Most (jezero)

Jezero Most
Objem	70 500 000
Stát
Název	Jezero Most
Odtok	bezodtoké
Lokalita	Most (katastrální území Most I, Kopisty, Pařidla, Konobrže)
Typ	antropogenní (hydrická rekultivace)
Mapa	ano
Maximální hloubka	75
Přítok	umělý přivaděč (z řeky Ohře)
Nadmořská výška	199
Rozloha	311

Jezero Most je rozsáhlá umělá bezodtoká vodní plocha, nacházející se v Ústeckém kraji na území statutárního města Most. Z morfologického a genetického hlediska se jedná o antropogenní jezero vytvořené procesem takzvané hydrické rekultivace. Jezero vyplňuje zbytkovou jámu po povrchovém hnědouhelném lomu Ležáky. S rozlohou 311 hektarů, délkou 2,5 kilometru a maximální hloubkou dosahující 75 metrů představuje druhou největší posttěžební vodní plochu v České republice (bezprostředně za jezerem Medard v Karlovarském kraji).

Zásadním historickým specifikem jezera Most je skutečnost, že jeho vodní sloupec pokrývá přesnou geografickou lokaci, na které až do druhé poloviny 20. století stálo původní historické a královské město Most. Město bylo na základě vládního rozhodnutí kompletně zdemolováno za účelem plošného odtěžení uhelné sloje nacházející se v jeho podloží. Fyzické napouštění prázdného lomu vodou z řeky Ohře probíhalo v letech 2008 až 2014. Po následné geologické stabilizaci břehové linie byl areál v září 2020 formálně otevřen pro civilní rekreační využití. V současnosti lokalita plní funkci ekologickou, hydrologickou a volnočasovou.

🗓 Současnost a aktuální dění v roce 2026

Rok 2026 přinesl pro správu jezera události v oblasti vědeckého výzkumu, kulturního využití i krizového managementu. Dne 10. srpna 2026 byl na březích jezera spuštěn dlouhodobý vědecký projekt nazvaný Transformační kampus Most. V rámci této iniciativy zahájili odborníci a akademici z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze (VŠCHT) masivní hloubkový monitoring složení vody. Cílem měření je predikce biologického a chemického chování tohoto specifického bezodtokého tělesa v kontextu postupujících klimatických změn a zvyšujících se průměrných teplot. Během srpna 2026 odebírali vědci pomocí specializované techniky vzorky z hloubek přesahujících padesát metrů.

V kulturní a produkční sféře se lokalita etablovala jako infrastruktura pro hromadné akce mezinárodního formátu. Prostory kolem jezera se staly novým stálým působištěm celosvětově největšího hudebního festivalu elektronické hudby (žánru drum and bass) s názvem Let It Roll. Za realizaci tohoto přesunu získal areál ocenění „Venue roku 2025“ (vyhlašované v následujícím roce 2026) v kategorii nejlepší prostor pro pořádání festivalů.

Letní sezóna roku 2026 byla zároveň poznamenána rozsáhlou tragickou událostí, jež demonstrovala fyzikální rizika spojená s hloubkou a rozlohou nádrže. Během extrémně silné lokální bouře dne 4. srpna 2026 uvízla na rozbouřené hladině jezera skupina šesti civilních osob na paddleboardech. Složky Integrovaného záchranného systému úspěšně evakuovaly čtyři jedince. Dva mladiství muži utonuli. Zatímco tělo jedné z obětí bylo vyproštěno následujícího dne, po devatenáctiletém muži probíhalo intenzivní pátrání Policie ČR trvající více než šest týdnů. Z důvodu hloubky a nulové viditelnosti u dna musela policie nasadit podvodní robotické drony (ROV) a pokročilé sonary. Nález druhého těla potvrdili policejní potápěči až ve čtvrtek 17. září 2026 poté, co byli na anomálii na dně upozorněni soukromým rekreačním potápěčem.

⏳ Historický vývoj a těžba uhlí

Území vymezené dnešní vodní hladinou se vyznačuje mimořádně dramatickou geologickou a socioekonomickou transformací. V období raného a vrcholného středověku se v bezprostředním okolí nacházelo přirozené mělké Komořanské jezero, jež bylo lemováno neprostupnými mokřady a rašeliništi. Přímo v této krajině se formovalo město Most.

