Masakr u Wounded Knee

Rozbalit box

Obsah boxu

Masakr u Wounded Knee byla jednostranná ozbrojená akce armády Spojených států proti indiánům z kmene Lakotů (Siouxů), ke které došlo 29. prosince 1890 u potoka Wounded Knee v indiánské rezervaci Pine Ridge v Jižní Dakotě. Během události, která je považována za poslední velký střet indiánských válek, bylo zabito téměř 300 lakotských mužů, žen a dětí.

Historické pozadí

Situace v rezervacích

Na konci 19. století byla většina původních obyvatel Spojených států donucena žít v indiánských rezervacích. Životní podmínky zde byly zoufalé. Vláda nedodržovala smluvní závazky, dodávky potravin byly nedostatečné a nekvalitní, a kdysi obrovská stáda bizonů, která byla základem života na prériích, byla téměř vyhubena. Mezi Lakoty a dalšími kmeny se šířila beznaděj, hlad a nemoci.

Hnutí Tanec duchů

V této atmosféře zoufalství se začalo šířit nové náboženské hnutí známé jako Tanec duchů (Ghost Dance). Jeho prorokem byl indián z kmene Pajutů jménem Wovoka. Hnutí hlásalo, že pokud budou indiáni žít spravedlivě a tančit speciální tanec, Velký duch se nad nimi smiluje. Bílí osadníci zmizí, bizoni se vrátí a zemřelí předkové ožijí.

Hnutí bylo ve své podstatě pacifistické a slibovalo obnovu světa bez násilí. Mnozí Lakotové si však jeho poselství vyložili radikálněji. Věřili, že speciální "košile duchů" je učiní nezranitelnými vůči kulkám bílých vojáků. Rychlé šíření Tance duchů mezi frustrovanými Lakoty vyděsilo americké úřady a bílé osadníky v okolí rezervací, kteří hnutí mylně interpretovali jako přípravu na velké povstání.

Smrt Sedícího býka a útěk náčelníka Big Foota

Vládní agenti se rozhodli zakročit a nařídili zatčení klíčových vůdců. Dne 15. prosince 1890 byl při pokusu o zatčení v rezervaci Standing Rock zabit legendární lakotský vůdce Sedící býk. Jeho smrt vyvolala paniku. Mnoho jeho stoupenců z kmene Hunkpapa uprchlo a hledalo útočiště u náčelníka Spotted Elka (známého také jako Big Foot) z kmene Miniconjou.

Big Foot byl považován za umírněného vůdce a zastánce míru. Obával se však odvety armády a rozhodl se svou skupinu, nyní čítající asi 350 lidí, odvést do bezpečí rezervace Pine Ridge, kde doufal v ochranu náčelníka Rudého oblaka. Jeho skupina byla oslabená, trpěla hladem a zimou a sám náčelník Big Foot byl vážně nemocný se zápalem plic.

Průběh masakru

Obklíčení u potoka Wounded Knee

Dne 28. prosince 1890 byla skupina náčelníka Big Foota na své cestě do Pine Ridge dostihnuta a zadržena oddílem 7. jezdeckého pluku pod velením majora Samuela M. Whitsidea. Vojáci eskortovali Lakoty k potoku Wounded Knee, kde jim nařídili utábořit se. Během noci dorazily posily v čele s plukovníkem Jamesem W. Forsythem, čímž se počet vojáků zvýšil na přibližně 500.

Vojáci obklíčili indiánský tábor a na přilehlý svah rozmístili čtyři rychlopalná děla Hotchkiss, která mířila přímo na tábořiště, kde se nacházely ženy a děti ve svých týpí.

Pokus o odzbrojení a první výstřel

Ráno 29. prosince 1890 nařídil plukovník Forsyth Lakotům, aby odevzdali všechny své zbraně. Vojáci shromáždili muže na prostranství uprostřed tábora a začali prohledávat týpí. Indiáni, obávající se o svou bezpečnost, odevzdali jen několik starých pušek. Vojáci, frustrovaní neochotou, začali s osobními prohlídkami, což zvyšovalo napětí.

Během prohledávání došlo ke konfliktu. Jeden z mladých Lakotů, hluchý muž jménem Černý kojot (Black Coyote), odmítal odevzdat svou pušku s tím, že za ni zaplatil mnoho peněz. Během následné potyčky s vojáky puška náhodně vystřelila.

