Flamenco
Obsah boxu
Flamenco je komplexní umělecká forma zahrnující zpěv (cante), tanec (baile) a instrumentální hudbu (toque), jejíž kořeny sahají do jižního Španělska, konkrétně do regionu Andalusie. Vzniklo jako výraz utrpení a radosti marginalizovaných skupin, především andaluských Romů (španělsky Gitanos), a postupně se vyvinulo v jeden z nejvýraznějších symbolů španělské kultury. Pro svou jedinečnou kulturní hodnotu bylo v roce 2010 zapsáno na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO.
Flamenco je charakteristické svou emocionální hloubkou, složitými rytmickými strukturami (compás) a virtuózní technikou, ať už v tanci, zpěvu, nebo hře na kytaru. Není to jen hudební žánr, ale svébytný kulturní projev s vlastními pravidly, estetikou a životním stylem.
📜 Historie
Původ flamenca je obestřen tajemstvím a je předmětem mnoha debat, ale obecně se má za to, že jeho kořeny jsou hluboce spjaty s multikulturním prostředím Andalusie.
🕌 Kořeny a vlivy
Flamenco se začalo formovat v 18. století, ale jeho základy jsou mnohem starší. Vzniklo syntézou několika kulturních vlivů:
- Romská (Gitano) kultura: Romové, kteří přišli na Iberský poloostrov v 15. století, jsou považováni za hlavní nositele a tvůrce flamenca. Přinesli s sebou hudební tradice z Indie a Blízkého východu a vtiskli flamencu jeho charakteristický syrový a emotivní výraz.
- Arabský (maurský) vliv: Dlouhá přítomnost Maurů v Andalusii (do konce 15. století) zanechala stopy v melodiích, melismatickém zpěvu (zpěv více not na jednu slabiku) a některých hudebních nástrojích.
- Židovský (sefardský) vliv: Liturgické zpěvy sefardských Židů jsou považovány za další zdroj inspirace pro lamentující a plačtivý charakter některých stylů flamenca.
- Andaluská lidová hudba: Původní folklór jižního Španělska tvořil základ, na kterém se tyto vlivy propojily.
Původně bylo flamenco intimní, rodinnou záležitostí, předávanou z generace na generaci v romských komunitách. Bylo formou vyjádření bolesti, útlaku, ale i lásky a oslav života.
☕ Zlatý věk (Época de Oro)
Mezi lety 1869 a 1910 zažilo flamenco svůj "zlatý věk". V této době se přesunulo z rodinného prostředí do tzv. cafés cantantes (zpívajících kaváren). Tyto podniky se staly prvními veřejnými scénami pro flamenco a umožnily jeho profesionalizaci. Zpěváci (cantaores), tanečníci (bailaores) a kytaristé (tocaores) zde mohli rozvíjet své umění a soutěžit mezi sebou. V tomto období se ustálily základní formy a styly (palos) a flamenco se stalo populární zábavou.
🎭 Opera Flamenca a úpadek
Od 20. let 20. století se flamenco začalo prezentovat na velkých divadelních jevištích v rámci tzv. Ópera Flamenca. Tato představení byla často zjednodušená a komerčně zaměřená, což vedlo k určitému zploštění a ztrátě autenticity. Tradičnější a hlubší formy flamenca byly zatlačeny do pozadí ve prospěch lehčích stylů, jako jsou fandangos a cantes de ida y vuelta.
✨ Renesance a současnost
Od 50. let 20. století začala renesance flamenca, kdy se umělci jako Antonio Mairena snažili o návrat k čistým a tradičním formám (cante jondo). Zásadní revoluci přinesl v 70. letech kytarista Paco de Lucía, který obohatil flamenco o prvky jazzu, bossa novy a klasické hudby. Společně se zpěvákem Camarónem de la Isla vytvořili nový směr, který flamenco otevřel celému světu.
Dnes je flamenco globálním fenoménem. Existují školy a festivaly po celém světě, od Japonska po Spojené státy. Současná scéna je velmi rozmanitá, od puristů držících se tradice až po inovátory experimentující s fúzemi s jinými žánry v rámci tzv. Nuevo Flamenco.
