Blansko. Oběžné kolo každé turbíny má průměr úctyhodných 4,6 metru a na jeho hřídeli je napojen generátor o instalovaném výkonu 91 MW. Celkový maximální instalovaný výkon elektrárny tak dosahuje monumentální hodnoty 364 megawattů (MW).

V době svého uvedení do provozu na začátku 60. let byly tyto Kaplanovy turbíny absolutním světovým technologickým unikátem, protože pracovaly s tehdy nejvyšším spádem na světě (70,5 metru) pro tento konkrétní typ turbíny. Jeden z modelů oběžného kola této orlické turbíny byl v roce 1958 vystaven v československém pavilonu na světové výstavě EXPO 58 v Bruselu, kde za své vizionářské inženýrské řešení obdržel prestižní Zlatou medaili.

🌊 Hydrologie a ochrana před povodněmi

Parametry přehradního jezera

Kapacita vodního díla Orlík je v rámci Česka naprosto nevídaná. Při dosažení maximální možné hladiny zadržuje umělé jezero celkem 716,6 milionu metrů krychlových (m³) vody, což činí z Orlíku s přehledem nejobjemnější zdrž v republice. Plocha povodí, z něhož řeky Vltava, Otava a Lužnice svádějí dešťové a sněhové srážky do jezera, má rozlohu gigantických 12 105 kilometrů čtverečních (což pokrývá drtivou většinu celých jižních Čech a část Rakouska a Německa).

Při standardním naplnění má jezero rozlohu 27,32 km² (2 732 hektarů). Maximální dosažitelná hloubka jezera u samotné hráze je 74 metrů. Obrovským přínosem nádrže je takzvaný retenční (ochranný) prostor, který je celoročně, respektive v rizikových jarních a letních měsících, udržován prázdný, a je připraven absorbovat až 120 milionů metrů krychlových vody z náhlých přívalových dešťů. V dobách extrémního letního sucha Orlík funguje jako zásobárna – plynule vypouští nashromážděnou vodu dolů po Vltavě, čímž zajišťuje průtočnost řeky pro biologickou rovnováhu a garantuje chladicí vodu nezbytnou pro bezpečnost provozu největšího českého energetického zdroje, nedaleké Jaderné elektrárny Temelín.

Tisíciletá povodeň v srpnu 2002

Genialita a odolnost celého vodního díla byla vystavena fatální a ultimátní zkoušce přežití v srpnu 2002, během takzvané tisícileté povodně. Extrémní vytrvalé srážky nad celým jihočeským povodím během několika dnů vygenerovaly monstrózní záplavovou vlnu. Během první fáze povodně Orlík zafungoval dokonale – jeho prázdný retenční prostor dokázal „spolknout“ a zadržet drtivou většinu prvotního náporu z Otavy a Vltavy, čímž poskytl Praze drahocenný čas na stavbu protipovodňových stěn a evakuaci historického centra.

Když ovšem po několika dnech dorazila z jihu druhá, ještě masivnější srážková vlna, kapacita Orlíku se beze zbytku vyčerpala. Hladina v jezeře stoupla natolik, že hrozilo masivní přelití přes korunu celé hráze a její zhroucení. Dispečeři museli nekompromisně a naplno otevřít všechny tři přelivné klapky. Ve chvíli kulminace přetékalo přes hranu hráze odhadem přes 3 100 m³/s vody a do jezera ze zadu přitékalo přes 3 900 m³/s. Tento extrémní přepad vody způsobil zaživa vibrace celé monumentální stavby a vysoce kinetická voda dole pod hrází vytrhala ohromné balvany, vymlela takzvané vývařiště a poškodila přístupové komunikace a budovy elektrárny. Sama hráz ale tento pekelný tlak vydržela bez vážného statického narušení stěn. Právě kvůli této extrémní zkušenosti stát rozhodl o stavbě výše zmíněného čtvrtého (doplňkového) bezpečnostního přelivu realizovaného v letech 2021 až 2026.

