Tereza Voborníková

Tereza Voborníková
Datum narození	31. května 2000
Místo narození	Vrchlabí
Státní příslušnost
Povolání	biatlonistka, olympionička
Aktivní od	2014
Výška	170 cm

Tereza Voborníková (* 31. května 2000 Vrchlabí) je vynikající česká reprezentantka v biatlonu, juniorská mistryně světa, vicemistryně světa ve smíšené štafetě a držitelka bronzové medaile ze Zimních olympijských her 2026 v italském Miláně a Cortině d'Ampezzo. V současnosti představuje jednu z nejvýraznějších, nejstabilnějších a nejtalentovanějších tváří ženského národního biatlonového týmu České republiky.

Svou profesionální kariéru na mezinárodní scéně odstartovala obrovskými úspěchy v juniorských kategoriích, které korunovala ziskem dvou zlatých medailí a jedné bronzové na juniorském mistrovství světa v americkém Soldier Hollow v roce 2022. Ve Světovém poháru dospělých pravidelně nastupuje od ledna roku 2020 a postupnými kroky se dokázala propracovat mezi absolutní světovou elitu. Její obrovskou předností je především rychlá a přesná střelba, na kterou se může spolehnout i v těch nejvypjatějších psychických okamžicích.

V průběhu své kariéry se stala klíčovým a naprosto nepostradatelným článkem českých ženských i smíšených štafet. Na Mistrovství světa 2025 ve švýcarském Lenzerheide se nesmazatelně zapsala do historie ziskem stříbrné medaile ve smíšené štafetě. Její doposud absolutně největší, životní a historický triumf však přišel 21. února 2026, kdy v dramatickém, emotivním a ostře sledovaném závodě s hromadným startem na olympijských hrách vybojovala bronzovou medaili. Tímto fenomenálním a senzačním úspěchem ukončila dlouhé osmileté čekání českého biatlonu na jakýkoliv olympijský cenný kov.

Dětství, rodinné zázemí a sportovní začátky

Tereza Voborníková se narodila 31. května 2000 v podhůří Krkonoš, ve městě Vrchlabí, avšak své dětství a podstatnou část dospívání prožila v nedalekém menším městě Hostinné. Díky geografické poloze a vynikajícím sněhovým podmínkám v tomto regionu měla od útlého věku naprosto přirozeně velmi blízko k zimním sportům, především pak ke klasickému běhu na lyžích. Její rodiče ji ve sportovních aktivitách maximálně podporovali a vedli k disciplíně.

Zpočátku se věnovala výhradně hladkému běhu na lyžích, ve kterém prokazovala značný vytrvalostní talent. Zlom v jejím sportovním směřování však nastal v roce 2014, kdy se po vzoru velkých českých úspěchů na tehdejších olympijských hrách v ruském Soči rozhodla vyzkoušet biatlon. Kombinace fyzicky nesmírně náročného běhu a absolutního psychického soustředění na střelnici ji okamžitě fascinovala a naplno pohltila. Během svých středoškolských studií navštěvovala sportovně zaměřené Gymnázium v Jilemnici, které je tradiční a vysoce uznávanou líhní největších českých zimních talentů. Zde v roce 2020 úspěšně odmaturovala, přičemž musela neustále a velmi složitě kloubit náročné studijní povinnosti s neustálým cestováním po tréninkových kempech a mezinárodních dorosteneckých závodech.

Ještě jako dorostenka a juniorka vstoupila do klubu KB Jilemnice, pod jehož hlavičkou začala sbírat první cenné republikové kovy, což jí následně a velmi rychle vyneslo nominaci do reprezentačních výběrů. V tomto období se profilovala jako spolehlivá střelkyně, která však musela poctivě a dlouhodobě pracovat na zlepšení běžecké techniky a celkové výbušnosti na trati.

Zlatá juniorská éra a triumf v Soldier Hollow

Do mezinárodních biatlonových soutěží pod hlavičkou Mezinárodní biatlonové unie (IBU) vstoupila Tereza Voborníková prostřednictvím juniorského IBU Cupu a dorosteneckých světových šampionátů. Její talent se naplno projevil a zúročil na začátku dvacátých let. Skutečným a nepřehlédnutelným mezinárodním průlomem v její začínající kariéře se stalo Mistrovství světa juniorů v biatlonu, které se konalo na přelomu února a března roku 2022 v americkém vysokohorském středisku Soldier Hollow ve státě Utah.

