Logoterapie

Rozbalit box

Obsah boxu

Logoterapie (z řeckého logos – smysl) je směr existenciální psychoterapie, který se zaměřuje na hledání smyslu lidské existence. Její zakladatel, **Viktor Frankl**, ji nazýval "léčbou smyslem". Zatímco jiné školy se ptají "co se vám stalo v dětství" (Freud) nebo "jaké je vaše místo ve společnosti" (Adler), logoterapie se ptá: **"Proč tu jste a pro co (nebo pro koho) chcete žít?"**

Je označována za **Třetí vídeňskou školu psychoterapie**:

**Psychoanalýza** (S. Freud) – Vůle ke slasti (Will to Pleasure).
**Individuální psychologie** (A. Adler) – Vůle k moci (Will to Power).
**Logoterapie** (V. Frankl) – **Vůle ke smyslu** (Will to Meaning).

Frankl tvrdil, že člověk není jen "pytel pudů" ani "sociální zvíře". Je to bytost duchovní, která potřebuje vědět, že její život (a utrpení) má nějaký význam. Pokud tato potřeba není naplněna, vzniká **existenciální vakuum** (prázdnota), které vede k neurózám, závislostem a depresím.

Zrozeno v pekle: Laboratoř Osvětim

Logoterapie je jedinečná tím, že nevznikla v pohodlném křesle vídeňské ordinace, ale v pekle koncentračních táborů (Terezín, Osvětim, Dachau). Frankl tam jako vězeň číslo 119104 pozoroval, kdo přežije a kdo zemře. Zjistil šokující věc: Nepřežívali ti fyzicky nejsilnější ("svalovci"). Přežívali ti, kteří měli **pro co žít**.

Někdo chtěl dopsat knihu.
Někdo se chtěl znovu setkat s dcerou.
Někdo chtěl jen přežít, aby mohl podat svědectví.

Tato vize budoucnosti jim dávala sílu snést nelidskou přítomnost. Frankl tam ověřil Nietzschův citát: *"Kdo má ve svém životě nějaké PROČ, ten snese téměř každé JAK."*

Tři cesty ke smyslu

Podle logoterapie si smysl nemůžeme "vymyslet" (to by byla iluze), musíme ho **objevit**. Smysl je objektivní realita, která čeká na naše naplnění. Frankl definoval tři hlavní cesty:

1. Hodnoty tvůrčí (Co dáváme světu)

Nejběžnější cesta. Smysl najdeme v práci, v díle, které vytvoříme, ve výchově dětí nebo v pomoci druhým. Je to aktivní přetváření světa.

*Příklad:* Matka pečující o dítě, spisovatel píšící knihu, pekař pečící chleba.

2. Hodnoty zážitkové (Co bereme od světa)

Smysl lze najít i pasivně – v prožívání krásy, pravdy, umění, přírody nebo v setkání s druhým člověkem (láska).

*Příklad:* Moment, kdy stojíte na vrcholu hory a díváte se na západ slunce. V tu chvíli se neptáte na smysl života, v tu chvíli ho *žijete*. Láska je podle Frankla nejvyšším způsobem, jak poznat druhého člověka.

3. Hodnoty postojové (Jak neseme utrpení)

Toto je Franklův největší přínos. Co když člověk nemůže pracovat (je ochrnutý) a nemůže prožívat krásu (je v cele smrti)? Má jeho život smysl? Frankl říká: **ANO**. I v té nejzoufalé situaci nám zůstává poslední svoboda: **Svoboda zvolit si postoj**. Můžeme si vybrat, zda budeme trpět jako zvířata, nebo jako lidé s důstojností. Přeměna osobní tragédie v morální vítězství je nejvyšším lidským výkonem.

*Případ:* Frankl léčil lékaře, který se zhroutil po smrti milované manželky. Frankl se ho zeptal: "Co by se stalo, doktore, kdybyste zemřel vy první a ona přežila?" Lékař řekl: "To by pro ni bylo strašné, hrozně by trpěla." Frankl odpověděl: "Vidíte? Ušetřil jste ji tohoto utrpení, ale cenou za to je, že ho teď musíte nést vy." Lékařova bolest nezmizela, ale dostala **smysl** (oběť pro manželku).

Existenciální vakuum a Nedělní neuróza

V moderní době, kdy lidé nemusí bojovat o holé přežití, se objevuje nová nemoc: **Ztráta smyslu**. Lidé mají "z čeho" žít (peníze, jídlo), ale nemají "pro co" žít.

**Existenciální vakuum**: Pocit vnitřní prázdnoty, nudy a marnosti. Projevuje se agresí, závislostmi nebo depresí.
**Nedělní neuróza**: Stav, který nastává o víkendu, kdy opadne pracovní shon. Člověk se zastaví a najednou na něj dopadne prázdnota jeho života. Neví, co se sebou, a propadá úzkosti nebo pije alkohol. (Dnes bychom to nazvali "doomscrolling" na mobilu, abychom tu prázdnotu necítili).

Terapeutické techniky: Léčba humorem

Logoterapie není jen filozofování, má konkrétní nástroje:

Paradoxní intence (Paradoxical Intention)

Technika pro léčbu fobií a obsedantních neuróz (**OCD**). Vychází z toho, že strach vytváří to, čeho se bojíme (anticipační úzkost).

*Princip:* Pacient si má **přát** to, čeho se bojí.
*Příklad:* Muž se bojí, že se bude na veřejnosti potit. Čím víc se snaží nepotit, tím víc se potí. Frankl mu poradí: *"Teď půjdu na pódium a ukážu jim, jak se umím potit! Vypotím deset litrů! Udělám louži!"*

Tento humorný přístup a snaha o opak ("hyper-intence") prolomí křeč strachu. Člověk se nemůže bát a smát zároveň.

Dereflexe (Dereflection)

Technika pro léčbu hyper-reflexe (přílišného sebepozorování).

*Princip:* Přestat sledovat sebe a zaměřit se na něco venku.
*Příklad:* Nespavost. Člověk leží a sleduje se: "Už spím? Musím usnout." Tím spánek odežene. Řešením je přestat řešit spánek a zaměřit se na čtení knihy nebo myšlenky na zítřejší výlet. Jakmile se "oko přestane dívat samo na sebe", začne fungovat přirozeně.

💡 Pro laiky: Šachová partie a Oko

- Metafora Šachové partie:**

Když se někdo zeptá: "Jaký je smysl života?", je to jako ptát se šachového velmistra: **"Jaký je nejlepší tah v šachu?"** Takový tah neexistuje. Existuje jen nejlepší tah *v konkrétní situaci, při konkrétním rozestavení figur, proti konkrétnímu soupeři*. Váš život je šachová partie. Nemůžete se ptát na smysl "obecně". Musíte se ptát: "Co po mně život chce **právě teď**, v této situaci?" Někdy je nejlepším tahem útok (práce), někdy obrana (trpělivost), někdy oběť (utrpení).

- Metafora Oka:**

Oko je orgán, který vidí svět. Kdy vidí oko samo sebe? Pouze tehdy, když je nemocné (když má zákal) nebo když se podívá do zrcadla. Zdravé oko **nevnímá samo sebe**, vnímá věci okolo. Stejně tak zdravý člověk se "nepřehrabuje" ve svém nitru (jako v psychoanalýze), ale je zaměřen ven – na úkol, na druhého člověka, na smysl. Čím více zapomínáme na sebe a odevzdáváme se úkolu, tím více jsme lidmi. (Tomu Frankl říká **sebetranscendence**).

📚 Zdroje