Martin Stropnický

Martin Stropnický
Datum narození	19. prosince 1956
Místo narození	Praha
Státní příslušnost
Manželka	Lucie Stropnická (rozvedeni), Veronika Žilková (2008–2023)
Děti	Matěj Stropnický, Anna, Františka, Kordula, Melichar (†)
Alma mater	Divadelní fakulta Akademie múzických umění v Praze
Povolání	herec, diplomat, politik, režisér a spisovatel
Politická strana	bezpartijní (dříve ANO 2011)

Martin Stropnický je český herec, divadelní režisér, kariérní diplomat, spisovatel a bývalý vysoce postavený politik. Představuje jednu z nejvšestrannějších a nejvýraznějších osobností českého veřejného života na přelomu dvacátého a jednadvacátého století, které se podařilo úspěšně prosadit hned v několika naprosto odlišných profesních oborech. Do povědomí nejširší veřejnosti se zapsal především jako uznávaný divadelní a filmový herec a dlouholetý umělecký šéf Divadla na Vinohradech, a rovněž jako představitel hlavní role v divácky mimořádně úspěšném kriminálním seriálu Kriminálka Anděl.

Kromě umělecké sféry však Stropnický vybudoval mimořádně úspěšnou kariéru ve službách státu. V devadesátých letech dvacátého století vstoupil do diplomatických služeb a postupně zastával posty velvyslance České republiky v Portugalsku, v Itálii, ve Vatikánu a na sklonku své kariéry také ve Státě Izrael. V politice dosáhl na ty nejvyšší exekutivní posty. Zastával funkci ministra kultury v úřednické vládě Josefa Tošovského, avšak jeho nejvýraznější politická éra je spojena s hnutím ANO 2011, za které působil jako poslanec, ministr obrany ve vládě Bohuslava Sobotky a posléze jako místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí v prvním kabinetu Andreje Babiše.

👤 Mládí, rodinné zázemí a studia

Martin Stropnický se narodil 19. prosince 1956 v Praze. Jeho dětství a dospívání bylo zcela zásadně formováno profesí jeho otce, který pracoval jako odborník v oblasti zahraničního obchodu a působil jako obchodní přidělenec na československých ambasádách. Díky tomuto rodinnému zázemí strávil mladý Martin podstatnou část svého dětství v zahraničí, což mu poskytlo nejen široký kulturní rozhled, ale především vynikající jazykovou vybavenost.

Během svého mládí pobýval s rodiči několik let v italském Římě a později také v turecké metropoli Ankaře. V tomto mezinárodním prostředí navštěvoval francouzská lycea, díky čemuž si osvojil plynulou znalost francouzštiny, italštiny a angličtiny, k nimž později přidal i ruštinu a němčinu. Tato fenomenální jazyková vybavenost se později stala jeho obrovskou devízou při budování diplomatické kariéry.

Po návratu do vlasti absolvoval středoškolská studia na prestižním Gymnáziu Jana Nerudy v Praze, které úspěšně zakončil maturitní zkouškou v roce 1976. Již během gymnaziálních let projevoval hluboký zájem o literaturu, recitaci a divadlo. Tento zájem jej logicky nasměroval k přijímacím zkouškám na Divadelní fakultu Akademie múzických umění (DAMU), kam byl úspěšně přijat na obor činoherního herectví. Svá vysokoškolská studia absolvoval v roce 1980 s výbornými výsledky.

🎭 Divadelní, filmová a televizní kariéra

Ihned po absolutoriu na umělecké akademii nastoupil Martin Stropnický do svého prvního angažmá v Městských divadlech pražských, kde působil od roku 1980 do roku 1986. Následně přestoupil do jednoho z nejprestižnějších činoherních souborů v republice, do slavného Divadla na Vinohradech, jehož prkna se pro něj stala osudovými. Během osmdesátých let zde ztvárnil desítky významných rolí v klasickém i moderním repertoáru. V roce 1990 pak na krátkou dobu přešel do kultovního Činoherního klubu.

Kromě divadla se od počátku osmdesátých let pravidelně objevoval i před filmovou a televizní kamerou. Ztvárnil řadu rolí v televizních inscenacích, pohádkách a filmech tehdejší československé produkce. Jeho herecká dráha však byla počátkem devadesátých let nečekaně, avšak zcela dobrovolně, přerušena jeho odchodem do diplomatických služeb.

