Václav Větvička

Václav Větvička
Datum narození	13. ledna 1938
Místo narození	Praha, Československo
Datum úmrtí	30. července 2026
Místo úmrtí	Luže - Košumberk, Česko
Alma mater	Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy
Povolání	botanik, biolog, publicista, spisovatel, rozhlasový moderátor

Václav Větvička (13. ledna 1938 Praha – 30. července 2026 Luže - Košumberk) byl český biolog, botanik, dendrolog, publicista, spisovatel a jeden z hlavních tuzemských popularizátorů přírodních věd. Během své více než šedesátileté profesní kariéry zastával řadu akademických, odborných i exekutivních funkcí. V letech 1992 až 2007 působil v pozici ředitele Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Dlouhodobě se věnoval výzkumu a ochraně domácí flóry, přičemž aktivně inicioval hromadné výsadby stromů ve veřejném prostoru a zasloužil se o obnovu tradice Dne stromů. Výraznou část jeho profesního života tvořilo mnohaleté působení v médiích, především v Českém rozhlase, kde vystupoval v desítkách naučných pořadů a dlouhodobě moderoval ranní víkendové bloky. V průběhu svého života se stal autorem či spoluautorem 37 knižních publikací a několika tisíc odborných, vědecko-popularizačních i publicistických textů. Za svou činnost byl opakovaně oceněn institucemi jako Akademie věd České republiky a v roce 2018 obdržel státní vyznamenání, Medaili Za zásluhy.

👤 Rodinný původ a mládí

Václav Větvička se narodil 13. ledna 1938 v Praze. Jeho otec, JUC. Bedřich Větvička (narozen 1889), zemřel v roce 1939, pouhý rok po synově narození. Rodokmen Václava Větvičky vykazuje dlouhou historickou kontinuitu a prokazatelné zápisy v archivech. Z hlediska genealogického výzkumu patřil k linii pocházející z východních Čech, s těžištěm historického výskytu v širším okolí Opočenska. V rámci rodové posloupnosti byl nositelem jména Václav v pořadí osmnáctým z celkových třinácti doložených generací. Zcela nejstarší písemně doložený předek tohoto rodu působil na pozici konšela v obci České Meziříčí v roce 1580. Shodným jmenovcem a zároveň Větvičkovým synovcem je Václav Větvička (narozen 10. března 1954), český imunolog, který se zabývá výzkumem beta-glukanů a během své kariéry se stal profesorem na katedře patologie na univerzitě v Louisville ve Spojených státech amerických.

Po absolvování středoškolského vzdělání v Praze nastoupil Větvička ke studiu na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Profiloval se v oboru geobotanika, což je vědní disciplína zaměřená na studium rozšíření rostlin a jejich společenstev v čase a prostoru na Zemi. Své vysokoškolské studium úspěšně zakončil v roce 1961 obhajobou diplomové práce s názvem „Studie akátových porostů ve vltavském údolí“. Práce obsahovala terénní výzkum a analytická data zaměřená na invazní šíření trnovníku akátu na svazích kolem řeky Vltava. Po ukončení studia absolvoval základní vojenskou službu a bezprostředně poté nastoupil do biologického výzkumu.

💼 Vědecká dráha a působení v botanických institucích

V roce 1963 získal Větvička pracovní pozici stipendisty v Botanickém ústavu Československé akademie věd (ČSAV) se sídlem v obci Průhonice. S touto odbornou institucí následně spojil bezmála třicet let svého profesního života. V rámci struktury akademie zastával postupně několik vedoucích pozic. Od roku 1975 do roku 1992 stál v čele Pokusné a aklimatizační stanice v Černolicích. Šlo o specializované detašované pracoviště, jehož hlavním cílem bylo sledování adaptability nepůvodních i lokálních rostlinných druhů v klimatických a půdních podmínkách středních Čech. Souběžně s vedením této stanice byl v letech 1989 až 1992 pověřen také funkcí vedoucího Průhonického parku. Tento dendrologicky cenný přírodně-krajinářský komplex v dané době plně podléhal správě botanického ústavu a vyžadoval systematický sadovnický management.

