Thunder Bay Flyers

Thunder Bay Flyers
Liga	USHL
Město	Thunder Bay, Ontario
Barvy	červená, černá, zlatá, bílá

Thunder Bay Flyers (původně známí pod názvem Thunder Bay Kings) byl kanadský juniorský hokejový klub sídlící ve městě Thunder Bay v provincii Ontario. Tým představoval absolutní unikum v severoamerickém juniorském hokeji, neboť ačkoliv se jednalo o kanadský klub, po většinu své existence působil v nejvyšší americké juniorské soutěži USHL.

Během své mimořádně úspěšné éry, zejména na přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století, se klub zařadil mezi naprostou elitu juniorského hokeje napříč celým severoamerickým kontinentem. Organizace získala čtyři prestižní tituly pro vítěze základní části americké ligy, známé jako Anderson Cup, a dvakrát vybojovala absolutní mistrovský titul Clark Cup. Vrcholem jejich dominance však bylo dvojnásobné dobytí trofeje Centennial Cup (nyní pod názvem Royal Bank Cup), která je každoročně udělována nejlepšímu kanadskému týmu v kategorii Tier II Junior A. Své domácí zápasy hráli Flyers v hale Fort William Gardens v barvách, jež kombinovaly červenou, černou, zlatou a bílou. Organizace oficiálně ukončila svou činnost po sezóně 1999/2000.

⏳ Historie a vznik pod jménem Kings

Historie klubu se začala psát v roce 1980, kdy organizace vstoupila na scénu pod původním jménem Thunder Bay Kings. V této úvodní éře své existence klub nepůsobil v amerických soutěžích, nýbrž se účastnil kanadské regionální ligy s názvem Thunder Bay Junior Hockey League (TBJHL). Od roku 1980 do roku 1982 hráli Kings v této lize společně se seniorskými týmy jako Thunder Bay Twins (kteří tehdy bojovali o prestižní Allan Cup), Thunder Bay Blazers a také se zástupci univerzitního hokeje z celku Lakehead University Nor'westers.

I přes náročnou konkurenci starších a fyzicky vyspělejších soupeřů si klub počínal znamenitě. Již ve své první sezóně 1980/81 obsadili Kings celkově druhé místo v lize, přičemž zaznamenali 10 výher z 24 zápasů a postoupili až do finále soutěže. Přestože ve finále padli se staršími a zkušenějšími hráči ze seniorského týmu Twins, prokázali obrovský herní potenciál. Opravdová dominance v domácí lize se dostavila v ročnících 1982/83 a 1983/84. Během sezóny 1982/83 dokázali Kings ze 24 utkání vyhrát fantastických 21 zápasů a ligu zcela ovládli s poměrem vstřelených a inkasovaných branek 205:78. Následující sezóna 1983/84 byla z jejich strany naprosto bezchybná, když vyhráli všech 18 utkání základní části a neztratili ani jediný bod. V těchto letech také třikrát po sobě (1982, 1983 a 1984) získali titul městských šampionů z Thunder Bay.

🌍 Přesun přes hranice a přeměna na Flyers

Rok 1984 představoval v historii klubu absolutní zlom. Domovská liga TBJHL totiž v tomto roce kvůli finančním a organizačním problémům definitivně zkrachovala a ukončila svou činnost. Kluby z oblasti Thunder Bay se ocitly v nelehké situaci. Vzhledem k odlehlé geografické poloze města v severozápadním Ontariu neměli talentovaní junioři možnost hrát kvalitní hokej proti adekvátním soupeřům bez toho, aby museli složitě cestovat nebo se stěhovat. Mnoho místních hráčů hrozilo odchodem do jiných hokejových akademií.

Vedení organizace Kings se však rozhodlo pro zcela nevídaný krok. Namísto připojení se k některé ze vzdálených kanadských lig (jako to udělaly místní týmy Hornets a Maple Leafs, jež se spojily a odešly do provincie Manitoba), přejmenovali klub na Thunder Bay Flyers a rozhodli se překročit státní hranice. Tým byl oficiálně přijat do elitní americké juniorské soutěže USHL pro sezónu 1984/85. Tento krok znamenal, že Flyers se stali výjimečným kanadským subjektem hrajícím naplno ve struktuře Spojených států amerických.

