Nels Stewart

Rozbalit box

Obsah boxu

Robert Nelson „Nels“ Stewart (29. prosince 1902 – 21. srpna 1957), v hokejovém světě známý pod ikonickou přezdívkou „Old Poison“, byl kanadský profesionální hokejista, který hrál v National Hockey League (NHL) v letech 1925 až 1940. Oblékal dresy týmů Montreal Maroons, Boston Bruins a New York Americans. Stewart je historicky významnou postavou jako první hráč NHL, který pokořil hranici 300 nastřílených gólů, a po dlouhá léta držel rekord v počtu branek v kariéře (324), než jej v roce 1952 překonal legendární Maurice Richard.

Stewart byl prototypem silového útočníka své doby. Ačkoliv nebyl elegantním bruslařem, jeho fyzická síla, tvrdost a neomylná koncovka v předbrankovém prostoru z něj činily nejobávanějšího střelce 20. a 30. let 20. století. Je jedním z mála hráčů v historii, kteří získali Hart Memorial Trophy (pro nejužitečnějšího hráče ligy) dvakrát, konkrétně v letech 1926 a 1930. V roce 1926, hned ve své nováčkovské sezóně, dovedl Montreal Maroons k zisku Stanley Cupu. V roce 1962 byl posmrtně uveden do Hokejové síně slávy a v roce 1998 byl časopisem The Hockey News zařazen na 51. místo v seznamu 100 největších hráčů historie NHL.

⏳ Raná léta a amatérská kariéra

Nels Stewart se narodil v Montrealu, ale své dětství strávil v Torontu, kam se jeho rodina přestěhovala. Vyrůstal v drsném prostředí dělnických čtvrtí, což formovalo jeho neústupnou povahu. S hokejem začínal na zamrzlých přírodních plochách v okolí Toronta, kde se brzy projevil jeho mimořádný cit pro střílení gólů.

Působení v OHA a přesun do USA

Jeho první organizovanou soutěží byla Ontario Hockey Association (OHA). V sezóně 1919–1920 nastupoval za tým Parkdale Canoe Club v seniorské divizi. Přestože mu bylo teprve 17 let, v 8 zápasech zaznamenal 18 gólů, čímž okamžitě upoutal pozornost skautů.

V té době se hokej ve Spojených státech začal profesionalizovat a nabízel hráčům lepší finanční podmínky než kanadské amatérské ligy. V roce 1920 přijal Stewart nabídku z týmu Cleveland Indians, který hrál v lize United States Amateur Hockey Association (USAHA). Tato soutěž byla sice formálně amatérská, ale fungovala na poloprofesionální bázi a její úroveň byla srovnatelná s rodící se NHL.

Éra v Clevelandu (1920–1925)

V Clevelandu strávil Stewart pět klíčových let svého vývoje (1920–1925). Během tohoto období se transformoval z talentovaného mladíka v dominantního muže. Jeho statistiky v USAHA byly ohromující a naznačovaly jeho budoucí dominanci:

1920–21: 10 zápasů, 23 gólů
1922–23: 20 zápasů, 22 gólů
1923–24: 20 zápasů, 21 gólů

Právě v Clevelandu si Stewart osvojil svůj specifický herní styl. Uvědomil si, že nepotřebuje být nejrychlejším bruslařem na ledě, pokud dokáže ovládnout strategicky nejdůležitější místo – prostor těsně před brankářem. Naučil se využívat svou robustní postavu (185 cm, 91 kg) k clonění výhledu brankářům a k dorážení střel, což byly techniky v té době méně běžné. V Clevelandu hrál často ve dvojici s obráncem Babem Siebertem, se kterým později vytvořil nerozlučnou dvojici i v NHL.

🥅 Vstup do NHL a éra Montreal Maroons

Sezóna 1924–1925 přinesla expanzi National Hockey League a vznik nového klubu v Montrealu – Montreal Maroons. Tento tým byl založen s cílem oslovit anglicky mluvící populaci města a vytvořit rivala pro francouzsko-kanadské Montreal Canadiens. Vedení Maroons hledalo hvězdy, které by přitáhly diváky do nově postavené haly Montreal Forum. V roce 1925 klub podepsal Nelse Stewarta i jeho spoluhráče Babea Sieberta.

1925–1926: Historická nováčkovská sezóna

Stewartův debut v NHL v sezóně 1925–1926 je experty považován za jeden z nejlepších, ne-li vůbec nejlepší individuální vstup do ligy v historii. Ve věku 23 let Stewart nejenže naskočil do rozjetého vlaku profesionálního hokeje, ale okamžitě se stal jeho strojvedoucím.