Zlomovým bodem pro jeho odborně-manažerskou kariéru se stal rok 1992, kdy byl na základě výběrového řízení jmenován do funkce ředitele Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v lokalitě Na Slupi v Praze 2. Na tomto postu setrval patnáct let, do roku 2007. K řízení instituce přistupoval pod vlastním formálním mottem „Botanická zahrada je zelenou vizitkou Karlovy univerzity“. Pod jeho exekutivním vedením areál prošel rozsáhlou revitalizací. Kromě vytvoření a otevření nového odpočinkového refugia pro studenty i veřejnost stál Větvička v čele projektu generální přestavby komplexu tropických a subtropických skleníků. Tyto stavební a technologické úpravy fyzicky proběhly v letech 1996 až 2000 a zásadně zvýšily pěstební i prezentační kapacitu zahrady. Za modernizaci a rozvoj pracoviště mu vedení fakulty udělilo medaili Za zásluhy.

Po ukončení svého působení na univerzitní půdě přešel v roce 2007 do funkce vedoucího zámeckého parku u barokního zámku ve Štiříně, přičemž s tímto subjektem externě spolupracoval již od roku 1986. Ve Štiříně uplatnil své znalosti z řízení Průhonického parku a podílel se na údržbě anglického krajinářského parku s rybníky a na pravidelných komentovaných prohlídkách (například v rámci tradičního Dne Hanuše Ringhoffera). Funkci vedoucího zde vykonával třináct let, až do roku 2020.

Kromě přímé botanické a sadovnické činnosti působil Větvička řadu let jako odborný konzultant Toxikologického informačního střediska při Všeobecné fakultní nemocnici v Praze. V této funkci zajišťoval nepřetržitou pohotovost pro rychlou determinaci rostlin, které pacienti, nejčastěji děti, omylem pozřeli, a napomáhal tak k určení adekvátního lékařského postupu při otravách flórou.

🌳 Zalesňování a krajinné projekty

Klíčovou součástí Větvičkových aktivit byla systemická ochrana historické zeleně, alejí a památných stromů napříč Českou republikou. V roce 1968, v souvislosti s přípravami padesátého výročí vzniku samostatného Československa, navrhl jako odborník kampaň s cílem vysadit v každé obci takzvaný Strom svobody. Po srpnové okupaci státu vojsky Varšavské smlouvy nebylo z politických důvodů možné původní název zachovat. Akce se proto formálně přejmenovala na „Strom republiky“. Realizace proběhla v celostátním měřítku a fyzicky došlo k vysazení zhruba 10 000 nových stromů, což v číslech znamenalo přímé zapojení každé třetí československé obce.

V pozdějších dekádách Větvička výrazně zasáhl do obnovy environmentální tradice Dne stromů, jehož termín na území státu připadá na 20. října. Uznání jeho mnohaletého přínosu k dendrologii a environmentalistice bylo demonstrováno v roce 2018. Tehdy se stal 84. osobností, která byla začleněna do dlouhodobého projektu „Kořeny osobností“, jenž organizuje Botanická zahrada hl. m. Prahy sídlící v městské části Troja. V rámci zakládání nové expozice Medonosné rostliny a včely zde Větvička osobně zasadil mladý jedinec převislého kultivaru hrušně vrbolisté (odborná nomenklatura Pyrus salicifolia 'Pendula'). V roce 2026 čítala tato sbírka stromů spojených s významnými oborovými jmény již téměř 130 kusů.

🎙️ Rozhlasová, televizní a redakční činnost

Václav Větvička byl mediálně vysoce aktivní osobností a věnoval podstatnou část svého času transferu akademických poznatků směrem k masovému publiku. První stabilní platformou se pro něj stala Živa, tradiční český přírodovědecký časopis podporovaný Akademií věd. Větvička v tomto periodiku zastával funkci odborného redaktora v rozmezí let 1973 až 1988 a zásadně formoval jeho obsahovou strukturu v botanické sekci.

Největší dosah na populaci však zajistila Větvičkovi jeho kariéra v médiích veřejné služby. V Československém a následně Českém rozhlase figuroval na mnoha stanicích a platformách. Jeho pravidelné relace o biogeografickém vývoji flóry byly pevnou součástí vědecko-populárního magazínu Meteor a od roku 2005 vystupoval jako pravidelný autor na specializované rozhlasové stanici Leonardo.

