Robert Schumann

Rozbalit box

Obsah boxu

Robert Schumann
Soubor:Robert Schumann 1850.jpg
Robert Schumann na daguerrotypii z roku 1850
Základní informace
Narození	8. června 1810 Zwickau, Sasko
Úmrtí	29. července 1856 Endenich (dnes součást Bonnu), Prusko
Národnost	německá
Umělecká činnost
Období	Romantismus
Žánry	klasická hudba, klavírní hudba, symfonie, píseň, komorní hudba
Významná díla	Klavírní koncert a moll Symfonie č. 1 "Jarní" Symfonie č. 3 "Rýnská" Dichterliebe Carnaval Dětské scény
Osobní život
Manželka	Clara Schumannová
Děti	8
Podpis	Soubor:Robert Schumann signature.svg

Robert Schumann (* 8. června 1810, Zwickau – † 29. července 1856, Endenich u Bonnu) byl německý hudební skladatel, klavírista a vlivný hudební kritik. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejreprezentativnějších skladatelů éry romantismu. Jeho dílo je hluboce osobní, poetické a často inspirováno literaturou. Jeho život byl poznamenán bojem s duševní chorobou a vášnivým vztahem s klavíristkou a skladatelkou Clarou Wieckovou, která se stala jeho ženou a nejvýznamnější interpretkou jeho děl.

📜 Život

🎹 Dětství a mládí (1810–1828)

Robert Schumann se narodil v saském městě Zwickau jako nejmladší z pěti dětí Augusta Schumanna, knihkupce, nakladatele a spisovatele, a Johanny Christiane Schumannové. Díky otcovu povolání vyrůstal v intelektuálně podnětném prostředí, obklopen knihami. Již v raném věku projevil literární i hudební nadání. První hodiny klavíru začal brát v sedmi letech u místního varhaníka Johanna Gottfrieda Kuntsche. Brzy začal sám komponovat drobné skladby a projevoval talent pro improvizaci.

Jeho otec jeho hudební talent silně podporoval a dokonce se pokusil zajistit mu hodiny u Carla Marii von Webera, což se však neuskutečnilo. Zlom v Schumannově životě nastal v roce 1826, kdy zemřel jeho otec a jeho starší sestra Emilie spáchala sebevraždu. Tyto události ho hluboce zasáhly. Jeho matka, která hudbu nepovažovala za seriózní profesi, trvala na tom, aby studoval práva.

🎓 Právnická studia a hudební začátky (1828–1830)

V roce 1828 se Schumann zapsal na právnickou fakultu na univerzitě v Lipsku. Studium ho však nezajímalo a většinu času věnoval hudbě, literatuře a společenskému životu. V Lipsku se seznámil s významným klavírním pedagogem Friedrichem Wieckem a stal se jeho žákem. Wieck rozpoznal jeho mimořádný talent a přesvědčil ho, že se může stát jedním z největších klavírních virtuózů své doby. Schumann se také sblížil s Wieckovou devítiletou dcerou Clarou, zázračným dítětem a klavírní virtuoskou.

Po roce přestoupil na univerzitu v Heidelbergu, kde měl v úmyslu studovat u právníka Antona Thibauta, který byl zároveň velkým hudebním nadšencem. I zde se však více věnoval hudbě. Po cestě do Itálie a silném zážitku z koncertu houslisty Niccolò Paganiniho ve Frankfurtu se definitivně rozhodl zasvětit svůj život hudbě. V dopise matce v roce 1830 si vymohl její souhlas s ukončením studia práv a plným soustředěním na hudební kariéru pod vedením Friedricha Wiecka.

💔 Zranění ruky a skladatelská dráha (1830–1840)

Schumann se vrátil do Lipska a bydlel přímo u Wieckových, kde podstupoval intenzivní klavírní výuku. Jeho touha po rychlém dosažení virtuozity ho však vedla k experimentování s mechanickým zařízením, které mělo posílit prsty. Tento experiment skončil katastrofou – trvalým poškozením prstů na pravé ruce, což definitivně ukončilo jeho sen o kariéře koncertního klavíristy.

Tato osobní tragédie ho však nasměrovala k dráze skladatele a hudebního kritika. V roce 1834 založil spolu s přáteli hudební časopis Neue Zeitschrift für Musik (Nový časopis pro hudbu), který se brzy stal jedním z nejvlivnějších hudebních periodik v Evropě. Schumann v něm publikoval pod různými pseudonymy, z nichž nejznámější jsou Florestan (představující jeho vášnivou, impulzivní stránku) a Eusebius (reprezentující jeho lyrickou, snivou stránku). V časopise bojoval proti povrchní virtuozitě a prosazoval díla skladatelů, které považoval za geniální, jako byli Frédéric Chopin (o němž napsal slavnou větu "Klobouk dolů, pánové, génius!") a později Johannes Brahms.