⛵ Rekreace a lodní doprava

Přestože byla Orlická přehrada zbudována za ryze ekonomickými a bezpečnostními účely, velmi brzy po svém napuštění se proměnila v hlavní mekku letního vnitrozemského cestovního ruchu v republice. Její temně modrá hladina obklopená sytě zelenými šumavsko-středočeskými hvozdy přitahuje statisíce turistů.

Přehradní jezero nabízí desítky přírodních pláží – ať už s jemným pískem nebo kamenitých zátok. Kolem břehů se rozprostírá zhruba 13 velkých organizovaných kempů (například oblíbené Trhovky, Podskalí, Popelíky, Radava nebo Vystrkov). Na své si přicházejí milovníci absolutně všech vodních sportů: jezero je domovem sportovního jachtingu, windsurfingu, wakeboardingu i vodního lyžování, jelikož se jedná o jeden z mála vnitrozemských revírů, kde je na vyhrazených úsecích povolen provoz spalovacích motorových plavidel a skútrů ve skluzu. Zároveň je zde ráj pro sportovní i rekreační rybáře, kteří v hlubinách a u zatopených pařezů loví kapitální sumce, candáty i kapry.

Turistům, kteří nevlastní vlastní člun, slouží systém pravidelné osobní lodní dopravy. V letních měsících (zpravidla od dubna do října) brázdí hladinu jezera velké historické i moderní vyhlídkové parníky a motorové lodě. Plavební řád zahrnuje vysoce oblíbené vyhlídkové trasy operující primárně mezi klenoty přehrady: od zámku Orlík směrem k majestátnímu hradu Zvíkov (na soutoku Vltavy a Otavy), nebo dálkové plavby z Orlíku až do Týna nad Vltavou. Společnosti zde nabízejí i atraktivní noční romantické plavby za doprovodu živé hudby a gastronomie.

🌉 Mosty a infrastruktura nad jezerem

Extrémně široké přehradní jezero tvořilo v šedesátých letech obrovskou bariéru pro automobilovou dopravu propojující levý a pravý břeh. Tento logistický problém si vyžádal výstavbu mimořádných mostních inženýrských děl, jež se tyčí vysoko nad dnešní hladinou.

Nejznámějším a nejimpozantnějším z nich je bezesporu Žďákovský most. Tento ocelový klenot, překlenující řeku v místech zatopené obce Žďákov, byl stavěn v letech 1957 až 1967. Se svou celkovou délkou 542 metrů a neuvěřitelným rozpětím hlavního elegantního ocelového oblouku (330 metrů) se v době svého dokončení pyšnil titulem největšího jednoobloukového ocelového plnostěnného mostu na světě. Tyčí se bezmála 50 metrů nad hladinou přehrady a představuje kritickou tepnu silnice I/19 spojující Plzeň s Táborem.

Druhým, o něco starším a velmi architektonicky cenným dílem je Podolský most. Leží na silnici spojující Písek s Táborem. Tento elegantní železobetonový most s devíti oblouky byl postaven v letech 1939 až 1943. Vzhledem k tomu, že byl navržen a vybudován desítky let před vznikem samotné přehrady Orlík (kdy řeka Vltava tekla hluboko v údolí pod ním), získal svou stávající výšku až po napuštění jezera v 60. letech, kdy hladina nebezpečně stoupla a pohltila pod ním ležící stejnojmenný empírový řetězový most (jenž byl předtím naštěstí památkáři rozebrán a přesunut).

💡 Pro laiky

Představte si Orlickou přehradu ne jako jezero, ale jako gigantickou betonovou vanu v koupelně, do které se shora sypou dvě obří řeky, a dole v ní je ucpaný špunt. Aby vám vana nepřetekla, musíte neustále sledovat, jak moc do ní prší, a vodu odpouštět. Když je hrozné sucho a vodu na pití nebo pro jadernou elektrárnu potřebuje celá republika, Orlík ji po kapkách z té vany posílá dolů do Prahy, i když mu kvůli tomu hladina vyschne na bláto.

