Ještěrka
Obsah boxu
Ještěři (Lacertilia nebo Sauria) jsou velkou a rozmanitou skupinou plazů z řádu šupinatí (Squamata). Jedná se o parafyletickou skupinu, protože nezahrnuje své potomky – hady (Serpentes) a dvouplazy (Amphisbaenia), kteří se z ještěrů vyvinuli. Na světě existuje více než 7 000 druhů ještěrů, kteří obývají nejrůznější prostředí na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. Jejich velikost se pohybuje od několika centimetrů (např. někteří gekoni) až po tři metry u varana komodského.
Většina ještěrů se vyznačuje čtyřmi končetinami, vnějším ušním otvorem a pohyblivými očními víčky, což jsou znaky, které je odlišují od hadů. Některé skupiny, jako například slepýšovití, však o končetiny druhotně přišly a připomínají tak hady. Ještěři jsou převážně masožraví, živí se hmyzem a jinými malými živočichy, ale existují i býložravé a všežravé druhy.
🧬 Biologie a anatomie
Ještěři představují neuvěřitelně rozmanitou skupinu, jejíž tělesná stavba je přizpůsobena široké škále životních prostředí a strategií.
🦎 Tělesná stavba
Tělo ještěrů je typicky pokryto šupinami, které jsou tvořeny keratinem a chrání je před vysycháním a predátory. Na rozdíl od krokodýlů nebo želv nejsou tyto šupiny podloženy kostěnými destičkami (osteodermy), i když u některých druhů se mohou vyskytovat. Kůži ještěři pravidelně svlékají (ekdyze), obvykle po částech, na rozdíl od hadů, kteří ji svlékají vcelku.
Většina druhů má čtyři dobře vyvinuté končetiny s pěti prsty zakončenými drápy. Některé skupiny, jako gekoni nebo anolisové, mají na prstech příchytné lamely, které jim umožňují šplhat po hladkých svislých površích. Naopak u druhů žijících v podzemí nebo v husté trávě došlo k redukci nebo úplné ztrátě končetin, jako je tomu u evropského slepýše křehkého.
Lebka ještěrů je diapsidní, s pohyblivým spojením mezi čelistmi, což jim umožňuje polykat větší kořist. Zuby jsou obvykle jednoduché, kuželovité a slouží k uchopení a drcení potravy. Nejsou obvykle nahrazovány tak často jako u hadů.
🛡️ Obranné mechanismy
Ještěři vyvinuli řadu strategií, jak se bránit predátorům.
- Kamufláž: Mnoho druhů má zbarvení, které jim umožňuje splynout s okolím. Někteří, jako chameleoni, dokáží barvu aktivně měnit.
- Autotomie: Mnoho ještěrů (zejména z čeledi ještěrkovití a gekonovití) je schopno v případě nebezpečí odlomit část ocasu. Odlomený ocas se ještě chvíli mrská, čímž odláká pozornost predátora a ještěr může uniknout. Ocas jim později částečně doroste, i když nová část již neobsahuje obratle, ale jen chrupavčitou tyčinku.
- Útěk a rychlost: Většina ještěrů spoléhá na rychlý útěk do bezpečí. Některé druhy, jako bazilišek zelený, dokáží dokonce krátce běžet po vodní hladině.
- Zastrašování: Někteří ještěři se snaží nepřítele zastrašit. Například agama límcová roztahuje svůj velký krční límec, jiní syčí, nafukují tělo nebo otevírají tlamu, aby vypadali větší.
- Aktivní obrana: Větší druhy, jako jsou varani nebo leguáni, se mohou bránit kousáním, škrábáním drápy nebo šviháním silným ocasem.
- Jedovatost: Dlouho se mělo za to, že jedovatí jsou pouze dva druhy – korovec jedovatý a korovec mexický. Novější výzkumy však ukazují, že jedové žlázy má více druhů, například někteří varani, i když jejich jed obvykle není pro člověka nebezpečný.
🧠 Smysly
Smyslové vnímání je u ještěrů velmi dobře vyvinuté.
- Zrak: Většina denních druhů má vynikající barevné vidění, které je často lepší než u většiny savců. Oči jsou chráněny pohyblivými víčky a některé druhy mají i tzv. mžurku. Noční druhy, jako gekoni, mají velké oči se štěrbinovitou zornicí pro vidění za šera.
- Sluch: Většina ještěrů má viditelné vnější ušní otvory a ušní bubínek, na rozdíl od hadů, kterým tyto struktury chybí. Slyší tak lépe než hadi, i když jejich sluch není tak citlivý jako u savců.
- Čich a chuť: Čich je klíčovým smyslem. Mnoho ještěrů má rozeklaný jazyk, kterým sbírají pachové částice z okolí a přenášejí je do tzv. Jacobsonova orgánu na horním patře tlamy, kde jsou analyzovány. Tento orgán jim umožňuje "ochutnávat vzduch" a sledovat kořist nebo partnera.
🔥 Termoregulace
Ještěři jsou ektotermní (studenokrevní) živočichové. To znamená, že jejich tělesná teplota je závislá na teplotě okolního prostředí. Aktivně ji regulují svým chováním. Ráno se vyhřívají na slunci, aby se jejich tělo zahřálo na provozní teplotu. Během poledního žáru se naopak schovávají do stínu nebo pod zem, aby se nepřehřáli. Tato závislost na vnějším teple omezuje jejich výskyt v chladných oblastech.
