Socialita

Rozbalit box

Obsah boxu

Socialita (z latinského socialis – družný, spojenecký) je v biologii a etologii míra, do jaké mají jedinci téhož druhu tendenci se sdružovat, vytvářet společenstva a projevovat kooperativní chování. Nejedná se o binární stav (buď je zvíře samotář, nebo společenské), ale o kontinuální spektrum – od striktně solitérních druhů (jako je levhart), které se potkávají jen kvůli páření, až po vysoce komplexní superorganismy (eusocialita), kde jedinec bez skupiny ztrácí smysl existence.

V kontextu člověka nabývá socialita nového rozměru díky kultuře, jazyku a sdílené intencionalitě. Lidská socialita (často nazývaná ultrasocialita) překračuje hranice genetické příbuznosti, což je v živočišné říši unikátní. Zatímco mravenec spolupracuje jen se svými sestrami, člověk dokáže spolupracovat s miliony geneticky cizích lidí na základě sdílených mýtů (náboženství, peníze, zákony).

💰 Evoluční ekonomie: Cena a Výkon

Proč by se měl organismus, jehož cílem je přežít a předat své geny, dělit o prostor a jídlo s ostatními? Evoluce podporuje socialitu pouze tehdy, pokud výhody života ve skupině převýší jeho náklady (Benefit > Cost).

Výhody sociality (Proč se sdružovat?)

1. Obrana před predátory:

   * Efekt naředění (Dilution Effect): Pokud jste sami, pravděpodobnost, že vás predátor sežere, je 100 % (pokud vás najde). Pokud jste ve stádě 100 zeber, pravděpodobnost klesá na 1 %.
   * Efekt mnoha očí: Více jedinců dříve zpozoruje nebezpečí. To umožňuje jednotlivci trávit méně času ostražitostí a více času krmením.
   * Aktivní obrana: Skupina paviánů nebo pižmoňů se dokáže aktivně bránit levhartovi či vlkům, což by jedinec nedokázal.

2. Získávání potravy:

   * Kooperativní lov: Smečka vlků nebo kosatek uloví kořist, která je mnohem větší než součet jejich individuálních sil.
   * Hypotéza informačního centra: Neúspěšní jedinci mohou sledovat úspěšné, a tak najít zdroj potravy (typické pro mrchožrouty jako jsou krkavci).

3. Termoregulace: Tučňáci nebo včely se shlukují, aby udrželi teplo (sociální termoregulace).

Náklady sociality (Proč být samotář?)

1. Soutěž o zdroje: Čím větší skupina, tím rychleji zmizí jídlo v okolí. Jedinec musí o každý kus žvance bojovat nebo cestovat na větší vzdálenosti. 2. Přenos nemocí: Vysoká hustota populace je rájem pro parazity, viry a bakterie. Sociální druhy proto musely vyvinout silnější (a energeticky dražší) imunitní systém nebo "sociální imunitu" (vzájemné čištění srsti, vynášení mrtvých z hnízda). 3. Reprodukční interference: Ve skupině hrozí, že vám dominantní samec přebere partnerku, nebo že vám jiná samice zabije mláďata (infanticida), aby snížila konkurenci pro své vlastní potomky. 4. Nápadnost: Velké stádo snáze přiláká predátora než skrytý samotář.

📏 Spektrum sociality (Typologie)

Etologové dělí živočichy do několika kategorií podle složitosti jejich vazeb.

1. Solitérní (Samotářské) druhy

Většina kočkovitých šelem (kromě lvů), medvědi nebo křečci.

Jedinci žijí odděleně, brání si svá teritoria.
Interakce: Omezena na agresivní střety o území a krátké období páření. Matka se stará o mláďata jen nezbytně nutnou dobu.

2. Gregarické (Stádní) druhy

Hejna ryb, stáda pakoňů, hejna špačků.

Zvířata jsou fyzicky blízko sebe, ale netvoří trvalé osobní vazby.
Motivace:** Strach. Každý se snaží dostat doprostřed skupiny, aby měl kolem sebe "živé štíty". Biolog W. D. Hamilton to nazval **Geometrií sobeckého stáda. Nejde o spolupráci, ale o využívání ostatních jako krytí.

3. Presociální a Subsocialní druhy

Zde začíná skutečná rodina.

Subsocialita: Rodiče (nebo jen matka) pečují o mláďata po delší dobu, krmí je a chrání (např. škvor, někteří pavouci).
Parasocialita: Jedinci téže generace žijí společně, ale nestarají se společně o potomstvo (každá samice má svou komůrku ve společném hnízdě).

4. Eusociální druhy

Vrchol sociality (viz samostatný článek Eusocialita). Reprodukční kasty, sterilní dělnice, překryv generací.