Dominance: V 36 zápasech základní části nastřílel 34 gólů a přidal 8 asistencí (celkem 42 bodů).
Trojkoruna: V této sezóně ovládl ligu ve všech klíčových ofenzivních statistikách – byl nejlepším střelcem i nejproduktivnějším hráčem.
Hart Trophy: Za své výkony obdržel Hart Memorial Trophy, čímž se stal jedním z mála nováčků v historii (spolu s hráči jako Teemu Selänne nebo Wayne Gretzky), kteří získali titul MVP hned v první sezóně.

Unikátností této sezóny bylo Stewartovo defenzivní vytížení. Ačkoliv byl primárně střelcem, trenér Eddie Gerard jej často nasazoval i na pozici obránce, aby využil jeho fyzické hry a schopnosti rozehrávky.

Cesta za Stanley Cupem 1926

Maroons, tažení Stewartem a legendárním brankářem Clintem Benedictem, skončili v základní části na druhém místě a v play-off se probojovali až do finále Stanley Cupu. Soupeřem jim byl tým Victoria Cougars z WHL (obhájci titulu z předchozího roku). Byla to historicky poslední série, kdy o Stanley Cup bojoval tým NHL proti týmu z konkurenční ligy.

Finálová série potvrdila Stewartovu velikost. V sérii hrané na tři vítězné zápasy (Maroons vyhráli 3:1) vstřelil Stewart 6 z celkových 10 gólů svého týmu.

Zápas 1: Vstřelil první gól a přidal asistenci (výhra 3:0).
Zápas 2: Zaznamenal další gól (výhra 3:0).
Zápas 4: V rozhodujícím zápase, který Maroons vyhráli 2:0, vstřelil oba góly a definitivně zajistil pohár pro Montreal.

Ziskem Stanley Cupu, Hart Trophy a titulu nejlepšího střelce v jediné sezóně dosáhl Stewart úspěchu, který se v moderním hokeji jen těžko opakuje.

🚂 Éra obávané „S-Line“ (1927–1932)

Po zisku Stanley Cupu v roce 1926 se Montreal Maroons stali jedním z nejuznávanějších týmů ligy a Nels Stewart jejich nezpochybnitelným vůdcem. V následujících sezónách se však dynamika týmu změnila příchodem jedné z nejslavnějších útočných formací hokejové historie – takzvané „S-Line“.

Vznik a dominance S-Line

V roce 1927 získali Maroons z týmu Ottawa Senators hvězdného útočníka Reginalda „Hooley“ Smithe. Trenér týmu se rozhodl spojit tři fyzicky nejzdatnější a nejtalentovanější hráče do jedné řady:

Nels Stewart (Centr) – Elitní střelec a mozek formace.
Babe Siebert (Levé křídlo) – Stewartův dlouholetý souputník z Clevelandu, známý svou tvrdostí.
Hooley Smith (Pravé křídlo) – Agresivní hráč s vynikajícími defenzivními schopnostmi a citem pro nahrávku.

Tato trojice vytvořila formaci, která terorizovala ligu nejen góly, ale i svou brutalitou. Byli známí tím, že dokázali soupeře fyzicky zničit. V tisku se o nich psalo jako o „nejtvrdší řadě v hokeji“. Všichni tři hráči pravidelně sbírali vysoké počty trestných minut, ale zároveň dominovali kanadskému bodování.

Taktika: Smith a Siebert vybojovali puky v rozích kluziště (často za použití hraničních zákroků) a posílali je před branku, kde Stewart nekompromisně zakončoval.

Sezóna 1929–1930: Revoluce pravidel a druhá Hart Trophy

Sezóna 1929–1930 přinesla do NHL revoluční změnu pravidel – poprvé bylo povoleno přihrávat puk dopředu i v útočném pásmu. Tato změna, zavedená ve snaze zvýšit počet gólů, dokonale sedla Stewartovu stylu hry. Zatímco dříve musel spoléhat na individuální průniky nebo zpětné přihrávky, nyní mohl zaparkovat před brankou a čekat na pasy od Smithe a Sieberta.

Stewart v této sezóně předvedl jeden ze svých nejlepších výkonů v kariéře:

Góly: Nastřílel 39 gólů ve 44 zápasech. Ačkoliv ho v tabulce střelců těsně předstihl Cooney Weiland z Bostonu (43 gólů), Stewartův vliv na hru Maroons byl považován za komplexnější.
Hart Trophy: Za své vůdcovství a dominanci získal podruhé v kariéře Hart Memorial Trophy. Stal se tak prvním hráčem v historii NHL, který tuto trofej vyhrál dvakrát (tento rekord vyrovnal až Eddie Shore v polovině 30. let).

