Jimmy Connors

Jimmy Connors
Celé jméno	James Scott Connors
Datum narození	2. září 1952
Místo narození	Belleville, Illinois, Spojené státy americké
Státní příslušnost
Povolání	bývalý profesionální tenista, trenér, sportovní komentátor, podcaster
Aktivní od	1972
Aktivní do	1996
Výška	178 cm

Jimmy Connors (celým občanským jménem James Scott Connors, * 2. září 1952 Belleville, Illinois) je bývalý americký profesionální tenista a bývalá světová jednička ve dvouhře. Z historického a statistického hlediska se řadí mezi nejúspěšnější hráče v dějinách tenisu v takzvané otevřené éře. Na oficiálním světovém žebříčku organizace ATP figuroval na 1. místě ve dvouhře po dobu 268 týdnů, přičemž z tohoto počtu strávil na vrcholu 160 týdnů v nepřerušené sérii (od července 1974 do dubna 1979). Kalendářní rok zakončil jako světová jednička celkem pětkrát.

Během své profesionální kariéry vybojoval 8 grandslamových titulů v mužské dvouhře. Pětkrát dokázal ovládnout americký US Open (1974, 1976, 1978, 1982 a 1983), dvakrát zvítězil na travnatém Wimbledonu (1974 a 1982) a jeden titul si připsal z turnaje Australian Open (1974). Connors je držitelem tří absolutních rekordů otevřené éry v mužském tenise: získal historicky nejvyšší počet turnajových titulů ve dvouhře na okruhu ATP (109 titulů), odehrál nejvyšší počet oficiálních profesionálních zápasů (1 557) a zaznamenal nejvyšší počet vítězných utkání (1 274).

Vedle dvouhry získal rovněž dva grandslamové tituly v mužské čtyřhře (Wimbledon 1973 a US Open 1975). V roce 1981 byl součástí amerického reprezentačního týmu, se kterým vyhrál týmovou soutěž o Davis Cup. Po ukončení své mimořádně dlouhé profesionální kariéry v roce 1996, která trvala bezmála 25 let, přešel do role tenisového trenéra (vedl mimo jiné Andyho Roddicka či Marii Šarapovovou) a sportovního analytika. V roce 1998 byl formálně uveden do Mezinárodní tenisové síně slávy.

🗓 Současnost a mediální činnost (Stav k roku 2026)

K srpnu roku 2026 zůstává Jimmy Connors v prostředí profesionálního tenisu nadále aktivní, a to především v roli analytika a mediálního komentátora. Jeho hlavní platformou je audio a video podcast s názvem "Advantage Connors", který produkuje a moderuje společně se svým synem Brettem Connorsem.

Tento podcastový formát slouží k analytickému rozboru aktuálního dění na okruzích ATP a WTA. V první polovině roku 2026 se Connors ve svých výstupech detailně věnoval například výkonům běloruské tenistky Aryny Sabalenkové po její porážce ve finále Australian Open, kde kritizoval její taktické řízení zápasu z vedení 3:0 na gemy a absenci takzvaného "zabijáckého instinktu" při uzavírání vyrovnaných zápasů. V srpnu 2026 na svém kanálu zhodnotil srpnový mužský turnaj kategorie ATP 500 ve Washingtonu D.C. a analyzoval herní progres tehdejšího vítěze, amerického reprezentanta Taylora Fritze, a španělského finalisty Rafaela Jodara. Podcast pravidelně interaguje s posluchači a publikuje epizody v týdenní frekvenci.

👤 Životopis a raná léta

James Scott Connors se narodil 2. září 1952 v americkém městě Belleville ve státě Illinois a vyrůstal v sousedním městě East St. Louis. K tenisu jej přivedla jeho matka Gloria Connorsová (rozená Thompsonová) a babička Bertha Thompsonová. Obě ženy měly zkušenosti s turnajovým hraním na národní úrovni a poskytly mu první systematické tenisové vzdělání na zanedbaných veřejných kurtech v jeho domovském městě.