🥚 Rozmnožování
Rozmnožování ještěrů je rozmanité. Většina druhů je vejcorodá (oviparní) a klade vejce s kožovitou nebo vápenitou skořápkou do půdy, písku nebo tlejícího materiálu. Některé druhy, zejména ty žijící v chladnějším klimatu, jsou vejcoživorodé (ovoviviparní), což znamená, že vejce se vyvíjejí v těle samice a ta rodí živá mláďata. Existují i případy pravé živorodosti (viviparie) s výživou plodu přes primitivní placentu. U několika druhů ještěrů (např. u některých tejovitých) byla zaznamenána partenogeneze, kdy se mláďata vyvíjejí z neoplozených vajíček a populace je tvořena pouze samicemi.
🌍 Rozšíření a habitat
Ještěři jsou kosmopolitní skupinou, která osídlila téměř všechny typy suchozemských a částečně i vodních biotopů. Chybí pouze v polárních oblastech a na některých izolovaných oceánských ostrovech.
- Pouště a polopouště: Mnoho druhů je skvěle adaptováno na život v extrémním horku a suchu, například trnorepové, moloch ostnitý nebo různé druhy agam.
- Tropické deštné pralesy: Jsou domovem obrovského množství druhů, včetně chameleonů, gekonů, anolisů a leguánů. Mnoho z nich je stromových (arborikolních).
- Stepí a savany: Obývají je například varani nebo scinkové.
- Mírné pásmo: I v chladnějších oblastech, jako je střední Evropa, žijí odolné druhy, například ještěrka obecná nebo ještěrka živorodá.
- Vodní prostředí: Některé druhy jsou silně vázány na vodu. Leguán mořský z Galapág je jediným ještěrem, který se potápí pro potravu do moře. Jiné druhy, jako varan nilský, jsou výbornými plavci a loví ve sladkých vodách.
📜 Evoluce a systematika
První plazi podobní ještěrům se objevili již v období permu, ale skutečný rozvoj skupiny nastal v druhohorách. Ještěři jsou součástí řádu šupinatí (Squamata), který sdílejí s hady. Moderní fylogenetické studie ukazují, že hadi se vyvinuli z jedné skupiny ještěrů (pravděpodobně příbuzné varanům) v období křídy, což činí tradiční skupinu "ještěři" parafyletickou.
Systematika ještěrů je složitá a stále se vyvíjí. Tradičně se dělí do několika hlavních infrařádů:
- Iguania: Zahrnuje leguány, agamy a chameleony.
- Gekkota: Zahrnuje gekony a ploskorepce.
- Scincomorpha: Velmi rozmanitá skupina zahrnující scinky, ještěrkovité a další.
- Anguimorpha: Zahrnuje varany, slepýše a jedovaté korovce.
🇨🇿 Zástupci v Česku
Na území České republiky žije několik původních druhů ještěrů:
- Ještěrka obecná (Lacerta agilis): Náš nejběžnější druh, obývá slunné stráně, okraje lesů a zahrady.
- Ještěrka zelená (Lacerta viridis): Větší, nápadně zeleně zbarvený druh. Vyskytuje se v nejteplejších oblastech, zejména na jižní Moravě.
- Ještěrka živorodá (Zootoca vivipara): Menší druh přizpůsobený chladnějším a vlhčím podmínkám, typický pro horské oblasti. Jak název napovídá, rodí živá mláďata.
- Ještěrka zední (Podarcis muralis): Teplomilný druh, jehož výskyt se v posledních letech šíří, často v okolí lidských sídel, lomů a na železničních náspech.
- Slepýš křehký (Anguis fragilis): Beznohý ještěr, často mylně považovaný za hada. Od hadů se liší pohyblivými očními víčky (může mrkat) a schopností autotomie ocasu.
Všichni původní druhy ještěrů v Česku jsou chráněny zákonem jako ohrožené druhy.
🧑🤝🧑 Vztah s člověkem
Ještěři hrají v lidské kultuře různorodou roli. V některých kulturách jsou symbolem slunce, štěstí nebo znovuzrození (díky schopnosti regenerace ocasu). V jiných jsou naopak považováni za zlé nebo nečisté tvory.
Mnoho druhů ještěrů je populárních v teraristice. Mezi nejčastěji chované patří gekončík noční, agama vousatá, leguán zelený nebo různé druhy chameleonů. Neodborný chov a nelegální odchyt z přírody však mohou pro některé populace představovat hrozbu.
Největším nebezpečím pro ještěry je však ztráta přirozeného prostředí v důsledku zemědělství, urbanizace a znečištění. Mnoho druhů je také ohroženo invazivními druhy (např. kočkami a krysami) a globálními klimatickými změnami.
🤔 Pro laiky
- Ektotermie (studenokrevnost): Ještěři si neumí sami "vyrobit" teplo jako lidé nebo ptáci. Jejich tělesná teplota závisí na okolí. Proto se musí slunit, aby se zahřáli a mohli být aktivní. Když je jim příliš horko, schovají se do stínu.
- Autotomie: Je to chytrý trik, jak uniknout nepříteli. Když predátor chytí ještěrku za ocas, ona ho dokáže v určitém místě odlomit. Ocas se ještě chvíli hýbe, což predátora zmate, a ještěrka mezitím uteče. Ocas jí pak znovu doroste, i když už není úplně stejný.
- Jacobsonův orgán: Je to speciální čichový orgán, který mají ještěři (a hadi) na horním patře tlamy. Často vyplazují jazyk, aby na něj nachytali pachové molekuly ze vzduchu. Když jazyk zatáhnou zpět, přitisknou ho na tento orgán, který jim řekne, co je v okolí za pachy – jestli je poblíž kořist, nepřítel nebo partner. Je to jako "čichání jazykem".
- Partenogeneze: Znamená to "panenské početí". U některých druhů ještěrů existují populace tvořené pouze samicemi. Tyto samice kladou vajíčka, ze kterých se líhnou další samice (jejich klony), a to vše bez potřeby samce a oplodnění.