Návrat k umění a éra uměleckého šéfa

Po svém prvním velkém diplomatickém a politickém angažmá se Martin Stropnický v roce 2002 k divadlu naplno vrátil, a to nikoliv pouze jako herec, ale především v náročné řídící a manažerské funkci. Přijal nabídku tehdejší ředitelky Jiřiny Jiráskové a na dlouhých deset let (v období 2003–2012) se stal uměleckým šéfem Divadla na Vinohradech.

V této pozici se snažil divadlo modernizovat, přiváděl nové režiséry a sám se začal intenzivně věnovat divadelní režii. Režíroval zde řadu divácky velmi úspěšných a kritikou oceňovaných inscenací. Jeho působení ve vedení jedné z největších českých scén však nebylo prosto kontroverzí a vnitřních uměleckých třenic uvnitř souboru, což je u takto obrovských divadelních institucí běžným jevem.

Televizní fenomén Kriminálka Anděl

Zatímco působil jako umělecký šéf, přišla pravděpodobně jeho nejslavnější a nejznámější televizní role. V roce 2008 byl obsazen do hlavní role majora Ivana Tomečka v novém kriminálním seriálu komerční televize Nova s názvem Kriminálka Anděl.

Seriál, který se vyznačoval rychlým střihem, moderní vizuální stránkou a důrazem na forenzní dokazování (po vzoru amerických sérií jako Kriminálka Las Vegas), se stal absolutním televizním hitem. Stropnický vtiskl postavě vyšetřovatele Tomečka obrovské osobní charisma, suchý humor a profesionální autoritu. Seriál se dočkal celkem čtyř mimořádně úspěšných sezón a zajistil Stropnickému obrovskou popularitu napříč všemi generacemi českých diváků. Kromě tohoto seriálu se mezinárodně prosadil i vedlejší, ale výraznou rolí v historickém evropském koprodukčním seriálu Borgiové.

👔 První diplomatická mise a léta na ministerstvu (1990–2002)

Zásadní životní zlom pro Martina Stropnického znamenala sametová revoluce v roce 1989. Otevření hranic a radikální změna společenských poměrů si vyžádaly masivní obměnu kádrů na novém, demokratickém Ministerstvu zahraničních věcí. Z úřadu museli odejít příslušníci komunistické státní bezpečnosti a stát hledal nové, jazykově výborně vybavené, vzdělané a reprezentativní osobnosti bez komunistické minulosti.

V roce 1990 přijal Stropnický nabídku vstoupit do služeb státu. Po absolvování Diplomatické akademie byl jmenován do své první diplomatické funkce. V letech 1993 až 1994 působil jako velvyslanec České republiky v Portugalsku se sídlem v Lisabonu. Jeho mise zde byla natolik úspěšná, že byl bezprostředně poté vyslán na mnohem náročnější a strategicky významnější post – stal se velvyslancem v Itálii se sídlem v Římě (s působností pro léta 1994 až 1998). Působení v zemi, kterou znal ze svého dětství a jejíž jazyk perfektně ovládal, se ukázalo jako mistrovský diplomatický tah tehdejšího ministra Josefa Zieleniece.

Po krátké ministerské pauze v roce 1998 se k diplomacii opět vrátil a završil tuto svou první fázi státní služby na postu velvyslance při Svatém stolci ve Vatikánu (1999–2003). Zastupování sekulární a silně ateistické republiky u papežského dvora papeže Jana Pavla II. vyžadovalo obrovský diplomatický takt a cit pro historické nuance.

🏛️ První politická zkušenost: Ministr kultury

Když se na přelomu let 1997 a 1998 v důsledku takzvaného sarajevského atentátu a finančních skandálů rozpadla druhá vláda Václava Klause, pověřil prezident Václav Havel tehdejšího guvernéra centrální banky Josefa Tošovského sestavením úřednické a překlenovací vlády, která měla dovést zemi k předčasným volbám.

V této vládě odborníků dostal Martin Stropnický nabídku obsadit křeslo ministra kultury. Úřad převzal v lednu 1998 a vedl jej do července téhož roku. Ačkoliv se jednalo o krátké, pouhých šest měsíců trvající funkční období, Stropnický si vyzkoušel fungování nejvyšší vládní exekutivy, seznámil se s chodem legislativního procesu a získal cenné manažerské zkušenosti s řízením obrovského resortu zodpovědného za národní kulturní památky, divadla a sbírkotvorné instituce. Po volbách a nástupu menšinové vlády Miloše Zemana se však vrátil k diplomacii a následně k divadlu.