Již v roce 1961, ve věku devíti let, se zúčastnil amerického národního šampionátu chlapců do jedenácti let. Vzhledem k jeho rostoucímu talentu a nutnosti zajistit mu kvalitnější tréninkové prostředí rozhodla matka v roce 1968 o jeho přesunu do jižní Kalifornie. Zde se jeho dalšího metodického rozvoje ujal legendární tenista a trenér Pancho Segura, pod jehož vedením zdokonalil svou fyzickou kondici a útočné pojetí hry.

Vysokoškolské vzdělání a univerzitní tenis absolvoval na Kalifornské univerzitě v Los Angeles (UCLA). Během svého působení v univerzitní lize NCAA vybojoval v roce 1971 titul národního univerzitního šampiona ve dvouhře, čímž potvrdil svou připravenost pro vstup na dospělý okruh.

💼 Profesionální kariéra ve dvouhře

Vstup na profesionální okruh a konflikt s asociací (1972–1973)

Connors formálně přestoupil z amatérského statutu mezi profesionály v roce 1972. Jeho nástup na profesionální scénu byl poznamenán silným administrativním a politickým sporem s nově vznikající Asociací tenisových profesionálů (ATP), kterou v témže roce založil promotér Jack Kramer. Connors odmítl do této odborové organizace vstoupit a namísto toho se připojil k nezávislému americkému okruhu turnajů, který organizoval jeho manažer Bill Riordan.

Tento nezávislý postoj vedl k sérii právních sporů. Když se asociace ATP rozhodla v roce 1973 bojkotovat grandslamový turnaj ve Wimbledonu kvůli suspendaci Nikoly Piliće, Connors bojkot ignoroval a zúčastnil se turnaje (kde došel do čtvrtfinále). Na konci roku 1973 figuroval na 3. místě nově ustanoveného světového žebříčku ATP, když dokázal zvítězit na prestižním turnaji U.S. Pro Tennis Championships.

Sezóna 1974 a absolutní dominance na grandslamech

Sezóna 1974 se do tenisových statistik zapsala jako jedna z nejdominantnějších v historii mužského tenisu. Jimmy Connors v tomto roce nastoupil do 21 profesionálních turnajů a celkem 15 z nich dokázal vyhrát. Jeho celková zápasová bilance se zastavila na naprosto ohromujícím skóre 99 výher a pouhých 4 porážek (což činí úspěšnost 96,1 %).

V lednu 1974 odcestoval do Austrálie, kde na travnatých dvorcích získal svůj první grandslamový titul. Ve finále Australian Open porazil domácího hráče Phila Denta ve čtyřech setech (7:6, 6:4, 4:6, 6:3). Na jaře však zasáhla do jeho sportovního kalendáře politika. Connors podepsal smlouvu s americkou klubovou soutěží World TeamTennis (nastupoval za tým Baltimore Loves). Vedení Mezinárodní tenisové federace a organizátoři antukového French Open reagovali zákazem startu na pařížském grandslamu pro všechny hráče, kteří podepsali kontrakty s WTT. Tímto zákazem byl Connors administrativně připraven o možnost zkompletovat čistý kalendářní Grand Slam (vítězství na všech čtyřech turnajích v jednom roce).

Na londýnském Wimbledonu svůj druhý grandslamový titul získal suverénním způsobem, když ve finále deklasoval devětatřicetiletou australskou legendu Kena Rosewalla poměrem 6:1, 6:1 a 6:4. Stejný finálový soupeř jej čekal i v závěru roku na americkém US Open ve Forest Hills, kde Connors zvítězil opět naprosto jednoznačně ve třech setech 6:1, 6:0 a 6:1. Na základě těchto výkonů byl dne 29. července 1974 poprvé klasifikován jako světová jednička, na jejíž pozici následně setrval nepřetržitě až do dubna 1979 (celkem 160 po sobě jdoucích týdnů). Během roku 1974 byl mediálně sledován také pro své zasnoubení se světovou ženskou jedničkou Chris Evertovou, jež v témže roce rovněž vyhrála wimbledonskou dvouhru (k plánovanému sňatku však nikdy nedošlo).

Triumfy na US Open na třech površích (1975–1978)

V letech 1975 až 1978 potvrdil Connors svou neuvěřitelnou schopnost adaptace na změny tenisových povrchů. Na americkém grandslamu US Open dosáhl rekordu, který zůstává dodnes nepřekonán – stal se historicky jediným hráčem, jenž dokázal tento grandslamový turnaj vyhrát na třech naprosto odlišných typech povrchů.

