Přeskočit na obsah

Luhanská lidová republika

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Země

Luhanská lidová republika (zkratka LLR, Луганская Народная Республика) je parastát na východě Evropy, který vznikl v dubnu 2014 v důsledku pro-ruských protestů a následného ozbrojeného konfliktu na Ukrajině. De facto leží na většině území Luhanské oblasti, zatímco de iure je mezinárodním společenstvím (s výjimkou Ruska, Severní Koreje, Sýrie a několika dalších subjektů) považována za nelegálně okupovanou část Ukrajiny.

Hlavním městem je Luhansk, historické a průmyslové centrum regionu Donbas. LLR sousedí na západě a jihozápadě s územími Doněcké lidové republiky (od roku 2022 rovněž anektovanou Ruskem) a na severozápadě s územími kontrolovanými Ukrajinou (okresy Svěatohirsku, Sjeverodoněcku, Kreminny). Na severu, východě a jihu hraničí přímo s Ruskou federací (oblasti Rostovské, Voroněžské a Belgorodské oblasti).

Historie LLR je úzce spjata s válkou na východní Ukrajině. Od svého vzniku v roce 2014 až do ruské invaze v roce 2022 se nacházela v tzv. zamrznutém konfliktu. V září 2022 byla LLR formálně anektována Ruskou federací, která ji považuje za svůj federální subjekt, což však není uznáno OSN a většinou států světa.

Vůdcem republiky je od roku 2017 Leonid Pasečnik, který nahradil bývalého vůdce Igora Plotnického v důsledku vnitřního politického konfliktu. Region je silně závislý na Rusku v oblasti ekonomiky, sociálních dávek a bezpečnosti.

🗺️ Geografie

Luhanská lidová republika se rozkládá v severní části území známého jako Donbas. Povrch je převážně rovinatý s mírně zvlněnými vyvýšeninami (Středoruská vysočina). Oblast je bohatá na vodní toky; nejdůležitější řekou je Severský Donec, který tvoří hranici s Doněckou lidovou republikou na západě a je klíčovým zdrojem vody pro region. Další významné řeky jsou Aidar, Siversky Doněc a Krasna.

Klima je mírně kontinentální. Průměrná teplota v lednu je −7 °C, v červenci 22 °C. Oblast je charakteristická výskytem černozemě, což umožňuje intenzivní zemědělství, ačkoliv průmysl má v regionu tradičně dominující postavení.

Přírodní bohatství LLR tvoří především ložiska antracitu (nejkvalitnějšího uhlí), které se nacházejí v „hlubinách“ na jihu a východě republiky. Dále jsou zde zásoby rašeliny, křídy a stavební materiály.

Administrativně si LLR činí nárok na celou Luhanskou oblast, ale kontroluje pouze její část. V důsledku ofenzivy ruských ozbrojených sil v roce 2022 získala LLR pod kontrolu většinu deklarovaného území. Mezi strategicky důležité města patří Alčevsk, Kadijivka (dříve Stachanov), Krasnyj Luč, Luhansk a Sverdlovsk. Severní část oblasti kolem měst Kreminna a Svatove se stala v druhé polovině roku 2022 opět bojištěm a fronta se zde posunula.

📝 Popis a charakteristika

LLR je de facto unitární stát s prezidentským režimem. Úředním jazykem je ruština, která je mateřským jazykem pro drtivou většinu obyvatel. Úřady prosazují silnou rusifikaci společnosti.

Státními symboly jsou:

  • **Vlajka:** Tvoří ji tři vodorovné pruhy – modrý, světle modrý a bílé. Modrá barva symbolizuje slávu a věčnost, světle modrá čistotu oblohy a bílá mír.
  • **Znak:** Vychází z historického znaku Luhanské oblasti. Zobrazuje zlaté sousoší hutníka a dělnici na pozadí vycházejícího slunce v kruhu věnců. Po anexi v roce 2022 byl znak upraven tak, aby odpovídal ruské heraldice (např. přidání imperiální koruny na moderních verzích).
  • **Hymna:** Píseň „Luhanskaja Narodnaja Respublika“ (Славься, Луганская Народная!).

Demograficky si populace LLR prošla turbulentními změnami. Před válkou v roce 2014 žilo v Luhanské oblasti přibližně 2,2 milionu lidí. V důsledku bojů, emigrace a přesídlení se počet obyvatel v kontrolovaném území odhaduje přibližně na 1,5 milionu. Podle sčítání v roce 2014 se velká část obyvatel (až 70 %) přihlásila k ruské národnosti, což je nejvyšší podíl v celé Ukrajině.