Na tomto šampionátu předvedla tehdy jednadvacetiletá Voborníková naprosto dominantní, suverénní a historicky nezapomenutelné výkony, kterými deklasovala většinu svých vrstevnic. Její spanilá jízda začala ziskem vynikající bronzové medaile v nejdelším vytrvalostním závodě. To nejlepší však mělo teprve přijít. V následujícím rychlém sprintu na 7,5 kilometru předvedla naprosto bezchybnou a rychlou střelbu, kterou podpořila vynikajícím během, a zaslouženě si na krk pověsila svou první zlatou medaili a titul juniorské mistryně světa. Své absolutní sebevědomí, pevnou ruku a psychickou odolnost pak potvrdila v navazujícím stíhacím závodě na 10 kilometrů. Přestože v něm musela hájit první pozici před dotírajícími soupeřkami, závod takticky i střelecky zvládla, dojela si pro další zlato a stala se dvojnásobnou juniorskou světovou šampionkou.

Tento obrovský, do té doby v českém juniorském biatlonu jen zřídka vídaný úspěch jí definitivně a natrvalo otevřel brány do elitního A-týmu dospělých a ukázal, že český národní tým má k dispozici obrovský klenot pro nadcházející olympijské cykly.

Vstup do Světového poháru a olympiáda v Pekingu (2020–2022)

Svůj debut mezi absolutní dospělou elitou v prestižním seriálu Světového poháru si mladá Tereza Voborníková odbyla ještě před svými největšími juniorskými úspěchy. Stalo se tak v lednu roku 2020 v německém středisku Oberhof, kde nastoupila do sprintu žen. Ačkoliv zde zpočátku sbírala především cenné zkušenosti a učila se vyrovnávat s obrovským tlakem mediální pozornosti a obrovskou konkurencí zkušených světových závodnic, její křivka výkonnosti měla jasně stoupající tendenci.

V sezóně 2021/2022 se stala plnohodnotnou a pevnou součástí reprezentačního týmu po boku tehdejší české jedničky Markéty Davidové a zkušené Jessicy Jislové. Trenéři v čele s Egilem Gjellandem ji začali pravidelně nasazovat do prestižních ženských štafet, kde se ukázala jako velmi spolehlivá a ledově klidná střelkyně, schopná udržet nervy na uzdě i v přímém kontaktu se závodnicemi z biatlonových velmocí jako Norsko, Švédsko či Francie.

Její rostoucí výkonnost a vynikající výsledky z amerického juniorského šampionátu jí vynesly zaslouženou nominaci na její vůbec první velkou dospělou akci, kterou byly Zimní olympijské hry 2022 v čínském Pekingu. Na těchto specifických hrách, ovlivněných tvrdými proticovidovými opatřeními, extrémním mrazem a nevyzpytatelným větrem, obsadila ve sprintu 58. místo, avšak v nejdelším, patnáctikilometrovém vytrvalostním závodě, kde je kladen enormní důraz na střeleckou přesnost, vybojovala velice slušné 34. místo. Tato cenná zkušenost z velkého olympijského klání položila zásadní psychologické základy pro její další sportovní rozvoj.

Etablování mezi elitou a Mistrovství světa 2023 a 2024

Po olympijské sezóně se Tereza Voborníková začala velmi výrazně prosazovat v individuálních závodech Světového poháru a její výsledky se začaly stabilizovat v první světové třicítce, což jí zaručovalo pravidelný přísun pohárových bodů. V sezóně 2022/2023 se poprvé výrazně prosadila na velkém seniorském šampionátu. Na Mistrovství světa 2023, které se konalo v německém a mlhou často zahaleném Oberhofu, předvedla ve stíhacím závodě naprosto životní výkon. Po startu z 18. pozice dokázala zastřílet famózně, zejména obě položky vstoje zvládla v obrovském tempu a bez jediné chyby, což ji vystřelilo pořadím strmě vzhůru. Cílovou pásku proťala na fantastickém 7. místě, čímž si vylepšila své osobní maximum mezi dospělými a upozornila na sebe celý biatlonový svět.

Následující sezóna 2023/2024 byla rokem dalšího výkonnostního skoku. Během zastávky Světového poháru ve slavném norském středisku Holmenkollen nad Oslem obsadila ve vytrvalostním závodě vynikající 5. místo, což je k datu vydání tohoto článku její vůbec nejlepší individuální umístění v rámci celého seriálu Světového poháru. V téže sezóně se před domácím a neuvěřitelně bouřlivým publikem zúčastnila Mistrovství světa 2024 v Novém Městě na Moravě. Zde musela čelit enormnímu diváckému tlaku a obrovským očekáváním fanoušků. Přesto se prezentovala velmi solidně, ve stíhacím závodě dojela na 13. příčce a v ženské štafetě byla klíčovým článkem týmu, který obsadil 7. místo. V celkovém hodnocení Světového poháru v sezóně 2023/2024 obsadila velmi krásné 16. místo, čímž se potvrdila její role stabilní členky absolutní světové špičky. Kromě zimních úspěchů sbírala i kovy na letním biatlonu, například v roce 2024 získala zlato a bronz na letním MS v estonském Otepää.

