Guy de Maupassant

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - spisovatel Henri René Albert Guy de Maupassant (výslovnost [gi d(ə) mopasɑ̃]; * 5. srpna 1850, zámek Miromesnil, Normandie – † 6. července 1893, Paříž) byl francouzský spisovatel, dramatik a novinář. Je považován za jednoho z největších mistrů povídky v dějinách literatury a za klíčového představitele francouzského naturalismu a realismu. Jeho dílo, čítající přes 300 povídek, šest románů a několik cestopisů, se vyznačuje stylistickou precizností, objektivním pozorováním a hlubokým pesimismem. Jeho mentorem a literárním vzorem byl Gustave Flaubert.

📜 Život

👶 Mládí a vliv Gustava Flauberta

Guy de Maupassant se narodil v Normandii do rodiny zchudlé šlechty. Jeho matka, Laure Le Poittevin, byla kulturně založená žena a sestra Alfreda Le Poittevina, blízkého přítele Gustava Flauberta. Právě ona vštípila mladému Guyovi lásku k literatuře. Po rozchodu rodičů v roce 1860 vyrůstal Maupassant s matkou a bratrem Hervém. Vystudoval lyceum v Rouenu, kde se seznámil s Flaubertem, který se stal jeho celoživotním mentorem. Flaubert ho uvedl do literárních kruhů, seznámil ho s velikány jako Émile Zola, Ivan Sergejevič Turgeněv nebo Edmond de Goncourt a především ho naučil řemeslné kázni, přesnosti a umění pozorovat.

V roce 1870 byl Maupassant nucen přerušit studium práv v Paříži kvůli prusko-francouzské válce, v níž sloužil jako voják. Zkušenosti z války, zejména pohled na brutalitu, zbabělost a utrpení, hluboce ovlivnily jeho pozdější tvorbu a staly se jedním z jeho hlavních témat.

✍️ Literární začátky a vrcholné období

Po válce pracoval jako úředník na ministerstvu námořnictva a později na ministerstvu školství. Tuto práci nenáviděl a považoval ji za ubíjející. Veškerý volný čas věnoval psaní pod Flaubertovým dohledem. Jeho literární debut přišel v roce 1880, kdy publikoval svou povídku Kulička (Boule de Suif) ve sborníku Médanské večery, který zorganizoval Émile Zola. Povídka měla okamžitý a fenomenální úspěch a Flaubert ji označil za mistrovské dílo.

Tento úspěch umožnil Maupassantovi opustit úřednické místo a plně se věnovat literatuře. Následovalo neuvěřitelně plodné desetiletí (1880–1890), během kterého publikoval téměř celé své dílo. Chrlil povídky do novin jako Le Gaulois a Gil Blas, vydal šest románů, cestopisy a divadelní hry. Stal se slavným a bohatým, vedl bohémský život, cestoval po Středomoří a stýkal se s pařížskou smetánkou. Jeho tvorba mu vynesla obrovskou popularitu, ale i kritiku za údajnou nemravnost a pesimismus.

💔 Nemoc a tragický konec

Maupassant se již v mládí nakazil syfilidou, která v té době byla neléčitelnou nemocí. Postupující choroba měla devastující dopad na jeho zdraví. Trpěl silnými migrénami, úzkostmi, depresemi a postupně se u něj rozvíjely halucinace a paranoia. Strach ze šílenství a smrti se stal posedlým tématem jeho pozdních děl, zejména v fantastické povídce Horla. Jeho bratr Hervé, který rovněž trpěl duševní chorobou, zemřel v roce 1889 v ústavu, což Maupassantův stav ještě zhoršilo.

Na počátku 90. let 19. století již nebyl schopen souvisle tvořit. Jeho duševní zdraví se rapidně zhoršovalo. 2. ledna 1892 se v Cannes pokusil o sebevraždu podřezáním hrdla. Byl převezen do soukromého sanatoria doktora Blanche v Passy u Paříže, kde po osmnácti měsících v naprostém šílenství zemřel 6. července 1893, měsíc před svými 43. narozeninami. Je pohřben na hřbitově Montparnasse v Paříži.

✒️ Literární styl a témata

Maupassantův styl je esencí realismu a naturalismu. Vyznačuje se:

Objektivita: Snažil se o nezaujatý, téměř vědecký popis reality bez moralizování a autorských komentářů.
Stručnost a přesnost: Jeho jazyk je úsporný, jasný a precizní. Dokázal několika slovy vystihnout postavu nebo atmosféru.
Důraz na detail: Vybíral si příznačné detaily, které odhalovaly charaktery postav a jejich sociální postavení.
Pesimismus: Jeho pohled na svět je hluboce pesimistický. Zobrazuje lidskou povahu v její ubohosti, krutosti a hlouposti. Láska je často jen iluze nebo pud, společnost je prohnilá a život je absurdní sled utrpení.
Mistrovství pointy: Mnoho jeho povídek je postaveno na nečekaném, často ironickém nebo tragickém závěru (francouzsky la chute), který dává celému příběhu nový smysl.