V roce 1974 zvítězil na klasické přírodní trávě ve Forest Hills. V roce 1976 se turnaj ve Forest Hills přesunul na takzvanou americkou zelenou antuku (Har-Tru). Connors ve finále tohoto ročníku porazil švédského fenoména Björna Borga ve čtyřech setech (6:4, 3:6, 7:6, 6:4) a získal tak titul i na antukovém podkladu. V roce 1978 byl areál turnaje trvale přesunut do parku Flushing Meadows, kde organizátoři položili rychlý tvrdý akrylátový povrch (DecoTurf). Connors se s touto změnou vypořádal nejlépe a ve finálovém střetnutí opět překonal Björna Borga, tentokrát výsledkem 6:4, 6:2 a 6:2.

Vedle těchto triumfů zaznamenal na dalších grandslamech sérii prohraných finále. Na Wimbledonu se probojoval do boje o titul v letech 1975 (prohra s Arthurem Ashem), 1977 a 1978 (v obou případech podlehl Björnu Borgovi). V roce 1975 navíc odešel poražen i z finále Australian Open proti Johnu Newcombovi a z finále US Open proti Manuelu Orantesovi.

Konfrontace s novou generací a návrat na vrchol (1979–1984)

S koncem sedmdesátých a nástupem osmdesátých let 20. století ztratil Connors na tři roky pozici světové jedničky, když jej na čele žebříčku vystřídal Björn Borg a později americký rival John McEnroe. V tomto období na grandslamech pravidelně narážel v semifinálových zápasech a mnozí analytici předpovídali postupný ústup z pozic.

V roce 1982, ve věku třiceti let, však předvedl fenomenální návrat na samotný tenisový trůn. Na travnatém Wimbledonu se probojoval do finále, ve kterém se utkal se svým mladším a úřadujícím rivalem Johnem McEnroem. V těžkém pětisetovém dramatu trvajícím přes čtyři hodiny dokázal Connors zvítězit poměrem 3:6, 6:3, 6:7, 7:6 a 6:4, čímž vybojoval svou druhou a poslední wimbledonskou trofej. V září téhož roku ovládl i betonový US Open, když ve finále překonal československého tenistu Ivana Lendla ve čtyřech setech (6:3, 6:2, 4:6, 6:4). Tyto dva grandslamové tituly mu zabezpečily opětovný návrat na pozici světové jedničky, na které zakončil kalendářní rok 1982.

V roce 1983 dokázal na US Open svůj triumf obhájit, když ve finálovém zápase opět narazil na Ivana Lendla a zvítězil výsledkem 6:3, 6:7, 7:5 a 6:0. Tento titul představoval jeho celkově páté vítězství na tomto americkém podniku, čímž stanovil společný rekord otevřené éry (který později dorovnali Pete Sampras a Roger Federer). Své úplně poslední grandslamové finále ve dvouhře odehrál v roce 1984 ve Wimbledonu, kde na centrálním dvorci utrpěl těžkou porážku od Johna McEnroea ve třech setech 1:6, 1:6 a 2:6.

Závěr kariéry a tažení na US Open 1991 (1985–1996)

Ve druhé polovině osmdesátých let si Connors nadále udržoval vysoký standard a umisťoval se v elitní světové desítce žebříčku ATP, přičemž na grandslamech stabilně dosahoval na semifinálové a čtvrtfinálové účasti. V roce 1990 musel podstoupit náročnou chirurgickou operaci levého zápěstí, což znamenalo odehrání pouhých tří zápasů v sezóně a propad na 936. místo ve světovém hodnocení.

Největší mediální a fanouškovskou událost své pozdní kariéry zažil v roce 1991 na grandslamu US Open. Ve věku 39 let, kdy startoval pouze díky organizátory udělené divoké kartě (wild card), předvedl nečekané tažení celým turnajovým pavoukem. Hned v prvním kole narazil na mladého Američana Patricka McEnroea a prohrával již 0:2 na sety. Utkání trvající dlouho do nočních hodin však dokázal fyzicky i psychicky otočit a zvítězil 3:2 na sety. Ve druhém kole vyřadil Michiela Schaperse (ve třech setech) a ve třetím kole porazil československého tenistu Karla Nováčka.

