Sociální role
Obsah boxu
Sociální role je v sociologii a sociální psychologii definována jako očekávaný vzorec chování, práv, povinností a postojů, který je spojen s určitým sociálním statusem jedince ve společnosti. Jinými slovy, je to "scénář", který společnost předepisuje pro chování člověka v dané pozici. Každý jedinec v moderní společnosti zastává současně mnoho různých sociálních rolí (např. role matky, zaměstnance, přítele, zákazníka). Koncept sociální role je klíčový pro pochopení toho, jak funguje společnost, jak se jedinci socializují a jak je jejich chování formováno sociálním očekáváním.
| Sociální role | |
|---|---|
| Soubor:Collage of various social roles.jpg | |
| Koláž znázorňující různé sociální role (lékařka, otec, student, voják). |
🏛️ Historický kontext a hlavní teoretici
Myšlenka sociální role je metaforicky odvozena z divadla, kde herec hraje určitou roli. Tento koncept byl do sociologie systematicky zaveden ve 20. století.
- George Herbert Mead: Jeden z prvních myslitelů, který pracoval s tímto konceptem v rámci symbolického interakcionismu. Zdůrazňoval, že role se učíme v procesu sociální interakce tím, že přebíráme role ostatních a učíme se vidět sami sebe jejich očima.
- Ralph Linton: Americký antropolog, který v roce 1936 klíčově definoval a odlišil dva základní pojmy[1]:
* Sociální status: Je to pozice, kterou jedinec zaujímá ve společnosti (např. lékař, otec, král). * Sociální role: Je dynamickým aspektem statusu – je to chování, které se od jedince v daném statusu očekává. Zjednodušeně řečeno, status "zaujímáte", zatímco roli "hrajete".
- Erving Goffman: Ve své dramaturgické analýze přirovnal sociální život k divadelnímu představení. Lidé podle něj hrají své role na "přední scéně" (front stage), kde se snaží naplnit očekávání publika, zatímco v "zákulisí" (back stage) se mohou uvolnit a být sami sebou[2].
🔑 Klíčové pojmy a koncepty
Sociální status
Status je základem pro sociální roli. Linton rozlišoval dva hlavní typy statusů:
- Status připsaný (askriptivní): Je jedinci přidělen bez jeho vlastního přičinění, obvykle při narození. Nelze ho snadno změnit. Příklady jsou pohlaví, rasa, etnicita, věk nebo šlechtický původ.
- Status získaný (achievovaný): Je výsledkem osobního úsilí, schopností a volby jedince. Příklady jsou profese (lékař, učitel), vzdělání (student, absolvent) nebo rodinný stav (manžel, rodič)[3].
Očekávání role (Role expectations)
Každá role je definována souborem sociálních norem a očekávání, které určují, jak se má držitel statusu chovat. Například od role lékaře se očekává odbornost, empatie, dodržování lékařského tajemství a etického kodexu.
Soubor rolí (Role-set)
Tento koncept, který zavedl sociolog Robert K. Merton, popisuje skutečnost, že k jednomu sociálnímu statusu se váže celý soubor různých rolí, protože jedinec vstupuje do vztahů s různými lidmi. Například univerzitní profesor má[4]:
- roli vůči svým studentům (učit, hodnotit),
- roli vůči svým kolegům (spolupracovat, diskutovat),
- roli vůči vedení fakulty (plnit administrativní úkoly).
Konflikt rolí (Role conflict)
Jelikož každý jedinec zastává více rolí najednou, mohou se očekávání spojená s těmito rolemi dostat do konfliktu. Rozlišují se dva hlavní typy konfliktu:
- Mezirolový konflikt (Inter-role conflict): Nastává, když jsou v rozporu očekávání spojená se dvěma nebo více různými rolemi jedné osoby. Klasickým příkladem je pracující matka: její role zaměstnance může vyžadovat práci přesčas, zatímco její role matky vyžaduje vyzvednout dítě ze školky.
- Vnitrorolový konflikt (Intra-role conflict): Nastává, když protichůdná očekávání vycházejí z jedné a té samé role. Příkladem může být předák v továrně, od kterého vedení očekává maximalizaci výkonu, zatímco jeho podřízení (a bývalí kolegové) od něj očekávají zastání a shovívavost[5].
Zvládání rolí
Jedinci se s nároky a konflikty svých rolí vyrovnávají různými způsoby, například stanovením priorit, humorem, segmentací (striktním oddělením rolí) nebo opuštěním jedné z rolí.
Získávání a socializace do rolí
Sociální role nejsou vrozené, ale naučené v procesu socializace.
- Primární socializace: Probíhá v rodině, kde se dítě učí základní role (syn/dcera, sourozenec) a osvojuje si jazyk a normy.
- Sekundární socializace: Probíhá ve škole, v zaměstnání a v dalších institucích, kde se jedinec učí specifické role (student, zaměstnanec, člen týmu).