⚔ Rivalita o Montreal: Stewart vs. Morenz

Druhá polovina 20. let v Montrealu byla definována rivalitou mezi dvěma kluby a dvěma superhvězdami. Na jedné straně stáli anglofonní Montreal Maroons s Nelsem Stewartem, na druhé frankofonní Montreal Canadiens s „Stratfordským bleskem“ Howiem Morenzem.

Tato rivalita byla studií kontrastů:

Howie Morenz byl ztělesněním rychlosti, elegance a výbušnosti.
Nels Stewart představoval hrubou sílu, taktickou vychytralost a statickou dominanci v brankovišti.

Fanoušci v Montrealu se dělili na dva tábory. Zatímco Morenz byl miláčkem davů pro své spektakulární úniky, Stewart byl respektován (a soupeři nenáviděn) pro svou efektivitu. Vzájemné zápasy Maroons a Canadiens byly v této éře vyprodané a často končily hromadnými bitkami. Stewart si v těchto derby liboval a často si schovával své nejlepší výkony právě proti městskému rivalovi. Traduje se, že Stewartova přezdívka „Old Poison“ (Starý jed) vznikla právě v této době – byl „jedem“ pro naděje soupeřů, zejména Canadiens.

📉 Konec éry v Maroons (1930–1932)

Navzdory Stewartově individuální dominanci začala sláva Maroons na počátku 30. let uvadat. Tým stárnul a na klub dopadla tíha Velké hospodářské krize.

Finanční potíže: Maroons, jakožto tým reprezentující menší anglofonní komunitu v Montrealu, byli krizí zasaženi mnohem více než Canadiens. Návštěvnost klesala a majitelé potřebovali hotovost.
Poslední sezóny: V sezónách 1930–31 a 1931–32 si Stewart udržoval vysoký standard (25 a 22 gólů), ale týmu se nedařilo zopakovat pohárový úspěch z roku 1926.
Osudový obchod: V létě 1932 se vedení Maroons rozhodlo k nepopulárnímu kroku. Aby zachránili klub před bankrotem, nabídli svou největší hvězdu k prodeji.

🐻 Přestup do Boston Bruins (1932–1935)

11. července 1932 byl Nels Stewart vyměněn do týmu Boston Bruins za peněžní kompenzaci a hráče. Pro fanoušky Maroons to byl šok, ale pro Stewarta to znamenalo novou motivaci v jednom z nejsilnějších týmů ligy.

V Bostonu se Stewart připojil k týmu, kterému vévodil legendární obránce Eddie Shore. Ačkoliv již nebyl nejmladší (bylo mu 30 let, což bylo v té době považováno za pokročilý věk), stále patřil k elitě.

Sezóna 1932–1933: Znovu na vrcholu

Hned v první sezóně v dresu Bruins ukázal, že nic neztratil ze svého umění.

Statistiky: V 47 zápasech vstřelil 18 gólů a nasbíral 36 bodů, čímž se stal nejproduktivnějším hráčem Bostonu.
Play-off: Pomohl Bruins k prvnímu místu v divizi, ale tým vypadl v semifinále s Torontem.

V Bostonu hrál Stewart o něco defenzivnější roli než v Montrealu, ale stále byl klíčovým mužem na vhazování a v předbrankovém prostoru. Jeho působení v Bostonu však bylo poznamenáno i konflikty. Jeho tvrdohlavá povaha a neochota podřizovat se přísnému drilu manažera Arta Rosse vedly k napětí v kabině. Ross preferoval rychlý styl hokeje, zatímco Stewart byl zastáncem pomalejší, silové hry.

Konec v Bostonu a výměna

Ačkoliv byl Stewart v Bostonu produktivní, jeho vztah s vedením klubu, a zejména s manažerem Artem Rossem, se postupně zhoršoval. Ross budoval tým založený na rychlosti a dravém mládí, do čehož stárnoucí, pomalejší, ale silový Stewart nezapadal. Po sezóně 1934–1935, kdy Stewart zaznamenal 21 gólů ve 47 zápasech, se Bruins rozhodli pro změnu.

2. října 1935 byl Nels Stewart vyměněn do týmu New York Americans za útočníka Red Beattieho a finanční hotovost. Pro Stewarta to znamenalo přesun do týmu, který byl ve stínu slavnějších New York Rangers a často bojoval o samotnou účast v play-off.