Jeho osmifinálový zápas (4. kolo) proti americkému obranáři Aaronu Kricksteinovi, který se hrál přesně v den Connorsových 39. narozenin (2. září 1991), se stal absolutní televizní legendou. Connors v pětisetovém maratonu prohrával v rozhodující sadě s brejkem, avšak vývoj dokázal srovnat a vynutit si tiebreak páté sady. Zkrácenou hru nakonec vyhrál a po více než čtyřech a půl hodinách postoupil poměrem 3:6, 7:6, 1:6, 6:3 a 7:6. Ve čtvrtfinále následně vyřadil Nizozemce Paula Haarhuise ve čtyřech setech a zastavil jej až v semifinále pozdější vítěz turnaje Jim Courier (prohra 3:6, 3:6, 2:6). Tento sportovní výkon je analytiky hodnocen jako jedno z nejpozoruhodnějších fyzických vzepětí v historii veteránského sportu.

Oficiální zápasy na okruhu ATP hrál sporadicky až do dubna roku 1996, kdy svou aktivní dráhu s konečnou platností ukončil s celkovou a rekordní bilancí 109 získaných titulů z dvouhry.

🤝 Čtyřhra a reprezentační kariéra

Ačkoliv byl Connors primárně vnímán jako singlový specialista, na počátku své kariéry dosáhl na významné úspěchy i v disciplíně mužské čtyřhry. V roce 1973 spojil síly s talentovaným rumunským tenistou Iliem Năstasem. Tato dvojice se probojovala do finále na antukovém grandslamu French Open a následně dokázala vyhrát titul na travnatém grandslamu ve Wimbledonu. V roce 1975 pak stejný pár ovládl i betonové kurty na grandslamu US Open. Celkově si Connors během kariéry připsal v mužské čtyřhře 16 turnajových titulů.

V rámci mezinárodní týmové soutěže o Davis Cup nastupoval Connors za reprezentaci Spojených států amerických velmi sporadicky. Kvůli trvalým konfliktům s vedením americké národní asociace (USTA) reprezentoval zemi pouze ve třech kalendářních ročnících (v letech 1975, 1981 a 1984). Zásadní podíl na zisku legendární salátové mísy měl v roce 1981, kdy svými dvěma výhrami ve dvouhře ve čtvrtfinále proti Československu pomohl týmu na cestě do finále. Jeho celková reprezentační bilance ve dvouhře pro Davis Cup činí 10 výher a 3 porážky.

🎾 Herní styl a sportovní vybavení

Z biomechanického a taktického hlediska byl Jimmy Connors předchůdcem moderního nátlakového tenisu od základní čáry. Hrající z levé strany (levák), používal pro údery z pravé strany klasický obouruční bekhend. Jeho údery se vyznačovaly absencí jakékoliv horní rotace (topspinu); hrál extrémně ploché a tvrdé rány s velmi nízkou letovou křivkou těsně nad páskou sítě.

Jeho největší taktickou a technickou zbraní byl return soupeřova podání. Dokázal zasahovat podání okamžitě po odskoku (hrál takzvaně zkráceným švihem „on the rise“), čímž využíval kinetickou energii přilétajícího míče a vracel jej soupeři pod nohy s obrovskou rychlostí. Tento prvek mu umožňoval vyhrávat turnaje i navzdory tomu, že jeho vlastní podání postrádalo razanci nejlepších servismanů té doby. Z mentálního hlediska byl proslulý absolutní bojovností, neskrývanou agresivitou vůči rozhodčím i divákům a snahou narušit psychickou koncentraci soupeře za pomoci hlasitých projevů a zdržování, čímž si získal pověst takzvaného "zlého muže" okruhu.

Značnou část své kariéry (od začátku sedmdesátých let až do roku 1984) hrál se zcela neortodoxní kovovou (ocelovou) raketou Wilson T-2000. Tato raketa měla netradiční systém uchycení výpletu pomocí obtočeného drátu na vnějším okraji hlavy, disponovala malou trefovací plochou a vysokou pružností, jež mu pomáhala generovat razanci do jeho plochých úderů. Teprve po technologickém ústupu kovu v polovině osmdesátých let přešel na moderní grafitové rakety značek Slazenger (model Panther Pro Ceramic) a následně na značku Estusa.

