Josef Hubáček

Josef Hubáček
Celé jméno	Josef Hubáček
Datum narození	17. října 1909
Místo narození	Štěpánov, Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí	9. dubna 1988
Místo úmrtí	Brno, Československo
Státní příslušnost
Povolání	vojenský letec, zkušební pilot, akrobat
Vyznamenání	Řád Bílého lva (I. třída, 2020 in memoriam)

Josef Hubáček (17. října 1909 Štěpánov – 9. dubna 1988 Brno) byl československý vojenský letec, fenomenální letecký akrobat a dlouholetý tovární šéfpilot společnosti Avia.

Ve 30. letech 20. století patřil k absolutní světové špičce v letecké akrobacii. Spolu s Františkem Novákem a Petrem Širokým tvořil legendární „Zlatou trojku“ (nebo také „Tři krále vzduchu“), která proslavila československé letectví po celé Evropě.

Hubáček byl znám svou technickou precizností, chladnokrevností a dokonalým citem pro letoun. Jako zkušební pilot zalétával nejslavnější československé stíhačky předválečné éry, včetně ikonické Avia B-534 a prototypů, které měly bránit republiku v roce 1938. Jeho osud po roce 1948 je typickým příkladem perzekuce elit komunistickým režimem.

Mládí a vojenské začátky

Narodil se v rodině železničáře ve Štěpánově na Olomoucku. Vyučil se zámečníkem, ale jeho touha létat ho přivedla do armády.

V roce 1928 nastoupil do Školy pro odborný dorost letectva v Prostějově.
Po absolvování sloužil u Leteckého pluku 2 v Olomouci. Zde si jeho talentu všiml velitel František Novák, který začal formovat akrobatickou skupinu.

Zlatá éra akrobacie (30. léta)

Hubáček se stal členem proslulé akrobatické skupiny, která létala na dvojplošnících Avia B-122 (a jejich derivátech). Jejich specialitou byla skupinová akrobacie v těsné formaci, kdy byly letouny často spojeny lany, což vyžadovalo absolutní synchronizaci.

Berlín 1936 a Curych 1937

**LOH 1936:** Na olympijských hrách v Berlíně (kde byla letecká akrobacie ukázkovým sportem) skončil Hubáček na 4. místě. Československá výprava zde ohromila svět.
**Curych 1937:** Mezinárodní letecký mítink v Curychu byl vrcholem československé akrobacie. V soutěži družstev získalo Československo (Novák, Široký, Hubáček) suverénní vítězství a porazilo favorizované Němce. Hubáček přispěl svým klidným a bezchybným stylem.

Zkušební pilot Avie

Pro své technické znalosti a cit pro stroj byl Hubáček vyhledáván konstruktéry. Odešel z aktivní vojenské služby do zálohy a stal se továrním pilotem firmy Avia v Praze-Letňanech.

Stal se šéfpilotem a nástupcem Václava Kočího.
**Avia B-534:** Hubáček měl lví podíl na vylepšování této standardní stíhačky čs. letectva.
**Prototypy:** Zalétával moderní dolnoplošníky Avia B-35 a Avia B-135, které měly nahradit dvojplošníky. Právě na prototypu B-35 havaroval a utrpěl zranění, ale brzy se vrátil k létání.

Okupace a odboj

Po okupaci v březnu 1939 Hubáček neodešel do zahraničí jako mnozí jeho kolegové. Zůstal v Protektorátu, pravděpodobně z rodinných důvodů a také proto, aby se zapojil do domácího odboje.

Pracoval dále v Avii (nyní pod německou správou) jako zalétávací pilot opravených strojů.
**Sabotáže:** Spolupracoval s odbojovou skupinou v továrně. Úmyslně přehlížel některé závady nebo prováděl zálety tak, aby motory německých letadel měly nižší životnost. Předával také informace o německé letecké výrobě do Londýna.

Poválečné období a pád

Po válce se vrátil k práci šéfpilota v Avii. Zalétával kořistní Messerschmitt Bf 109 (v čs. verzi Avia S-199) a podílel se na vývoji proudového letounu Avia S-92 (Messerschmitt Me 262).

Rok 1948 a perzekuce

Po komunistickém převratu v únoru 1948 se stal pro režim nepohodlným.

Byl označen za politicky nespolehlivého (měl "západní" manýry, stýkal se s letci z RAF).
V roce 1951 byl z Avie propuštěn.
Byl nucen pracovat v podřadných profesích: jako řidič náklaďáku, skladník nebo dělník v Meoptě.
Byl pod dohledem Státní bezpečnosti (StB).

Navzdory šikaně si zachoval důstojnost a v letecké komunitě byl stále uctíván jako legenda. K létání se již nikdy profesionálně nevrátil, pouze rekreačně v aeroklubech (např. v Medlánkách), kde předával zkušenosti mladým plachtařům.

Úmrtí a rehabilitace

Josef Hubáček zemřel v zapomnění 9. dubna 1988 v Brně.

Plné rehabilitace se dočkal až po roce 1989.
V roce 2020 mu prezident Miloš Zeman udělil in memoriam **Řád Bílého lva** I. třídy za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu.

Pro laiky

Josefa Hubáčka si představte jako "Martina Šonku" 30. let. Byl to pilot, který s letadlem uměl věci, které odporovaly fyzice. Spolu se svými dvěma kamarády (Novákem a Širokým) létali v tak těsných formacích, že měli křídla svázaná lany, a dělali při tom přemety. Když vyhráli závody v Curychu, psaly o nich noviny po celém světě. Kromě toho to byl on, kdo "učil létat" nejslavnější české letadlo – Avii B-534. Každý kus, který šel k armádě, prošel jeho rukama. Komunisté se mu za to odvděčili tím, že ho vyhodili z práce a nechali ho dožít jako skladníka.

Zdroje

Rajlich, Jiří: Na nebi hrdého Albionu (zmínky v kontextu předválečného letectva).
Šorel, Václav: Letadla československých pilotů.
Vojenský historický ústav Praha
Encyklopedie dějin města Brna
Kancelář prezidenta republiky - vyznamenaní