Ekonomika LLR je silně specializovaná. Hlavním pilířem je těžba uhlí (hlavně v Lysyčansku, Krasnodonu a Alčevsku) a metalurgie. V Alčevsku se nachází Alčevský metalurgický kombinát, jeden z největších na Ukrajině. Významnou roli hraje také chemický průmysl (Lysyčansk, Rubižne) a výroba kolejových vozidel v Luhansku. Po začlenění do Ruské federace se měna změnila na rubl a ekonomika se integrovala do ruského trhu.

⚖️ Mezinárodněprávní status

Status LLR je, stejně jako v případě DLR, předmětem mezinárodních sporů.

Právní pohled Ukrajiny a Západu

Ukrajina považuje LLR za teroristickou organizaci (dle svého práva) a území za nelegálně obsazené součásti svého státu. Ústava Ukrajiny a mezinárodní právo definují Luhanskou oblast jako nedělitelnou součást suverénní Ukrajiny. USA, EU a NATO odsoudily anexi jako porušení suverenity a územní celistvosti Ukrajiny.

Právní pohled Ruské federace

Dne 21. února 2022 Vladimir Putin podepsal dekrety o uznání nezávislosti LLR a DLR. Následně, 30. září 2022, proběhlo podepsání „dohody o připojení“ mezi Ruskem a LLR v Moskvě. Ruská státní duma (Duma) ratifikovala zákony o připojení LLR jako „Luhanské oblasti“ do Ruské federace.

Další uznání

Kromě Ruska uznalo nezávislost LLR a její anexi státy Sýrie, Severní Korea, Abcházie a Jižní Osetie. Státy jako Írán nebo Čína se vyjádřily zdrženlivě a vyzvaly k dialogu, ale neuznaly anexi.

👶 Pro laiky

Představte si LLR jako „severního souseda“ Doněcké lidové republiky. Je to další velký byt v domě Ukrajiny, kde se obyvatelé v roce 2014 rozhodli, že už s domovým (Kyjevem) nechtějí mít nic společného, a chtějí se přestěhovat k sousedovi z vedlejšího bytu (Rusko).

Soused (Rusko) byl ochoten jim pomoci, dát jim peníze a zbraně, aby si byt ubránili. Domovník (Ukrajina) se snažil byt získat zpátky, ale v roce 2022 soused sám vtrhl do domu, rozbil dveře a prohlásil: „Tenhle byt je nyní můj.“ Většina lidí v domě i v okolí s tím nesouhlasí a tvrdí, že to stále patří domovníkovi.

Obyvatelé LLR se sice cítí být Rusy nebo „Luhánci“, ale jejich byt je stále předmětem sporu. Zatímco v bytě platí pravidla souseda (ruské rubly, ruské zákony), na papíře u banky a u pojišťovny stále vede jako majitel původní domovník. Je to situace, kdy realita na místě (ruská armáda, ruská vlajka) je jiná než realita, jak ji vidí svět (ukrajinská vlajka, ukrajinské zákony).


⏳ Historie

Historie Luhanské lidové republiky se odvíjí paralelně s historií sousední Doněcké lidové republiky, ale má své specifické průběhové momenty a vnitřní mocenské boje.

Vyhlášení a počátek konfliktu (2014)

V březnu 2014, v návaznosti na události Euromajdanu a anexi Krymu, začaly v Luhansku protesty proruských skupin. Dne 27. dubna 2014 aktivisté obsadili budovu SBU v Luhansku a vyhlásili vytvoření Luhanské lidové republiky. Prvním vůdcem („lidovým guvernérem“) se stal Valerij Bolotov.

Konflikt se rychle zhoršil. Na rozdíl od Doněcku, kde se fronta stabilizovala v létě 2014, v Luhanské oblasti pokračovaly boje o samotný hlavní město. V květnu a červnu 2014 ukrajinská armáda operovala na okrajích Luhanska, ale separatistům se dařilo udržet kontrolu díky dodávkám zhruba přeshraničním územím Ruskem (okolí Izvarina).

Dne 14. srpna 2014 Valerij Bolotov rezignoval na svou funkci po atentátu na jeho život a rostoucím napětí s Igorem Plotnickým, který velel ozbrojeným silám. Plotnickij se stal novým hlavou státu.