🎭 Charakteristika sociálních rolí
Sociální role mají několik typických vlastností:
- Jsou naučené: Nikdo se nerodí s vědomím, jak hrát roli studenta nebo rodiče. Učíme se je pozorováním, napodobováním a sociální interakcí.
- Jsou obecné a nadosobní: Očekávání spojená s rolí existují nezávisle na konkrétní osobě, která ji hraje. Role lékaře má svá pravidla bez ohledu na to, zda ji zastává muž, žena, mladý či starý člověk.
- Jsou spojené se sociální kontrolou: Společnost si vynucuje dodržování rolí pomocí odměn a trestů (sankcí). Chování, které odpovídá očekávání, je odměňováno (pochvala, plat, respekt), zatímco odchylky jsou trestány (kritika, posměch, ztráta zaměstnání, právní postih).
- Definují naši identitu: Role, které hrajeme, se stávají součástí našeho sebepojetí. Způsob, jakým vnímáme sami sebe, je do velké míry ovlivněn rolemi, které považujeme za důležité (např. "jsem matka", "jsem vědec").
- Jsou dynamické: Obsah a očekávání spojená s rolemi se v čase a mezi kulturami mění. Například role otce v 19. století (přísný živitel) se dramaticky liší od moderního pojetí otce jako pečujícího a citově zapojeného rodiče.
🌍 Význam a funkce sociálních rolí
Sociální role jsou pro fungování společnosti klíčové.
- Zajišťují předvídatelnost: Díky rolím víme, co můžeme očekávat od ostatních a co ostatní očekávají od nás. Když vstoupíme do obchodu, víme, jak se bude chovat prodavač, a on ví, jak se bude chovat zákazník. To činí sociální interakci hladkou a předvídatelnou.
- Umožňují dělbu práce: Složité společnosti jsou založeny na specializaci. Role (lékař, pekař, pilot) rozdělují úkoly a odpovědnosti, čímž zajišťují, že jsou splněny všechny nezbytné funkce pro přežití společnosti.
- Socializují jedince: Prostřednictvím učení se rolím se jedinec začleňuje do společnosti, internalizuje její normy a hodnoty a stává se plnohodnotným členem.
- Tvoří základ sociální struktury: Společnost lze chápat jako síť vzájemně propojených statusů a rolí.
⚡ Kritika konceptu
Koncept sociální role je sice velmi užitečný, ale čelí i kritice, především za to, že může představovat příliš zjednodušený a deterministický pohled na lidské chování.
- Přílišný determinismus: Některé teorie (zejména strukturální funkcionalismus) mohou vyvolávat dojem, že lidé jsou jen pasivní "loutky" ovládané sociálními rolemi. Kritici (např. z řad symbolického interakcionismu) zdůrazňují, že lidé své role nejen hrají, ale také je aktivně interpretují, vyjednávají a přetvářejí. Každý hraje roli matky nebo učitele trochu jinak.
- Omezení svobody a kreativity: Přísné lpění na rolích může potlačovat individualitu, kreativitu a spontánnost. Očekávání spojená s určitými rolemi (např. tradiční genderové role) mohou být pro jedince omezující a utlačující.
- Nedostatečné vysvětlení sociální změny: Pokud se všichni chovají podle předepsaných rolí, jak je možné, že dochází ke společenským změnám? Změna často nastává právě tehdy, když jedinci nebo skupiny začnou zpochybňovat a měnit zavedené role.
💡 Pro laiky
Každý z nás je herec v mnoha divadelních hrách
Představte si svůj život jako jedno velké divadlo. Během jediného dne vystřídáte několik scén a v každé hrajete jinou roli.
1. Scéna: Doma ráno (Hra "Rodina")
* Vaše role: Rodič. Scénář vám říká, že máte připravit snídani, zkontrolovat dětem úkoly a ujistit se, že si vyčistily zuby. Očekává se od vás péče a zodpovědnost.
2. Scéna: Kancelář (Hra "Práce")
* Vaše role: Zaměstnanec nebo šéf. Scénář se mění. Teď musíte plnit pracovní úkoly, komunikovat s kolegy profesionálně, dodržovat termíny. Očekává se od vás výkon a kompetence.
3. Scéna: Supermarket (Hra "Nakupování")
* Vaše role: Zákazník. Scénář je jednoduchý: vybrat zboží, zaplatit a odejít. Očekává se od vás slušnost a to, že nebudete krást.
4. Scéna: S kamarády večer (Hra "Přátelství")
* Vaše role: Přítel. Tady je scénář volnější. Můžete být uvolnění, vtipkovat a sdílet osobní věci. Očekává se od vás podpora a upřímnost.
Sociální role je tedy jako scénář pro každou z těchto "her". Společnost nám dává tyto scénáře, abychom věděli, jak se máme chovat v různých situacích. Díky tomu je ve světě řád a víme, co od sebe navzájem očekávat.
Problém nastane, když se scénáře dostanou do konfliktu – například když vám šéf zavolá, že musíte zůstat déle v práci (scénář "Práce"), ale zároveň máte vyzvednout dítě ze školky (scénář "Rodina"). Tomu se říká konflikt rolí.