Stříbrná radost v Lenzerheide (2025)

Senzační a medailová žeň mezi dospělými pro Terezu Voborníkovou naplno propukla v roce 2025 během Mistrovství světa ve švýcarském vysokohorském středisku Lenzerheide. Česká biatlonová reprezentace sem cestovala s velkými nadějemi, avšak v obrovské konkurenci severských a francouzských týmů to neměla vůbec jednoduché.

Ten naprosto nejemotivnější moment pro český tým na šampionátu přišel hned v úvodní disciplíně, prestižní smíšené štafetě na 4 × 6 kilometrů. Český tým, který do závodu nastoupil ve složení Jessica Jislová, Tereza Voborníková, Vítězslav Hornig a finišman Michal Krčmář, předvedl naprosto fenomenální, disciplinovaný a především střelecky excelentní výkon. Tereza Voborníková na svém druhém úseku předvedla stoprocentní a rychlou střelbu, na trati dokázala držet krok s nejlepšími běžkyněmi a udržela českou štafetu v absolutním kontaktu s čelem závodu. Výborné výkony všech čtyř členů týmu nakonec vyústily v obrovské překvapení a zisk nádherné stříbrné medaile, přičemž český kvartet podlehl pouze suverénnímu norskému výběru. Pro Voborníkovou to znamenalo zisk historicky vůbec první medaile z dospělého mistrovství světa, čímž si splnila jeden z velkých dětských sportovních snů.

Fenomenální Zimní olympijské hry 2026: Životní bronz

Kariéra Terezy Voborníkové vygradovala do absolutního a historického maxima v únoru roku 2026. Tehdy se v Itálii konaly Zimní olympijské hry Milán–Cortina d'Ampezzo, přičemž biatlonový program byl z logistických důvodů situován do ikonického, slunného, avšak kvůli nadmořské výšce fyzicky extrémně náročného biatlonového chrámu v Anterselvě (Antholzu). Český biatlonový tým na tyto hry odjížděl pod obrovským tlakem veřejnosti, neboť od zisku bronzu Veroniky Vítkové a stříbra Michala Krčmáře z Pchjongčchangu 2018 uplynulo dlouhých osm let a český biatlon celou tuto dlouhou dobu marně čekal na další olympijský zápis.

V průběhu celého olympijského programu Voborníková předváděla naprosto stabilní, profesionální a vyrovnané výkony. V úvodní smíšené štafetě obsadil český tým 11. místo. V následném vytrvalostním závodě na 15 kilometrů skončila Voborníková na skvělém 15. místě. V divokém a rychlém sprintu si dojela pro 19. pozici, ze které se v dramatickém stíhacím závodě dokázala po dobré střelbě posunout na konečné 18. místo. Jako pevná součást a pilíř české ženské štafety pak výrazně pomohla týmu k zisku vynikajícího, diplomovaného 5. místa, čímž potvrdila svou neuvěřitelnou spolehlivost a týmového ducha.

Tím naprostým a emocionálním vyvrcholením celého biatlonového olympijského programu a splněním životního snu se stal samotný závěrečný a elitní závod celých her – závod s hromadným startem žen na 12,5 kilometru, neboli tzv. "masák", který se uskutečnil v sobotu 21. února 2026. Právo účasti v tomto prominentním závodě má pouze třicet absolutně nejlepších biatlonistek planety a samotných olympijských her.

Samotný průběh tohoto závodu připomínal napínavý hollywoodský film plný zvratů. Tereza Voborníková přitom závod vůbec nezačala dobře. Hned při první střelecké položce vleže, pod obrovským olympijským tlakem, nešťastně minula úplně první ránu. Tato brzká chyba znamenala nutnost absolvovat jedno trestné kolo dlouhé 150 metrů, po kterém se na trať vrátila až v hloubi startovního pole na průběžném 26. místě. Později v cíli se svěřila se svými tehdejšími pocity: „Po první netrefené ráně jsem si říkala, že bych potřebovala čistou nulu, abych se vešla alespoň do vysněné desítky.“

Díky zkušenostem a mírně pomalejšímu taktickému tempu celého vedoucího balíku závodnic, který na těžkém sněhu nechtěl plýtvat silami, však Voborníková dokázala toto manko na trati postupně stahovat. Její návrat do boje o medaile začal na druhé střelecké položce (vleže). Tu odstřílela naprosto bezchybně, čistě a v rychlém rytmu, což ji okamžitě posunulo na 13. příčku. Skutečný atak na ty nejvyšší pozice pak předvedla během třetí střelecké zastávky, která byla první položkou vstoje. Zatímco mnoho favorizovaných soupeřek na těžkém olympijském větru chybovalo a muselo na trestná kola, Voborníková si s obrovským tlakem poradila stoprocentně a ze střelnice odjížděla jako šestá, v těsném kontaktu s vedoucí skupinou.

