Divokej Bill

Šablona:Infobox Hudební skupiny Divokej Bill je populární česká hudební skupina, která ve své tvorbě kombinuje prvky melodického rocku, folku, keltské hudby a pub rocku. Skupina byla oficiálně založena 6. června 1998 ve středočeském městě Úvaly u Prahy. Během své více než pětadvacetileté existence se kapela vypracovala z lokálního hudebního tělesa na jednu z nejúspěšnějších a nejnavštěvovanějších stálic tuzemské populární scény. Za dobu svého působení odehrála více než dva tisíce koncertů a prodala statisíce fyzických nosičů.

Charakteristický zvuk skupiny je postaven na kombinaci klasických rockových nástrojů s nástroji akustickými, mezi něž patří především housle, banjo a akordeon. Hlavním zpěvákem, kytaristou a výhradním autorem drtivé většiny hudby i textů je Václav Bláha. Divokej Bill je osminásobným interpretem řadových studiových alb a několikanásobným držitelem předních hudebních ocenění, včetně absolutního prvenství v anketě Český slavík v kategorii Skupina roku. Skupina pravidelně vyprodává největší české haly včetně pražské O2 areny a organizuje masivní venkovní koncertní turné.

Založení kapely a první demonahrávky (1997–1999)

Zárodky budoucí kapely se začaly formovat již v roce 1997, kdy se setkali tři kamarádi z gymnázia v nedalekém Českém Brodě. Kolem zpěváka a kytaristy Václava Bláhy se postupně začala nabalovat parta dalších úvalských muzikantů. Oficiální datum vzniku kapely bylo stanoveno na 6. června 1998, kdy formace odehrála svůj historicky první veřejný koncert, který se uskutečnil v Českém Brodě. V počátcích kapela hodně experimentovala se sestavou, která se však během prvních dvou let fungování poměrně pevně ustálila.

Zásadním krokem pro další vývoj bylo pořízení prvních studiových demonahrávek. Skupina ve skromných podmínkách natočila první demo se sedmi skladbami, které dostalo symbolický název Sedm statečných. Následující rok, v roce 1999, na něj navázala další nahrávkou nazvanou Osm statečných. Tyto demonahrávky kapele posloužily jako vstupenka do různých vyhledávacích soutěží pro začínající hudební interprety. Divokej Bill se přihlásil do několika z nich a s obrovským nasazením začal tyto klání vyhrávat. Skupina si odnesla první místa ze soutěží jako Rock Nymburk, Broumovská kytara, Rockfest Dobříš či celostátní Jim Beam Rock. Tato vítězství přitáhla pozornost velkých hudebních vydavatelství i koncertních promotérů. Kapela začala intenzivně koncertovat po klubech, a to i jako předskokan tehdy populární formace Nahoru po schodišti dolů band, a postupně si budovala velmi loajální základnu fanoušků.

Průlom s albem Propustka do pekel a Svatá pravda (2000–2002)

Rostoucí popularita a úspěchy v hudebních soutěžích vedly k podpisu profesionální nahrávací smlouvy na tři alba s velkým vydavatelstvím Monitor EMI. Za objevitele kapely je často označován hudební publicista Jarda Špulák. Svůj oficiální dlouhohrající debut začali hudebníci natáčet v prestižním nahrávacím studiu SONO v Nouzově. Hudební produkce se ujal zkušený Milan Broum (známý pod přezdívkou Ing. Magor), dlouholetý kapelník spřátelené skupiny Tři sestry, a o celkový zvuk a mix nahrávky se postaral uznávaný zvukař Milan Cimfe, který se na desce podílel i jako hostující muzikant.