Bitvy a Minská dohoda (2015)

Zlomovým momentem pro stabilizaci fronty se staly těžké boje v zimě 2014/2015. Dne 9. února 2015 vyhráli separatisté klíčovou bitvu o Debalceve, kterou kontrolovali ukrajinští vojáci (Debalceve leželo na administrativní hranici Luhanské a Doněcké oblasti). Pád Debalceva ukrajinské síly odřízl a umožnil separatistům upevnit kontrolu nad územím.

V únoru 2015 byla podepsána Minská dohoda II. Podobně jako v DLR, ani v LLR nevedly k trvalému míru, ale k zamrznutí konfliktu. Fronta se ustálila přibližně podél řeky Severský Donec a přístupových cest k hlavnímu městu.

V následujících letech (2015–2021) se v Luhansku konaly volby, které nebyly mezinárodně uznány. Vláda Igora Plotnického budovala státní struktury, ale musela čelit vnitřnímu konfliktu. V roce 2016 se vláda dostala do konfliktu s kozáckými oddíly Pavla Dremova z Sverdlovsku, které byly nakonec rozpuštěny či integrovány pod přímou kontrolou centrální vlády.

Puč a nástup Pasečnika (2017)

V roce 2017 došlo v LLR k politickému převratu. Dne 21. listopadu 2017 byl při explozi automobilu v Luhansku zabit Gennadij Ponomarjov, ministr vnitra a přední kritik Igora Plotnického. Plotnickij byl obviněn z organizace atentátu a násilně sesazen. Moc v republice převzal Leonid Pasečnik, dříve šéf LLR „ministerstva státní bezpečnosti“. Pasečnik vyjádřil větší loajalitu vůči Moskvě a zahájil čistky ve vedení republiky, což vedlo k „rusifikaci“ vedení a integraci do struktur Ruské federace.

Ruská invaze a plná okupace (2022)

Dne 21. února 2022 Vladimir Putin uznal nezávislost LLR. O tři dny později začala Ruská invaze.

Boje v Luhanské oblasti v roce 2022 byly jedny z nejtěžších celé války. Ruská armáda a milice LLR zaútočily na sever a západ, aby obsadily zbytek oblasti. Klíčovým bodem se stala tzv. „Severodonecká klesanina“.

Po dobytí Severodoněcku a Lysyčansku ruské jednotky překročily řeku Severský Donec a postoupily k hranicím Charkovské oblasti. Nicméně, v září 2022 podnikla Ukrajina úspěšnou protiofenzívu v Charkovské oblasti, která donutila ruské jednoty ustoupit a odhalila zranitelnost severní hranice LLR.

Po udržení fronty se území LLR dostalo pod plnou kontrolu Ruskem. Dne 30. září 2022 byl podepsán zákon o připojení k Ruské federaci.

🏛️ Politika a správa

LLR funguje jako prezidentská republika s silnou centralizací moci.

Hlava státu a vláda

  • **Hlava LLR:** Od listopadu 2017 je jím Leonid Pasečnik. Byl „znovuzvolen“ v roce 2022 v prezidentských volbách, které byly mezinárodními pozorovateli označeny za nedemokratické a bez reálné opozice.
  • **Vláda:** Rada ministrů, která plní funkci výkonné moci. Od anexe v roce 2022 probíhá postupná transformace vládních struktur na regionální orgány Ruské federace (např. převedení ministerstev do podřízenosti ruským federálním úřadům).

Legislativní moc vykonává Lidová rada, která je zcela podřízena vedení republiky. Hlavní politickou silou je hnutí „Mir Lugansčine“ (Mír Luhanska), které podporuje integraci s Ruskem.

Administrativní dělení

Oficiálně se LLR dělí na rajóny (okresy) a města republikového podřízení. Po obsazení celé Luhanské oblasti v roce 2022 se správa snaží vykonávat moc i nad územími, která jsou nadále pod okupací nebo v předpolí, jako je Starobilsk, Svatove nebo Kreminna, ale faktická moc se koncentruje v městské aglomeraci Luhanska-Alčevsk a v jižních částech oblasti.

Klíčová města pod kontrolou:

🪖 Ozbrojené síly

Ozbrojené síly LLR, známé jako „Lidová milice NM LNR“, byly druhou největší separatistickou armádou v regionu.

Struktura

Hlavní útvar byl 2. armádní sbor NM LNR. Sbor sestával z motorizovaných střeleckých brigád (např. 4. brigáda z Alčevsku), dělostřeleckých pluků a tankových praporů. Odhadované bojeschopné síly před rokem 2022 byly zhruba 15 000 až 20 000 mužů.