Začátky v americké soutěži ovšem byly tvrdé. Hráči se museli adaptovat na obrovské množství cestování po státech amerického středozápadu a zároveň na poněkud odlišný styl hokeje. Ve své premiérové sezóně 1984/85 v USHL obsadili až sedmé místo s celkovým počtem dvaceti výher. Sezóna 1985/86 znamenala ještě hlubší propad, když tým zvítězil pouze patnáctkrát a skončil celkově osmý. Hokejová adaptace a budování nového kádru si vyžádaly svůj čas.

🏆 Zlatá éra, Dave Siciliano a dominance v USHL

Razantní zlom směrem vzhůru přišel v sezóně 1986/87. Z pozice hlavního stratéga se tým zvedal a dosáhl 35 vítězství, což znamenalo nečekané druhé místo v lize za mnohem větším počtem gólů (celkem 312 vstřelených branek). Skutečná dynastie však začala o rok později. Během sezóny 1987/88 nastoupil tým pod vedením trenéra Davea Siciliana a předváděl nevídané výkony. Siciliano dokázal z kádru, který mimo jiné obsahoval třináct absolutních nováčků, vymačkat maximum. Flyers vyhráli neuvěřitelných 40 ze 48 utkání, nastříleli 340 branek (což byla zdaleka nejlepší ofenziva v lize) a inkasovali pouze 168krát (druhá nejlepší obrana). Tým zaslouženě ovládl základní část a odvezl si svůj historicky první Anderson Cup. Své tažení nepřerušili ani ve vyřazovacích bojích a v roce 1988 si dokráčeli i pro slavný Clark Cup, pohár pro absolutního vítěze play-off USHL. V tomto roce také získali právo zúčastnit se prestižního kanadského mistrovství o Centennial Cup, avšak na turnaji se jim příliš nedařilo a skončili čtvrtí po prohrách s kanadskými mistry.

Hned v následující sezóně 1988/89 svou dominanci zopakovali s děsivou přesností. Opět dosáhli na magickou hranici 40 výher ze 48 utkání, obhájili jak prvenství v základní části a zisk Anderson Cupu, tak i vítězství ve vyřazovací části a trofej Clark Cup. Tím ovšem jejich tažení neskončilo. Zcela suverénně opanovali centrální kanadský šampionát a získali Dudley Hewitt Cup. Posléze se podruhé v řadě probojovali do finálového turnaje o celokanadský juniorský titul Centennial Cup. Tentokrát Flyers prokázali, že nemají konkurenci nejen ve Spojených státech, ale ani doma v Kanadě. Ve velkém finále jednoznačně porazili celek Summerside Western Capitals z ligy Island Junior Hockey League v poměru 4:1 a získali absolutní primát kanadského juniorského hokeje.

Po mírném poklesu výkonnosti v sezóně 1989/90 (31 výher, třetí místo a vypadnutí v semifinále) se klub s plnou vervou vrátil na vrchol v ročníku 1990/91. S bilancí 36 vítězství se Flyers opět zmocnili titulu pro nejlepší tým základní části a do své sbírky přidali třetí Anderson Cup. Podařilo se jim znovu vyhrát prestižní kanadský Dudley Hewitt Cup, ale na samotném národním turnaji o Centennial Cup se zmohli jen na jedno vítězství ze čtyř utkání a obsadili konečné páté místo.

🍁 Historický ročník 1991/92 a zisk dalšího titulu

Sezóna 1991/92 je v kronikách klubu Thunder Bay Flyers zapsána zlatým písmem a mnozí experti ji považují za jeden z absolutních vrcholů sportovní historie města. Pod dohledem úspěšného kouče Davea Siciliana se tým opět stal obávanou mašinou, když v 48 duelech americké ligy dokázal 36krát zvítězit. To jim zajistilo čtvrtý a zároveň poslední Anderson Cup z americké základní části. Ačkoliv ve vyřazovacích bojích o Clark Cup neuspěli (po výhře nad Rochester Mustangs podlehli v semifinále týmu Dubuque Fighting Saints), jejich cesta za celokanadskou slávou byla teprve na začátku.

