Peter Pellegrini

Peter Pellegrini
Osobní údaje
Narození	6. října 1975
Místo narození	Banská Bystrica, Československo
Občanství	Chyba při vytváření náhledu:
Politická strana	nezávislý (od roku 2024); HLAS-SD (2020–2024); SMER-SD (2000–2020)
Veřejné působení
Úřad / Funkce	6. prezident Slovenské republiky; Předchůdce: Zuzana Čaputová
Předchozí úřad	Předseda vlády Slovenské republiky; {{{od2}}} – {{{do2}}}
Vzdělání a profese
Alma mater	Univerzita Mateje Bela v Banské Bystrici, Technická univerzita v Košicích

Peter Pellegrini (* 6. října 1975 Banská Bystrica) je slovenský politik a ekonom, jenž od 15. června 2024 zastává úřad šestého prezidenta Slovenské republiky. V rámci své dlouholeté politické kariéry působil v nejvyšších patrech exekutivní i legislativní moci. Mezi březnem 2018 a březnem 2020 zastával post předsedy vlády Slovenské republiky. V minulosti rovněž dvakrát vykonával funkci předsedy Národní rady Slovenské republiky (v letech 2014–2016 a následně v letech 2023–2024) a zastával vládní posty ministra školství a místopředsedy vlády pro investice a informatizaci.

Z hlediska stranické příslušnosti zahájil svou kariéru ve straně SMER-SD vedené Robertem Ficem, za kterou byl opakovaně volen do parlamentu. Po vnitrostranických rozkolech a prohře v parlamentních volbách v roce 2020 ze strany odešel a založil vlastní středolevicový politický subjekt HLAS-SD, jemuž předsedal až do svého zvolení do funkce hlavy státu. V dubnu 2024 zvítězil ve druhém kole prezidentských voleb ziskem 53,12 % hlasů, když porazil nezávislého občanského kandidáta Ivana Korčoka. Po nástupu do prezidentského úřadu se v souladu s nepsanými ústavními zvyklostmi vzdal předsednictví i členství ve své politické straně, aby formálně zajistil nadstranický výkon své funkce.

🗓 Současnost a prezidentský mandát v roce 2026

V období let 2025 a 2026 vykonává Peter Pellegrini svůj prezidentský mandát na pozadí pokračující politické polarizace na Slovensku. Na domácí politické scéně i v zahraničí reprezentuje stát ve specifickém postavení bývalého předsedy vládní koaliční strany, jež nadále sdílí vládní odpovědnost s kabinetem Roberta Fica.

Dne 16. září 2026 přednesl prezident Pellegrini v plénu Národní rady Slovenské republiky každoroční Zprávu o stavu republiky. Ve svém oficiálním projevu k poslancům a členům vlády definoval jako nejzávažnější vnitrostátní hrozbu rozdělení slovenské společnosti do dvou nesmiřitelných táborů. Upozornil, že politická radikalizace se v zemi nezastavila ani po atentátu na premiéra Fica z května 2024. V pasáži věnované zahraničněpolitické orientaci státu exaktně deklaroval loajalitu k institucím Evropské unie a k NATO, přičemž odmítl narativy zpochybňující euroatlantické priority státu v měnícím se geopolitickém prostoru.

V oblasti ústavních a justičních pravomocí provedl den po svém projevu, 17. září 2026, slavnostní jmenování jednadvaceti nových soudců. V prostorách Prezidentského paláce v Bratislavě jmenoval devatenáct soudců pro agendu všeobecných soudů a dvě soudkyně pro agendu Správního soudu, přičemž v projevu zdůraznil nezávislost soudní moci na mediálních i veřejných tlacích. Na žádost premiéra Fica rovněž v září 2026 oznámil přípravu formálního odvolání ministra životního prostředí Tomáše Taraby (nominanta koaliční Slovenské národní strany), jehož nahrazení požadovalo stranické vedení.