V tomto období vznikla jeho nejvýznamnější klavírní díla, včetně cyklů Papillons (Motýli), Carnaval, Fantasiestücke (Fantastické kusy), Dětské scény a Kreisleriana.

💑 Manželství s Clarou Wieck (1840–1850)

Během 30. let se Schumannův vztah s dospívající Clarou Wieckovou proměnil v hlubokou lásku. Její otec Friedrich Wieck však jejich vztahu vehementně bránil, obával se, že Schumann s jeho nestabilní povahou a nejistou finanční situací zničí Clařinu slibnou kariéru. Zakazoval jim se stýkat a schovával jejich dopisy.

Po letech marného boje se Robert a Clara v roce 1839 rozhodli obrátit na soud, aby získali povolení ke sňatku i bez souhlasu otce. Po vleklém a pro obě strany vyčerpávajícím soudním sporu nakonec povolení získali. Svatba se konala 12. září 1840, den před Clařinými jednadvacátými narozeninami.

Rok 1840 je označován jako Schumannův "rok písně" (Liederjahr). V návalu štěstí a tvůrčí energie zkomponoval přes 150 písní, včetně slavných cyklů Dichterliebe (Láska básníkova) na texty Heinricha Heineho a Frauenliebe und -leben (Láska a život ženy). Jejich manželství bylo umělecky velmi plodné; Clara se stala hlavní interpretkou Robertových klavírních děl a často je uváděla na svých koncertních turné po celé Evropě. Měli spolu osm dětí.

🎶 Drážďany a Düsseldorf (1844–1854)

V roce 1844 se manželé přestěhovali z Lipska do Drážďan v naději, že klidnější prostředí bude mít příznivý vliv na Schumannovo zhoršující se duševní zdraví. Trpěl depresemi, úzkostmi a různými fobií. Přesto zde zkomponoval některá významná díla, včetně dokončení slavného Klavírní koncert a moll a Symfonie č. 2 C dur.

V roce 1850 přijal místo městského hudebního ředitele v Düsseldorfu. Zpočátku se zdálo, že změna prostředí mu prospěla, a zkomponoval zde svou Symfonie č. 3 e moll "Rýnská". Jeho dirigentské schopnosti však byly omezené a jeho psychické problémy se stále prohlubovaly. Měl sluchové halucinace (neustále slyšel tón A) a trpěl záchvaty melancholie. Jeho chování se stávalo stále podivnějším a komunikace s orchestrem byla čím dál obtížnější, což vedlo k jeho rezignaci v roce 1853.

V tomto období se také setkal s mladým Johannesem Brahmsem, v němž okamžitě rozpoznal mimořádný talent. Ve svém posledním článku pro Neue Zeitschrift für Musik s názvem "Nové cesty" ho označil za budoucího mesiáše německé hudby. Mezi Schumannovými a Brahmsem vzniklo hluboké přátelství, které přetrvalo i po Robertově smrti.

🏥 Poslední léta a smrt (1854–1856)

Na začátku roku 1854 se Schumannův stav dramaticky zhoršil. V záchvatu duševní choroby se 27. února 1854 pokusil o sebevraždu skokem z mostu do ledové řeky Rýn. Byl zachráněn rybáři, ale na vlastní žádost byl následně umístěn do soukromého sanatoria v Endenichu u Bonnu.

Diagnóza jeho nemoci je dodnes předmětem diskusí; pravděpodobně se jednalo o kombinaci bipolární poruchy a progresivní paralýzy způsobené syfilidou v pozdním stádiu, kterou se mohl nakazit v mládí. Lékaři mu zakázali kontakt s Clarou, aby ho nerozrušovala. Vidět ho mohla až dva dny před jeho smrtí. Robert Schumann zemřel v sanatoriu 29. července 1856 ve věku 46 let. Je pohřben na Starém hřbitově v Bonnu.

🎼 Dílo a styl

Schumannova hudba je ztělesněním romantického ideálu – je hluboce subjektivní, emocionální a často propojená s literárními, autobiografickými a poetickými myšlenkami.