Absolutní infarktové rozuzlení celého dramatu nabídla závěrečná, v pořadí čtvrtá střelba vstoje. Atmosféra v areálu v Anterselvě by se dala krájet. Zatímco největší favoritky pod tlakem blížícího se olympijského cíle masivně chybovaly, pětadvacetiletá Tereza Voborníková ukázala nervy ze surové oceli. Před zraky celého světa bez jakéhokoliv zaváhání vybílila a trefila všech pět černých terčů. Po této famózní a bezchybné položce se stalo něco, v co zpočátku nevěřil nikdo – česká reprezentantka opouštěla střelnici do posledního, zničujícího běžeckého okruhu na naprosto fantastickém prvním místě s náskokem na své pronásledovatelky.

V závěrečném mimořádně dramatickém a fyzicky vyčerpávajícím okruhu Voborníková statečně a ze všech svých sil bojovala o zlatou olympijskou medaili. Únavou a dlouhou sezónou těžce zkoušené nohy však v nejtěžších stoupáních v Anterselvě postupně ztrácely na rychlosti. Zezadu se s obrovskou dynamikou přihnaly dvě famózní francouzské reprezentantky. Océane Michelonová, která letěla po trati neuvěřitelnou rychlostí, českou závodnici předstihla a získala zlato. Následně se přes ni dostala i fenomenální a velmi zkušená Francouzka Julia Simonová, která si tak na závěr her zajistila stříbro. Třetí a poslední pozici na stupních vítězů však Tereza Voborníková s ohromným vypětím všech fyzických a morálních sil uhájila, utekla dotírající Švédce Anně Magnussonové a cílovou čáru proťala na fantastickém třetím místě, čímž pro Českou republiku vybojovala vytouženou olympijskou bronzovou medaili. Ziskem této medaile definitivně a po právu vstoupila do úzkého a elitního klubu nejúspěšnějších českých zimních sportovců v historii.

V cílovém prostoru bezprostředně po závodě propukla v obrovské slzy nezměrného štěstí, obrovské úlevy a radosti. V emotivním a dojemném televizním rozhovoru pro kamery České televize se slzami v očích prohlásila: „Omlouvám se, ale já tomu pořád vůbec nemůžu uvěřit. Děkuju naprosto všem lidem, trenérům a rodině, kteří mi na této dlouhé cestě pomáhali a věřili mi. Když jsem při poslední střelbě odjížděla první, nevěřila jsem vlastním očím a celou dobu jsem se musela v panice ohlížet. Není to sice zlato, ale tahle bronzová medaile pro mě znamená naprosto všechno a chutná jako to nejčistší zlato světa.“ Trenér týmu i obrovsky spokojený sportovní ředitel biatlonové reprezentace Ondřej Rybář její výkon a psychickou odolnost označili za naprosto úžasné a fenomenální.

Biatlonový styl a technika (Pro laiky)

Pro širokou veřejnost a fanoušky, kteří biatlon nesledují zcela podrobně, je nutné vysvětlit, v čem spočívá specifikum a obrovská složitost tohoto sportu a v čem tkví největší kouzlo Terezy Voborníkové. Biatlon je naprosto unikátní, extrémně náročná a dechberoucí kombinace dvou naprosto protichůdných sportovních činností. Na jedné straně se jedná o maximální a vysilující fyzický výkon při běhu na úzkých lyžích volnou technikou (tzv. bruslením), při kterém tepová frekvence sportovce nezřídka dosahuje až 180 úderů za minutu. Na straně druhé stojí střelba ze speciální malorážné pušky (ráže .22 LR) na kovové terče vzdálené 50 metrů. Při příjezdu na střelnici musí biatlonista během několika málo sekund dokázat naprosto a dokonale uklidnit svůj rozbouřený dech, zastavit třes rukou a trefit se do miniaturních terčů (při střelbě vleže má terč průměr 4,5 cm, při střelbě vstoje pak 11,5 cm). Za každý minutý a netrefený terč následuje nekompromisní trest v podobě trestného kola o délce 150 metrů (které zabere zhruba 22 až 25 vteřin navíc) nebo ve vytrvalostním závodě penalizace celé jedné trestné minuty.