Album dostalo název Propustka do pekel a vyšlo v roce 2000. Deska zapůsobila na české scéně jako svěží vítr. Obsahovala přímočaré, energické skladby s prvky hospodského rocku a chytlavými refrény. Pilotním singlem, který začala rotovat celostátní i regionální rádia, se stala velmi úspěšná píseň „Plakala“, doprovázená dalšími hity jako „Sudička“ nebo „Rozárka“. Křest alba proběhl hned na dvou místech – v domovském a kultovním klánovickém klubu Black Pes a následně v pražském klubu Futurum.

Hned následující rok 2001 kapela využila nabyté popularity a vrhla se do příprav druhého studiového alba, které dostalo název Svatá pravda. Natáčení tentokrát probíhalo částečně opět ve studiu SONO (kam se nahrávaly bicí a kytary) a částečně ve sklepním mobilním digitálním studiu u kytaristy Romana Procházky. K pomalejší písni „Miláčku, co je ti?“ vznikl videoklip, který natočil režisér Víťa Linek v prostorách pražského hudebního klubu Rock Café. Samotná realizace tohoto klipu stála kapelu rekordně nízkou částku pěti tisíc korun, přičemž podle vzpomínek členů padla polovina rozpočtu na občerstvení. Koncerty v tomto období začaly být pověstné svou živelností, během vystoupení skupina používala stroboskopy, megafony a frontman Václav Bláha dokonce přímo na pódiu plival oheň. Po náročném turné došlo k první výraznější personální změně, když kapelu opustil bubeník Honza „Kiska“ Veselý.

Éra alba Mezi nima a zisk Českého slavíka (2003–2006)

Třetí řadové album Mezi nima vyšlo v roce 2003 a znamenalo pro kapelu definitivní posun do absolutní špičky českého hudebního průmyslu. Deska se natáčela převážně ve studiu v klánovickém Black Psu pod zvukovou režií Ondřeje Pospíšila. Během samotného nahrávacího procesu musela formace čelit velmi nepříjemné události, když byla jejich zkušebna v prostorách úvalské školy vykradena a hudebníci přišli o zhruba polovinu svých nástrojů. Přesto se podařilo album úspěšně dokončit. Hudebně skupina na této nahrávce poprvé zaexperimentovala a kytarový zvuk mírně obohatila o elektronické syntezátory.

Největším hitem celého alba, a dost možná celé dosavadní kariéry kapely, se stala skladba „Znamení“. Tato emotivní píseň s výraznou melodií otevřela kapele cestu do denních rotací i těch nejkomerčnějších rádií. Slavnostní křest proběhl v pražském Paláci Akropolis. Za komerční úspěch desky kapela obdržela prestižní Zlatou desku. O rok později skupina shrnula své dosavadní koncertní úspěchy vydáním živého alba a DVD pod názvem Lucerna Live (2004), které zachycovalo vyprodaný koncert v legendárním velkém sále pražské Lucerny.

Rok 2006 přinesl čtvrté eponymní album Divokej Bill. Skupina na něm potvrdila svůj vyzrálý zvuk a pozici kapely, která dokáže tvořit stadiónové hymny. Obrovská koncertní aktivita, účast na všech velkých letních festivalech (včetně úzkého napojení na festival Rock for People) a neustálá přítomnost v médiích vyústily na konci roku 2006 k historickému milníku. V anketě popularity Český slavík získal Divokej Bill s celkovým počtem 33 377 hlasů první místo v kategorii Skupina roku, čímž z pomyslného trůnu sesadil i do té doby suverénní kapelu Kabát. V předchozím a následujícím období navíc formace pravidelně obsazovala třetí bronzové příčky (2005, 2007, 2008, 2009).

Etablování na scéně, Mlsná a Tsunami (2007–2018)

Následující dekáda byla pro Divokýho Billa ve znamení stabilního postavení na trhu a pravidelného vydávání úspěšných desek. V roce 2007 vydali další živý záznam, tentokrát z obřího vystoupení na hudební přehlídce, pod názvem Rock For People (CD/DVD). Páté studiové album Mlsná vyšlo na podzim roku 2009. Kapela se na něm vrátila do domovského nahrávacího prostředí studia SONO. O dva roky později, v roce 2011, si hudebníci připomněli svou dosavadní cestu obsáhlým kompilačním albem Unisono – Best of (2000–2010), které obsahovalo největší hity první dekády a stalo se velmi žádaným sběratelským artiklem.