Vnitropolitickou událostí spojenou s prezidentským úřadem v roce 2026 bylo rovněž vyhlášení celostátního referenda. V dubnu 2026 obdržel Pellegrini petiční archy s téměř 400 tisíci podpisy občanů, jež iniciovala mimoparlamentní opoziční strana Demokrati. Petiční výbor navrhoval tři otázky, včetně otázky na zkrácení funkčního období současného parlamentu (předčasné volby). Prezident svým rozhodnutím z 20. dubna 2026 vypsal referendum na 4. července 2026, nicméně otázku týkající se předčasných voleb formálně odmítl jako protiústavní, odkazujíc na dřívější nález Ústavního soudu SR. K lidovému hlasování tak připustil pouze otázky ohledně zrušení doživotní renty pro ústavní činitele a obnovení Úřadu speciální prokuratury a Národní kriminální agentury (NAKA).

👤 Životopis a rodinný původ

Peter Pellegrini se narodil 6. října 1975 ve středoslovenském městě Banská Bystrica v tehdejší Československé socialistické republice. Pochází ze středostavovské rodiny, jeho otec vykonával profesi automechanika a matka působila v oblasti pedagogiky jako učitelka na základní škole.

Z etymologického a genealogického hlediska nese jeho příjmení jednoznačné italské kořeny. Jeho pradědeček Leopoldo Pellegrini migroval v závěru devatenáctého století do tehdejších Uher z rakousko-uherského regionu Welschtirol (dnešní provincie Trentino v severní Itálii). Důvodem migrace byla účast na stavebních a inženýrských pracích při budování železniční infrastruktury na rakousko-uherském území. Předkové se následně v oblasti trvale usadili a asimilovali.

Své primární i sekundární vzdělání získal v rodné Banské Bystrici. Následně nastoupil na Ekonomickou fakultu Univerzity Mateje Bela v Banské Bystrici, kde se specializoval v oborech finance, bankovnictví a investování. Pro rozšíření své akademické kvalifikace souběžně absolvoval studijní programy na Ekonomické fakultě Technické univerzity v Košicích. Po ukončení obou vysokoškolských celků a získání inženýrského titulu zahájil v roce 1998 činnost v privátním sektoru, kde po dobu čtyř let působil jako osoba samostatně výdělečně činná (živnostník).

💼 Počátky politické kariéry a působení ve straně SMER-SD

Vstup Petera Pellegriniho do politických a legislativních struktur se datuje do roku 2002. Po parlamentních volbách začal pracovat jako asistent Ľubomíra Vážného, tehdejšího poslance Národní rady Slovenské republiky za stranu SMER-SD. V této funkci působil celé čtyřleté volební období a získal základní orientaci v parlamentních procesech.

Při parlamentních volbách v roce 2006 sám úspěšně kandidoval na poslaneckém lístku strany SMER-SD a poprvé získal mandát poslance. Během svého prvního období v parlamentu (2006–2010) se profiloval v ekonomických a infrastrukturních tématech, přičemž vykonával pozici předsedy Komise pro dopravu, pošty, telekomunikace a informatizaci v rámci Výboru pro hospodářskou politiku. Ve volbách v roce 2010 byl do parlamentu opětovně zvolen a zasedal ve Výboru pro finance a rozpočet.

K zásadnímu kariérnímu posunu do struktur exekutivy došlo v roce 2012, kdy strana SMER-SD sestavila jednobarevnou vládu. Pellegrini byl jmenován státním tajemníkem (prvním náměstkem ministra) na ministerstvu financí, kterému v té době šéfoval Peter Kažimír. V létě roku 2014 jej premiér Robert Fico po demisi Dušana Čaploviče jmenoval do funkce ministra školství, vědy, výzkumu a sportu Slovenské republiky.

Pellegrini setrval v ministerském křesle pouze necelých pět měsíců. V listopadu 2014 totiž odstoupil z funkce předsedy Národní rady Slovenské republiky Pavol Paška v důsledku mediální kauzy předraženého nákupu CT přístroje v piešťanské nemocnici. Vládní většina na uvolněný post předsedy parlamentu zvolila právě Petera Pellegriniho, jenž tak poprvé ve své kariéře obsadil druhou nejvyšší ústavní funkci ve státě. Po volbách v roce 2016 se z čela parlamentu přesunul zpět do výkonné moci a ve třetí Ficově vládě zaujal post místopředsedy vlády pro investice a informatizaci.