📋 Trenérská dráha

Po ukončení aktivní kariéry na okruhu využil své dlouholeté zkušenosti z profesionálního tenisu na poli trenérského poradenství. V letní části sezóny 2006 se dohodl na trvalé spolupráci s tehdejším elitním americkým tenistou a bývalou světovou jedničkou Andym Roddickem. Cílem tohoto spojení bylo zlepšení Roddickovy mentální odolnosti a zefektivnění útočné hry a returnů od základní čáry. Spolupráce se ukázala jako funkční, neboť pod Connorsovým vedením se Roddick na podzim roku 2006 probojoval do finále na US Open. Partnerství trvalo zhruba dvacet měsíců a k jeho oficiálnímu rozvázání došlo v březnu roku 2008.

Jeho druhé trenérské angažmá na vrcholné mezinárodní scéně bylo podstatně kratší. V červenci 2013 ohlásila ruská tenistka a pětinásobná grandslamová vítězka Maria Šarapovová angažování Connorse na pozici hlavního trenéra po jejím vyřazení ve Wimbledonu. Tato mediálně vysoce sledovaná spolupráce ovšem vydržela přesně jeden oficiální soutěžní zápas na turnaji kategorie WTA Premier v americkém Cincinnati, po jehož prohře obě strany kontrakt okamžitě ukončily. V roce 2015 se pak po dobu jednoho měsíce krátce metodicky podílel na přípravě kanadské tenistky Eugenie Bouchardové.

📈 Statistiky a výsledky

Finálová utkání na turnajích Grand Slamu (Dvouhra)

Zcela kompletní a faktograficky nezkrácený přehled všech 15 případů, ve kterých se Jimmy Connors v průběhu své profesionální kariéry probojoval do závěrečného finálového střetnutí v elitní mužské dvouhře na grandslamových turnajích. Zápasová skóre jsou uvedena v plném znění.

Stav	Rok	Turnaj	Povrch	Finálový soupeř	Výsledek finále
Vítěz	1974	Australian Open	tráva	Phil Dent	7:6, 6:4, 4:6, 6:3
Vítěz	1974	Wimbledon	tráva	Ken Rosewall	6:1, 6:1, 6:4
Vítěz	1974	US Open	tráva	Ken Rosewall	6:1, 6:0, 6:1
Finalista	1975	Australian Open	tráva	John Newcombe	5:7, 6:3, 4:6, 6:7
Finalista	1975	Wimbledon	tráva	Arthur Ashe	1:6, 1:6, 7:5, 4:6
Finalista	1975	US Open	americká antuka	Manuel Orantes	4:6, 3:6, 3:6
Vítěz	1976	US Open	americká antuka	Björn Borg	6:4, 3:6, 7:6, 6:4
Finalista	1977	Wimbledon	tráva	Björn Borg	6:3, 2:6, 1:6, 7:5, 4:6
Finalista	1977	US Open	americká antuka	Guillermo Vilas	6:2, 3:6, 6:7, 0:6
Finalista	1978	Wimbledon	tráva	Björn Borg	2:6, 2:6, 3:6
Vítěz	1978	US Open	tvrdý	Björn Borg	6:4, 6:2, 6:2
Vítěz	1982	Wimbledon	tráva	John McEnroe	3:6, 6:3, 6:7, 7:6, 6:4
Vítěz	1982	US Open	tvrdý	Ivan Lendl	6:3, 6:2, 4:6, 6:4
Vítěz	1983	US Open	tvrdý	Ivan Lendl	6:3, 6:7, 7:5, 6:0
Finalista	1984	Wimbledon	tráva	John McEnroe	1:6, 1:6, 2:6

Finálová utkání na turnajích Grand Slamu (Čtyřhra)

Kompletní výpis finálové účasti na turnajích kategorie Grand Slam v disciplíně mužské čtyřhry.