Pod hlavičkou nového vydavatelství Supraphon vyšlo v roce 2013 šesté řadové album lakonicky nazvané 15, kterým skupina odkazovala na patnáct let svého fungování. Skupina v tomto období rovněž začala rozšiřovat svou působnost i na zahraniční pódia a pravidelně absolvovala úspěšná turné na sousedním Slovensku, ale vyrazila také potěšit české krajany do Velké Británie. V roce 2015 zasáhla kapelu a fanoušky smutná zpráva, když tragicky zemřel bývalý člen a hráč na australský domorodý nástroj didgeridoo Lukáš Toman.

Dne 5. května 2017 představila formace z Úval u Prahy sedmý studiový počin nazvaný Tsunami. Toto album bylo výjimečné nejen hudebním obsahem, ze kterého rezonovaly hity jako titulní „Tsunami“ nebo „Kořala“, ale také formátem vydání. Pro kapelu to bylo vůbec první řadové album v historii, které vedle klasických digitálních formátů a kompaktních disků vyšlo také jako vinylová LP deska. K propagaci alba uspořádala kapela sérii třiadvaceti velkých koncertů, která odstartovala v květnu v Plzni a pokračovala napříč celou republikou.

Oslavy dvaceti let a pražská O2 arena (2019–2022)

Na rok 2019 připadlo významné dvacetileté výročí od natočení prvních demonahrávek a začátku plnohodnotné koncertní dráhy. Skupina se rozhodla tuto událost oslavit doposud největším a nejnákladnějším samostatným koncertem ve své historii. Dne 24. ledna 2019 Divokej Bill beznadějně vyprodal největší krytou halu v zemi, pražskou O2 arenu. Vystoupení se vyznačovalo obrovskou pódiovou výpravou, dlouhým retrospektivním setlistem a obrovskou energií.

S tímto koncertem se pojí i úsměvná historka dokazující humor kapely. Coby oficiální předkapela pro tento slavnostní večer byla dopředu ohlášena naprosto neznámá rumunská hudební formace s názvem „Drum bun“. Fanoušci i hudební publicisté marně pátrali po informacích o této zahraniční skupině. V den koncertu se však ukázalo, že za rumunskou kapelou se neskrývá nikdo jiný než samotní členové Divokýho Billa, kteří na pódium nastoupili v bizarních převlecích a parukách a odehráli set složený ze svých vlastních skladeb ve zcela jiných, netradičních aranžích. Z tohoto výročního koncertu byl následně pořízen a vydán profesionální videozáznam.

V září téhož roku kapela tradičně uspořádala svůj obří domácí open-air koncert přímo v Úvalech. Tyto domácí koncerty, které formace pořádá zpravidla jednou za dva roky, se staly legendárními a pravidelně na ně dorazí několik tisíc věrných fanoušků z celé republiky. Během celosvětové pandemie v letech 2020 a 2021 kapela omezila živé vystupování a stáhla se do zkušebny, kde začala pozvolna pracovat na novém hudebním materiálu.

Návrat ke kořenům s albem Bazilišek (2023)

Čekání na novou řadovou desku trvalo dlouhých šest let, avšak skončilo symbolicky 5. května 2023. Toho dne vydavatelství Supraphon pustilo do prodeje v pořadí osmé studiové album nesoucí název Bazilišek. Nahrávka obsahovala dvanáct zbrusu nových skladeb. Frontman Václav Bláha, který se tentokrát postavil i do role hlavního hudebního producenta, označil album za návrat ke kořenům, s větším důrazem na kytarový zvuk, ačkoliv nechybí tradiční folk-rockové prvky. Rapper kapely Štěpán Karbulka zvuk desky s nadsázkou překřtil na „country rap“.