🏛 Předseda vlády Slovenské republiky (2018–2020)

Únor roku 2018 představoval zlomový moment novodobých slovenských dějin. Nájemná vražda investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové vyvolala v zemi masivní protikorupční a protivládní demonstrace, jež zcela paralyzovaly fungování třetího vládního kabinetu Roberta Fica. V důsledku kritického tlaku veřejnosti i tehdejšího prezidenta Andreje Kisky podal Fico v polovině března 2018 demisi celé vlády.

Prezident Kiska pověřil sestavením nového vládního kabinetu Petera Pellegriniho, který v té době platil za umírněnou a konsenzuální tvář uvnitř vládnoucí strany. Nová koaliční vláda, složená na stejném půdorysu stran SMER-SD, Slovenská národná strana (SNS) a Most-Híd, byla prezidentem formálně jmenována 22. března 2018. Pellegrini jako premiér deklaroval kontinuitu v proevropské a proatlantické zahraniční politice, ovšem na domácí scéně se musel potýkat se silným společenským napětím a požadavky na vyšetření vlivu organizovaného zločinu na státní orgány.

Během jeho premiérského funkčního období došlo k obměnám na klíčových resortech – rezignoval dlouholetý policejní prezident Tibor Gašpar i ministr vnitra Tomáš Drucker. Pellegriniho vláda fungovala až do řádných parlamentních voleb konaných v únoru 2020. Do těchto voleb vedl Pellegrini stranu jako oficiální volební lídr (jednička kandidátní listiny), ačkoliv předsedou strany zůstával Robert Fico. Strana volby prohrála, získala 18,29 % hlasů a musela odejít do opozice po drtivém vítězství protikorupčního hnutí OĽaNO vedeného Igorem Matovičem. Pellegrini byl nicméně novým parlamentem zvolen do kontrolní funkce místopředsedy Národní rady.

🚩 Založení strany Hlas-SD a opoziční období (2020–2023)

Odchod do parlamentní opozice akceleroval vnitrostranické rozpory ve straně SMER-SD. Pellegrini, reprezentující umírněnější a sociálně-demokratické liberálnější křídlo, se opakovaně dostával do ideového a strategického sporu s Ficem, jenž volil výrazně radikálnější a konfrontační politickou strategii. Po neúspěšné snaze převzít vedení strany svolal Pellegrini na počátku června 2020 tiskovou konferenci, na níž oficiálně ohlásil svůj odchod z mateřského subjektu. Následovalo ho deset poslanců (mj. bývalí ministři Richard Raši, Denisa Saková, Peter Žiga a Ľubica Laššáková).

V září 2020 byla oficiálně zaregistrována nová politická strana s názvem HLAS-SD. Pellegrini byl na ustavujícím sněmu zvolen jejím předsedou. Strana se profilovala jako proevropská, konsenzuální a moderní sociální demokracie, odmítající radikalismus. Po značnou část volebního období 2020–2023 dominovala strana HLAS-SD ve všech předvolebních průzkumech veřejného mínění a Pellegrini dlouhodobě vedl žebříčky důvěryhodnosti slovenských politiků.

Během postupné politické eroze a pádu vlád Igora Matoviče a Eduarda Hegera vyvíjel Pellegrini systematický tlak na vypsání předčasných voleb, avšak odmítal úzkou a hlasitou spolupráci s radikálně opozičními subjekty. V konečných měsících kampaně před volbami v září 2023 začala jeho strana v průzkumech ztrácet preferenční náskok ve prospěch radikalizovaného SMERu-SD na jedné straně a liberálního hnutí Progresívne Slovensko na straně druhé.