Hlavními tématy jeho díla jsou:

Prusko-francouzská válka: Zkušenosti z války zpracoval v mnoha povídkách (např. Kulička, Slečna Fifi), kde odhaluje zbabělost, pokrytectví a falešné vlastenectví.
Život v Normandii: Zobrazoval život normandských sedláků, jejich lakotu, mazanost a primitivnost.
Pařížská společnost: Kritizoval morální úpadek a pokrytectví pařížské buržoazie a úředníků (např. v románu Miláček).
Lidské vztahy: Často se zaměřoval na manželskou nevěru, prostituci a marnost milostných citů.
Šílenství a nadpřirozeno: V pozdějších dílech, ovlivněných postupující nemocí, se objevují témata strachu, úzkosti, halucinací a neviditelných bytostí (Horla).

📚 Hlavní díla

📖 Romány

Ačkoliv je Maupassant znám především jako povídkář, napsal i šest významných románů.

Jeden život (Une vie, 1883) – Kronika promarněného života šlechtičny Jeanne, plného zklamání v manželství i mateřství. Lev Nikolajevič Tolstoj označil tento román za nejlepší francouzský román od Bídníků.
Miláček (Bel-Ami, 1885) – Nejslavnější Maupassantův román. Popisuje strmý společenský vzestup bezcharakterního novináře Georgese Duroye, který využívá ženy a svou přitažlivost k dosažení moci a bohatství. Je to ostrá kritika pařížské společnosti, politiky a žurnalistiky Třetí republiky.
Petr a Jan (Pierre et Jean, 1888) – Psychologický román analyzující rozpad rodiny poté, co se odhalí, že jeden ze synů je nemanželský. K románu je připojena slavná předmluva, v níž Maupassant formuluje své názory na realistický román.
Mont-Oriol (1887) – Satira na finanční spekulace a společenský život v lázeňském městě.
Silná jako smrt (Fort comme la mort, 1889) – Tragický příběh stárnoucího malíře a jeho lásky k dceři své dlouholeté milenky.
Naše srdce (Notre cœur, 1890) – Poslední dokončený román, analyzující chladné a povrchní milostné vztahy v pařížských salonech.

🖋️ Povídky a novely

Maupassant napsal přes 300 povídek, které jsou považovány za vrchol jeho tvorby. Mezi nejznámější patří:

Kulička (Boule de Suif, 1880) – Příběh prostitutky, která se během prusko-francouzské války zachová statečněji a morálněji než její "ctihodní" spolucestující.
Dům Tellierových (La Maison Tellier, 1881) – Humorný i melancholický příběh o výletu majitelky nevěstince a jejích dívek na venkov.
Slečna Fifi (Mademoiselle Fifi, 1882) – Sbírka povídek, titulní příběh opět z prostředí pruské okupace.
Povídky o sluce a jiné povídky (Contes de la bécasse, 1883) – Slavná sbírka obsahující mistrovské kousky.
Náhrdelník (La Parure, 1884) – Jedna z nejslavnějších povídek s pointou o ženě, která ztratí vypůjčený náhrdelník a stráví život jeho splácením, aby nakonec zjistila, že byl falešný.
Horla (Le Horla, 1887) – Mrazivý deníkový záznam muže, který je přesvědčen, že ho pronásleduje neviditelná, nadpřirozená bytost. Povídka je považována za mistrovské dílo fantastické literatury a odraz autorova vlastního duševního rozkladu.
Zbytečná krása (L'Inutile Beauté, 1890) – Poslední sbírka povídek.

✨ Odkaz a vliv

Guy de Maupassant zásadně ovlivnil vývoj moderní povídky. Jeho důraz na stručnost, objektivitu a pointu se stal vzorem pro mnoho spisovatelů 20. století, jako byli William Somerset Maugham, O. Henry nebo Anton Pavlovič Čechov. Jeho díla byla nesčetněkrát adaptována pro film, televizi i divadlo. Román Miláček se dočkal několika filmových zpracování, například s Georgem Sandersem (1947) nebo Robertem Pattinsonem (2012). Jeho pesimistický pohled na lidskou existenci a kritika společenského pokrytectví zůstávají dodnes aktuální a znepokojivé.

🧐 Pro laiky (Vysvětlení pojmů)

Naturalismus: Literární směr, který navazoval na realismus, ale snažil se být ještě více "vědecký". Naturalisté se dívali na člověka jako na produkt svého prostředí, dědičnosti a doby. Často se zaměřovali na odvrácené stránky života – bídu, alkoholismus, násilí, dědičné choroby – a snažili se je popsat s maximální objektivitou, podobně jako by biolog popisoval chování zvířat. Maupassant je typickým představitelem, protože jeho postavy jsou často hnány pudy a determinovány svým sociálním původem.
Povídka s pointou (la chute): Je to typ příběhu, jehož celý smysl se odhalí až v posledních větách. Maupassant byl mistrem tohoto postupu. Celou dobu buduje napětí a vede čtenáře určitým směrem, aby ho na konci šokoval nečekaným odhalením, které často obrátí celý dosavadní děj naruby. Příkladem je povídka Náhrdelník, kde se hrdinka celý život dře, aby splatila drahý šperk, a na konci zjistí, že byl bezcenný.
Pesimismus: Je to filozofický postoj, který vnímá svět a lidský život v negativním světle. Maupassant ve svých dílech ukazuje, že lidé jsou v jádru sobečtí, krutí a hloupí. Štěstí je jen krátká iluze a život je v podstatě nesmyslné utrpení, které končí smrtí. Tento pohled byl částečně ovlivněn filozofií Arthura Schopenhauera a také Maupassantovou vlastní nevyléčitelnou nemocí.

Šablona:Aktualizováno