Album nabídlo pestrou směsici písní, mezi kterými figurovaly názvy jako „Běžící pás“, „Nostalgie“, „Magistrála“, „Sněžná“ či „Maraton“. Výraznou pozornost si získala skladba „Temný král“. Tu výjimečně nesložil Václav Bláha, ale kytarista Roman Procházka, a původně vznikla pro populární českou filmovou pohádku Princezna zakletá v čase 2. Píseň existuje i v anglické verzi s názvem „The Dark King“, na jejímž textu se podílel britský písničkář James Harries, který v Česku dlouhodobě žije. Album vyšlo na CD a také jako exkluzivní dvojvinyl, jehož poslední, čtvrtá strana zůstala vylisována bez drážek jako takzvané zvukové zrcátko.

V souvislosti s názvem alba se skupina rozhodla pro zajímavý charitativní a propagační krok – v říjnu roku 2023 se stala oficiálním adoptivním rodičem baziliška zeleného v pražské zoologické zahradě s příslibem sponzoringu na dalších pět let. Vydání alba podpořilo letní turné, které čítalo přes dvacet zastávek v letních kinech a amfiteátrech, přičemž pozici předskokanů plnila spřátelená hudební skupina Vivian.

Čtvrtstoletí kapely a turné Osm divokejch (2024–2026)

Rok 2024 představoval pro kapelu obrovský a oslavný milník v podobě dovršení 25 let fungování v ustálené sestavě. Oslavy čtvrtstoletí začaly naprosto velkolepě v pátek 19. ledna 2024 v prostorách pražské O2 areny. Skupina do největší české haly zavítala po pětileté pauze a opět hlásila beznadějně vyprodáno. Koncert byl výjimečný tím, že se kapela rozhodla obejít bez jakýchkoliv hostů či předkapel a celý dlouhý večer odehrála zcela sama. Koncert trval přes dvě a půl hodiny a setlist obsahoval třicet skladeb. Během večera zazněla i píseň „Karavana mraků“, což je vůbec jediná převzatá věc v repertoáru kapely, kterou si hudebníci připravili jako speciální vzpomínkovou poctu u příležitosti nedožitých sedmdesátin písničkáře Karla Kryla.

Zimním koncertem však oslavy neskončily. Během letní sezóny 2024 skupina odehrála rozsáhlé výroční venkovní turné nazvané „8x Divokej Bill 2024“, které bylo doplněno vystoupeními na velkých festivalech. Celkově tuto výroční letní šňůru navštívilo neuvěřitelných 75 tisíc diváků. Následující rok 2025 kapela zahájila netradičním zimním akustickým turné po zrekonstruovaných klubech a v jarních měsících navázala klubovou šňůrou s názvem „Elektrické turné 2025“, během kterého objela desítky menších sálů a kulturáků. V létě 2025 pak formace dominovala line-upům majálesových slavností a populárního putovního festivalu Hrady CZ.

Vedení skupiny i samotní členové si velmi dobře uvědomují sílu svých velkých samostatných open-air koncertů. Proto na letní sezónu roku 2026 dopředu ohlásili a spustili předprodeje na exkluzivní projekt s názvem „OSM DIVOKEJCH 2026“. Jde o sérii osmi velkých, produkčně náročných samostatných koncertů v amfiteátrech a zámeckých zahradách napříč celou republikou (zastávky zahrnují lokality jako Litvínov, Vratislavice, Pardubice, Český Krumlov, Loket, domácí Úvaly, Boskovice a Příbram). K tomuto oznámení kapela připojila důležité prohlášení pro fanoušky – po odehrání těchto osmi koncertů v roce 2026 si skupina od podobně velkých samostatných štací na chvíli odpočine a bude vystupovat pouze se zkrácenými festivalovými sety. Další obří halové či venkovní turné je naplánováno až na magický rok 2028, kdy Divokej Bill oslaví neuvěřitelných 30 let své nepřetržité hudební existence.