Role ve válce

Milice LLR se vyznačovaly vysokou profesionalizací v porovnání s některými jednotkami DNR, což bylo často připisováno vlivu ruských důstojníků z GRU a silnému kozáckému prvku. Účastnily se všech významných bitev v Luhanské oblasti.

V roce 2022 a 2023 sehrály jednotky LLR (v té době již pod ruským velením) klíčovou roli v bitvě o Severodoněck a Lysyčansk a následně v bojích na linii SvatoveKreminna. Oblast Svatoveu a Kreminny se stala jedním z nejtěžších bojišť na konci roku 2022 a v roce 2023, kde ukrajinská armáda uskutečnila svou protiútok, aby zastavila ruský postup k Slavjansku.

Integrace

Po anexi byl 2. armádní sbor, stejně jako 1. armádní sbor DNR, formálně zrušen a jeho jednotky byly včleněny do struktury Ruské pozemní armády. Mnoho příslušníků podepsalo smlouvy s ruským ministerstvem obrany. Nicméně, v praxi se označení „NM LNR“ nebo „brigády z Luhanska“ stále používá k odlišení od běžných ruských záložníků.


🎭 Kultura a společnost

Společenský život v Luhanské lidové republice prošel stejně jako v sousední DLR masivní transformací zaměřenou na rusifikaci a posílení vazeb na Rusko. LLR se prezentuje jako ochránce ruské jazykové a kulturní identity v regionu Donbasu.

Vzdělání

Vzdělávací systém byl kompletně převeden na ruské standardy. Ukrajinské osnovy a učebnice byly staženy a nahrazeny ruskými. Učitelé a pedagogičtí pracovníci museli projít procesem re-certifikace podle ruských zákonů. Univerzity v LLR, jako například Východoukrajinská národní univerzita Volodymyra Dahla (dříve v Luhansku, nyní fakticky v Sverdlovsku nebo nově přeorientovaná), byly sloučeny s ruskými institucemi nebo přejmenovány (např. na Donbasská státní univerzita). Diplomy vydané v LLR nejsou mezinárodně uznány, ale Ruskou federací jsou uznávány jako plnohodnotné.

Média

Média v LLR podléhají přísné cenzuře. Dominantním veřejnoprávním médiem je státní společnost GTRK Lugansk (Luhanská státní televizní a rozhlasová společnost). Všechny nezávislé noviny, online portály a televizní kanály, které neodsuzují ukrajinskou vládu nebo nepodporují integraci s Ruskem, byly zakázány. Úřady také blokují přístup k webovým stránkám ukrajinských institucí a nezávislých zpravodajských serverů.

Náboženství

Náboženská sféra je pod silným vlivem Ukrajinské pravoslavné církve Moskevského patriarchátu (UOC-MP), která v roce 2022 v LLR plně zlegalizovala své spojení s Ruskou pravoslavnou církví a přejmenovala se na „Luhanskou eparchii Ruské pravoslavné církve“.

Ostatní náboženské skupiny, zejména věřící Pravoslavné církve Ukrajiny (PCU) a řeckokatolíci, čelí systematickému pronásledování. Byly zaznamenány případy zadržování kněží, konfiskace chrámů a ničení náboženské literatury. LLR je popsána organizací Open Doors jako místo s vysokou mírou pronásledování křesťanů, kteří nespadají pod ruský patriarchát.

📊 Ekonomické údaje

Ekonomika LLR je založena na těžkém průmyslu a je silně závislá na Rusku. Před válkou se Luhanská oblast podílela na cca 7,5 % průmyslové výroby Ukrajiny.

Průmysl a energetika

Hlavním průmyslovým odvětvím je těžba uhlí. LLR se specializuje na těžbu antracitu (tvrdého uhlí) v hlubinných dolech. Hlavní centra těžby jsou Krasnyj Luč, Antracit, Pervomaisk a Stachanov. Vzhledem k poškození infrastruktury a finančním potížím je produkce nižší než před válkou.

Dalším klíčovým sektorem je metalurgie. V Alčevsku působí Alčevský metalurgický kombinát (AMK), který je jedním z největších producentů oceli na Ukrajině. Nicméně, kombinát je závislý na dodávkách železné rudy z Krivého Rogu (Ukrajina) a Kurska (Rusko), což ho činí zranitelným. Vyrábí se také koks.

Zemědělství hraje menší, ale stále významnou roli, zejména v severních částech republiky (Svatove, Starobilsk), které jsou však bojištěm. Pěstují se především obiloviny a slunečnice.