🗳 Návrat do vlády a prezidentské volby 2024

V předčasných parlamentních volbách, jež proběhly 30. září 2023, získala strana HLAS-SD 14,70 % hlasů, což jí vyneslo 27 poslaneckých mandátů a celkové třetí místo v pořadí. Strana se ocitla v takzvané pozici jazýčku na vahách (kingmaker). Pellegrini obdržel nabídky na vytvoření koalice jak od vítězného Roberta Fica, tak od liberálně-středového bloku pod vedením Michala Šimečky, jenž mu nabízel i pozici premiéra. Pellegrini se z programových a ideových důvodů rozhodl pro vytvoření vládní koalice se svými bývalými spolustraníky ze SMER-SD a se Slovenskou národní stranou (SNS). Po podepsání koaliční smlouvy byl Pellegrini dne 25. října 2023 zvolen v pořadí již druhým mandátem předsedou Národní rady Slovenské republiky.

Dne 19. ledna 2024 Pellegrini oficiálně oznámil svou kandidaturu do blížících se prezidentských voleb, přičemž deklaroval ambici navázat na uklidnění společnosti a poskytnout vládě stabilitu z pozice hlavy státu, místo konfrontace, jakou praktikovala končící prezidentka Zuzana Čaputová. První kolo voleb se uskutečnilo 23. března 2024. Pellegrini v něm obdržel 37,02 % hlasů a umístil se na druhém místě za prozápadním občanským kandidátem Ivanem Korčokem, jenž získal 42,51 % hlasů.

Před druhým kolem, jež se konalo 6. dubna 2024, dokázal Pellegrini úspěšně mobilizovat voliče vládní koalice, národnostní menšiny (primárně maďarskou menšinu po dohodě s kandidátem Krisztiánem Forró) i voliče neúspěšného nacionalistického kandidáta Štefana Harabina. Kampaň druhého kola byla silně polarizovaná; Pellegriniho tábor obviňoval Korčoka z úmyslu zatáhnout Slovensko do vojenského konfliktu na Ukrajině. Ve druhém kole zaznamenal Pellegrini drtivý volební zisk 53,12 % (1 409 255 hlasů) a Korčoka porazil. Po složení slavnostního slibu dne 15. června 2024 byl oficiálně inaugurán prezidentem, načež pozastavil své stranické členství a vedení strany předal ministrovi vnitra Matúši Šutaj Eštokovi.

🌍 Zahraniční politika a diplomatické vztahy

Zahraničněpolitická doktrína Petera Pellegriniho se odvíjí od deklarované nutnosti ukotvení Slovenska v euroatlantických strukturách, jež kombinuje s konceptem "politiky všech čtyř světových stran", který prosazuje současná vládní koalice.

Během svého prvního uceleného kalendářního roku ve funkci (2025) absolvoval celkem 29 oficiálních pracovních zahraničních cest. Z analytického hlediska se zaměřil na posilování bilaterálních vazeb v regionu střední Evropy (návštěvy v České republice a Polsku) a na oblast států západního Balkánu, kde podporoval unijní integrační procesy v zemích jako Albánie, Černá Hora, Severní Makedonie a Srbsko. V globálním přesahu se zúčastnil Valného shromáždění OSN a pohřbu papeže Františka ve Vatikánu.

Rok 2026 je v agendě prezidenta dedikován mimo jiné ekonomické a technologické diplomacii. V červenci 2026 absolvoval Pellegrini státní návštěvu Čínské lidové republiky v Pekingu. Během cesty jednal s prezidentem Si Ťin-pchingem o roli Slovenska jakožto prostředníka pro rozvoj vztahů mezi EU a Čínou. V rámci tohoto výjezdu poskytl rozhovor čínské státní zpravodajské síti CGTN, v němž kromě jiného kriticky reflektoval některé ekonomické a sociální přehmaty z období ekonomické transformace Slovenska po sametové revoluci.