Hudební styl a charakteristika (Pro laiky)

Tvorbu skupiny Divokej Bill lze poměrně přesně zařadit do škatulky českého folk-rocku a melodického pub rocku (tzv. hospodského rocku). Kapela od samého začátku staví na obrovské přímočarosti, srozumitelných českých textech a neuvěřitelně silných, zapamatovatelných sborových refrénech, které publikum na koncertech dokáže bez problémů zpívat s kapelou.

Základem hudební struktury je pevná rytmika (bicí a baskytara) a úderné elektrické a akustické kytary. To, co však Divokýho Billa odlišuje od desítek jiných českých rockových kapel, je využití tradičních, folkových a akustických nástrojů přímo v rockovém základu. Do typického zvuku kapely neodmyslitelně patří kvílící housle, rychlé vyhrávky na banjo a podkresy tahací harmoniky (akordeonu). Tato nástrojová kombinace dodává mnoha skladbám až irský či keltský nádech a nutí posluchače k tanci. Texty z pera Václava Bláhy často pojednávají o běžných životních strastech, milostných vztazích, přátelství, ale nechybí v nich ani obrovská dávka černého humoru a hospodské nadsázky.

Členové skupiny

Síla Divokýho Billa spočívá v početné a velmi stabilní sestavě osmi muzikantů, z nichž většina v kapele působí od samého založení nebo raných let.

Václav „Venca“ Bláha – Zakladatel, frontman, hlavní zpěvák, kytarista a primární autor hudby i textů.
Roman „Prochajda“ Procházka – Hráč na akustickou kytaru, skladatel (autor písně Temný král) a doprovodný zpěvák.
Štěpán Karbulka – Vokalista, hráč na megafon a tanečník. Na koncertech se stará o show a specifické rytmické deklamování, které kapela označuje za „country rap“.
Miloš „Jurda“ Jurač – Hráč na basovou kytaru a doprovodný zpěvák.
Adam Karlík – Houslista. Před svým příchodem do kapely působil ve vážnohudebním smyčcovém orchestru Vox Bohemicalis.
Honza „Jack“ Bártl – Hráč na banjo. Dodává kapele typický folkový a country nádech.
Martin „Pecan“ Pecka – Hráč na tahací harmoniku (akordeon).
Marek Žežulka – Hráč na bicí nástroje. Do kapely nastoupil jako velmi zkušený bubeník, v minulosti působil například v metalové legendě Arakain.

Bývalí členové:

Honza „Kiska“ Veselý – Původní bubeník (1998–2003). Po odchodu založil vlastní formaci Den.
Ondřej Pospíšil – Hráč na banjo (1997–2000).
Ota Smrkovský – Původní hráč na bicí v úplných začátcích kapely (1997–1998).
Lukáš Toman – Hráč na didgeridoo. Vystupoval s kapelou v dřívějších letech, v roce 2015 tragicky zesnul.

Přehled vydaných alb

Diskografie kapely obsahuje dlouhou řadu úspěšných studiových nahrávek, živých záznamů a speciálních výběrů.

2000 – Propustka do pekel (Debutové studiové album)
2001 – Svatá pravda (Studiové album)
2003 – Mezi nima (Studiové album, zisk Zlaté desky)
2004 – Lucerna Live (Živý záznam na CD i DVD)
2006 – Divokej Bill (Studiové album)
2007 – Rock For People (Živý festivalový záznam na CD i DVD)
2009 – Mlsná (Studiové album)
2011 – Unisono best of (2000–2010) (Výběrové kompilační album největších hitů)
2013 – 15 (Studiové album vydané k patnácti letům)
2017 – Tsunami (Studiové album, vůbec poprvé vydáno i jako gramofonové LP)
2023 – Bazilišek (Studiové album vydané k pětadvacátému výročí)

Zdroje