🧠 Kognitivní socialita: Savci vs. Hmyz

Existuje zásadní rozdíl mezi tím, jak jsou sociální mravenci a jak primáti.

Hmyzí socialita (Anonymní):** Je založena na **příbuzenském výběru a chemických signálech (feromony). Mravenec nepozná jiného mravence jako "Frantu", pozná ho jen jako "člena kolonie" (podle pachu). Pokud mravenec voní správně, je přítel. Kooperace je rigidní a instinktivní.

Savčí socialita (Individualizovaná):** Je založena na **velkém mozku** a osobních vztazích.

Šimpanz nebo vlk musí rozeznat každého člena smečky individuálně.

- Musí si pamatovat historii interakcí ("Tomáš mi včera pomohl, dnes pomůžu já jemu" = reciproční altruismus).
- Musí chápat hierarchii a měnící se koalice (Machiavellistická inteligence).

Právě tato nutnost "počítat vztahy" vedla podle Robina Dunbara k evoluci velkého lidského mozku (Hypotéza sociálního mozku).

👤 Lidská ultrasocialita: Třetí cesta

Lidé jsou anomálií. Nejsme eusociální jako mravenci (každý se chce množit), ale spolupracujeme v měřítku, které savci nezvládají. Jak je to možné?

1. Sdílená intencionalita (Michael Tomasello)

Psycholog Michael Tomasello zjistil, že už roční lidské děti dělají něco, co šimpanzi nedělají: ukazují prstem, aby sdílely pozornost.

Šimpanz ukáže na banán, jen když ho chce ("Dej mi to!").
Dítě ukáže na letadlo, jen aby se podělilo o zážitek ("Koukej, to je zajímavé!").

Tato schopnost vytvořit "my" (sdílený cíl) je základem lidské kultury.

2. Kulturní skupinový výběr

Lidé vyvinuli normy** a **instituce (náboženství, zákony, trh), které trestají "černé pasažéry" (sobce) a odměňují altruisty. Díky tomu můžeme spolupracovat s cizinci. Věříme ve stejné "fikce" (např. že kus papíru je bankovka), což nám umožňuje koordinaci, jaké šimpanzi nejsou schopni.

3. Kumulativní kultura

Naše socialita nám umožňuje učit se od druhých a vylepšovat to (efekt ráčny). Šimpanz se naučí rozbíjet ořechy, ale nevylepší kámen na kladivo. Člověk převezme znalost předků a přidá k ní svou. Díky socialitě jsme se stali technologickým druhem.

⚠️ Patologie sociality

Protože je socialita pro člověka klíčová, její poruchy jsou devastující.

Autismus (PAS): Porucha "sociálního mozku". Člověk s autismem má potíže číst sociální signály (řeč těla, ironii) a chápat mysl druhých (Theory of Mind). Svět vztahů je pro něj chaotický a nepředvídatelný.
Sociální fobie: Extrémní forma strachu z hodnocení skupinou. Evoluční mechanismus, který nás měl chránit před vyloučením z tlupy, se "zasekl" a generuje falešné poplachy.
Psychopatie: Strategie "predátora uvnitř skupiny". Psychopat má sociální inteligenci (ví, jak manipulovat), ale chybí mu sociální emoce (soucit, vina). Parazituje na důvěře ostatních.

👶 Pro laiky: Pojišťovna v džungli

Představte si socialitu jako pojišťovnu. Být sám v džungli (být samotář) je jako nemít žádné pojištění. Všechno, co ulovíte, je vaše (nemusíte platit pojistné). Ale když si zlomíte nohu nebo nic neulovíte, zemřete. Nikdo vám nepomůže.

Život ve skupině je jako platit si drahé pojištění.

Pojistné (Cena): Musíte se dělit o jídlo. Musíte snášet otravné sousedy. Musíte dodržovat pravidla a občas ustoupit silnějšímu. Chytíte od ostatních rýmu.
Pojistné plnění (Výhoda): Když si zlomíte nohu, skupina na vás počká nebo vás nakrmí (u lidí a vlků). Když přijde lev, máte 50 kamarádů, kteří pomohou.

Příroda je pragmatický účetní. Pokud je "pojistné" příliš drahé (např. málo jídla v okolí), zvířata pojištění zruší a stanou se samotáři. Pokud je riziko "úrazu" vysoké (hodně predátorů), zvířata se okamžitě pojistí a vytvoří stádo.

My lidé jsme zašli nejdál – vytvořili jsme globální pojišťovnu (civilizaci), kde platíme obrovské daně (omezujeme svou svobodu), abychom měli jistotu, že nás v noci nikdo nezabije a že v obchodě bude jídlo.

Zdroje