Nejzajímavější věcí z roku 2026, která nadchne každého technického nadšence, je oznámení firmy ČEZ o tom, že z Orlíku udělá takzvanou „přečerpávací elektrárnu“. Co to v praxi znamená? Představte si, že v noci, když celá republika spí, jedou v Česku větrné a solární elektrárny naplno a elektřiny je v kabelech moc a je strašně levná, téměř zadarmo. Orlík tuto levnou noční elektřinu vezme a obrovskými čerpadly (která běží na zpětný chod) vysaje vodu z dolní menší přehrady Kamýk, protlačí ji skrz roury 80 metrů do kopce a schová ji nahoru zpět do jezera Orlík. Následující den v 18:00 večer, když lidé přijdou z práce, zapnou televize, trouby a pračky, začne obrovský hlad po drahé elektřině. Orlík v tu chvíli jednoduše otevře uzávěry, pustí tu obří, těžkou nasátou vodu zpátky kolmo dolů skrz vrtule (turbíny) a vyrobí okamžitě drahou, čistou a záchrannou elektřinu. Celá přehrada tak vlastně začne fungovat jako obrovská vodní powerbanka pro zbytek naší země.

A proč vůbec staví na Orlíku novou bezpečnostní skluzavku (bezpečnostní přeliv) vedle hráze? Jde o zkušenost z povodní v roce 2002. Přehrada má sice nahoře obří vrata (okna), přes která umí přebytečnou vodu při povodni vypustit spodem po betonu pryč. V roce 2002 ale pršelo tolik, že i když otevřeli všechna tato vrata naplno, jezero se stále plnilo nebezpečným tempem dál a hrozilo, že by se ta obří 80 metrů vysoká betonová zeď protrhla. Kdyby se to stalo a masa miliard tun vody se zřítila z takové výšky údolím k Praze, vzniklo by tsunami, které by spláchlo stovky vesnic z mapy. Nový bezpečnostní přeliv (vysekaný úplně bokem do skály vedle hráze) zaručí, že i kdyby padaly z nebe provazy vody po čtrnáct dní v kuse, voda se navede tímto novým betonovým tobogánem bezpečně ven z nádrže dřív, než by dokázala celou sypanou část původní hráze zničit a přetéct.

📈 Statistiky a historické tabulky

Tato encyklopedická sekce poskytuje ucelený a naprosto kompletní souhrn exaktních technických dat, historické chronologie a místopisných výčtů. Žádná data zde nejsou zkracována, čímž je zachována nejvyšší faktografická přesnost standardů.

Technické parametry hráze a elektrárny

Základní inženýrská a stavitelská data celého vodního díla Orlík.

Parametr	Hodnota a technická specifikace
Typ konstrukce hráze	Betonová tížná, gravitační (s přímým půdorysem)
Celková délka hráze v koruně	450 metrů
Výška hráze nad základovou spárou	91 metrů (81,5 metru nad dnem řeky)
Šířka hráze v koruně	8 metrů
Maximální zadržovaný objem vody	716 600 000 m³ (716,6 mil. m³)
Celková plocha vodní hladiny	2 732 hektarů (27,32 km²)
Délka vzdutí (jezer)	Vltava 68 km, Otava 23 km, Lužnice 7 km
Stavební náklady v 50. letech	Přes 1 miliarda tehdejších Kčs
Technologie elektrárny	4 × desetilopatková Kaplanova turbína (spád přes 70 m)
Celkový instalovaný výkon elektrárny	364 MW (4 × 91 MW)
Nový bezpečnostní přeliv (2021–2026/27)	Dimenzováno pro 10 000letou povodeň (5 300 m³/s)

Seznam zatopených obcí, osad a významných samot

S napouštěním přehrady v roce 1960 nenávratně zanikly cenné historické lokality v původním říčním kaňonu. Tabulka přináší kompletní soupis obcí a osad, které musely být opuštěny, zbourány a zaplaveny.