🎶 Tři pilíře flamenca
Flamenco stojí na třech základních a neoddělitelných složkách: zpěvu, tanci a hře na kytaru.
🎤 Cante (Zpěv)
Zpěv je považován za srdce a duši flamenca. Je to nejstarší a nejdůležitější složka. Zpěvák (cantaor nebo cantaora) vyjadřuje širokou škálu emocí, od hlubokého žalu (pena) po nespoutanou radost (alegría). Hlas je často drsný, syrový a plný ozdob (melismat). Texty (letras) jsou obvykle krátké, básnické a pojednávají o univerzálních tématech jako láska, smrt, osud a nespravedlnost.
💃 Baile (Tanec)
Taneční projev ve flamencu je vysoce expresivní a rytmicky precizní. Tanečník (bailaor nebo bailaora) není jen interpretem hudby, ale sám hudbu vytváří pomocí perkusivních úderů nohou o podlahu, což se nazývá zapateado.
- Práce horní části těla: Paže (braceo) a ruce (floreo) jsou plynulé a elegantní, vyjadřují emoce a vyprávějí příběh.
- Práce nohou (Zapateado): Rychlé a složité rytmické údery špičkami, patami a celým chodidlem. Tanečník se stává perkusistou.
- Výraz tváře: Je klíčový pro sdělení emocí a duševního stavu.
Tanec je často improvizovaný v rámci dané struktury stylu (palo).
🎸 Toque (Hra na kytaru)
Flamencová kytara je podobná klasické kytaře, ale má specifickou konstrukci a zvuk. Kytarista (tocaor) původně pouze doprovázel zpěv. Postupem času se však role kytary osamostatnila a díky virtuózům jako Paco de Lucía se stala i sólovým nástrojem. Pro hru na flamencovou kytaru jsou typické techniky:
- Rasgueado: Rytmické a perkusivní roztírání strun prsty pravé ruky.
- Picado: Velmi rychlé střídavé hraní melodických linek ukazovákem a prostředníkem.
- Golpe: Perkusivní úder prstem na vrchní desku kytary.
- Alzapúa: Technika hraní palcem, která kombinuje melodii a akordy.
🥁 Compás a Palos
Základním stavebním kamenem flamenca je compás, což je specifický rytmický cyklus nebo vzorec. Každý styl flamenca, nazývaný palo, má svůj vlastní jedinečný compás, melodickou strukturu a emocionální charakter. Existuje více než 50 různých palos.
Hlavní skupiny Palos
- Cantes Grandes (nebo Cante Jondo): Hluboké, vážné a tragické styly. Jsou považovány za nejstarší a nejčistší formy. Patří sem například:
- Siguiriya: Vyjadřuje hlubokou bolest a tragédii, má 12dobý compás.
- Soleá: "Matka flamenca", melancholický styl o samotě a žalu, rovněž 12dobý compás.
- Tonás: Nejstarší forma zpěvu, původně bez doprovodu kytary.
- Cantes Intermedios: Styly, které nejsou tak tragické jako Cantes Grandes, ale stále mají vážný charakter. Patří sem například:
- Tarantas: Původem z hornických oblastí, vyjadřuje těžkosti práce v dolech.
- Peteneras: Styl s ponurou a melancholickou náladou.
- Cantes Chicos (nebo Cante Festero): Lehké, veselé a rytmické styly, často používané pro oslavy a fiesty. Patří sem například:
- Alegrías: Jak název napovídá, jde o radostný a živý styl z Cádizu.
- Bulerías: Velmi rychlý, rytmicky složitý a hravý styl, často slouží jako finále vystoupení.
- Fandangos: Původně lidový tanec, který se adaptoval do mnoha regionálních variant.
💃 Oblečení a doplňky
Vizuální stránka flamenca je stejně důležitá jako hudba a tanec. Tradiční oděv podtrhuje pohyby a dodává vystoupení na dramatičnosti.
- Traje de flamenca: Typické dámské šaty, známé také jako traje de gitana. Jsou dlouhé, obepínají tělo a od boků dolů se rozšiřují do několika vrstev volánů (volantes).
- Mantón de Manila: Velký, bohatě vyšívaný hedvábný šátek s dlouhými třásněmi. Tanečnice jej používá k vytváření elegantních a dramatických pohybů.