V době průmyslové revoluce byla pod povrchem města zmapována uhelná sloj patřící do soustavy Severočeské hnědouhelné pánve. Hlubinnou a následně povrchovou těžbu v lokalitě zahájil Důl Richard (otevřený v roce 1900), který byl v roce 1945 formálně přejmenován na Důl Ležáky (k uctění památky nacisty vyhlazené osady Ležáky). V roce 1964 přijala vláda ČSSR usnesení č. 180, kterým rozhodla o plošné likvidaci celého historického města Most za účelem odtěžení odhadovaných 100 milionů tun hnědého uhlí. Samotná fyzická demolice staleté architektury, kostelů a obytných bloků probíhala za pomoci trhavin kontinuálně v letech 1965 až 1987. Výjimkou se stal kostel Nanebevzetí Panny Marie, jenž byl v roce 1975 přesunut po kolejích o 841 metrů.

Po odtěžení uhelné sloje pod bývalým městem zůstala v krajině gigantická a hluboká jizva. Těžba v Dole Ležáky byla nařízením utlumena a formálně zcela ukončena k 31. srpnu 1999. Od tohoto data započaly koncepční přípravy na sanaci oblasti.

💧 Hydrická rekultivace a napouštění

Rozhodnutí státních orgánů, konkrétně Palivového kombinátu Ústí (jenž spravoval zavírání dolů), definovalo jako metodu sanace takzvanou hydrickou rekultivaci. Metoda spočívala v kontrolovaném zaplavení zbytkové jámy vodou. Financování projektu přesahující sumu 8 miliard korun bylo pokryto ze specializovaných účtů určených na odstraňování historických ekologických škod způsobených státními uhelnými podniky před privatizací.

Zásadním technickým problémem se ukázala absence vhodného zdroje vody. Běžná praxe spoléhá na zaplavení jámy přírodními potoky či řekami v těsné blízkosti lomu. Sousední řeka Bílina však vykazovala kritické znečištění z okolního chemického průmyslu a nedisponovala odpovídajícím objemem průtoku. Hydrologové proto zvolili technologicky náročnější variantu: dopravu vody z řeky Ohře. Byl vybudován podzemní trubní přivaděč z Nechranické přehrady.

Napouštění jámy započalo 24. října 2008. Proces probíhal s ohledem na hydrologickou situaci v řece Ohři a dodržování minimálních průtoků. V průběhu let 2012 a 2013 bylo napouštění na 13 měsíců zcela přerušeno kvůli nutným sanacím nestabilních svahů lomu. Hladina dosáhla své cílové a projektované kóty 199 metrů nad mořem v září roku 2014. Po ukončení procesu dodávek z Ohře slouží jezero jako bezodtoký systém, jehož hladina je dotována výhradně atmosférickými srážkami a lokálním odtokem z vytvořených svahů, přičemž vodní bilance je zatížena vysokým průměrným odparem.

🔬 Hydrologické parametry a kvalita vody

Jezero Most se rozkládá na ploše 311 hektarů (údaje se v některých historických dokumentech liší v rozmezí 309,4 až 311 ha v závislosti na aktuální výši hladiny). Délka vodní plochy činí 2,5 kilometru, maximální šířka 1,5 kilometru. Průměrná hloubka tělesa je stanovena na 22 metrů, zatímco v nejhlubším bodě dosahuje dno hloubky 75 metrů. Objem zadržené vody činí 70,5 milionů metrů krychlových.

Voda v jezeře se vyznačuje chemickou stabilitou a extrémní vizuální průhledností. Podle měření z let 2025 a 2026 dosahuje průhlednost vodního sloupce běžně hodnot 6 až 8 metrů. Fyzikální vlastnosti vody, podpořené obrovskou hloubkou a absencí zemědělských přítoků zanášejících dusičnany, klasifikují nádrž jako oligotrofní (chudou na živiny). Tento stav zamezuje přemnožení toxických sinic v letních měsících a garantuje trvalou vhodnost pro plavání a vodní sporty v kategorii přírodních koupališť. Voda je vzhledem k objemu hmoty a absenci mělkých okrajů průměrně chladnější než v běžných českých rybnících.

🐟 Fauna, flóra a zákaz rybolovu

Údržba vysoké kvality vody představuje důsledek takzvané biomanipulace, kterou zde aplikují vědci z Biologického centra Akademie věd ČR. Pro dosažení čistoty vody platí na celém území jezera Most absolutní, trvalý zákaz sportovního i komerčního rybolovu.

Princip spočívá v řízeném složení ichtyofauny (rybí osádky). Vědci do vody záměrně nevysazují kapra obecného. Kapr je takzvaná bentická ryba, která při hledání potravy rozrývá dno, uvolňuje sedimenty, kalí vodu a likviduje zooplankton. Namísto kaprů byla nádrž cíleně osazena dravými rybami, jež tvoří více než 30 % celkové rybí populace. Patří sem štika obecná, sumec velký, candát obecný a okoun říční. Tyto druhy predátorů regulují přemnožení malých ryb (jako je plotice obecná), čímž zajišťují přežití velkého množství zooplanktonu, který slouží jako biologický filtr konzumující mikroskopické řasy a čistící tak vodu. Specifickým druhem v jezeře je introdukovaná síh maréna, lososovitá ryba vyžadující čistou, chladnou a hlubokou vodu, typickou spíše pro alpská či skandinávská jezera. Odborné výpočty prokázaly, že v případě otevření jezera pro sportovní rybáře by došlo k vylovení cenných dravců během jediné sezóny a následnému zhroucení čistícího ekosystému.

