Disociativní porucha identity

Rozbalit box

Obsah boxu

Disociativní porucha identity (zkráceně DID, z anglického Dissociative Identity Disorder), dříve známá pod zavádějícím názvem mnohačetná porucha osobnosti, je nejtěžší formou disociativních poruch. Jedná se o komplexní posttraumatickou poruchu, při které u jedince existují dvě nebo více odlišných identit či stavů osobnosti (nazývaných alteri), které střídavě přebírají kontrolu nad chováním a tělem. Zásadním omylem popkultury (filmy jako Rozpolcený nebo Klub rváčů) je představa, že v člověku "bydlí" více lidí. Ve skutečnosti se jedná o selhání integrace. Osobnost se nevyvinula v jeden celistvý proud vědomí, ale zůstala roztříštěna na fragmenty, které drží oddělené vzpomínky, emoce a vzorce chování. DID není "rozmnožení" osobnosti, ale její "rozbití".

Vznik DID je téměř výhradně spojen s extrémním, chronickým a sadistickým traumatem v raném dětství (sexuální zneužívání, týrání, zanedbávání), obvykle před dosažením věku 6 až 9 let. Dítě, které nemá možnost fyzického útěku před trýznitelem, unikne psychicky – "odpojí se" (disociace). Vytvoří si mentální bariéru, za kterou schová nesnesitelnou bolest, a vytvoří "jiné já", kterému se to děje, aby "hlavní já" mohlo přežít a jít druhý den do školy, jako by se nic nestalo. Pokud se tento obranný mechanismus opakuje, vznikají strukturované bariéry amnézie mezi jednotlivými částmi.

Anatomie Systému: Hostitel a Alteri

Vnitřní svět člověka s DID se často nazývá Systém. Jednotlivé části (identity) mohou mít různá jména, věk, pohlaví, rukopis, hlas, a dokonce i fyziologické reakce (např. jeden alter potřebuje brýle, jiný ne; jeden je alergický na jahody, jiný ne).

Hostitel (Host): Je identita, která nejčastěji "frontuje" (ovládá tělo) v běžném životě. Obvykle nese civilní jméno. Bývá často depresivní, úzkostný a paradoxně si často není vědom traumatu ani existence ostatních alterů (má amnézii na dobu, kdy tělo ovládají jiní).
Ochránci (Protectors): Silné identity, jejichž úkolem je bránit systém. Přebírají kontrolu v situacích ohrožení nebo konfliktu. Mohou být agresivní nebo velmi asertivní.
Persekutoři: Identity, které internalizovaly (vstřebaly) chování agresora. Mohou hostiteli ubližovat (sebepoškozování), nadávat mu (vnitřní hlasy) nebo sabotovat léčbu. Dělají to často v pokřivené snaze zabránit prozrazení tajemství a tím "ochránit" systém před dalším trestem.
Dětské části (Littles): Zaseknuté v věku traumatu. Drží vzpomínky na zneužívání a prožívají hrůzu, jako by se děla teď.

Switching (Přepínání) je proces změny kontroly. Může být bleskový (mrknutí oka) nebo postupný. Spouštěčem bývá stres, vůně, zvuk nebo emoce, která "vyvolá" specifického altera.

Příznaky: Život s výpadky

Klíčovým diagnostickým znakem je rekurentní (opakovaná) amnézie, která přesahuje běžnou zapomnětlivost.

Černé díry v čase: Pacient se "probudí" na neznámém místě a neví, jak se tam dostal.
Amnézie na chování: Najde ve skříni oblečení, které by si nikdy nekoupil, nebo drahé věci, které si nepamatuje, že platil. Lidé ho na ulici zdraví cizím jménem.
Slyšení hlasů: Na rozdíl od schizofrenie (kde hlasy znějí zvenčí), u DID jsou hlasy vnímány uvnitř hlavy. Je to jako hlasitá konference v lebce, kde se části hádají nebo komentují chování hostitele.
Depersonalizace a Derealizace: Pocit, že je robot, že se dívá na své tělo z dálky, nebo že svět je jako ve filmu.

DID vs. Schizofrenie: Zásadní rozdíl

DID je nejčastěji chybně diagnostikováno jako schizofrenie. Rozdíl je však zásadní.

Schizofrenie je neurovývojová porucha (biochemická chyba mozku), léčí se léky (antipsychotiky) a je charakterizována bludy a halucinacemi.
DID je posttraumatická vývojová porucha (reakce na trauma), léky na ni přímo nezabírají (léčí jen symptomy jako depresi) a hlavní léčbou je psychoterapie. Hlasy u DID nejsou halucinace, ale disociované myšlenky. Pacienti s DID mají obvykle zachovalý kontakt s realitou (nejsou šílení), jen jejich realita je fragmentovaná.

Neurobiologie: Zmenšený hippocampus

Studie mozku pacientů s DID pomocí fMRI ukazují specifické změny. Především mají výrazně menší objem hippocampu** (centra paměti) a **amygdaly (centra strachu). To je důsledek chronického zaplavení stresovými hormony (kortizolem) v dětství, které je pro vyvíjející se mozek toxické. Zajímavé je, že při skenování se mozek chová jinak podle toho, který alter je "u kormidla". Pokud je aktivní "traumatický alter", svítí centra strachu. Pokud převezme kontrolu "hostitel s amnézií", tato centra zhasnou, jako by trauma neexistovalo.

Léčba: Cesta k integraci

Léčba DID je dlouhodobá (roky) a náročná. Zlatým standardem je fázově orientovaná psychoterapie. 1. Stabilizace: Vybudování bezpečí, zvládání krizí, navázání důvěry (systém často terapeutům nevěří). 2. Zpracování traumatu: Opatrné otevírání vzpomínek, aby je hostitel mohl přijmout za své ("ne, to se nestalo té holčičce uvnitř, to se stalo mně"). 3. Integrace (Fúze): Cílem je spojení oddělených částí do jedné celistvé osobnosti. Alternativním cílem je "funkční multiplicita" – stav, kdy části zůstávají oddělené, ale spolupracují, sdílejí paměť a neexistuje amnézie.

💡 Pro laiky: Rozbité zrcadlo a Autobus

Představte si mysl dítěte jako Zrcadlo. V raném dětství se zrcadlo teprve tvoří. Pokud s ním někdo v té době vší silou praští o zem (trauma), zrcadlo se nerozbije na dva kusy, ale roztříští se na střepy.

DID je to rozbité zrcadlo.

Každý střep odráží kus reality. Jeden střep vidí tátu s páskem. Druhy střep vidí hračky ve školce. Třetí střep vidí jen tmu. Tyto střepy spolu nemluví. Když se podíváte do jednoho, nevidíte obraz z druhého. Ale pořád je to jedno zrcadlo, jedna hmota. Léčba je snaha ty střepy slepit zpátky. Bude tam vidět jizva, ale obraz už bude zase jeden.

Jiná metafora: Autobus. Tělo je autobus. U zdravého člověka je jeden řidič. U DID je řidičů deset. Perou se o volant. Někdy řídí pětileté dítě (a autobus jede cik-cak), někdy agresivní rváč (a autobus do někoho nabourá), někdy vyděšený pasažér. Hostitel je ten chudák, který většinu času spí na zadním sedadle, a když se probudí, diví se, proč je autobus v jiném městě a má promáčknutý nárazník.

📚 Zdroje