Finance a integrace

Od roku 2015 se jako měna používá rubl. Bankovní systém je napojen na ruský (Sberbank, Rosselkhozbank, PSB). Většina velkých podniků byla „znárodněna“ (konfiskována původním majitelům) a předána pod správu ruských firem nebo lokálních loajálních správců.

LLR je silně dotována Moskvou. Ruská vláda pokrývá deficit státního rozpočtu, financuje sociální platby (důchody, platy státních zaměstnanců) a investuje do obnovy železnic, silnic a vodovodů. Odhaduje se, že bez ruské finanční pomoci by ekonomika LLR kolabovala.

🌍 Mezinárodní vztahy

Zahraniční politika LLR je v podstatě zrcadlem politiky Ruské federace. LLR nemá rozvinutou diplomatickou síť a funguje jako nástroj geopolitických ambicí Ruska.

Uznání

Nezávislost LLR uznaly stejné státy jako u DLR: Rusko (únor 2022), Abcházie, Jižní Osetie, Severní Korea a Sýrie. Další státy jako Kuba, Nikaragua nebo Bělorusko vyjádřily podporu, ale formální uznání odložily.

Sankce

EU, USA, Velká Británie, Kanada, Japonsko a další země uvalily sankce na klíčové představitele LLR (zejména Leonida Pasečnika, Igora Plotnického, bývalé ministry) a na ekonomické subjekty (např. Alčevský kombinát, důlní společnosti). Cílem sankcí je zabránit obchodu s podniky, které financují ruskou válečnou mašinérii.

⚔ Kritika a kontroverze

LLR je, stejně jako DLR, předmětem mezinárodní kritiky kvůli vážným porušováním lidských práv a válečným zločinům.

Filtrací a věznění

Jedním z nejznámějších problémů je systém tzv. „filtrací“. Od roku 2014, ale zejména v roce 2022 při evakuaci civilistů, organizovaly ozbrojené síly LLR a Ruska kontrolní stanoviště, kde byli lidé podrobeni kontrolám loajality, prohledávání a výslechům. Tyto praktiky, popsané Úřadem Vysokého komisaře OSN pro lidská práva, často vedly k mučení, nedobrovolným zmizením a nelegálním vězněním lidí podezřelých ze spojení s ukrajinskými úřady.

Mučení a političtí vězni

Organizace jako Human Rights Watch (HRW) dokumentovaly systematické mučení v detenčních centrech LLR (např. věznice v Luhansku, kolonie v Pervomaisku). Mnoho politických vězňů bylo uvězněno na základě obvinění ze „špionáže“ nebo „terorismu“ bez řádného soudu. Jedním z nejznámějších případů bylo zatčení a odsouzení ukrajinské režisérky Olega Sencova (byl vězněn v Rusku, ale obvinění souvisela s aktivitami v Krymu/Donbasu).

Útoky na civilisty

Během konfliktu docházelo k náhodným i cíleným útokům na obytné čtvrti. LLR byla obviňována z ostřelování ukrajinských měst jako Svjatohirsk, Sievierodonetsk a Lysyčansk, stejně jako ukrajinská armáda z ostřelování Luhanska.

📈 Statistiky

  • **Plocha:** Cca 26 684 km² (část původní Luhanské oblasti).
  • **Obyvatelstvo:** Odhad 1,5 milionu (2024), před válkou 2,2 milionu.
  • **Hlavní město:** Luhansk.
  • **Jazyk:** Ruština (úřední).
  • **Měna:** Rubl (RUB).
  • **HDP:** Odhaduje se na méně než 20 % HDP Luhanské oblasti z roku 2013.
  • **Úroveň chudoby:** Vysoká, výrazně závislá na sociálních dávkách z Ruska.

🏵️ Státní svátky a symbolika

Státní svátky LLR se podobají těm v DLR, ale mají své specifické datum vyhlášení.

  • **2. květen – Den vzniku LLR:** Slaví se na památku prohlášení nezávislosti v roce 2014.
  • **9. květen – Den vítězství:** Nejdůležitější státní svátek.
  • **11. září – Den vlajky:** Památka schválení státní vlajky.
  • **11. říjen – Den ústavy:** Vzpomínka na přijetí ústavy v roce 2014.

Státními barvami jsou modrá (shora), světle modrá (uprostřed) a bílá (dole). Modrá symbolizuje zemi a lid, světle modrá oblohu a bílu čistotu mysli a mír.

Zdroje