Lokalita se stala rovněž signifikantním ornitologickým zimovištěm. Pravidelná sčítání prokazují stabilní přítomnost více než 6 000 jedinců vodního ptactva. Ornitologové zde zadokumentovali 22 druhů. K nejpočetnějším patří racek chechtavý a lyska černá. Zaznamenány byly i raritní druhy jako polák chocholačka, potáplice severní, zrzohlávka rudozobá či potápka rudokrká. Na okolních zatravněných svazích roste přes 350 druhů cévnatých rostlin.

🏖 Rekreační infrastruktura a majetkové spory

Areál byl po geologickém usazení svahů slavnostně otevřen v září roku 2020. Jihovýchodní pobřeží bylo vyčleněno pro centrální rekreační zónu. Břeh zde byl upraven do formy terasovitých kamínkových (oblázkových) pláží, které jsou pro snadnější vstup do vody osazeny plovoucími dřevěnými moly. V zóně je k dispozici stálá infrastruktura: veřejné bezplatné toalety, převlékárny, pítka, písková hřiště pro plážové sporty a půjčovna bezmotorových plavidel (kajaky, šlapadla, paddleboardy).

Pro rekreační využití platí přísná pravidla zakotvená v provozním řádu: je zakázáno provozovat plavidla se spalovacími motory, zakázáno kempování, stanování a volné rozdělávání ohňů mimo vyhrazená místa (čímž se předchází degradaci rekultivované půdy). Celou vodní plochu obepíná devítikilometrový zpevněný okruh sloužící cyklistům a in-line bruslařům. Na jižní straně jezera vede specializovaná 2,5 kilometru dlouhá naučná stezka, jež textově a fotograficky mapuje historii těžby a proces hydrické rekultivace.

Rozvoj komerční infrastruktury (především ubytovacích a stravovacích kapacit formou pevných staveb) byl po mnoho let blokován nevyřešenými vlastnickými vztahy. Ačkoliv byla rekultivace realizována státem (zastoupeným podnikem Palivový kombinát Ústí a následně podnikem DIAMO), stát nedokázal efektivně vyřešit převod pozemků na municipalitu města Most. Úřady v minulosti vznesly obavu, že bezúplatný převod takto lukrativního území ze státu na samosprávu by mohl porušovat předpisy Evropské unie o nedovolené veřejné podpoře. Na tuto paralýzu dlouhodobě upozorňoval Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ), podle nějž absence jasného vlastníka prokazatelně brzdila transformaci lokality v plnohodnotnou příměstskou aglomeraci.

📈 Statistické a technické tabulky

V této sekci jsou publikovány kompletní datové sady bez jakéhokoliv filtrování či zkracování, zaznamenávající přesné parametry a biologickou i historickou chronologii jezera Most.

Kompletní hydrologické a morfologické parametry

Tabulka odráží přesný fyzikální a geodetický stav nádrže platný ke standardní kótě provozní hladiny.

Zkoumaný parametr	Naměřená hodnota	Fyzikální a geodetická specifikace
Plocha vodní hladiny	311 hektarů	Hodnota kolísá mezi 309,4 až 311 ha dle odparu
Kóta provozní hladiny	199 m n. m.	Fixní výška nad mořem stanovená hydrotechnickým projektem
Maximální hloubka	75 metrů	Nejnižší bod dna (některé lokální studie uvádějí 71,1 m)
Průměrná hloubka	22 metrů	Střední hodnota hloubky vodního sloupce v celém areálu
Objem zadržené vody	70 500 000 m³	Celková kubatura zadržená v reliktní důlní jámě
Maximální délka jezera	2 500 metrů	Rozměr v nejdelší zjištěné podélné ose tělesa
Maximální šířka jezera	1 500 metrů	Rozměr v nejširším profilu
Délka obvodu (břehová linie)	9 380 metrů	Přesná délka zpevněné cyklistické a in-line trasy obepínající areál

Kompletní chronologický vývoj lokality (1900–2026)

Datová řada obsahuje veškeré klíčové geopolitické a inženýrské mezníky, které formovaly proměnu města v uhelný důl a následně v jezero.