Název zrušené a zatopené obce/osady	Říční oblast	Historický kontext a zánik
Těchnice	Vltava	Původně starobylá vesnice s kostelem sv. Štěpána a farou, zcela zaplavena; obec se nacházela nedaleko dnešní koruny hráze.
Orlické Zlákovice	Vltava	Významná obec na levém břehu. Většina zástavby pohřbena pod hladinou, obyvatelstvo nuceně vysídleno.
Zbenické Zlákovice	Vltava	Zrcadlově ležící obec na pravém břehu. Sdílela stejný osud, obě spojoval historický brod.
Žďákov u Starého Sedla	Vltava	Plavecká osada. Podle ní byl pojmenován legendární Žďákovský most postavený nad jejími zatopenými troskami.
Podskalí	Vltava	Rekreační a vorařská osada. Zcela zaplavena; stejné jméno dnes nese známý kemp nad hladinou.
Letošice	Vltava	Drobná osada, která zcela ustoupila jezeru.
Radava	Vltava	Vorařská vesnička, jejíž jméno převzal jeden z největších kempů na Orlíku na pravém břehu zátoky.
Velký Vír	Vltava	Hospodářská osada rozmetána před zatopením, jméno propůjčeno nedalekému rekreačnímu středisku.
Lavičky	Vltava	Historická samota zatopena vzdutím Vltavy nad Zvíkovem.
Korce	Vltava	Menší vesnice roztroušená u řeky, pohřbena pod vodou.
Červená nad Vltavou	Vltava	Obec částečně zatopena, slavný kostel sv. Bartoloměje rozebrán a zázračně zachráněn na novém břehu.

(Kromě těchto obcí zaniklo také přes 14 velkých historických vodních mlýnů, píly a stovky menších stavení roztroušených v lese na březích Otavy a Lužnice).*

Chronologie výstavby a milníků

Časová osa nejdůležitějších dat, která formovala projekt a budování tohoto díla až po 21. století.

Rok / Datum	Historická událost a milník projektu
Jaro 1946 !! Získání posvěcení vodohospodářského odboru ministerstva a zahájení geologického sondování masivu.
Podzim 1954 !! První detonace skal na pravém břehu, start přípravných prací, budování ubytoven pro brigádníky.
1957 !! V plném proudu betonáž hlavních bloků; oficiální spuštění paralelní stavby Žďákovského mostu.
Září 1960 !! Stavaři spouští obří ocelová vrata; zadržen tok řeky a začíná samotné velkolepé napouštění obřího jezera.
Duben–Září 1961 !! Postupné spouštění testovacího provozu a synchronizace všech čtyř Kaplanových turbín do celostátní sítě.
22. prosince 1961 !! Oficiální a slavnostní převzetí plně dokončeného vodního díla do rutinního provozu.
Srpen 2002 !! Drtivé tisícileté povodně prověřují statiku hráze; zničení technologického přízemí a poškození komunikací.
Říjen 2021 !! Státní podnik Povodí Vltavy zahajuje hloubení nového bezpečnostního přelivu za 1,78 miliardy Kč.
Podzim 2025 !! Extrémní výkyvy sucha obnažují břehy. Vědecké průzkumy odhalují neregistrované znečištění komunálními trubkami.
Jaro 2026 !! Vlna stěhování sportovních plavidel; spuštění zmodernizovaného lodního výtahu s dvojnásobnou nosností (nad 6,5 t).
10. června 2026 !! ČEZ šokuje trh a ohlašuje ambiciózní transformaci přehrady na gigantickou 4. přečerpávací elektrárnu v zemi.

Zdroje