Stav	Rok	Turnaj	Povrch	Spoluhráč	Fináloví soupeři	Výsledek finále
Finalista	1973	French Open	antuka	Ilie Năstase	John Newcombe / Tom Okker	1:6, 6:3, 3:6, 7:5, 4:6
Vítěz	1973	Wimbledon	tráva	Ilie Năstase	John Cooper / Neale Fraser	3:6, 6:3, 6:4, 8:9, 6:1
Vítěz	1975	US Open	americká antuka	Ilie Năstase	Tom Okker / Marty Riessen	6:4, 7:6

Výsledky na grandslamových turnajích (Dvouhra v období 1970–1996)

Tato podrobná tabulka poskytuje ucelený chronologický záznam o výsledcích Jimmyho Connorse v rámci hlavní soutěže (Main Draw) mužské dvouhry na všech grandslamových turnajích v nepřerušené časové ose od jeho prvního kontaktu s elitním tenisem až do oficiálního ukončení kariéry v roce 1996. V případech turnajů a ročníků, kdy ze sportovních, zdravotních či administrativních (suspendace z roku 1974) důvodů v hlavním pavouku nestartoval, je pro zachování historické databázové přesnosti využito explicitní označení o nestartování.

Rok	Australian Open	French Open	Wimbledon	US Open
1970	nestartoval	nestartoval	nestartoval	1. kolo
1971	nestartoval	nestartoval	nestartoval	2. kolo
1972	nestartoval	nestartoval	čtvrtfinále	1. kolo
1973	nestartoval	1. kolo	čtvrtfinále	čtvrtfinále
1974	vítěz	nestartoval (suspendován)	vítěz	vítěz
1975	finále	nestartoval	finále	finále
1976	nestartoval	nestartoval	čtvrtfinále	vítěz
1977	nestartoval	nestartoval	finále	finále
1978	nestartoval	nestartoval	finále	vítěz
1979	nestartoval	semifinále	semifinále	semifinále
1980	nestartoval	semifinále	semifinále	semifinále
1981	nestartoval	čtvrtfinále	semifinále	semifinále
1982	nestartoval	nestartoval	vítěz	vítěz
1983	nestartoval	čtvrtfinále	4. kolo (osmifinále)	vítěz
1984	nestartoval	semifinále	finále	semifinále
1985	nestartoval	semifinále	semifinále	semifinále
1986	turnaj se nekonal	nestartoval	1. kolo	3. kolo
1987	nestartoval	čtvrtfinále	semifinále	semifinále
1988	nestartoval	nestartoval	4. kolo (osmifinále)	čtvrtfinále
1989	nestartoval	2. kolo	2. kolo	čtvrtfinále
1990	nestartoval	nestartoval	nestartoval	nestartoval
1991	nestartoval	3. kolo	3. kolo	semifinále
1992	nestartoval	1. kolo	1. kolo	2. kolo
1993	nestartoval	nestartoval	nestartoval	nestartoval
1994	nestartoval	nestartoval	nestartoval	nestartoval
1995	nestartoval	nestartoval	nestartoval	nestartoval
1996	nestartoval	nestartoval	nestartoval	nestartoval

(Poznámka ke statistice: Australian Open se v roce 1986 nerealizovalo z důvodu administrativního přesunu konání turnaje z prosince zpět na měsíc leden 1987. V letech 1993 až 1996 se Connors již neúčastnil grandslamových turnajů a startoval pouze sporadicky na okruhu ATP).

Sezónní bilance a konečné umístění na žebříčku ATP (Dvouhra)

Zcela kompletní a nezkrácená chronologická tabulka udávající oficiální umístění Jimmyho Connorse na počítačovém žebříčku ATP ke konci kalendářního ročníku v nepřerušené sérii od oficiálního založení mezinárodního žebříčkového systému v roce 1973 až po rok vyřazení z klasifikace po ukončení profesionální kariéry v roce 1996.

Rok	Žebříček ATP (konec roku)	Rok	Žebříček ATP (konec roku)	Rok	Žebříček ATP (konec roku)
1973	3. místo	1981	3. místo	1989	14. místo
1974	1. místo	1982	2. místo	1990	936. místo
1975	1. místo	1983	3. místo	1991	49. místo
1976	1. místo	1984	2. místo	1992	84. místo
1977	1. místo	1985	4. místo	1993	370. místo
1978	1. místo	1986	8. místo	1994	672. místo
1979	2. místo	1987	4. místo	1995	419. místo
1980	3. místo	1988	7. místo	1996	1300. místo

Zdroje