Časový úsek / Rok	Událost a charakteristika etapy	Klíčový aktér / Důsledek
Rok 1900	Založení hlubinného a povrchového dolu	Rakousko-uherské uhelné společnosti založily provozovnu s názvem Důl Richard.
Rok 1945	Přejmenování těžební infrastruktury	Státní správa přejmenovává Důl Richard na Důl Ležáky (k uctění vyhlazené osady).
1964 – 1987	Likvidace královského města Most	Vláda ČSSR schvaluje odtěžení sloje pod městem. Město je vyklizeno, památky (vyjma kostela) zbourány a občané přesídleni.
31. srpna 1999	Ukončení dobývání hnědého uhlí	Odtěžení dostupných ložisek a formální zánik provozu Dolu Ležáky. Startují přípravy na sanaci.
24. října 2008	Zahájení procesu napouštění	Spuštění dodávek vody podzemním přivaděčem ze vzdálené řeky Ohře.
Září 2014	Dosažení provozní kóty 199 m n. m.	Jezero je plně napuštěno, stává se z něj umělá bezodtoká retenční nádrž. Přivádění vody z Ohře končí.
Září 2020	Oficiální otevření pro veřejnost	Po letech sedání hornin a budování pláží vpuštěni první civilní návštěvníci a sportovci.
Rok 2026 (srpen a září)	Vědecký průzkum a tragické události	Start projektu Transformační kampus Most VŠCHT. Policejní výlov těl utonulých obětí bouře ze 4. srpna.

Kompletní inventář cílové ichtyofauny podle ekologické funkce

Seznam zaznamenává veškeré biologické druhy vysazené odborníky s primárním účelem biomanipulace. Druhy poškozující prostředí (např. kapr) do jezera vpuštěny záměrně nebyly.

Zoologický název druhu	Kategorizace a zastoupení	Hlavní ekologická funkce v jezeře
Štika obecná (Esox lucius)	Dravá ryba (predátor)	Snižování populací malých plevelných ryb, regulace přemnožení u břehů.
Sumec velký (Silurus glanis)	Dravá ryba (predátor)	Vrcholový predátor likvidující větší exempláře plevelných ryb z hlubokých vrstev nádrže.
Candát obecný (Sander lucioperca)	Dravá ryba (predátor)	Střední predátor přispívající k tlaku na zooplankton-konzumující ryby.
Okoun říční (Perca fluviatilis)	Dravá ryba (predátor)	Malý predátor pro kontrolu potěru kaprovitých ryb.
Síh maréna (Coregonus maraena)	Chladnomilná lososovitá ryba	Přežívá díky čisté a studené vodě, indikátor celkového zdraví vodního sloupce.
Síh severní (Coregonus peled)	Chladnomilná lososovitá ryba	Zajišťuje plnění biotopu bez poškozování benthosu (dna).
Plotice obecná (Rutilus rutilus)	Tolerovaná potrava predátorů	Zajišťuje nezbytnou potravní základnu pro přežití vysazených dravců.
Perlín ostrobřichý (Scardinius erythrophthalmus)	Tolerovaná potrava predátorů	Potravní složka, jejíž expanzi dravci úspěšně tlumí.

💡 Pro laiky

Při pohledu na zatopený lom má mnoho lidí představu, že jakmile těžaři odvezou poslední rypadlo, zkrátka se čeká, až prázdnou díru přirozeně naplní dešťová a spodní voda. Takto jednoduché to ale není. Důlní jáma po povrchové těžbě připomíná obří toxickou vanu. Pokud by se do ní jen stahovala voda ze srážek, trvalo by to desítky let a vznikla by extrémně kyselá louže plná jedovatých chemikálií vyluhovaných z uhelných zbytků na stěnách (tzv. důlní jezera mrtvé vody).

Aby vzniklo čisté modré jezero typu Most, provádí se složitý proces zvaný hydrická rekultivace. Vědci a inženýři museli nejdříve celé dno a stěny zpevnit a chemicky ošetřit vápněním, aby neutralizovali kyseliny. Následně se sem obřím podzemním potrubím pustila čistá voda z 15 kilometrů vzdálené řeky Ohře, která jámu obrovským tlakem naplnila. Jakmile byla voda uvnitř, museli biologové vyřešit, jak ji udržet průzračnou. Pokud by do vody pustili české národní ryby – kapry – ti by svými tlamičkami neustále ryli ve dně a vodu by zakalili. Proto jsou do jezera vhazovány převážně štiky, sumci a cizokrajné druhy ryb, které vodu nešpiní a udržují v ní rovnováhu. Celé jezero je tak vlastně gigantickým, uměle naprogramovaným laboratorním akváriem v přírodě.

Zdroje