V oblasti probíhající ruské invaze na Ukrajinu udržuje prezident odměřený postoj k vojenské integraci. Záznamy z konce roku 2025 (rozhovor pro veřejnoprávní stanici STVR) prokazují, že veřejně vystoupil proti poskytování masivní vojenské pomoci financované z fondů Evropské unie, s argumentací, že zasílání vojenského arzenálu pouze prodlužuje devastující konflikt. Na září roku 2026 naplánoval cestu na 81. zasedání Valného shromáždění OSN do New Yorku, během které lobboval za zvolení Slovenska za nestálého člena Rady bezpečnosti OSN pro období let 2028 až 2029 a účastnil se mezinárodní recepce hostěné tehdejším prezidentem Spojených států Donaldem Trumpem.

📈 Statistické a chronologické tabulky

V následující analytické sekci jsou prezentovány exaktní datové soubory, mapující historický vývoj politických funkcí a kompletní výsledky obou kol voleb prezidenta. Data nejsou předkládána s jakýmkoliv umělým filtrováním.

Kompletní historický přehled politických a ústavních funkcí (2002–2026)

Záznam uvádí všechny státem a legislativou uznané pozice.

Časové období (roky)	Instituce nebo ministerstvo	Přesný formální název zastávané pozice / funkce
2002 – 2006	Národní rada SR	Asistent poslance parlamentu (Ľubomíra Vážného)
2006 – 2012	Národní rada SR	Poslanec parlamentu (předseda Komise pro dopravu, člen Výboru pro finance)
2010 – 2012	Národní rada SR	Poslanec parlamentu
2012 – 2014	Ministerstvo financí SR	Státní tajemník (první náměstek ministra)
2014 (červenec–listopad)	Ministerstvo školství, vědy, výzkumu a sportu SR	Ministr v kabinetu Roberta Fica
2014 – 2016	Národní rada SR	Předseda Národní rady SR (2. nejvyšší ústavní činitel)
2016 – 2018	Vláda Slovenské republiky	Místopředseda vlády pro investice a informatizaci
2018 – 2020	Vláda Slovenské republiky	Předseda vlády Slovenské republiky (Premiér)
2020 – 2023	Národní rada SR	Místopředseda Národní rady SR (později řadový opoziční poslanec)
2023 – 2024	Národní rada SR	Předseda Národní rady SR (zvolen po předčasných volbách)
2024 – současnost	Úřad prezidenta SR	Prezident Slovenské republiky

Kompletní výsledky 1. kola prezidentských voleb (23. března 2024)

Tabulka odráží exaktní procentuální a absolutní zisky všech 11 osobností, jež kandidovaly nebo setrvaly na hlasovacích lístcích (včetně odstoupivších kandidátů, jejichž hlasy se z právního hlediska sčítají, ale nepřihlíží se k nim).

Jméno kandidáta na prezidenta	Absolutní počet získaných hlasů	Zisk v procentech (%)	Postupový status
Ivan Korčok	958 393	42,51 %	Postup do 2. kola
Peter Pellegrini	834 718	37,02 %	Postup do 2. kola
Štefan Harabin	264 579	11,73 %	Vyřazen v 1. kole
Krisztián Forró	65 588	2,90 %	Vyřazen v 1. kole
Igor Matovič	49 111	2,18 %	Vyřazen v 1. kole
Ján Kubiš	45 836	2,03 %	Vyřazen v 1. kole
Patrik Dubovský	16 107	0,71 %	Vyřazen v 1. kole
Marian Kotleba	12 771	0,56 %	Vyřazen v 1. kole
Milan Náhlik	3 111	0,13 %	Vyřazen v 1. kole
Andrej Danko	1 905	0,08 %	Odstoupil před konáním voleb
Róbert Švec	1 876	0,08 %	Odstoupil před konáním voleb

Kompletní výsledky 2. kola prezidentských voleb (6. dubna 2024)

Záznam finálového duelu, z něhož vzešel šestý prezident samostatného státu.

Jméno kandidáta na prezidenta	Absolutní počet získaných hlasů	Zisk v procentech (%)	Finální status
Peter Pellegrini	1 409 255	53,12 %	Vítěz voleb, budoucí prezident
Ivan Korčok	1 243 709	46,87 %	Poražený finalista

Kompletní složení Vlády Petera Pellegriniho (2018–2020)

Soupiska všech ústavních činitelů, již se na postech ministrů v tomto koaličním kabinetu (SMER-SD, SNS, Most-Híd) prokazatelně objevili.