🗽 Éra New York Americans (1935–1940)

Mnozí experti předpokládali, že Stewart jde do New Yorku pouze dohrát kariéru. Opak byl však pravdou. V dresu „Amerks“ prožil „Old Poison“ pozoruhodnou renesanci a upevnil své místo v historii jako nejlepší střelec své generace.

Tým New York Americans byl známý jako sbor veteránů a „odložených“ hvězd. Stewart se zde stal přirozeným vůdcem kabiny. Trenér Red Dutton mu dal volnost v útočném pásmu a Stewart se mu odvděčil stabilním přísunem gólů.

Sezóna 1936–1937: Poslední velká jízda

Ve své druhé sezóně v New Yorku (ve věku 34 let) Stewart šokoval ligu. Zatímco většina jeho vrstevníků již končila kariéru, on chytil druhý dech:

Výkonnost: V 46 zápasech nastřílel 23 gólů a přidal 7 asistencí. Byl nejlepším střelcem svého týmu a patřil k nejlepším v celé lize.
Herní styl: V této fázi kariéry se Stewart téměř nepohyboval ve středním pásmu. Šetřil energii a soustředil se výhradně na pobyt v útočné třetině, kde byl díky svým zkušenostem a síle stále nezastavitelný. Obránci soupeře věděli, co udělá, ale nedokázali ho odtlačit od puku.

Historický milník: První muž s 300 góly

Nejvýznamnější moment Stewartovy kariéry v New Yorku (a jeden z milníků historie NHL) přišel v pozdních 30. letech. Stewart postupně stahoval náskok Howie Morenze v historické tabulce střelců. Když Morenz v roce 1937 tragicky zemřel (s 271 góly na kontě), Stewart byl již blízko jeho překonání.

V sezóně 1938–1939 se Nels Stewart stal prvním hráčem v historii NHL, který pokořil hranici 300 nastřílených gólů. Tento počin byl v té době srovnáván s překonáním baseballových rekordů Babe Rutha. Hokej byl tehdy hrou s mnohem nižším počtem gólů, sezóny byly kratší (cca 48 zápasů) a brankáři měli výhodu v tom, že se puky nesměly zvedat tak vysoko a výstroj byla menší. 300 gólů se zdálo jako nepřekonatelná meta pro kohokoli dalšího.

🏁 Konec kariéry a odchod do důchodu

Stewart pokračoval v hraní až do sezóny 1939–1940. I ve svých 37 letech byl stále platným hráčem, ačkoliv jeho produkce klesla na 6 gólů ve 35 zápasech.

Poslední zápas: Svůj poslední zápas v NHL odehrál na jaře 1940.
Finální statistiky: Kariéru ukončil s bilancí 324 gólů a 191 asistencí (celkem 515 bodů) v 650 zápasech základní části.
Rekord: Jeho rekord 324 gólů vydržel nepřekonán dlouhých 15 let. Teprve v roce 1952 jej překonal Maurice Richard z Montreal Canadiens, a později Gordie Howe. Je důležité poznamenat, že Richard i Howe hráli v éře delších sezón (50–70 zápasů).

Dědictví stylu „Old Poison“

Stewartův odchod znamenal konec jedné éry. Byl posledním aktivním hráčem, který pamatoval začátky ligy v polovině 20. let a který hrál proti legendám jako Newsy Lalonde nebo Joe Malone. Jeho styl hry – statický, silový a zaměřený na dorážky – sice s modernizací hokeje vymizel, ale položil základy pro roli tzv. „power forwarda“ (silového útočníka), kterou později zdokonalili hráči jako Phil Esposito (který sám přiznal inspiraci starými střelci).

📊 Přehled kariéry v číslech

Stewartova dominance je nejlépe vidět při pohledu na jeho postavení v lize během jeho 15 sezón:

5× v top 10 bodování ligy.
8× v top 10 střelců ligy.
2× nejlepší střelec ligy (1926, dělené místo v dalších letech).
Kapitánství: Plnil roli kapitána nebo asistenta kapitána ve všech třech týmech, za které hrál, což svědčí o jeho přirozené autoritě.

Ačkoliv byl známý jako střelec, byl také jedním z nejtrestanějších hráčů své doby. Kariéru končil s více než 900 trestnými minutami. Nebyl to hráč, který by se vyhýbal konfliktům; naopak, často používal svou hokejku nejen ke střílení gólů, ale i k zastrašování soupeřů sekyrami a krosčeky, což bylo v té době v předbrankovém prostoru běžnou praxí.