Díky vítězství v šampionátu Dudley Hewitt Cup se znovu kvalifikovali na národní turnaj Centennial Cup pro rok 1992. Zde zástupci z Thunder Bay naprosto deklasovali veškerou konkurenci. Samotný závěr turnaje se změnil v exhibici celku z provincie Ontario. Thunder Bay Flyers smetli silný tým Halifax Mooseheads (zástupce Maritime Junior A) a následně ve velkém finále doslova rozebrali celek Winkler Flyers z mantiobské ligy MJHL propastným rozdílem v poměru 10:1. Soupiska tohoto zlatého týmu obsahovala jména jako kapitán Andrew Backen, asistent kapitána Mike Figliomeni, Chris Burns, Greg Campagna, brankář Kevin Hoogsteen a útočníci jako Brad Kukko či Corey Johnson.

Posledním velkým záchvěvem tohoto mimořádného kádru byla sezóna 1994/95. I když Flyers v silně se profesionalizující americké lize obsadili páté místo, dokázali ještě jednou vydolovat cenný záblesk z let minulých a slavili nečekané vítězství v kanadském poháru Dudley Hewitt Cup. Podařilo se jim to navíc ve velmi oslabené sestavě, neboť jim kvůli suspendacím chyběli hned čtyři klíčoví hráči, včetně prvního brankáře. Přesto ve finále zdolali silný výběr ze Sudbury v poměru 5:1. Na následném kanadském šampionátu Centennial Cup však jejich cesta skončila v semifinále.

📉 Ústup ze slávy a definitivní zánik

Po sezóně 1994/95 začal pozvolný a později poměrně rychlý ústup ze slávy. Ekonomická realita cestování přes hranice začala být pro klub neúnosná. Hokejové prostředí ve Spojených státech navíc v devadesátých letech prodělávalo masivní transformaci. Organizace v USHL začínaly disponovat značně vyššími rozpočty, stavěly moderní akademie a lákaly ty nejlepší talenty z celé země, což pro lokálně fungující kanadský klub představovalo smrtící konkurenci.

V sezóně 1995/96 zaznamenali propastný pád na jedenácté místo a utrpěli devětadvacet porážek z pouhých 46 utkání. Trápení pokračovalo i v následujících letech. Ačkoliv se vedení snažilo udržet projekt nad vodou a v sezóně 1998/99 tým vykřesal malou naději druhým místem v centrální divizi USHL, projevila se nezadržitelná ekonomická spirála. Sezóna 1999/2000 se stala pro slavný kanadský klub v americké soutěži tou úplně poslední. Tým vyhrál pouhých 18 z 58 zápasů (nejméně ve své historii v procentuálním vyjádření) a s celkovým počtem 39 porážek zakončil sezónu na předposledním místě ve své divizi.

Po sezóně 1999/2000 organizace po dvaceti letech činnosti oficiálně a definitivně ukončila své působení. Odchod Flyers ale paradoxně znamenal nový začátek pro juniorský hokej v oblasti Thunder Bay. Zánik týmu naplno obnažil potřebu vytvoření lokální a finančně dostupné kanadské alternativy pro talentované hokejisty ze severozápadního Ontaria. V reakci na tuto událost byla v roce 2001 založena nová kanadská soutěž pod hlavičkou Superior International Junior Hockey League (SIJHL), jež měla za úkol chránit a rozvíjet hráče ve vlastním regionu a pokračovat v obrovském odkazu, jenž klub zanechal. Hokejová tradice města tak díky odkazu Flyers nezemřela.

📈 Statistiky a data

Níže jsou uvedeny kompletní a zevrubné statistické záznamy klubu od samého počátku jeho existence, rozdělené na působení v kanadské regionální lize a následné působení v americké federální soutěži.

Období pod názvem Thunder Bay Kings (1980–1984)

Sezóna	Liga	Zápasy	Výhry	Prohry	Remízy	Vstřelené góly	Inkasované góly	Body	Umístění v zákl. části	Play-off a poháry
1980/81	TBJHL	24	10	14	0	173	187	20	2. místo	Finálová prohra; Prohra v SF DHC
1981/82	TBJHL	23	9	14	0	119	177	18	3. místo	Výhra ligy; Prohra v SF DHC
1982/83	TBJHL	24	21	2	1	205	78	43	1. místo	Výhra ligy; Prohra ve finále DHC
1983/84	TBJHL	18	18	0	0	138	51	36	1. místo	Výhra ligy; Prohra v SF DHC