- Abanico (Vějíř): Vějíř se v tanci používá nejen k ovívání, ale i jako nástroj pro vyjádření koketérie, tajemství nebo agrese.
- Castañuelas (Kastaněty): Dřevěné perkusní nástroje držené v rukou, které tanečnice používá k vytváření složitých rytmických vzorů. Nejsou součástí všech stylů flamenca.
- Pánský oděv: Muži tanečníci obvykle nosí černé kalhoty s vysokým pasem, bílou košili a krátké sako zvané chaquetilla corta.
🌍 Kulturní význam a UNESCO
Flamenco je mnohem víc než jen umění; je to životní postoj a klíčová součást andaluské a španělské identity. Vyjadřuje historii, boje a radosti celého národa. Jeho schopnost absorbovat nové vlivy a zároveň si uchovat svou podstatu mu zajistila vitalitu a relevanci i v 21. století.
Uznání jeho globálního významu přišlo 16. listopadu 2010, kdy bylo organizací UNESCO prohlášeno za Mistrovské dílo ústního a nehmotného dědictví lidstva. Toto ocenění pomohlo zajistit jeho ochranu a podporu po celém světě.
🌟 Významní umělci
Během historie se objevilo mnoho legendárních umělců, kteří formovali a definovali flamenco.
Zpěváci (Cantaores)
- Camarón de la Isla (1950–1992): Považován za největšího a nejvlivnějšího zpěváka flamenca všech dob. Jeho spolupráce s Paco de Lucíou znamenala revoluci.
- Enrique Morente (1942–2010): Inovátor, který propojoval flamenco s rockem a poezií.
- Manolo Caracol (1909–1973): Jeden z nejcharismatičtějších zpěváků zlaté éry.
Tanečníci (Bailaores/Bailaoras)
- Carmen Amaya (1918–1963): Revoluční tanečnice, která tančila s mužskou silou a energií, proslavila tanec v kalhotách.
- Joaquín Cortés (* 1969): Moderní tanečník, který propojil flamenco s baletem a moderním tancem a přinesl ho masovému publiku.
- Sara Baras (* 1971): Jedna z nejuznávanějších současných tanečnic, známá svou technickou dokonalostí a expresivitou.
Kytaristé (Tocaores)
- Paco de Lucía (1947–2014): Kytarový génius, který redefinoval roli kytary ve flamencu a povýšil ji na sólový nástroj světové úrovně.
- Tomatito (* 1958): Žák Paca de Lucíi, známý svou virtuozitou a spoluprací s Camarónem.
- Vicente Amigo (* 1967): Další z generace moderních virtuózů, držitel ceny Grammy.
🧑🏫 Flamenco pro laiky
- Co je to "duende"?
Duende je klíčový, ale těžko přeložitelný pojem ve flamencu. Popisuje stav hlubokého emocionálního prožitku a transu, kdy umělec (i publikum) cítí syrovou, autentickou emoci. Je to ten "magický" moment, kdy vám z vystoupení naskočí husí kůže. Básník Federico García Lorca ho popsal jako "boj, nikoli myšlenku".
- Co je to "compás"?
Představte si compás jako tepající srdce každé flamencové skladby. Je to pevně daný rytmický vzorec, který se neustále opakuje. Zatímco v populární hudbě se většinou počítá na 4 doby (jako 1-2-3-4), mnoho stylů flamenca používá složitější 12dobé cykly s různými přízvuky (např. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12). Všichni umělci na pódiu musí tento rytmus cítit a dodržovat.
- Je flamenco vždy smutné?
Vůbec ne. I když je flamenco proslulé svými hlubokými a tragickými styly (cante jondo), existuje stejně mnoho veselých a oslavných forem (cante festero). Například styl Alegrías je čistá radost, zatímco Bulerías je hravá a energická fiesta. Flamenco pokrývá celé spektrum lidských emocí.
- Co znamená "¡Olé!"?
Je to nejznámější výraz uznání a povzbuzení ve španělské kultuře, obzvláště ve flamencu a býčích zápasech. Křičí se v momentě, kdy umělec předvede něco výjimečného, technicky náročného nebo emocionálně silného. Je to způsob, jak publikum dává najevo, že prožívá duende společně s umělcem.