Jean-Baptiste Lamarck
Obsah boxu
Jean-Baptiste Pierre Antoine de Monet, Chevalier de Lamarck (* 1. srpna 1744, Bazentin – 18. prosince 1829, Paříž) byl významný francouzský přírodovědec, botanik, zoolog a jeden z prvních teoretiků evoluce. Je považován za zakladatele zoologie bezobratlých a je autorem pojmu „biologie“ v jeho moderním smyslu.
Nejvíce proslul svou evoluční teorií, známou jako lamarckismus, která předcházela Darwinově teorii přírodního výběru. Ačkoliv byl jeho hlavní mechanismus evoluce – dědičnost získaných vlastností – později z velké části vyvrácen, Lamarckovy myšlenky představovaly zásadní krok k pochopení proměnlivosti druhů a jejich adaptace na životní prostředí. Jeho práce položila základy moderní evoluční biologie.
🧬 Život a kariéra
👶 Raný život a vzdělání
Jean-Baptiste Lamarck se narodil v Bazentinu v Pikardii na severu Francie jako jedenácté dítě v chudé šlechtické rodině. Jeho otec ho předurčil pro církevní dráhu a poslal ho na jezuitskou kolej v Amiens. Po otcově smrti v roce 1760 však Lamarck kolej opustil a vstoupil do francouzské armády. Během sedmileté války sloužil v Německu, kde projevil velkou statečnost a byl povýšen na důstojníka.
Po zranění byl nucen armádu opustit a usadil se v Paříži. Zde začal studovat medicínu a botaniku, která ho zcela pohltila. Jeho zájem o přírodní vědy ho přivedl do okruhu významných vědců, včetně Georgese-Louise Leclerca, hraběte de Buffon.
🌿 Botanická práce
Lamarckův vědecký vzestup začal v oblasti botaniky. V roce 1778 publikoval své třísvazkové dílo Flore françoise (Francouzská květena), ve kterém představil dichotomický klíč pro určování rostlin. Tato metoda byla velmi praktická a přinesla mu okamžité uznání. Díky tomuto úspěchu a podpoře hraběte de Buffon byl v roce 1779 zvolen členem francouzské Akademie věd. V následujících letech pracoval v botanické zahradě Jardin des Plantes a podnikl několik botanických expedic po Evropě.
🦋 Práce v Muséum National d'Histoire Naturelle
Po Velké francouzské revoluci byla královská botanická zahrada Jardin des Plantes reorganizována na Muséum National d'Histoire Naturelle (Národní přírodovědné muzeum). V roce 1793 byl Lamarck jmenován profesorem zoologie se specializací na hmyz, červy a mikroskopické organismy. Tuto skupinu, kterou do té doby vědci zanedbávali, Lamarck pojmenoval bezobratlí (animaux sans vertèbres) a věnoval se její systematické klasifikaci.
Právě při studiu obrovské rozmanitosti bezobratlých, jak žijících, tak fosilních, začal Lamarck formulovat své evoluční myšlenky. Pozoroval postupné změny ve fosilním záznamu a dospěl k závěru, že druhy nejsou neměnné, ale postupně se vyvíjejí z jednodušších forem na složitější.
📉 Pozdní život a odkaz
Své hlavní evoluční myšlenky publikoval v roce 1809 v knize Philosophie zoologique (Zoologická filozofie). Jeho teorie se však setkala s nepochopením a ostrou kritikou ze strany vlivných vědců té doby, zejména Georgese Cuviera, zastánce katastrofismu a neměnnosti druhů.
V pozdějším věku Lamarck postupně oslepl a potýkal se s finančními problémy. Zemřel v chudobě a zapomnění v Paříži ve věku 85 let. Jeho práce byla plně doceněna až o desítky let později, kdy Charles Darwin a Alfred Russel Wallace představili své teorie evoluce.
💡 Lamarckova evoluční teorie (Lamarckismus)
Lamarckova teorie, dnes známá jako lamarckismus, byla prvním uceleným vědeckým pokusem o vysvětlení mechanismu evoluce. Byla založena na dvou hlavních principech, které Lamarck formuloval ve své Zoologické filozofii.
📜 Dva hlavní principy
- První zákon: Princip používání a nepoužívání orgánů (Loi de l'usage et du non-usage)
Lamarck věřil, že organismy se aktivně přizpůsobují svému prostředí. Časté a intenzivní používání určitého orgánu vede k jeho postupnému zvětšování a posilování. Naopak, pokud orgán není používán, postupně slábne, zakrňuje a může i zcela zmizet. Tento proces je řízen vnitřní potřebou (besoin) organismu reagovat na změny v prostředí.
- Druhý zákon: Princip dědičnosti získaných vlastností (Loi de l'hérédité de l'acquis)
Toto je nejznámější a zároveň nejkontroverznější část jeho teorie. Lamarck předpokládal, že vlastnosti, které jedinec získá během svého života v důsledku používání či nepoužívání orgánů, jsou dědičné a přenášejí se na jeho potomstvo. Postupné hromadění těchto získaných vlastností v průběhu generací pak vede ke vzniku nových druhů.