Tereza Voborníková se v rámci světového startovního pole řadí profilově k takzvaným „střelkyním“. To v biatlonové terminologii znamená, že její největší, nejspolehlivější a nejvražednější zbraní není samotná hrubá běžecká rychlost na lyžích, ale především naprostá rychlost, klid a drtivá přesnost, s jakou dokáže manipulovat se zbraní na střelnici. Její položky bývají z pravidla nesmírně rychlé, rány střílí v pravidelném tempu a díky tomu na střelnici stráví mnohem méně cenného času než její rychlejší soupeřky. Během své kariéry zapracovala především na své běžecké stránce a síle odrazu, což se plně zúročilo právě při jejím životním olympijském závodu s hromadným startem, kde se střílí celkem čtyřikrát (dvakrát vleže a dvakrát vstoje) a kde její jedna jediná drobná chyba ze dvaceti výstřelů znamenala rozhodující klíč k úspěchu a zisku vytouženého cenného kovu v naprosto brutální mezinárodní konkurenci.

Osobní život

Ačkoliv je Tereza Voborníková profesionální vrcholovou sportovkyní a veřejně velmi známou olympijskou osobností, je o ní všeobecně známo, že je spíše klidné, uzavřenější, přemýšlivé a velmi pokorné povahy. Své soukromí si poměrně pečlivě střeží a nepatří k těm sportovcům, kteří by vyhledávali záře bulvárních blesků a plnili stránky společenských rubrik.

Jejím dlouholetým a velmi blízkým životním partnerem, který je jí po celé roky obrovskou mentální oporou, je její kolega z reprezentačního týmu, známý český biatlonista Mikuláš Karlík. Oba dva tvoří jeden z nejsympatičtějších a nejsledovanějších párů českého zimního sportu. Právě Mikuláš Karlík prožíval po zisku její olympijské bronzové medaile v Cortině 2026 přímo v areálu obrovské dojetí, euforii a štěstí. Na sociálních sítích dokonce své milované partnerce v dojetí virtuálně i symbolicky umístil na hlavu královskou korunu s krásným popiskem: „Zlatá holka s bronzem na krku.“ Oba mladí sportovci dokázali úspěšně skloubit nejen obrovské stresy plynoucí z nekonečného drilu v elitním reprezentačním týmu, ale také studium na vysoké škole a osobní partnerský život. Volný čas Tereza nejraději tráví v klidném a rodinném prostředí doma v Podkrkonoší nebo toulkami v přírodě s přáteli.

Přehled nejvýznamnějších medailí a úspěchů

Během své dosavadní kariéry nasbírala Tereza Voborníková velmi vzácné, cenné a historicky mimořádně důležité kovy jak v juniorských, tak i v těch absolutně nejvyšších dospělých kategoriích.

Rok a událost	Místo konání (Stát)	Typ a kategorie závodu	Získaná medaile / Dosažené umístění
2022 – Mistrovství světa juniorů	Soldier Hollow, USA	Závod ve sprintu (7,5 km)	🥇 Zlatá medaile
2022 – Mistrovství světa juniorů	Soldier Hollow, USA	Stíhací závod (10 km)	🥇 Zlatá medaile
2022 – Mistrovství světa juniorů	Soldier Hollow, USA	Vytrvalostní závod (15 km)	🥉 Bronzová medaile
2023 – Mistrovství světa v biatlonu	Oberhof, Německo	Stíhací závod (10 km)	Vynikající 7. místo (debut v TOP 10)
2024 – Světový pohár v biatlonu	Holmenkollen, Norsko	Vytrvalostní individuální závod (15 km)	Krásné 5. místo (nejlepší individuální výsledek v SP)
2024 – Mistrovství světa v letním biatlonu	Otepää, Estonsko	Různé letní disciplíny	Zisk 🥇 Zlaté a 🥉 Bronzové medaile
2025 – Mistrovství světa v biatlonu	Lenzerheide, Švýcarsko	Týmová smíšená štafeta (4 × 6 km)	🥈 Stříbrná medaile
2026 – Zimní olympijské hry	Anterselva (Cortina), Itálie	Ženská štafeta (4 × 6 km)	Zisk diplomovaného 5. místa
2026 – Zimní olympijské hry	Anterselva (Cortina), Itálie	Závod s hromadným startem (12,5 km)	🥉 Bronzová medaile (životní závod kariéry)

Zdroje