Flektivní jazyk

Flektivní jazyk (také flexivní jazyk) je typ jazyka, který se vyznačuje bohatým systémem morfologických změn slov, zejména prostřednictvím skloňování a časování. Jedno slovo v takovém jazyce může vyjadřovat více gramatických kategorií současně (například pád, číslo, rod a osoba).

Charakteristika

Typickým rysem flektivních jazyků je tzv. syntetická struktura, kdy se významy vyjadřují příponami nebo změnami uvnitř slova. Oproti tomu například izolační jazyky používají ke gramatickému vyjádření samostatná slova (např. čínština).

Příklady

Mezi flektivní jazyky patří zejména:

• čeština
• slovenština
• polština
• ruština
• němčina
• latina
• řečtina
• arabština
• španělština

Srovnání

Flektivní jazyky stojí v kontrastu s dalšími typy jazyků:

• Izolační jazyky – minimální morfologie (např. vietnamština)
• Agregační (aglutinační) jazyky – každá gramatická kategorie má svou příponu (např. maďarština, turečtina)
• Polysyntetické jazyky – extrémně složená slova (např. některé eskymácké jazyky)