🗳️ Kariéra v hnutí ANO a vedení silových ministerstev

Skutečný a tentokrát plnohodnotný vstup Martina Stropnického do vrcholné stranické politiky nastal v roce 2013, kdy se začala radikálně přepisovat mapa české politické scény. Na politickém obzoru se zjevilo nové protestní hnutí ANO 2011, založené miliardářem a podnikatelem Andrejem Babišem. Hnutí lákalo známé tváře a odborníky z různých sfér společnosti. Stropnický, který představoval ideální kombinaci všeobecně známé a populární osobnosti s bohatými zkušenostmi z diplomacie i exekutivy, se stal pro hnutí obrovskou personální posilou.

V předčasných volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na podzim 2013 byl Stropnický s obrovským počtem preferenčních hlasů zvolen poslancem za Jihomoravský kraj.

Ministr obrany (2014–2017)

Hnutí ANO 2011 se stalo druhou nejsilnější stranou a po složitých vyjednáváních vstoupilo do koaliční vlády s vítěznou ČSSD a KDU-ČSL pod vedením premiéra Bohuslava Sobotky. Martin Stropnický byl k velkému překvapení některých bezpečnostních analytiků jmenován do funkce ministra obrany.

Jeho úkol na ministerstvu obrany byl nesmírně složitý. Zdědil resort, který byl v důsledku předchozích ekonomických krizí hluboce podfinancovaný, s klesajícím počtem vojáků a zastarávající bojovou technikou. Bezprostředně po jeho nástupu do funkce navíc došlo k dramatickému zhoršení bezpečnostní situace v Evropě v důsledku ruské anexe Krymu a vypuknutí války na Donbase. Stropnický dokázal vyjednat postupné zvyšování armádního rozpočtu a zastavil nebezpečný personální propad armády masivními náborovými kampaněmi. Během jeho mandátu došlo k podpisu klíčových zbrojních smluv – například k pořízení nových útočných pušek CZ BREN 2 od České zbrojovky, k nákupu stovek moderních nákladních vozů značky Tatra a především k úspěšnému vyjednání a prodloužení lukrativní a pro stát výhodné smlouvy na pronájem švédských nadzvukových stíhacích letounů Saab JAS-39 Gripen až do roku 2027.

Ministr zahraničních věcí (2017–2018)

Po volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017, které hnutí ANO 2011 drtivě vyhrálo, sestavil Andrej Babiš svou první (menšinovou) vládu. Martin Stropnický byl v této vládě od prosince 2017 jmenován místopředsedou vlády a ministrem zahraničních věcí, čímž se po mnoha letech obloukem vrátil do Černínského paláce.

Během svého zhruba devítiměsíčního mandátu musel řešit závažné mezinárodně-politické krize. Nejvýznamnější událostí jeho funkčního období byla tvrdá diplomatická roztržka s Ruskou federací. Po pokusu o vraždu bývalého ruského agenta Sergeje Skripala a jeho dcery nervově paralytickou látkou novičok ve Velké Británii, inicioval Stropnický v koordinaci se spojenci v NATO ráznou odvetu. Česká republika tehdy na znak silné solidarity se Spojeným královstvím oficiálně vyhostila tři ruské diplomaty působící v zemi.

Poté, co první Babišova vláda nezískala důvěru parlamentu a formovala se vláda druhá, se Martin Stropnický v červnu 2018 rozhodl na vlastní žádost politiku zcela opustit, vzdal se ministerského postu i poslaneckého mandátu a požádal o návrat k profesionální diplomacii.

🌍 Velvyslanec v Izraeli a závěr kariéry (2018–2023)

Od listopadu 2018 byl Martin Stropnický pověřen jednou z diplomaticky nejcitlivějších a nejsložitějších misí, které mohlo ministerstvo nabídnout. Stal se mimořádným a zplnomocněným velvyslancem České republiky ve Státě Izrael se sídlem v Tel Avivu.

Česko-izraelské vztahy jsou historicky mimořádně nadstandardní a blízkovýchodní region představuje trvalé geopolitické ohnisko napětí. Během jeho pětiletého mandátu se na území Izraele vystřídalo několik premiérů, země prošla řadou předčasných parlamentních voleb a čelila globální pandemii covidu-19, při které ambasáda pod Stropnického vedením zajišťovala výměnu zkušeností a technologické spolupráce v boji s virem. Podílel se také na organizaci diplomaticky velmi citlivého a důležitého přesunu části českého diplomatického zastoupení (konkrétně Českého domu a diplomatické úřadovny) přímo do města Jeruzalém.

