Pavel Bobek
Obsah boxu
Šablona:Infobox Hudební umělec
Pavel Bobek (16. září 1937 Praha – 20. listopadu 2013 Praha) byl významný český zpěvák a legenda žánru country, který se však v civilním životě hlásil i ke své profesi architekta.
Byl nazýván „králem české country“, ačkoliv on sám se tomuto označení bránil a považoval se spíše za interpreta rokenrolu a moderní písňové tvorby s důrazem na text. Jeho projev byl charakteristický civilností, důrazem na srozumitelnost slova a „gentlemanským“ vystupováním, čímž se odlišoval od trampské větve české country. Proslavil se především českými coververzemi hitů amerických hvězd jako Kenny Rogers, Kris Kristofferson či Johnny Cash.
🏛️ Architekt s mikrofonem
Pavel Bobek pocházel z rodiny s technickým zázemím, ale hudba ho lákala od mládí. Jeho cesta k profesionálnímu zpěvu však vedla přes náročné studium.
- Vzdělání: Vystudoval Fakultu architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze. Studia dokončil v roce 1961.
- Spolužáci: Jeho spolužáky na fakultě byli budoucí kapelník Jan Kaplický (světoznámý architekt) a zpěvák Pavel Šváb (Olympic).
- Praxe: I během své pěvecké kariéry se architektuře věnoval. Podílel se například na návrhu interiéru legendárního klub Olympic ve Spálené ulici.
🎸 Rokenrolové začátky (1960–1967)
Ještě předtím, než se stal ikonou country, byl Pavel Bobek jedním z průkopníků rokenrolu v Československu.
- Fapsorchestra: Již během studií zpíval v kapele Fapsorchestra (název odvozen od Fakulty architektury).
- Olympic: V letech 1963–1965 byl jedním ze zpěváků rané sestavy skupiny Olympic. V té době se orientoval na repertoár Buddyho Hollyho či Chucka Berryho. Angličtinu ovládal bravurně, což v té době nebylo běžné.
- Zlom: V roce 1967 přijal nabídku Jiřího Brabce stát se zpěvákem skupiny Country Beat, což předznamenalo jeho celoživotní hudební směřování.
🎭 Éra divadla Semafor
Klíčovým momentem pro Bobkovu kariéru byl vstup do Divadla Semafor. Zde se stal součástí legendární skupiny kolem Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna.
- Návštěvní dny: Vystupoval v populárních pořadech Návštěvní dny, kde působil jako hudební host, ale často byl zapojován i do scének. Jeho seriózní, až „kožený“ výraz skvěle kontrastoval s humorem dvojice Šimek–Grossmann.
- Texty Jiřího Grossmanna: Právě Jiří Grossmann napsal pro Bobka některé z jeho nejkrásnějších textů (např. Oh Ruby). Grossmannova smrt v roce 1971 Bobka hluboce zasáhla, ale v Semaforu působil až do roku 1990.
📀 Zlatá éra a profilové album (70. léta)
Sedmdesátá léta byla pro Pavla Bobka obdobím absolutního vrcholu. V roce 1975 vydal své debutové LP album s jednoduchým názvem Veď mě dál, cesto má.
- Kultovní status: Toto album je dodnes hudebními kritiky považováno za jednu z nejlepších desek v historii české populární hudby. Obsahovalo koncentraci hitů, které se hrají dodnes (Pojď stoupat jak dým, Nedělní ráno, Víc nehledám).
- Zlatá deska: Album mělo obrovský komerční úspěch a Bobek se stal stálicí rozhlasového vysílání.
- Textařská elita: Bobek si zakládal na kvalitě textů. Kromě zesnulého Grossmanna pro něj psali ti nejlepší: Zdeněk Rytíř, Vladimír Poštulka nebo Michael Žantovský (pozdější diplomat a ředitel Knihovny Václava Havla). Bobek odmítal zpívat „hloupé“ texty, každé slovo muselo mít váhu.
🤠 Městská country: Gentleman v obleku
Pavel Bobek definoval v Československu specifický subžánr, pro který se vžilo označení „městská country“ nebo „country pop“.
- Image: Na rozdíl od Michala Tučného nenosil džíny s laclem ani kovbojský klobouk. Vystupoval v perfektně padnoucím obleku nebo saku, často s kravatou či šátkem. Působil jako elegán, architekt, kterým v civilu byl.
- Projev: Jeho zpěv byl civilní, spíše vypravěčský. Neoplýval velkým hlasovým rozsahem (jako třeba Karel Gott), ale měl nezaměnitelnou barvu hlasu a dokonalou dikci. Posluchač věřil každému slovu, které zazpíval.
- Odklon od trampingu: Zatímco klasická česká country vycházela z trampských ohňů, Bobek přinášel zvuk amerického Nashvillu a Las Vegas.
🎤 Král coververzí
Pavel Bobek byl mistrem v přebírání zahraničních hitů. V jeho podání však nešlo o pouhé kopie. Díky českým textům, které často posunuly význam originálu, se staly svébytnými díly.
- Oh, Ruby, nechtěj mi lásku brát (Ruby, Don't Take Your Love to Town): Původně hit Kennyho Rogerse. Grossmannův text o válečném invalidovi, který prosí svou ženu, aby ho neopouštěla, je v Bobkově podání mrazivě upřímný.