🦒 Příklad s žirafou
Klasickým příkladem pro ilustraci lamarckismu je krk žirafy. Podle Lamarcka původní žirafy měly krátké krky a živily se trávou. Když se zdroje potravy u země vyčerpaly, byly nuceny natahovat krky, aby dosáhly na listy stromů. Toto neustálé natahování způsobilo, že se jejich krky během života mírně prodloužily. Tuto nově získanou vlastnost (delší krk) pak předaly svým potomkům, kteří se narodili s o něco delšími krky. Tento proces se opakoval po mnoho generací, což vedlo k dnešní podobě žiraf s extrémně dlouhými krky.
🔬 Srovnání s Darwinovou teorií
Lamarckova teorie se od pozdější Darwinovy teorie liší v několika klíčových bodech:
- Mechanismus změny: U Lamarcka je změna cílená, řízená vnitřní potřebou organismu a jeho aktivním úsilím. U Darwina je změna náhodná (mutace) a přírodní výběr pouze pasivně selektuje jedince, kteří jsou díky náhodným variacím lépe přizpůsobeni.
- Dědičnost: Lamarck věřil v dědičnost vlastností získaných během života. Darwin (a moderní genetika) tvrdí, že se dědí pouze vlastnosti zakódované v genech (DNA), které se během života jedince nemění.
- Pohon evoluce: Lamarck předpokládal jakousi vnitřní sílu nebo "touhu" organismů po zdokonalování a postupu ke složitějším formám. Darwinův mechanismus je čistě mechanický a postrádá jakýkoli cíl nebo směřování.
🔬 Další vědecké příspěvky
Ačkoliv je Lamarck znám především pro svou evoluční teorii, jeho přínos vědě byl mnohem širší:
- Zoologie bezobratlých: Je považován za zakladatele této disciplíny. Jako první oddělil pavoukovce a korýše od hmyzu a vytvořil podrobný klasifikační systém pro obrovské množství organismů, které byly do té doby chaoticky řazeny mezi "červy" a "hmyz".
- Zavedení pojmu "Biologie": V roce 1802 nezávisle na Gottfriedu Reinholdovi Treviranovi zavedl termín biologie pro označení vědy o živých organismech.
- Paleontologie: Intenzivně studoval fosilie a správně rozpoznal, že se jedná o pozůstatky vyhynulých organismů. Jeho studium fosilních měkkýšů z okolí Paříže ho utvrdilo v myšlence postupné proměny druhů.
- Meteorologie a chemie: Lamarck se také věnoval meteorologii, kde se snažil předpovídat počasí, a chemii, kde oponoval moderní teorii Antoina Lavoisiera. Tyto jeho snahy však nebyly úspěšné a vědeckou komunitou nebyly přijaty.
🏛️ Odkaz a moderní pohled
Po více než půl století byl lamarckismus považován za překonanou a chybnou teorii, zcela zastíněnou darwinismem a později moderní evoluční syntézou, která spojila Darwinovy myšlenky s poznatky genetiky. Princip dědičnosti získaných vlastností byl experimentálně vyvrácen (např. pokusy Augusta Weismanna, který po mnoho generací odřezával myším ocasy, aniž by se narodila jediná bezocasá myš).
V posledních desetiletích se však objevuje nový pohled na Lamarckův odkaz v souvislosti s rozvojem epigenetiky. Epigenetika studuje změny v genové expresi, které nejsou způsobeny změnou samotné sekvence DNA, ale mohou být ovlivněny vnějšími faktory (např. stravou, stresem) a v některých případech mohou být dědičné po několik generací. Tento jev je někdy označován jako "neolamarckismus" nebo "měkká dědičnost". Ačkoliv se nejedná o klasickou dědičnost získaných vlastností v lamarckovském smyslu (např. natažený krk), ukazuje to, že vztah mezi organismem, prostředím a dědičností je složitější, než se dříve myslelo.
Jean-Baptiste Lamarck tak zůstává klíčovou, i když kontroverzní, postavou v dějinách biologie. Byl prvním, kdo představil komplexní a koherentní teorii evoluce a navzdory svým omylům položil základy pro budoucí generace evolučních biologů.
🧑🏫 Pro laiky: Lamarckismus jednoduše
Představte si kováře, který celý život pracuje s těžkým kladivem. Díky tomu má velmi silné a svalnaté paže. Podle Lamarckovy teorie by se jeho děti narodily s o něco silnějšími pažemi, než kdyby jejich otec nebyl kovářem. Tuto "získanou" sílu by zdědily. Kdyby se i ony staly kováři, jejich paže by ještě více zesílily a jejich děti by se opět narodily o něco silnější. Po mnoha generacích kovářů by tak vznikla linie lidí s přirozeně velmi silnýma rukama.
Moderní věda (genetika) však ukázala, že to takhle nefunguje. Kovářovy svaly jsou výsledkem cvičení, ale jeho DNA (genetická informace) se tím nemění. Svým dětem předává pouze svou DNA, nikoliv své vypracované svaly. Jeho děti se narodí se stejnými genetickými předpoklady pro sílu, jako měl on, než začal pracovat. Aby měly silné paže, musí také samy cvičit. Dědí se tedy pouze genetický "plán", nikoliv vlastnosti získané během života. Lamarck se mýlil v mechanismu dědičnosti, ale jeho myšlenka, že se organismy přizpůsobují prostředí, byla správná a pro vědu nesmírně důležitá.