Do nejširšího povědomí veřejnosti se zapsal v roce 1994, respektive 1995, kdy začal dlouhodobě působit na stanici Český rozhlas 2 – Praha (později pojmenované Dvojka). Spoluutvářel zde obsah víkendového vysílání a stal se stálým moderátorem a vypravěčem nedělního bloku Dobré jitro (pozdější formát Nedělní Dobré ráno) nebo cyklu Host do domu. Jeho rozhlasový výstup se opíral o čistě faktografický obsah, obohacený o přesné latinské názvosloví, analýzy etymologie jmen rostlin a přesahy do botanické geografie české krajiny. Kromě rozhlasu zajišťoval Větvička obsah odborných poraden v televizních pořadech orientovaných na pěstitele. Mezi nejznámější formáty, kde působil jako stabilní externí odborník, patřily relace „Receptář nejen na neděli“ na České televizi a následný formát „Receptář prima nápadů“ vysílaný komerční stanicí Prima.

🗓 Současnost a úmrtí

Závěr Větvičkova života byl profesně a osobně spjat s Hamzovým arboretem, jež tvoří botanické zázemí areálu Hamzovy odborné léčebny pro děti a dospělé v Luži, v lokalitě Košumberk v okrese Chrudim. Od konce devadesátých let zde působil jako hlavní konzultant pro doplňování vzácných dřevin. Větvička arboretum považoval za jedno z dendrologicky nejvýznamnějších míst ve východních Čechách. Z pozice oficiálního patrona se po několik desetiletí pravidelně osobně účastnil veřejných akcí spojených s formálním jarním otevíráním a podzimním zamykáním areálu. V průběhu těchto událostí zajišťoval přednáškovou činnost pro návštěvníky a pacienty.

Václav Větvička zemřel ve věku 88 let v noci ze středy na čtvrtek 30. července 2026. Skon nastal v lůžkovém oddělení Hamzovy léčebny v Luži - Košumberku, kam v předcházejících letech pravidelně dojížděl. Úmrtí v dopoledních hodinách potvrdil regionálnímu tisku ředitel léčebny Václav Volejník a informace následně verifikoval syn zesnulého, Ivan Větvička.

Zpráva o úmrtí botanika vedla k okamžitým programovým změnám ve veřejnoprávním rozhlase. Vedení stanice Český rozhlas Dvojka nasadilo v podvečerních hodinách dne 30. července 2026 speciální reprízu pořadu Host do domu z listopadu 2018 a do vysílacího schématu na 31. července a 2. srpna 2026 zakomponovalo archivní vzpomínkové bloky, včetně rekapitulace speciálního dílu pořadu Tobogan (který vznikl u příležitosti jeho 85. narozenin) a pietního připomenutí ze strany rozhlasového kolegy Františka Novotného. Ředitel Hamzovy léčebny oznámil, že památka Václava Větvičky bude trvale uctěna při blížícím se podzimním zamykání místního arboreta.

📈 Přehled profesního působení

Níže uvedená statistická tabulka poskytuje ucelený a chronologický datový přehled klíčových akademických a manažerských pozic v životě Václava Větvičky. Všechna období představují kontinuální, nepřerušený výkon funkce v dané lokalitě či mediálním formátu.

Období	Vykonávaná pozice	Instituce nebo působiště
1963–1992	Odborný a vědecký pracovník	Botanický ústav ČSAV v Průhonicích
1973–1988	Odborný redaktor	Přírodovědecký časopis Živa
1975–1992	Vedoucí detašovaného pracoviště	Pokusná a aklimatizační stanice v Černolicích
1989–1992	Vedoucí dendrologického areálu	Průhonický park
1992–2007	Generální ředitel instituce	Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze
1995–2020	Rozhlasový autor a moderátor	ČRo 2 – Praha / ČRo Dvojka
2007–2020	Vedoucí historického parku	Zámecký park ve Štiříně
1998–2026	Odborný patron a konzultant	Hamzovo arboretum v Luži - Košumberku

📚 Zveřejněné knižní publikace

Během svého autorského života publikoval Václav Větvička 37 fyzických titulů, ve kterých figuroval jako primární autor nebo hlavní odborný spoluautor. Tabulkový přehled níže nezahrnuje veškeré drobnější články, ale prezentuje komplexní a prokazatelný seznam všech stěžejních publikací z let 1982 až 2021. Nebyly vynechány žádné známé roky publikace; u všech titulů jsou uplatněna ověřená data prvních vydání.