👔 Život po hokeji a trenérská kariéra

Po definitivním ukončení hráčské kariéry v roce 1940 se Nels Stewart od hokeje zcela neodstřihl, ačkoliv jeho působení v roli trenéra nebylo tak dlouhé ani úspěšné jako jeho hráčská dráha.

Trenérská štace: Krátce působil jako trenér týmu Ottawa Senators v lize QSHL (Quebec Senior Hockey League). Jeho trenérský styl byl podobný jeho hernímu – vyžadoval tvrdost a disciplínu, ale nedosáhl výraznějších úspěchů.
Civilní povolání: Většinu svého života po hokeji strávil prací pro Toronto Harbour Commission (Komise pro torontský přístav). Usadil se v Torontu, kde byl stále považován za místní celebritu a často navštěvoval zápasy v Maple Leaf Gardens.

Úmrtí

Nels Stewart zemřel nečekaně a předčasně. 21. srpna 1957, ve věku 54 let, utrpěl smrtelný srdeční infarkt ve svém letním sídle ve Wasaga Beach v Ontariu. Jeho smrt zasáhla hokejovou komunitu, protože byl stále považován za relativně mladého muže a živoucí legendu, která držela (v té době stále platný) rekord v počtu gólů.

🏆 Odkaz a ocenění

Ačkoliv Stewart zemřel pět let před svým uvedením do síně slávy, jeho odkaz v NHL je nezpochybnitelný.

Hokejová síň slávy: V roce 1962 byl posmrtně uveden do Hokejová síň slávy (Hockey Hall of Fame).
100 nejlepších hráčů: V roce 1998 jej prestižní magazín The Hockey News zařadil na 51. místo v žebříčku 100 největších hráčů historie NHL. Byl nejvýše postaveným hráčem, jehož kariéra skončila před rokem 1940, vyjma Howieho Morenze a Eddieho Shorea.
Rekordy: Jeho rekord 324 gólů byl metou, ke které vzhlížela celá generace útočníků. Překonal ho až Maurice „Rocket“ Richard 8. listopadu 1952.

👶 Pro laiky: Kdo byl Nels Stewart?

Pokud nejste hokejový historik, zde je jednoduché vysvětlení, proč byl Nels Stewart tak výjimečný:

Pomalý, ale smrtící: Představte si ho jako tank. Nebyl rychlý, neuměl kličkovat jako moderní útočníci, ale jakmile zaparkoval před brankou, nešlo s ním pohnout. Byl mistrem v tom, že stál na místě a dorážel puky do sítě.
Hokejový "Shaquille O'Neal": Podobně jako basketbalista Shaquille O'Neal dominoval pod košem prostou silou, Stewart dominoval před brankou. Obránci se od něj odráželi.
"Old Poison" (Starý jed): Tuto přezdívku dostal proto, že jeho góly byly pro soupeře "otravné" a smrtící. Často se také traduje legenda (která je částečně pravdivá), že Stewart žvýkal tabák i během zápasů a údajně plival tabákovou šťávu směrem na brankáře, aby je rozhodil – další důvod pro přezdívku "Jed".

📊 Statistiky kariéry

Základní část a play-off v NHL

Sezóna	Tým	Liga	Z	G	A	B	TM	Play-off Z	Play-off G	Play-off A	Play-off B
1925–26	Montreal Maroons	NHL	36	34	8	42	119	4	0	2	2
1926–27	Montreal Maroons	NHL	43	17	4	21	133	2	0	0	0
1927–28	Montreal Maroons	NHL	41	27	7	34	104	9	2	2	4
1928–29	Montreal Maroons	NHL	44	21	8	29	74	—	—	—	—
1929–30	Montreal Maroons	NHL	44	39	16	55	81	4	1	1	2
1930–31	Montreal Maroons	NHL	42	25	14	39	75	2	1	0	1
1931–32	Montreal Maroons	NHL	38	22	11	33	61	4	0	1	1
1932–33	Boston Bruins	NHL	47	18	18	36	62	5	2	0	2
1933–34	Boston Bruins	NHL	48	22	17	39	68	—	—	—	—
1934–35	Boston Bruins	NHL	47	21	18	39	45	4	0	1	1
1935–36	New York Americans	NHL	48	14	15	29	16	5	1	2	3
1936–37	New York Americans	NHL	46	23	7	30	31	—	—	—	—
1937–38	New York Americans	NHL	48	19	17	36	29	6	2	3	5
1938–39	New York Americans	NHL	46	16	19	35	33	2	0	0	0
1939–40	New York Americans	NHL	35	6	7	13	6	3	0	0	0
Celkem		NHL	650	324	191	515	937	50	9	12	21

Zdroje