Jeho ambasádorská mise byla oficiálně ukončena v červenci roku 2023. Závěr jeho diplomatické služby byl ovšem silně poznamenán veřejným propíráním jeho komplikované osobní rodinné situace a mediálním skandálem, který do jisté míry zastínil jeho diplomatické úspěchy. Po návratu z Blízkého východu v roce 2023 se již do vysoké politiky nevrátil a stáhl se převážně do soukromí.

👨‍👩‍👧‍👦 Osobní život, rodina a vztahy

Osobní a rodinný život Martina Stropnického byl v průběhu desetiletí často a velmi detailně rozebírán na stránkách společenských a bulvárních deníků. Byl celkem dvakrát ženatý a z těchto manželství a vztahů vzešla rozvětvená rodina.

Jeho první manželkou se stala Lucie Stropnická (za svobodna Borovcová). Z tohoto dlouholetého manželství vzešly celkem tři děti. Nejznámějším z nich je syn Matěj Stropnický (* 1983), který se výrazně prosadil v české politice jako předseda Strany zelených a známý levicový aktivista. Dále mají dcery Annu a Františku.

V roce 2008 se po velmi sledovaném vztahu oženil podruhé, tentokrát s nesmírně populární českou filmovou a divadelní herečkou Veronikou Žilkovou. Jejich svatba patřila k nejsledovanějším společenským událostem roku. Z tohoto svazku se narodila dcera Kordula. Rodina si však prošla i obrovskou životní tragédií, když jejich těžce nemocný syn Melichar zemřel v roce 2007 krátce po narození.

Manželství s Veronikou Žilkovou trvalo formálně čtrnáct let a skončilo velmi mediálně vyhroceným rozchodem v roce 2022 a následným definitivním rozvodem v roce 2023. Stropnický v té době oficiálně přiznal nový vztah s Markétou Horňákovou, o téměř třicet let mladší pracovnicí konzulárního úseku na české ambasádě v Tel Avivu, což vyvolalo obrovský zájem bulvárních médií a zastínilo jeho tehdejší odchod z diplomatických funkcí.

📚 Literární a publikační činnost

Ačkoliv je Martin Stropnický vnímán primárně jako herec, režisér a politik, po celou dobu svého profesního života se věnuje také literární tvorbě. Své mimořádné jazykové schopnosti, životní postřehy ze zahraničí a hlubokou znalost společenských reálií přetavil do psaní úspěšných knih a novinových sloupků. Publikoval celou řadu fejetonů a vzpomínkových esejů v prestižních českých tištěných médiích a vydal knihu pamětí, ve které reflektuje své zkušenosti ze setkání se světovými státníky, s vatikánskými kardinály i s předními osobnostmi české umělecké scény.

📈 Přehled politických a diplomatických funkcí

Následující tabulky poskytují absolutně kompletní a nezkrácený přehled všech jím zastávaných nejvyšších funkcí ve službách státu. Každá politická i velvyslanecká role je zde uvedena bez vynechání jediného mandátu.

Kompletní přehled ministerských funkcí

Zastávaná funkce	Datum nástupu	Datum opuštění funkce	Politický subjekt	Předseda vlády (Kabinet)
Ministr kultury ČR	2. ledna 1998	22. července 1998	nestraník	Josef Tošovský (Úřednická vláda)
Ministr obrany ČR	29. ledna 2014	13. prosince 2017	ANO 2011	Bohuslav Sobotka (Koaliční vláda ČSSD, ANO, KDU-ČSL)
Místopředseda vlády ČR	13. prosince 2017	27. června 2018	ANO 2011	Andrej Babiš (První vláda Andreje Babiše)
Ministr zahraničních věcí ČR	13. prosince 2017	27. června 2018	ANO 2011	Andrej Babiš (První vláda Andreje Babiše)

Kompletní přehled diplomatických a velvyslaneckých misí

Zastávaná funkce / Místo působení	Datum nástupu	Datum opuštění funkce	Prezident, který jej jmenoval
Velvyslanec České republiky v Portugalsku (Lisabon)	1993	1994	Václav Havel
Velvyslanec České republiky v Itálii (Řím)	1994	1998	Václav Havel
Velvyslanec České republiky při Svatém stolci (Vatikán)	1999	2003	Václav Havel
Velvyslanec České republiky ve Státě Izrael (Tel Aviv)	listopad 2018	červenec 2023	Miloš Zeman

Zdroje