Zastávaný vládní úřad / Ministerstvo	Jméno činitele (člen vlády)	Časové období v úřadu
Předseda vlády Slovenské republiky	Peter Pellegrini	22. března 2018 – 21. března 2020
Místopředseda vlády pro investice a informatizaci	Richard Raši	22. března 2018 – 21. března 2020
Místopředseda vlády a ministr financí	Peter Kažimír	22. března 2018 – 11. dubna 2019
Místopředseda vlády a ministr financí	Ladislav Kamenický	7. května 2019 – 21. března 2020
Místopředsedkyně vlády a ministryně zemědělství	Gabriela Matečná	22. března 2018 – 21. března 2020
Místopředseda vlády a ministr životního prostředí	László Sólymos	22. března 2018 – 28. ledna 2020
Místopředseda vlády a ministr životního prostředí	Árpád Érsek (pověřen řízením)	28. ledna 2020 – 21. března 2020
Ministr vnitra	Tomáš Drucker	22. března 2018 – 17. dubna 2018
Ministr vnitra	Denisa Saková	26. dubna 2018 – 21. března 2020
Ministr spravedlnosti	Gábor Gál	22. března 2018 – 21. března 2020
Ministr zahraničních věcí a evropských záležitostí	Miroslav Lajčák	22. března 2018 – 21. března 2020
Ministr hospodářství	Peter Žiga	22. března 2018 – 21. března 2020
Ministr dopravy a výstavby	Árpád Érsek	22. března 2018 – 21. března 2020
Ministr obrany	Peter Gajdoš	22. března 2018 – 21. března 2020
Ministr práce, sociálních věcí a rodiny	Ján Richter	22. března 2018 – 21. března 2020
Ministryně školství, vědy, výzkumu a sportu	Martina Lubyová	22. března 2018 – 21. března 2020
Ministryně kultury	Ľubica Laššáková	22. března 2018 – 21. března 2020
Ministryně zdravotnictví	Andrea Kalavská	22. března 2018 – 17. prosince 2019
Ministr zdravotnictví	Peter Pellegrini (pověřen řízením)	17. prosince 2019 – 21. března 2020

Kompletní seznam ohlášených zahraničních cest a summitů v roce 2026

Chronologický rozpis potvrzených diplomatických a institucionálních priorit, jež prezidentská kancelář deklarovala do programu hlavy státu pro rok 2026.

Hostitelská země	Geografická nebo institucionální lokace	Téma a formát summitu / cesty
Indie	Nové Dillí	Účast a přednesení prejevu na globálním technologickém summitu o umělé inteligenci (AI).
Chorvatsko	Lokace nespecifikována v tiskových zprávách	Zasedání mezinárodní platformy Iniciativa trojmoří.
Rumunsko	Bukurešť (předpoklad)	Účast na politickém a obranném summitu států východního křídla aliance (Bukurešťská devítka / B9).
Turecko	Ankara (červenec 2026)	Reprezentace státu na hlavním pracovním summitu aliance NATO.
Čínská lidová republika	Peking (červenec 2026)	Státní návštěva, jednání o unijním a hospodářském partnerství.
Spojené státy americké	New York (září 2026)	Zasedání 81. Valného shromáždění OSN a lobbing za členství v Radě bezpečnosti pro roky 2028-2029.
Itálie	Milán	Inspekční návštěva lokality Galleria Meravigli, budoucího sídla Slovenského domu pro zimní olympijské hry 2026.
Slovinsko	Lokace nespecifikována v tiskových zprávách	Neformální rokování prezidentů zemí Evropské unie v rámci platformy skupiny Arraiolos.
Různé destinace	Zahraniční vojenské základny	Plánované výjezdní inspekce k jednotkám působícím v mezinárodních mírových misích ke konci roku.

Zdroje