Tento jediný výstřel se stal rozbuškou pro peklo, které následovalo.

Masakr

Okamžitě po náhodném výstřelu zahájili vojáci 7. pluku ze všech stran zběsilou palbu do shromážděných a převážně neozbrojených lakotských mužů. Téměř polovina z nich byla zabita během prvních několika minut.

Když se ženy a děti pokusily uprchnout z týpí, operátoři děl Hotchkiss na ně zahájili palbu. Děla trhala na kusy stany i lidi, kteří se v nich nebo kolem nich nacházeli. Vojáci pronásledovali prchající muže, ženy i malé děti a zabíjeli je bez rozdílu, často i několik kilometrů od původního tábořiště. Palba byla tak chaotická, že mnoho zranění a úmrtí na straně vojáků bylo pravděpodobně způsobeno přátelskou palbou.

Během necelé hodiny bylo po všem. Na zasněžené pláni u Wounded Knee zůstalo ležet odhadem 300 Lakotů, z toho přibližně 200 žen a dětí. Těžce nemocný náčelník Big Foot byl nalezen mrtvý ve svém týpí.

Bezprostřední následky

Po masakru vypukla silná sněhová vánice, která zabránila okamžitému pohřbení mrtvých. Teprve o tři dny později byla na místo vyslána civilní skupina, která našla zmrzlá a zohavená těla rozesetá po krajině. Všechny oběti byly svlečeny a naházeny do jednoho velkého masového hrobu.

Armáda Spojených států ztratila 25 vojáků a 39 jich bylo zraněno. Plukovník Forsyth byl původně postaven mimo službu, ale později byl interním armádním vyšetřováním zproštěn viny a jeho velení bylo obnoveno.

Dohra, dědictví a kontroverze

Masakr u Wounded Knee fakticky ukončil éru indiánských válek a zlomil poslední zbytky ozbrojeného odporu původních obyvatel na severoamerických prériích. Stal se mrazivým symbolem brutální politiky Spojených států vůči indiánským národům.

Kontroverze ohledně Medailí cti

Jedním z nejkontroverznějších aspektů masakru je skutečnost, že dvaceti vojákům 7. jezdeckého pluku byla za jejich účast v "bitvě" udělena Medaile cti (Medal of Honor), nejvyšší vojenské vyznamenání Spojených států.

Po celá desetiletí volají potomci obětí, indiánští aktivisté, lidskoprávní organizace a někteří členové Kongresu po zrušení těchto medailí. Argumentují, že vyznamenání udělená za účast na masakru neozbrojených civilistů jsou hanbou pro armádu i pro samotné vyznamenání. K roku 2024 však Kongres Spojených států tyto medaile stále nezrušil, přestože snahy o nápravu pokračují.

Okupace Wounded Knee v roce 1973

Místo masakru se znovu dostalo do centra pozornosti v roce 1973. Dne 27. února, v reakci na neúspěšný pokus o impeachment zkorumpovaného předsedy kmenové rady a na dlouhodobé porušování smluv ze strany federální vlády, obsadilo přibližně 200 členů a sympatizantů radikálního Hnutí amerických indiánů (American Indian Movement, AIM) osadu Wounded Knee.

Ozbrojení aktivisté, vedení Dennisem Banksem a Russellem Meansem, vyhlásili Wounded Knee za nezávislé území a požadovali, aby vláda USA dodržovala historické smlouvy. Následovalo 71denní ozbrojené obléhání ze strany agentů FBI a dalších federálních složek. Během obléhání docházelo k pravidelným přestřelkám, které si vyžádaly oběti na obou stranách.

Okupace Wounded Knee v roce 1973 přitáhla celosvětovou pozornost k problémům a nespravedlnosti, kterým čelili původní obyvatelé ve Spojených státech, a stala se klíčovou událostí v boji za jejich občanská práva.

Wounded Knee dnes

Dnes je Wounded Knee památným místem. Na kopci nad masovým hrobem stojí malý katolický kostel a hřbitov, který slouží jako památník obětem masakru z roku 1890. Místo je pro Lakoty posvátnou půdou a symbolem utrpení, ale i houževnatosti a boje za spravedlnost. V roce 1990, u příležitosti 100. výročí masakru, se Kongres Spojených států oficiálně "hluboce omluvil" za tuto událost, což však mnozí považují za nedostatečné gesto bez konkrétních nápravných kroků.