Období pod názvem Thunder Bay Flyers (1984–2000) v USHL

Sezóna	Liga	Zápasy	Výhry	Prohry	Remízy	Prohry v prodl.	Vstřelené góly	Inkasované góly	Body	Umístění v zákl. části	Play-off a poháry
1984/85	USHL	48	20	25	0	3	250	252	43	7. místo v USHL	Nepostoupili do hlubších fází
1985/86	USHL	48	15	32	0	1	210	300	31	8. místo v USHL	Nepostoupili
1986/87	USHL	48	35	10	1	2	312	180	73	2. místo v USHL	Vypadnutí v play-off
1987/88	USHL	48	40	7	1	0	340	168	81	1. místo v USHL	Výhra v play-off (Clark Cup); Prohra finále DHC; 4. místo na MCC
1988/89	USHL	48	40	6	2	0	340	189	82	1. místo v USHL	Výhra v play-off (Clark Cup); Výhra v DHC; Výhra na MCC
1989/90	USHL	48	31	16	1	0	277	210	63	3. místo v USHL	Prohra v SF o DHC
1990/91	USHL	48	36	10	2	0	293	176	77	1. místo v USHL	Výhra v DHC; 5. místo na MCC
1991/92	USHL	48	36	11	1	0	265	173	74	1. místo v USHL	Výhra v DHC; Výhra na MCC
1992/93	USHL	48	31	14	2	1	243	163	65	4. místo v USHL	Prohra v SF o DHC
1993/94	USHL	48	26	20	1	1	214	203	54	6. místo v USHL	Prohra ve finále o DHC
1994/95	USHL	48	27	18	1	2	216	184	57	5. místo v USHL	Výhra v DHC; Prohra v SF o MCC
1995/96	USHL	46	13	29	1	3	136	202	30	11. místo v USHL	Prohra v SF o DHC
1996/97	USHL	54	19	33	0	2	186	251	40	6. místo (Severní divize)	Nekvalifikovali se
1997/98	USHL	56	20	31	0	5	165	227	45	5. místo (Severní divize)	Nekvalifikovali se
1998/99	USHL	56	19	30	0	7	164	247	45	2. místo (Centrální div.)	Prohra ve čtvrtfinále
1999/00	USHL	58	18	39	0	1	164	254	37	6. místo (Východní divize)	Nekvalifikovali se
Celkem	V USHL	798	426	331	13	28	3 775	3 379	—	—	—

(Poznámka: DHC = Dudley Hewitt Cup, MCC = Manitoba Centennial Cup / zkráceně Centennial Cup. Zkratky TBJHL a USHL označují příslušné domovské ligy.)*

💡 Pro laiky

Hokejový systém v severní Americe je velmi složitý, proto si vysvětleme výjimečnost klubu Thunder Bay Flyers. Představte si, že by fotbalová Sparta hrála dlouhodobě ve slovenské extralize. Přesně to se stalo tomuto klubu. Flyers byli z Kanady, z menšího, ale velmi hokejového města Thunder Bay v provincii Ontario. V jejich domovině ale neměli proti komu hrát, všechny týmy v okolí zkrachovaly. Aby se mladí kluci mohli rozvíjet, přestěhovala se celá organizace sice pouze pomyslně (stadion jí zůstal), ale soutěžně zcela reálně do juniorské ligy fungující v USA (zkratka USHL).

Zatímco hokejisté v kanadských provinciích jezdili na zápasy pár desítek kilometrů autobusem, Flyers museli zdolávat ohromné vzdálenosti napříč celou hranicí. Přestože hráli v americké soutěži plné budoucích hvězd, jejich tým se stal obrovskou raritou v tom, že americkou ligu dokázal dokonale opanovat (získal čtyři tituly pro nejlepší tým základní části a dvakrát ligu vyhrál celkově). Protože se jednalo o kanadský klub plný kanadských občanů hrající v Americe, svaz jim dovolil startovat i v čistě kanadském národním poháru o nejlepší juniorský klub Kanady (Centennial Cup). Tento klub se stal kuriozitou: hrál po celý rok proti Američanům na americké půdě, a na konci sezóny se ukázal zpět v Kanadě a suverénně zničil ty nejlepší čistě kanadské celky. Thunder Bay Flyers byli hokejovou anomálií, avšak jejich úžasný talent jim umožnil vládnout dvěma státům současně. Nakonec se však klub stal obětí nedostatku financí, neboť nákladné cesty přes hranice v době modernizace amerického hokeje menší kanadský klub nezvládl ufinancovat.

Zdroje