🎹 Klavírní tvorba

Klavír byl Schumannovým hlavním nástrojem a v první fázi jeho tvorby (do roku 1840) dominoval jeho dílu. Jeho klavírní skladby jsou technicky náročné a charakteristické rytmickou složitostí, bohatou harmonií a fragmentární strukturou. Často jsou to cykly krátkých charakteristických kusů spojených společným tématem nebo náladou.

• Klavírní cykly: Carnaval, Op. 9; Papillons, Op. 2; Davidsbündlertänze, Op. 6; Kreisleriana, Op. 16; Dětské scény (Kinderszenen), Op. 15; Album pro mládež (Album für die Jugend), Op. 68.
• Sonáty: Tři klavírní sonáty (fis moll, g moll, f moll).
• Ostatní díla: Fantazie C dur, Op. 17; Symfonické etudy, Op. 13.

🎻 Komorní a orchestrální hudba

Po svatbě s Clarou se Schumann začal věnovat i větším formám. Rok 1841 je nazýván jeho "rokem symfonickým" a rok 1842 "rokem komorní hudby".

• Symfonie:
  • Symfonie č. 1 B dur "Jarní", Op. 38
  • Symfonie č. 2 C dur, Op. 61
  • Symfonie č. 3 Es dur "Rýnská", Op. 97
  • Symfonie č. 4 d moll, Op. 120 (původně z roku 1841, později revidována)
• Koncerty:
  • Klavírní koncert a moll, Op. 54 – jedno z nejvýznamnějších děl svého druhu.
  • Violoncellový koncert a moll, Op. 129
  • Houslový koncert d moll, WoO 23
• Komorní hudba: Tři smyčcové kvartety, Klavírní kvintet Es dur, Op. 44 (považován za vrchol jeho komorní tvorby), Klavírní kvartet Es dur, Op. 47.

🎤 Vokální a sborová tvorba

Schumann je jedním z největších mistrů německé umělé písně (Lied). Jeho písňové cykly se vyznačují dokonalým spojením hudby a textu, kde klavírní doprovod není pouhou podporou, ale rovnocenným partnerem hlasu.

• Písňové cykly: Dichterliebe (Láska básníkova), Op. 48; Frauenliebe und -leben (Láska a život ženy), Op. 42; Liederkreis, Op. 24 a Op. 39.
• Světská oratoria: Ráj a Peri, Faustovské scény.

🎭 Hudební kritika

Schumannův přínos jako hudebního kritika je srovnatelný s jeho skladatelským odkazem. V časopise Neue Zeitschrift für Musik vytvořil fiktivní spolek "Davidsbündler" (Davidovi spojenci), kteří bojovali proti "filištínům" – konzervativním a povrchním umělcům. Prostřednictvím svých alter eg, vášnivého Florestana a snivého Eusebia, analyzoval hudbu své doby s hlubokým vhledem a poetickým jazykem.

🧠 Osobnost a duševní zdraví

Schumannova osobnost byla komplexní a plná protikladů, což se odráží v jeho hudbě i v jeho literárních postavách Florestana a Eusebia. Byl introvertní, často mlčenlivý a ponořený do svého vnitřního světa. Zároveň dokázal být vášnivý a impulzivní.

Jeho život byl hluboce ovlivněn duševní chorobou, která je dnes nejčastěji interpretována jako bipolární afektivní porucha. Střídaly se u něj fáze manické tvůrčí aktivity (jako v "roce písně" 1840 nebo "roce symfonickém" 1841) s obdobími hlubokých depresí, kdy nebyl schopen tvořit. K tomu se přidávaly fyzické symptomy jako závratě, sluchové halucinace a fobie. V posledních letech života se jeho stav zkomplikoval pravděpodobně terciárním stádiem syfilidy, což vedlo k postupnému rozpadu osobnosti a smrti.

🏛️ Odkaz a vliv

Robert Schumann zanechal nesmazatelnou stopu v dějinách hudby. Jeho dílo ovlivnilo celou generaci skladatelů, především Johannese Brahmse, který zůstal blízkým přítelem Clary Schumannové až do její smrti. Jeho vliv je patrný také v díle Antonína Dvořáka, Edvarda Griega či Pjotra Iljiče Čajkovského.

Schumannova hudba je ceněna pro svou lyrickou krásu, emocionální hloubku a inovativní harmonii. Jeho spojení hudby s literaturou a autobiografickými prvky se stalo jedním z hlavních znaků hudebního romantismu. Jeho klavírní koncert, symfonie a písňové cykly patří ke stálému repertoáru koncertních síní po celém světě.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 21.12.2025