- Lásko, mně ubývá sil (Lucille): Další hit Kennyho Rogerse. Příběh muže v baru a nevěrné ženy.
- Veď mě dál, cesto má (Take Me Home, Country Roads): Hymna od Johna Denvera. Bobkova verze se v Česku stala snad populárnější než originál a je neoficiální hymnou všech řidičů.
- Můj rodný dům (My Hometown): Píseň Bruce Springsteena, kterou Bobek nazpíval v pozdějším věku, ukazuje jeho cit pro rockové balady.
👫 Osudová spolupráce: Marie Rottrová
Zvláštní kapitolu v jeho kariéře tvoří spolupráce se zpěvačkou Marií Rottrovou.
- Lady Soul a Gentleman: Ačkoliv každý vycházel z jiného žánru (Rottrová ze soulu, Bobek z country/rocku), jejich hlasy k sobě dokonale ladily. Oba spojovala noblesa a absence manýr.
- S tím bláznem si nic nezačínej: Jejich nejslavnější duet (v originále Islands in the Stream od Kenny Rogers a Dolly Parton). Píseň se stala obrovským hitem a je považována za jeden z nejlepších duetů české popmusic.
- Televizní pořady: Často spolu vystupovali v televizních pořadech, například v Divadélku pod věží, kde Bobek působil jako glosátor a Rottrová jako hostitelka.
🎸 S Grošem a Golemem
Po rozpadu původního Country Beatu Jiřího Brabce spojil Bobek svůj hlas s modernějšími kapelami.
- Dlouhá léta vystupoval se skupinou Groš.
- Později se stal sólistou orchestru Golem Jana Václavíka, což posunulo jeho zvuk blíže k popu a swingu, aniž by ztratil svou country duši.
🚑 Boj s nemocí a zázračný návrat (2005)
V roce 2005 zasáhla Pavla Bobka těžká zdravotní rána. Těsně před koncertem v Brně utrpěl masivní cévní mozkovou příhodu (mrtvici).
- Následky: Zpěvák upadl do kómatu a po probuzení částečně ochrnul. Co bylo pro něj nejhorší – ztratil hlas a schopnost plynule mluvit. Lékaři byli skeptičtí ohledně jeho návratu na pódia.
- Vůle: Bobek se však nevzdal. S obrovským úsilím se učil znovu mluvit a zpívat. Jeho hlas se změnil – stal se hlubším, stařeckým a křehčím, ale neztratil své charisma.
- Návrat: Už rok po příhodě se vrátil na pódium. I když musel při koncertech sedět a texty měl pro jistotu na stojanu, publikum jeho odhodlání oceňovalo dlouhými ovacemi.
🇺🇸 Splněný sen: Nashville 2010
Na sklonku života si Pavel Bobek splnil svůj největší umělecký sen – nahrávat přímo v kolébce country, americkém Nashvillu.
- Album Víc nehledám (2010): Ve věku 73 let odletěl do USA, aby nahrál album písní svého celoživotního idolu Johnnyho Cashe.
- Studio Cash Cabin: Nahrávalo se v legendárním studiu Cash Cabin, které patří rodině Cashových. Producentem desky byl Luboš Malina (z kapely Druhá tráva).
- Přijetí: Album, na kterém Bobek zpívá Cashovy písně s českými texty (včetně duetu s Robertem Křesťanem), sklidilo nadšené recenze. Bylo to důstojné rozloučení s kariérou. Kritici ocenili, že Bobkův „zničený“ hlas po nemoci se k temným písním pozdního Cashe hodí možná lépe než jeho čistý projev z mládí.
🕯️ Odchod gentlemana
Pavel Bobek zemřel 20. listopadu 2013 v Praze ve věku 76 let. Jeho zdravotní stav se v posledních letech postupně zhoršoval.
- Síň slávy: Jen pár měsíců před smrtí, na jaře 2013, byl uveden do Síně slávy v rámci hudebních cen Anděl. Cenu přebíral již velmi zesláblý, ale dojatý.
- Pohřeb: Poslední rozloučení se konalo v břevnovském klášteře. Přišli se s ním rozloučit kolegové z branže (Marie Rottrová, Petr Janda, Yvonne Přenosilová) i stovky fanoušků.
🔒 Soukromý život a postoje
Pavel Bobek byl známý tím, že své soukromí striktně odděloval od práce.
- Rodina: Byl ženatý, s manželkou Martou měl dvě děti – dceru Kláru a syna Pavla. Rodina pro něj byla posvátná a nikdy ji nevyužíval pro svou propagaci v médiích.
- Politika: Ačkoliv nebyl aktivním disidentem, jeho pro-americká orientace (láska ke country, rokenrolu a svobodě) byla trnem v oku komunistickému režimu. Nikdy nezpíval angažované politické písně a svou „tichou“ elegancí reprezentoval hodnoty západního světa.
- Zajímavost: Byl velkým fanouškem letectví a letadel, což se promítlo i do některých jeho písní (např. Létající babča nebo Houston).
📀 Výběrová diskografie
- Veď mě dál, cesto má (1975)
- Profil (1977)
- Zkus se životu dál smát (1981)
- Stárnoucí mladík (1984)
- Muž v zrcadle (2005)
- Víc nehledám (2010) – Tribute to Johnny Cash
- Kruhy (2012) – poslední studiové album