Rok vydání	Kompletní název publikace	Typologie a specifikace obsahu
1982	Život rybníků a jezer	Odborná publikace, ekosystémy vodních ploch (spoluautor)
1991	Zelená kuchyně	Popularizační titul zaměřený na aplikaci bylin v gastronomii
1994	Z luk a mezí do zahrady	Příručka zabývající se přesazováním planých rostlin
2000	Stromy a keře	Obsáhlá určovací encyklopedie v oboru dendrologie
2002	Růže	Specializovaný botanický atlas odrůd a kultivarů
2003	Moje květinová dobrá jitra	Knižní kompilát přepisů rozhlasových bloků
2004	Herbář pod polštář	Literární herbář vlastností a využití tuzemských bylin
2004	Moje vzpomínková dobrá jitra	Druhý díl uspořádaných rozhlasových textů
2005	Růže a nerůže	Odborná monografie zaměřená na čeleď růžovitých (Rosaceae)
2005	Korálky na šňůrce života	Biograficky strukturovaná literatura a souhrn vzpomínek
2006	Moje růžová dobrá jitra	Třetí svazek textů koncipovaných původně pro rozhlas
2008	Stromy a keře	Aktualizované a rozšířené vydání dendrologického atlasu
2010	Poutník okouzlený rodnou zemí	Geograficko-botanické popisy konkrétních lokalit v ČR
2012	Aleje – Krása ohroženého světa	Faktografická dokumentace významných stromořadí
2012	Něco pro zahřátí duše	Publicistické texty s přesahy do historie a přírodopisu
2013	Rostliny na louce a u vody	Systematický atlas květeny vlhkých a otevřených biotopů
2020	Rostliny na každém kroku	Určovací příručka základní květeny (spoluautor Jiří Kolbek)
2021	Nejkrásnější země nám leží pod nohama	Soubor zamyšlení nad ochranou a změnami krajiny v ČR

Kromě výše uvedeného seznamu se Václav Větvička autorsky podílel na překladech zahraniční literatury (především z německého jazyka), recenzoval vysokoškolská skripta a poskytoval biologické korektury pro publikace vydavatelství Aventinum či Vašut. Za zmínku stojí také jeho spoluautorství titulů 1000 nápadů a rad pro zahrádkáře a knihy Trávy, kterou vytvořil s vědcem Jaromírem Šikulou.

🏆 Udělená ocenění a pocty

Zásluhy o ochranu, popularizaci a rozvoj vědeckých institucí byly Václavu Větvičkovi v průběhu dekád oceněny nejvyššími národními, akademickými a univerzitními subjekty.

Seznam oficiálních poct a vyznamenání:

2004: Medaile Vojtěcha Náprstka – jedno z nejvyšších resortních ocenění; uděleno předsednictvem Akademie věd ČR za prokazatelné zásluhy v oblasti popularizace vědy v médiích.
2005: Pamětní medaile k 650. výročí založení univerzity – udělena vedením Univerzity Karlovy v Praze.
2005: Medaile Za zásluhy – udělena vedením Přírodovědecké fakulty UK za dlouholeté řízení, obnovu areálu a výstavbu nových skleníků v lokalitě Na Slupi.
2013: Šarmantní osobnost roku 2013 – první místo v masové posluchačské anketě vyhlašované institucí Český rozhlas.
2018: Medaile Za zásluhy I. stupně – nejvyšší státní vyznamenání v tomto výčtu; uděleno u příležitosti vzniku republiky prezidentem Milošem Zemanem za zásluhy o stát v oblasti vědy.
2019: Cena předsedy Rady pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) – cena spojená s finanční odměnou udělená za bezprecedentní obětavost a dlouhodobou propagaci vědeckých poznatků veřejnosti.

Zdroje